Život českého historika Martina Kučery (*1958) významně ovlivnilo několik skutečností – celoživotní boj s cukrovkou, intenzivní zájem o historii a umění a setkání s celou řadou osobností českého vědeckého, uměleckého i politického světa. Kniha jeho pamětí je tak protkána vzpomínkami na osudy lidí blízkých i vzdálenějších, s nimiž se během svého života potkal či potkával a jejichž osobnosti se snaží přiblížit a připomenout, protože často patří mezi ony neprávem pozapomenuté. Kromě jeho rozvětvené rodiny tak v těchto vzpomínkách defilují někdejší českoslovenští legionáři, pracovníci knihovnických institucí, kde se pohyboval od mala, historici, které poznal během studií na Filozofické fakultě UK a později jako už jejich etablovaný kolega, ale i spisovatelé a výtvarníci, k jejichž dílu vnitřně tíhl. Jeho memoáry tak často nepřinášejí jenom svědectví o autorových osudech, ale především o jeho vztahu, empatii i obdivu k lidem, kteří se tak či onak zapsali do jeho života.
