Kniha se věnuje úloze kazatelství v tzv. českém reformním hnutí v období zahrnujícím přibližně roky 1360 až 1420. Sleduje metody používané pro výklad a šíření božího slova a jejich význam pro formulaci reformního programu. Na příkladu latinských univerzitních kázání mistra Jakoubka ze Stříbra zkoumá konstrukci kazatelského textu a pracovní nástroje používané husitskými mistry při výkladu Bible.
