Ludmila Hořká: Hořký život-hořké jméno. Portrét spisovatelky Ludmily Hořké.

Kniha připomíná význam a úlohu této spisovatelky, publicistky a sběratelky hlučínského folkloru v bojích o národní identitu, ale i o holou existenci, které otřásaly její domovinou. Zájem o dílo Ludmily Hořké nevzbuzují ani tak jeho kvality literární, jako spíš kvality dokumentární. S minimálním školním vzděláním autorka zvěčnila, čemu ji život ve Dvořisku u Kravař, na původně rakousko-uherském břehu řeky Opavy, naučil. Hořká vedle místních obyčejů spjatých s vesnickými slavnostmi, lidových písní, tanců a dalších zaznamenává ve svém nejen prozaickém díle člověka, který „mluvil moravsky, smýšlení byl německého“, ale i člověka, který musel bojovat v cizí válce, ale ani na frontě, ani po skončení druhé světové války nebyl okolím bezezbytku přijímán za jeho součást.

Autorka podává skromnější, ale fundovanou analýzu autorčiných sedmi prozaických knih (předcházející strohá charakteristika díla básnického je spíše syntézou poznatků jiných literárních historiků). Probírá se především naratologickými kategoriemi, sleduje, jak s nimi Hořká pracuje a jak postupně z „kronikářky“ roste v prozaičku. Výsledky svých analýz však autorka knihy nepoměřuje s postuláty literární vědy, aby poukázala na uměleckou hodnotu jejích děl.