Josefa Minibergera lze bezesporu zařadit mezi naše významné zahradní architekty první poloviny 20. století, jehož dílo tvoří velmi plynulý přechod mezi tvorbou Františka Thomayera k meziválečné tvorbě Josefa Kumpána a Josefa Vaňka, ať po stránce stylu, použitých rostlin a materiálů, tak i částečně z hlediska časového. Z jeho projektů, které se týkaly ať soukromých zahrad či veřejných prostorů je dodnes patrná výrazná jednoduchost řešení, která plně korespondovala s konkrétní lokalitou a jejími podmínkami, ale také s funkcí daného objektu a potřebami zadavatele. Příkladná pečlivost vypracování dokumentace, a to především plánů, perspektivních pohledů, ale i pracovních náčrtů, rozpočtů, výkazů prací, aj., jen dokládá vysokou úroveň odborných znalostí a dovedností tohoto muže.
