V publikaci její autoři mapují některé z osudů „devětaosmdesátého“ – ať už jako étosu, souboru hodnot či události otevírajícího pole pro aktualizaci různých potencialit vývoje – v českém veřejném prostoru. Ptají se, kde přebývá devětaosmdesátý, přičemž „přebývání“ v sobě skrývá dvě podoby. Může naznačovat pátrání po posledních zbývajících prostorech, kde lze devětaosmdesátý ještě nalézt, ale také identifikaci míst, kde devětaosmdesátý přebývá v tom smyslu, že je ho tam přespříliš. To je rámec, ze kterého vycházejí jednotlivé studie v knize. Ty promýšlejí ideu revolučního období jako času otevření široké škály možností společenského vývoje, věnují se konkrétním diskursům vycházejícím z revoluční situace či ovlivněným dědictvím devětaosmdesátého a zaměřují se i na porevoluční společenská štěpení a na jejich souvislost se současnými interpretacemi historických událostí.
