Belletristik

Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688) propojuje realitu a fikci pokud možno tak, aby na sebe co nejtěsněji nasedaly, zároveň se snahou vylíčit dobové mravy a atmosféru tak věrně, jak jen s odstupem let lze. Sedmnácté století, dominované třicetiletou válkou, patřilo v našich zemích a přilehlé střední Evropě k nejhorším vůbec, srovnatelné snad jen s tím dvacátým. I Balbín v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.

Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody. Jsou tu druhé světy, jejichž existenci obyvatelům světa prvního naznačují bizarní znamení; děje, které plynou nesvázané pragmatickou logikou naší civilizace; omamná cesta na jih; řetězení a vzájemné proplétání příběhů; a důležité jsou podivné předměty, svou netečností ovlivňující osudy postav — přičemž „náhoda je jen čarodějným zrcadlem, ve kterém se zjevuje naše skrytá tvář“.

Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního komisaře. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet vzpomínky na dávná příkoří.

Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti.

Detektivní příběh ze současnosti se odehrává na pozadí skutečných historických událostí spojených s přísně tajným koncentračním táborem Prameny Vltavy.

Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro ztracenou novelu? S kým se Kundera potká v nebi a jak asi probíhalo jeho pařížské setkání s Babišem? Román Falešný knír je originální literární hříčkou, odkazující svou strukturou i stylem k románům i esejům Milana Kundery, jehož dílo a život se staly tématem sedmi žánrově pestrých částí, do nichž je Falešný knír rozdělen. Obsah je ironicky provokativní, místy až parodický. Zároveň ale bytostně aktuální až znepokojivý. Tematizuje mediálně známou kauzu Kunderova údajného udavačství, hraje si s domněnkami, které se o Kunderovi a jeho tvorbě šířily, i s obrazem, jaký o sobě a svých textech sám spisovatel vytvářel.

Děj románu zavede Kunderu i další osobnosti literární či politické scény na netušená místa i do nečekaných, mnohdy bizarních situací. Autor fabuluje nad známými i neznámými momenty spisovatelova života a činí tak nejen s hlubokou znalostí jeho osudů i díla, ale také s promyšleným humorem, v němž se mísí fraška s intelektuálně pojatou groteskou.

Karel Zeithaml svůj román staví na podrobných znalostech faktů i na mediálních a společenských diskusích, které se na konto nedávno zesnulého spisovatele dlouhodobě vedly a vedou. Zpřítomňuje tím téma pro Kunderu samo o sobě důležité, tedy diskusi o oddělení či neoddělení díla od svého autora, jeho života i mediálního obrazu. Falešný knír je stejně jako Kunderovy romány knihou velice inteligentní, a navíc veskrze humornou. Představuje mistrnou persifláž a zároveň prózu, jaká nemá na tuzemské scéně obdoby.

No one in Czech politics or culture could match the international stature of Václav Havel at the time of his death in 2011. In the years since his passing, his legacy has only grown, as developments in the Czech Republic and elsewhere around the world continue to show the importance of his work and writing against a range of political and social ills, from autocratic brutality to messianic populism.This book looks squarely at the heart of Havel’s legacy: the rich corpus of texts he left behind. It analyzes the meanings of key concepts in Havel’s core vocabulary: truth, power, civil society, home, appeal, indifference, hotspot, theatre, prison, and responsibility. Where do these concepts appear in Havel’s oeuvre? What part do they play in his larger intellectual project? How might we understand Havel’s focus on these concepts as a centerpiece of his contribution to contemporary thought? How does Havel’s particular perspective on the meaning of these concepts speak to us in the here and now? The ten contributors use a variety of methodological tools to examine the meaning of these concepts, drawing on a diversity of disciplines: political science and political philosophy, historical and cultural analysis, discourse/textual analysis, and linguistic-corpus analysis.