Belletristik

Staré viny a schizofrenní svět šedesátých let očima jihočeského kluka.Pro chlapce, hlavní postavu novely s autobiografickými prvky, je začátek „zlatých šedesátých“ časem střetů se schizofrenií společnosti, kdy jiné verze příběhů slyší od rodičů a jiné od učitelů. Během prázdnin se ponoří do tajemství osudu své babičky, která zemřela v koncentračním táboře. Ze střípků vyprávění, vzpomínek a nalezených artefaktů si splétá příběh, jenž končí až detektivní zápletkou. Kdo může za smrt babičky? Jakou roli v jejím životě sehrál děda? A kde je onen most spojující pomyslné břehy?

Optikou někdejších norimberských zákonů je ústřední hrdina, desetiletý Jakub, dítětem z tzv. smíšeného manželství. A ačkoliv žije s rodiči a prarodiči v malebném moravském městečku Konice, události druhé světové války nemohou osudově nedopadnout i do jeho světa. Od zákazu vystupování na dětském karnevalu, přes nucené uzavření koloniálu jeho židovských prarodičů, až po povolání do transportu, které obdrží nejdříve Jakubovi prarodiče a později i jeho maminka Charlota. Román Jakubova nezvyklého zrání zachycuje osobní katastrofu miliónů rodin v intimním portrétu, povětšinou laskavě a dětsky naivně. Tikot nástěnných hodin v „neznámém domě“ u tety, kde se Jakubovi podaří dočkat konce války, je neméně hlučnou obžalobou skutečnosti jako halasné scény z příjezdových ramp koncentračních táborů.

Ptáčkovy básnické texty oslovily básníka Andreje Stankoviče a zejména hudebníka a zpěváka Filipa Topola, který část jednoho z nich, upravenou a doplněnou jeho bratrem Jáchymem – Sbohem a řetěz – nazpíval. Tento písňový text dosáhl velké popularity. Ptáčkovo básnické dílo patří k nepominutelným hodnotám české poezie sedmdesátých let. To, že dosud nevyšlo tiskem, byl velký literární dluh, který je nyní konečně splacen.

Básnická kniha je poslední dosud nevydanou edicí významného literárního kritika a editora Jana Lopatky (1940–1993). Miroslav Ptáček byl zcela neznámý mladý severočeský básník bez jakéhokoli kontaktu s českou literární scénou či undergroundem. Patrně cestou autem na Hrádeček se s ním zcela náhodně seznámil Václav Havel v roce 1979. Ten vyzval Jana Lopatku k uspořádání samizdatové edice Ptáčkových pozoruhodných básní, v lecčem připomínajících básně Egona Bondyho, jehož ovšem Ptáček neznal a nikdy nečetl. Jan Lopatka edici připravil v samizdatové Edici Expedice, ovšem téměř celý náklad byl zabaven a zničen, zachovaly se pouze dva strojopisné exempláře. Díky nim nyní vychází pozoruhodné Ptáčkovo básnické dílo poprvé tiskem, doplněno zevrubnou ediční poznámkou Jana Šulce a životopisným medailonem již zesnulého autora z pera Evy Hrubé, doplněným obrazovou dokumentací.

Hudební publicista Vladimír Kouřil (* 1944), činovník Jazzové sekce, politický vězeň, autor mnoha publikací o hudbě a její neúnavný propagátor, připravil souborné vydání své poezie. Základem knihy jsou texty psané během osmiměsíční vazby v Ruzyni (1986–1987), k nimž autor připojil další básně ze svého archivu a celou sbírku nazval Když jsme spolu pod hvězdami žili (poezií).¨

Vladimír Kouřil se nepovažuje za básníka, proto sám na obálku knihy napsal: „Od středoškolských let jsem čtenářem poezie. Ale nikdy jsem ji nepsal programově, cílevědomě. Vždy jednou za čas pod tíhou událostí, nejen osobních, si poezií trápení odlehčím. Pak třeba několik let zase ani verš – píši hlavně jiné věci: o jazzu pro časopisy, knížky o hudbě, také už beletrii.“ Přesto je dobré se s Kouřilovou poezií blíže seznámit. Čtenáři jistě s radostí a pochopením ocení netradiční postřehy a úvahy, o nichž se vyplácí přemýšlet a které doplňují svědectví tohoto významného pamětníka poválečné neoficiální kultury.

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900–1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda.

Weil ve své disertaci – v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením – usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech.

Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8.

Representativní sborník české slam poetry, který reflektuje její vývoj od roku 2003 až k 20letému výročí v roce 2023. Záměrem editora bylo obsadit do sborníku texty, které zasáhly do dějin českého slamu, z nichž některé na pódiích po celé ČR a možná i skrze videozáznamy doslova zlidověly.

Autor knihy Bohemia a Albion, Milan Jakobec, sloužil čtyři roky ve Velké Británii jako český diplomat, v roce 1997-1998 jako vedoucí zastupitelského úřadu v Londýně ve funkci chargé d´affaires. Kniha je psaná neobyčejně čtivým a lehkým jazykem a dala by se nazvat causerií - tedy sledu příhod a situací, se kterými si člověk na místě musí umět poradit. Dozvíte se jak se proměnit se v podložku, na které premiér Klaus vpisuje věnování do svých knih, jak vysvětlit Britům, že Češi jsou i nejsou Bohemians nebo jak dodat na královský rybník české pelikány. Knížka obsahuje řadu informací o britsko-českých vztazích, Další část knihy je věnována portrétům osobností, které v historii zásadně přispěly k rozvoji česko-britských vztahů a portrétům významných českým krajanům, které autor v Anglii poznal. Knihu uzavírá seznam všech Češek a Čechů vyznamenaných Řády Britského impéria spolu s medailony některých z nich.

Obsáhlý svazek přináší prózy Karla Miloty, nalezené v jeho pozůstalosti. Nejrozsáhlejší je román Hora, který Karel Milota začal psát na sklonku 60. let a přepracoval v letech 90., kdy ho již téměř dokončil. Jde o mrazivý příběh z počátku 50. let, v němž autor mistrně kombinuje vlastní strhující děj z úryvky z dobového tisku, lteratury či filmových týdeníků... Moderní, dechberoucí próza o jednom z nejděsivějších období českých dějin, kdy smrt doslova visela ve vzduchu. Následuje próza Pohřeb, ucelený, strhující fragment románu Moller, popisující vznik a průběh druhé pražské defenestrace a vznik českého stavovského povstání, próza Symfonie v modré a dva jedinečné, ucelené fragmenty románu Oblouk, zachycující sebevraždu architekta bechyňského mostu, obviněného z kolaborace s nacisty. Milota se v knize představuje jako jeden z největších českých prozaiků druhé poloviny 20. století.

Již počtvrté ožívají příběhy pražských rodin v knize z pera Petra Sojky, redaktora magazínu Z metropole ČT a tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků; tentokrát v kontextu míst, která již zanikla – plováren, nádraží, zahrad a podobně. Nechme se pozvat k vyprávění o osudech často zapomenutých pražských postav a postaviček, jež nenápadně tvořily drobnou historii města.

Mikušova sbírka krátkých próz je souborem, který neslibuje potěchu jen příznivcům skutečných chameleonů, ale i zadostičinění odpůrcům chameleonů příslovečných. V textech, které s mystifikační hravostí překračují obvyklou podobu povídkového vyprávění, najdeme mimo jiné záznam wrestlingového zápasu, kroniku fiktivní obce, přepis nonkonformního rozhlasového vysílání, dojde samozřejmě i na titulní výstavu chameleonů, která zcela nečekaným způsobem zasáhne do života lidí v Praze. Satirický osten provází všudypřítomný humor, který může upomenout na Woodyho Allena či monthypythonskou, ale i haškovskou tradici. Až bizarní logika a experimentální rozkročenost zase připomene Daniila Charmse či Donalda Barthelma. Výsledkem ovšem nejsou epigonské texty, nýbrž nepředvídatelný autorský samorost, jehož dílo u nás nemá obdoby.

Obrazová publikace, vydaná u příležitosti zápisu archivu Antonína Dvořáka do Mezinárodního registru paměti světa UNESCO, představuje život a dílo světoznámého skladatele na základě předmětů a dokumentů soustředěných ve sbírce Muzea Antonína Dvořáka. To se nachází v letohrádku Amerika na pražském Novém Městě, Ke Karlovu 20 a je součástí Národního muzea. Na základě běhu skladatelova života koncipovaný text zavede čtenáře do Dvořákových působišť, v četných fotografiích pak kniha ukazuje osobní předměty, rukopisy i dílo. Kniha vychází česko-anglicky.

Originální zpracování zásadních momentů života Václava Havla. Havel byl chemickým laborantem, kulisákem, režisérem, spisovatelem, pedantským organizátorem, bohémem, extravagantním kuchařem, milujícím manželem i sobeckým nevěrníkem, morální autoritou i buřičem, vězněm i prezidentem. V každé své roli však vždy zůstával člověkem. Jeho příběh je proto příběhem tlaků, kterým musel čelit.

Varlén je autorský projekt dramatika, spisovatele a kolážisty S.d.Ch. Miloslav Vojtíšek alias S. d. Ch.), cudně dokreslovaný kolážový komix na hraně existence s podtitulem Deníky všední úzkosti. Původně samizdat, vychází od roku 2007 jako knižní soubor obsahující vždy tři samostatné sešity. S Varlénem přišel na komiksovou scénu zcela originální, multižánrový literárně-výtvarný útvar kombinující surrealistická východiska, jazykovou ekvilibristiku, humor, poetiku nonsensu, vrcholný kriticismus a sžíravou ironii, jehož podkladem jsou původní kolážové listy neprocházející žádnou elektronickou úpravou. Předchozí vydání knihy získalo komiksovou cenu Muriel. O dalších třech sešitech, plati to, co o předchozích devíti, originální forma sevira bezprecedentní obsah. 184 stran přináší i tentokrát na ostří nůžek vyhraněný souboj kolážového komiksu a komiksové koláže, vědomí a nevědomí, postmoderních východisek a téže bezvýchodnosti, konkrétní umanutosti a automatismu, fenoménu a fantómu, spiritualismu a blasfémie, pořádnou dávku nadsurrealismu i podsurrealismu a smrtelně lhostejné angažovanosti. Ale něco je i jinak. Zatímco čísla 10 a 11 naservírují varlénovskou klasiku a povinné disciplíny: antipříběhy, herrszinkovské metafyzické kriminálky, metropolitní parabedekry, opakovačky, rozptýlený product placement zaniklých firem, anekdotáže a jumbo - koany, celý sešit číslo 12 tvoří souvislý čtyřicetistránkový soubor Neovarlén o hledání nového světa na špatném místě.

Druhou básnickou sbírku autor rozdělil do čtyř oddílů. V první části vstupuje do uzavřeného světa ústavu, kde přibližuje existenci člověka s mentálním handicapem. V druhém oddíle nahlíží na dané téma také z duchovní roviny. V třetí části nabízí dva odlišné pohledy na vnímání světa, a to nejen v syntéze. Závěrečný oddíl se zaměřuje na životní bilancování.

Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor poezie. Za tři desetiletí se změnil věk autora, změnilo se mnohé ve světě i doma, ale Mazancovo psaní moc ne – skoro vůbec. Bez pózy, bez verbalistní bezobsažnosti, zaumného jazyka, křečovité obraznosti, bez markýrování metahloubek. Jen věrně pokračující sebevyjádření pobytu a údělu, jen jeho vidění a prožívání světa.