Zeitgeschichte

Třetí část projektu někdejších „tajných“ cirkulárních instrukcí a informací ministerstva zahraničí z let komunistického režimu – v pořadí již šestý svazek edice – přináší kritické vydání více než 920 dokumentů z let 1981–1985. Z chronologického hlediska jsou tedy publikovány dokumenty z třetí čtvrtiny tzv. normalizace, jejíž atmosféru výrazně poznamenaly vlivy tzv. druhé studené války. Ztroskotání předcházející politiky détente, na níž ČSSR významně participovala, definitivně vyznačil vstup sovětských vojsk do Afghánistánu a ve střední Evropě také nárůst sociálních zápasů v Polsku, vznik tamních nezávislých odborů a následné etablování vojenského režimu koncem r. 1980. Důležitou složkou tohoto období byla ovšem i jistá militarizace vztahů, jejímž symbolem bylo v r. 1983 rozmístění sovětských raket s nukleárními náložemi v Československu. Tuto atmosféru vyostřovaly ještě zápasy v rovině propagandy a ideologie. Určitý obrat v mezinárodním ovzduší signalizoval až nástup nového generálního tajemníka ÚV KSSS M. S. Gorbačova v březnu 1985, který se ovšem konkrétní politiky – a tedy i do postavení sovětských satelitů – reálněji projevil až v následujícím období.

Kniha představuje první komplexní analýzu politické ideologie a politiky dějin v českých zemích v období nadvlády nacionálněsocialistického Německa v letech 1939–1945. Hlavní pozornost je věnována proměnám historického diskurzu po březnu 1939 v závislosti na vývoji protektorátní politické ideologie – takzvané říšské myšlenky. Autor zkoumá, jak se proměnil vztah české společnosti k národní minulosti pod vlivem společenské pomnichovské deziluze a zklamání ze zániku samostatného Československa. Sleduje, jak se postupně rodila aktivistická proněmecká politická argumentace, jakou úlohu v ní zaujímal náhled na dějiny českého národa a českých zemí a do jaké míry byla ovlivňována nacistickou říšskou exekutivou v protektorátu. S tím souvisí i následná analýza úředního, propagandistického a vědeckého aparátu, který se podílel na formování protektorátní politiky dějin. Autor si současně klade otázku, jakou roli hrály politická ideologie a politika dějin v nacistických plánech na germanizační „převýchovu“ obyvatelstva českých zemí. Představuje některé významné publikace o českých dějinách uvedené v té době do oběhu a rozebírá problematiku dějepisné výuky na českých školách v protektorátu.

V období rokov 1918 – 1968 nastal na pozadí vývoja niekoľkých politických režimov zásadný obrat v dejinách vysokého školstva na území Slovenska. Naliehavou úlohou slovenskej historiografie bolo zmapovať rozvoj vedy na vysokých školách v sledovanom období búrlivého inštitucionálneho vývoja vysokého školstva. Kolektív pracovníkov Oddelenia dejín vied a techniky Historického ústavu SAV, v. v. i. sa podujal aspoň čiastočne prispieť k realizácii tejto náročnej úlohy. Zvolil formu osobitných sond do vývoja vedy vo vybraných oblastiach vysokého školstva, ako aj v niektorých ďalších oblastiach, ktoré z rôznych uhlov pohľadu súvisia s vývojom vedy na vysokých školách v sledovanom období. Jednotlivé sondy do dejín vedy na vysokých školách boli spracované v podobe čiastkových štúdií spoločnej publikácie pod názvom Kapitoly z dejín vedy na vysokých školách na Slovensku v období 1918 – 1968. Publikácia pozostáva zo šiestich kapitol.

Kamila Kopřivová se stala zřejmě první českou ženou, která dosáhla rabínské funkce.Neortodoxní zpověď o všem, co vás na židovství zajímá. „Jmenuju se Kamila a rozhodla jsem se stát první českou rabínkou.“ Jak dojde k tomu, že se žena bez židovských kořenů rozhodne konvertovat? Kamila Kopřivová alias Rabínka v zácviku vás provede nejen vlastním příběhem, ale také všemi podstatnými aspekty judaismu. A připravte se, že si posvítí i na ty neortodoxní – třeba na židovský feminismus. Součástí jejího vyprávění je i představení liturgického roku nebo významných židovských žen, které se nesmazatelně zapsaly do dějin. Šalom alejchem!

Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého nebo Ústřední hudba ČSLA patřily mezi nejznámější múzické instituce socialistické armády. Těmito i mnoha dalšími vojenskými uměleckými tělesy prošla plejáda uměleckých osobností od těch nejpopulárnějších až po veřejnosti neznámé, a jejich programy viděly a slyšely miliony diváků v tuzemsku i v zahraničí. Proč kladla socialistická armáda takový důraz na existenci vlastních hudeb, divadel a uměleckých souborů? A jak se sovětské vzory typu Alexandrovova souboru písní a tanců dařilo přenášet do středoevropské praxe? Kniha „Něžné zbraně“ zkoumá trvalé napětí v práci vojenských múzických institucí mezi politickou mocí, vojenskou organizací a uměleckou svobodou stejně jako jejich proměnlivou podobu v různých vývojových fázích komunistického režimu a studené války v období od 40. do 90. let 20. století. Československý případ kniha zasazuje do srovnávací středoevropské perspektivy se sousedním Polskem a východním Německem.

Kniha Pražské ptactvo 1800–2020 (Ptáci – město – příběh hrdiny) je určena odborné i široké veřejnosti a propojuje zdánlivě odlehlé oblasti: svědčí o mimořádné osobnosti v boji proti dvěma totalitám a představuje pozoruhodné ornitologické dílo.

V jednom svazku je zahrnuto v jistém smyslu několik knih najednou:

Těžištěm je ceněná a v mnoha směrech průkopnická práce Pražské ptactvo, v níž ornitolog Veleslav Wahl (1922–1950) v polovině čtyřicátých let 20. století knižně dokumentoval a komentoval stav a prostředí ptáků v hlavním městě. Na svou dobu mimořádně prozíravý a dnes zvlášť aktuální je mimo jiné Wahlův přístup k ochraně ptactva apelující na cílenou péči o životní prostředí. Kapitoly původního Pražského ptactva byly pro současné vydání významně doplněny a aktualizovány novými texty, které reflektují změny v avifauně Prahy od dob Veleslava Wahla.

Další podstatná část knihy je zaměřena na nevšední život Veleslava Wahla a jeho hrdinské občanské postoje, jimž dodnes nebyla věnována patřičná pozornost. Wahl byl nejen významným ornitologem, ale také aktivním členem domácího protinacistického a posléze protikomunistického odboje; za údajnou velezradu a vyzvědačství byl v roce 1950 totalitní komunistickou justicí odsouzen k smrti.

Časopis Securitas Imperii č. 42–43 přináší čtyři odborné studie, soubor dokumentů, rozhovor, zprávu z konference, referáty ze semináře a recenze odborné literatury. První dvě studie jsou zaměřeny na období tzv. třetí československé republiky, následující dvě přibližují konkrétní formy a problémy protikomunistického odboje po únoru 1948. 

Jak české a slovenské církve přemýšlejí o budoucnosti? Jak hospodaří, investují a spravují půdu? Jak vidí svou roli ve společnosti? Odpovědi na tyto otázky nabízí kolektivní monografie antropologů, sociologů i ekonomů o proměnách církví v Česku a na Slovensku v kontextu restitucí. Osm kapitol zachycuje dění ve třech denominacích – v římskokatolické církvi, v Českobratrské církvi evangelické / Evanjelické cirkvi augsburského vyznania a v Bratrské jednotě baptistů. Těžištěm knihy jsou antropologické kapitoly zachycující změny církevního života uvnitř i navenek. Výzkum postavení církví v dnešní české a slovenské společnosti zavedl autorský kolektiv do škol a lesů, na tiskové konference i do téměř zbořených kostelů; za lidmi od Jasova přes Gemer, Zamaguří, Oravu a Vysočinu až po Prahu a Plzeňsko. Pro lepší porozumění tématu jsou v knize zařazeny kapitoly, které shrnují proměny právních norem týkajících se církví a náboženských společností a jejich financování v Československu, Česku a na Slovensku, a kapitoly popisující vývoj mediálních debat o církvích, restitucích a odluce církví od státu.

Kniha pojednává o životních osudech majora Ervína Hoidy, který v současnosti žije pozapomenutý nedaleko Liverpoolu. Publikace vychází u příležitosti jeho jubilejních 105. narozenin. Ervín Hoida prošel boji 2. světové války a osobně znal parašutisty Josefa Gabčíka s Janem Kubišem. Po německé okupaci Ostravy v březnu 1939 se dostal dramatickou cestou přes fašistickou Itálii až na jih Francie. Dobrovolně vstoupil do čs. zahraniční armády a na jaře 1940 se jako příslušník pěchoty zúčastnil ústupových bojů. Úspěšně byl evakuován na Britské ostrovy, kde měl absolvovat výcvik pro vysazení v okupované vlasti. Z toho však sešlo. Seznámil se s britskou občankou a oženil. Místo toho se jako řidič tanku Čs. samostatné obrněné brigády v letech 1944-45 podílel na obléhání nacisty okupovaného francouzské přístavu Dunkerque. ***** Ervín Hoida je dnes posledním veteránem, co prošel celou anabázi Čechoslováků na západní frontě. Posledním pamětníkem bojů o Francii v roce 1940. Posledním spolubojovníkem budoucích parašutistů Gabčíka s Kubišem. Je posledním hrdinou.

Rozsáhlá kolektivní monografie Utváření republiky přibližuje nejširším skupinám čtenářů dramatickou dobu počátků nového státu a jeho etablování, a to včetně ovládnutí území s převahou obyvatelstva německé národnosti – a věnuje se rovněž vývoji na Slovensku a na Těšínsku. Některé texty se zabývají také policejním aparátem nové republiky a dalšími důležitými otázkami spojenými například s národnostními nebo náboženskými menšinami. Stejně jako v ostatních svazcích této řady jsou součástí jednotlivých kapitol rovněž zajímavá vyobrazení.

Rozhovor s univerzitním profesorem Karlem Klímou o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou se politické strany snaží lámat ke svému volebnímu prospěchu, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému. Karel Klíma jako mezinárodně uznávaný profesor, který nedávno završil 30 let působení v orgánech Světové asociace ústavního práva, tento vývoj hodnotí, a to na pozadí vlastního občanského a profesního života. Mluví otevřeně o životě na pražské právnické fakultě v letech normalizačních i za revolučních změn. Jako jeden z katederních zakladatelů plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se tvořivě podílel na jejím rozkvětu a především na rozvoji její mezinárodní spolupráce. V souvislosti se známým skandálem na plzeňských právech jako první po mnoha letech přináší nové argumenty, které ukazují tehdejší mediální degradaci i všeho dobrého, co fakulta představovala, což vedlo k poškození mnoha poctivých studentů a učitelů.

Kniha není pouze životopisným vyznáním. Její podstatnou část tvoří disputace, tedy odpovědi profesora Karla Klímy na stěžejní otázky života české ústavy za třicet let jejího politického života, a to včetně trvalých pokusů politiků ji přizpůsobovat svým okamžitým, zejména volebním cílům. Ukazuje také na vývoj pozice Ústavního soudu jako jediného možného korektora v zásadě nestabilní parlamentní politiky, a tím i na faktické politologické změny v ústavní dělbě moci.

Ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu. V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství, pokrokářství apod.), dnes ale nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe. Proto se IVK rozhodl prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA, sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální americké dění. Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

v protektorátu Čechy a Morava a v Evropě ovládané nacistickým Německem.

Publikace zachycuje působení českého protinacistického odboje v letech 1939–1945 v regionu střední Moravy, a to nejen v kontextu odbojového hnutí v protektorátu Čechy a Morava, ale i v rámci celkového vývoje protinacistické rezistence v dalších evropských zemích. Cílem je přitom nejen popis vzniku a aktivit jednotlivých odbojových struktur a objektivní zhodnocení jejich významu, ale také analýza jednotlivých faktorů, které odbojové hnutí utvářely a ovlivňovaly. Pozornost je rovněž věnována pátracím a represivním akcím, kterými na aktivity odbojových a partyzánských skupin reagovaly nacistické bezpečnostní orgány, zejména služebny gestapa a speciální protipartyzánské jednotky.

Kolektivní monografie se věnuje projektu, obsahu a ohlasu publikace Rovnocennost evropských plemen a cesty k jejich ušlechťování (1934), jež bývá vnímána jako první evropský veřejný protest proti rasové ideologii ve vědecké práci, zejména proti nacistické rasové hygieně. Mezioborový autorský tým si kladl za cíl pozapomenutou demonstrativní akci usilující o mezinárodní ohlas nejen připomenout, ale především zmapovat její kořeny, zhodnotit ohlas a zasadit ústřední teze, argumentační strategie i názory hlavních aktérů do kontextu dobového antropologického a eugenického myšlení.

Výstavba metra a sídlišť, zákulisí pražského magistrátu, otázka role expertů v normalizačním Československu, asanace, ale i památková péče. To jsou témata, která přináší vzpomínky hlavního architekta Prahy Blahomíra Borovičky (1923-2004). Editoři knihy historička architektury Martina Koukalová (Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy) a historik Petr Roubal (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.) opatřili knihu rozsáhlým poznámkovým aparátem a úvodní studií, ve které umisťují Borovičkovy paměti do širšího historického kontextu. Paměti přinášejí unikátní vhled do plánování zcela bezprecedentního rozvoje pražského bydlení a infrastruktury během normalizace, ale také ukazují limity státně-socialistického vládnutí.