Recht

Kniha je vůbec první českou ucelenou publikací, pojednávající o ústavních zvyklostech. Nabízí jejich systematický teoretický i empirický rozbor. Po teoretickém úvodu a krátkém exkurzu do středoevropských zemí se autoři přesouvají na území České republiky a vysvětlují, jak a proč se u nás ústavní zvyklosti vyvinuly a jak ovlivňují fungování českého demokratického režimu. Kromě těch etablovaných se věnují také pokusům prosadit některé další ústavní zvyklosti, které však nakonec neuspěly. Je pozoruhodné, byť ne překvapivé, že se české ústavní zvyklosti až na jednu výjimku týkají prezidenta republiky. Důvody jsou v knize popsány. Ústavní zvyklosti jsou mnohdy pojmem kontroverzním, nicméně často klíčovým, který je v každém případě dobré znát.

Autor si pokládá otázku, zda existuje v naší společnosti fiktivní právo a snaží se na tuto otázku najít odpověď. První část knihy budou teoretické sondy do moderních právních principů, právní zásady, co je to objektivní a subjektivní myšlení. Co je to důkaz a jak němu přistupovat? Popisuje, jak by nemělo moderní právo vypadat a jaké aspekty by mělo mít. Autor ukazuje na problémy justice a soudního systému. Zabývá se mentální podjatostí soudců a navrhuje zrušit institut přísedících u soudů. V knize jsou v anonymizované podobě popsány konkrétní případy porušení práva v České republice. Je zde částečně popsán historický proces s Janem Antonínem Baťou, starý bezmála 70 let. Dalším příběhem je slušovická kauza, která se dostala až k Ústavnímu soudu. Poslední kauza je mediálně známy případ Kramného. Řada indicií nasvědčuje, že největší hrozbou demokracie je pilíř soudnictví, který je definovaný z Ústavy České republiky. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce je jmenován do funkce, bez časového omezení, .to je největší problém pro spravedlivý a efektivní právní systém. A kniha jenom naznačila, že porušování práva v řadě případů existuje.

Je-li historikovou ambicí přispět k všestrannému pochopení života středověkého člověka, jenž byl celou svou bytostí ukotven v obyčejové právní kultuře své doby, je pochopitelné, že se v zorném poli ocitají právo a jeho rituály. Rituální akty jednak vyvíjely normativní tlak na společnost, jednak spoluutvářely představy lidí o tom, co bylo kdysi vnímáno jako správné a spravedlivé.

V této knize padla volba tématu na tzv. ochoz a objezd v době přemyslovské. Jak se pokusíme ukázat, jednalo se o zvykově dodržované pěší či koňské průvody, odehrávající se obřadně před zraky publika z blízka i z dáli. Cílem jejich pořádání bylo zjištění a zajištění nejzazší meze, po kterou bylo povoleno vykonávat panství, nebo vlastnické právo na formálně ohraničeném území.

Constitutio criminalis Josephina.

Proměna rozhodovací praxe po přijetí Constitutio criminalis Josephinase zabývá rozhodovací činností pražského apelačního soudu v letech 1687 až 1727. Zvolené časové období dovoluje sledovat proměnu trestního postihu vybraných deliktů v souvislosti se zavedením hrdelního řádu císaře Josefa I. v roce 1707. Skupinou zkoumaných deliktů se staly nejfrekventovanější sexuální trestné činy, tedy cizoložství, bigamie, smilstvo, incest, znásilnění a sodomie. Proměna rozhodovací praxe apelačního soudu je zkoumána na souboru rozhodnutí apelačního soudu v těchto věcech spolu s relevantní právní úpravou. Kromě Constitutio criminalis Josephina se jedná o Koldínova Práva městská Království českého z roku 1579 a další předpisy. Práce přináší zjištění týkající se aplikace trestněprávních norem v dané době.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.