Kunst

Kniha Dobré světlo: organizovaná amatérská fotografie 1889-1950 přináší čtenářům pohled na roli a význam klubů fotografů amatérů v průběhu prvních šedesáti let existence. Je důkladnou studií vývoje a historie KFA a jejich vlivu na amatérskou fotografii až do roku 1950. Zaměřuje se na klíčové události, osobnosti a instituce, které formovaly amatérskou fotografii a rozvoj klubového prostředí. Objasňuje, jakým způsobem se fotografování stalo populárním a přístupnějším díky pokroku ve fotografických technologiích a levnějším fotoaparátům. Podrobně si všímá vývoje amatérské fotografie ať již z pohledu umělecké fotografie nebo hledání smyslu práce fotoamatérů. Důležitou součástí jsou také medailonky klubů a fotografů, které přinášejí podrobný přehled o vývoji jednotlivých spolků i o jednotlivých fotografech. Bohatý fotografický doprovod ilustruje široký záběr tvorby fotoamatérů. Tato kniha představuje důležitý příspěvek k pochopení vývoje amatérské fotografie a klubového hnutí v první polovině 20. století. Je určena nejen odborníkům a historikům fotografie, ale i širokému okruhu čtenářů, kteří mají zájem o historii fotografie a klubového života amatérských fotografů.

Czech visual art between 1947 and 1960 has never before been considered in a broader European context that avoids the stereotype of the “Iron Curtain.” At the same time, when looking at this period, certain clichés and stereotypes are repeatedly perpetuated, hindering the understanding of the true nature and position of Czech art during this period within the post-war world. The goal of the book is to provide a fresh evaluation of Czech art during this period, steering clear of the stereotypes associated with Central and Eastern Europe, and instead, viewing this art as integral to the multifaceted post-war evolution of Europe. This marks the first occasion in the nation’s history where it comprehensively examines Czech culture during the height of dogmatism, encompassing both its official and unofficial aspects, as well as the initial years of moderate political easing. Art historians Marie Klimešová and Hana Rousová have devoted most of their professional lives to this period. To put it plainly, nobody else has delved into this complex period with such thoroughness and essential context. The text, accompanied by four hundred and fifty reproductions, undoubtedly leads to an awareness of the cohesive power of the fundamental values of European culture. These factors elevate the book to one of the most important and necessary books published in the Czech Republic in recent decades.

Kladrubský klášter byl založen z vůle panovníka v řídce osídleném pohraničním hvozdu ve 12. století. Jako strategický bod poblíž obchodní tepny tehdejší Evropy, později známé jako Norimberská stezka, se stal jakousi duchovní nárazníkovou zónou. Založení kláštera znamenalo jeden z kroků, kterými se kníže Vladislav I. přihlásil ke skupině rodících se evropských států západokřesťanského okruhu. Události, osobnosti a místa spojená s kladrubským klášterem nereprezentují pouze vnitřní dějiny našeho státu, ale především dějiny evropské. Po mnoho staletí spravovala jeho budovy a pozemky společenství lidí, jejichž působení zasahovalo do nadnárodních sfér, ať už to byl řeholní řád benediktinů, anebo šlechtický rod Windischgrätzů. Historické peripetie 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, přinesly dočasnou izolaci od tohoto přirozeného mezinárodního kontextu. Současnost ovšem opět plně umožňuje vnímat kladrubský klášter jako kulturní památku sice lokálně pevně ukotvenou, ale svým významem dalece přesahující hranice českého státu.

Katalog představuje 81 děl francouzského sochařství 19. a 20. století ze sbírky Národní galerie, a to včetně jejich pozdějších odlitků. Publikace přináší zajímavé údaje o sběratelské provenienci a přibližuje kontext česko-francouzského dialogu na přelomu století, který se stal určujícím faktorem pro nákup děl. Každé heslo je strukturováno do několika kategorií, které mají za úkol přiblížit čtenáři nejen sochařský námět, ale také identifikovat konkrétní odlitek. Součástí publikace jsou také odkazy na další exempláře stejného námětu v jiných sbírkách po celém světě a tři rejstříky.

Kniha uvádí do problematiky středověké nástěnné malby (nejen) na území Prahy s ambicí poukázat, že její interpretace není jen výsadním polem dějin umění. Interpretačně otevřená je v odborné rovině nutně také restaurátorům, technologům, historikům v širokém slova smyslu a řadě dalším oborům, z nichž většina působí v oblasti památkové péče. Nejdůležitější je ovšem recepce dochovaných děl „běžnými“ diváky. V jejich vnímání doznává konkrétní a třeba staletí staré výtvarné dílo nový život. Autoři publikace se snaží poukázat na doposud nepříliš akcentované aspekty vnímání specifické skupiny děl minulosti a s tím i na různé ztracené a v naší době již nenalézané kontexty. 
Na knihu statí bude navazovat obsáhlá kniha katalogu všech dochovaných a také třeba i jen doložených památek tohoto druhu na území současné Prahy s názvem „Středověké nástěnné malby v Praze – Katalog“. Rukopis je aktuálně v přípravě pro budoucí redakční zpracování. Intencí autorů je zároveň v budoucnu pokračovat plánovaným soupisem předmětného památkového fondu v Čechách.

Kniha popisuje a rozsáhlým obrazovým materiálem ilustruje vývoj klasické analogové fotografie. Podrobně probírá většinu používaných fotografických procesů a technických prostředků v jednotlivých obdobích jejího vývoje. Vývoj popisovaných procesů dokládá díly, které jimi vznikly.

Národní technické muzeum má díky svým bohatým sbírkám a archivům možnosti vývoj klasické černobílé fotografie podrobně prezentovat. Díky tomu bylo možno popsat všechny zásadní vývojové směry fotografie. Kniha začíná technikami, které předcházely fotografii, postupně jsou pak popsány procesy a technické prostředky pro daguerrotypii, kalotypii, mokrý kolódiový proces, ambrotypii, ferrotypii, chronofotografii, ušlechtilé fotografické techniky, suché želatinové desky i fotografický film. Do publikace bylo zařazeno několik set obrázků s příklady používaných přístrojů a pomůcek. Dějiny fotografie byly dlouho především dějinami používané fotografické techniky. Ke všem obdobím byly připojeny i fotografie, které byly popisovanou technikou provedeny. Kromě fotografií ze sbírky foto-kino jsou zde zařazeny i fotografie z Archivu NTM, kde se nachází i díla většiny významných českých autorů – téměř všichni aktivní fotografové vytvořili díla i z oboru techniky a průmyslu.

Malíř a grafik Ferdinand Staeger se narodil roku 1880 v Třebíči. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách. Živil se jako kreslíř pro časopisy Švanda dudák a Zlatá Praha. V širší známost vešel svojí spoluprací s mnichovským časopisem časopis Jugend, představujícím nejvýznamnější platformu tehdejších uměleckých snah, jehož jméno inspirovalo dodnes užívaný termín Jugendstil, obdobu u nás užívaného názvu secese. Od roku 1908 žil s přestávkami ve Vídni, v Třebíči a Mnichově. Přestože byl vynikající malíř, prosadil se zejména jako grafik. Ilustroval řadu literárních děl, mimo jiné od Adalberta Stiftera, Josepha von Eichendorffa, Hanse Fraungrubera, Eduarda Mörikeho nebo Gerharta Hauptmanna. Staegerovy práce vynikají delikátní, jemně traktovanou kresbou s až minuciózními prvky, upomínajícími spíše na atmosféru biedermeieru. Druhá polovina dvacátých let minulého století představuje pozvolný útlum grafické tvorby a výraznější návrat k malbě. Postupně se u něj projevovaly vlivy symbolismu a propracoval se k exaltovanému projevu kladoucímu důraz na dokonalost formy a malebnost mystických, tajemných, vizí. Během druhé světové války byla velká část jeho díla zničena. Zemřel v roce 1976 v německém Waldkraiburgu.

Umělecná díla z loechtensteinských sbérek ve správě Národního památkového ústavu.

Edice Ad unicum nabízí netradiční pohled na umělecká díla od gotiky k manýrismu z mobiliárních fondů státních hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu. Aktuální svazek je věnován malířským a sochařským dílům od středověku k manýrismu z původem liechtensteinských sbírek na Moravě. Úvodní studie přibližuje historii sběratelské činnosti knížat z Liechtensteinu. Osudy těchto uměleckých kolekcí v poválečné době ilustrují publikované archivní dokumenty, které čtenáři mohou zprostředkovat dramatické momenty snah o záchranu devastovaných sídel a jejich mobiliáře. Umělecká díla, která se dochovala v zámcích Bučovice, Lednice, Valtice a na hradě Šternberk, jsou představena v šedesáti monografických studiích katalogové části. Jednotlivá díla přibližují kromě komplexní fotografické dokumentace archivní snímky, historické fotografie z nabídek starožitníků, dokumentace z historických i aktuálních restaurátorských průzkumů. 

Kniha fotografií Vladislava Galgonka vychází jako šestý díl edice Olomoučtí fotografové, na které spolupracuje Vydavatelství Univerzity Palackého s Muzeem umění Olomouc. Vladislav Galgonek (*1946 v Českém Těšíně) absolvoval lidovou konzervatoř (1967–1969), obor reportážní fotografie (1981–1985). Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971 jako fotograf-výtvarník na dole Odra v Ostravě. Od roku 1973 působí jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se řady výstav v ČR i zahraničí, zejména se skupinou H 70 (Ostrava, Havířov), a uspořádal autorské výstavy: Hukvaldy 1976, Uničov 1984, Jeseník 1985, Havířov, Uničov 1987, Olomouc 1990, Šternberk 1992, Olomouc 1996, 1999. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, publikuje své snímky v ČR i zahraničí.

Josef Werner narozen v Kraslicích (1945) a od roku 1968 žijící v německu je významným výtvarníkem na poli grafiky, malby a sochařství. Vystudoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově u prof. K. F. Dahmena. Tato monografie Vám přináší výběr tohoto významného výtvarníka z jeho celoživotní tvorby v oblasti malby, kresby, grafiky a soch. Žije a tvoří v německém Prienu u Chiemského jezera.

Publikace historicky poprvé uceleně představuje čtenářům antické předměty, které jsou uchovávány v mobiliárních fondech státních hradů a zámků. Publikaci uvozuje kapitola věnovaná fenoménu sběratelství řeckých a římských památek od středověku do 19. století. Pozornost je věnována také slavným římským sbírkám, kolekci kardinála Antoina Perrenota de Granvelle či pražské císařské kunstkomoře Rudolfa II. Představeny jsou rovněž klíčové osobnosti, díky kterým se na naše území antické importy dostaly. V dalších kapitolách jsou na základě materiálů, ze kterých byly předměty vyrobeny, popsány dobové technologie i stručná historie jednotlivých uměleckých a řemeslných oborů. Za každou kapitolou jsou katalogovou formou představeny konkrétní předměty – různé typy keramických nádob a jejich zdobení, keramické lampy, stavební antická keramika, bronzové prvky výzdoby oděvů či zařízení domácnosti, jako je vzácná lampa se stínidlem ve tvaru netopýra, skleněné nádobky, kamenosochařská díla, vzácné gemy i kostěné předměty. Sledovány jsou také příběhy děl, jako je socha/herma bohyně Hekaté, jejíž cesta na české území je doložena kardinálskými sbírkami z Říma přes Besancon do rudolfínské Prahy a dále na černínský Jindřichův Hradec.

Katalog výstavy. Výstava přináší několik sond do fenoménu lidské chůze, od procházky a výletu přes stěhování se a dobrodružné výpravy až po nucený exil. Soustřeďuje se na zpodobení chůze jednotlivce, ale sleduje i kolektivní pohyb. Ke zhlédnutí jsou malby, grafiky, fotografie, koláže, deníky i předměty spojené s chůzí městem či krajinou od předních představitelů české umělecké scény od 19. století až po současnost. Výtvarná díla doprovázejí texty soudobých básníků, jež umocňují zážitek z výstavy, která svou dynamikou podněcuje touhu k osobnímu prožitku putování.

Na výstavě jsou zastoupeni přední umělci od 19. století po současnost, mimo jiné Eugen Brikcius, Václav Brožík, Josef Čapek, František Hudeček, Viktor Karlík, Jiří Kolář, Adolf Kosárek, Václav, Josef a Quido Mánesovi, Josef Navrátil, Emil Orlik, August Piepenhagen, František X. Procházka, Jakub Schikaneder, František Skála, Josef Sudek, Adriena Šimotová a František Tkadlík.

Publikace Vesmír v hlavě předkládá obraz umělecké tvorby slovenské sochařky Pavly Scerankové v posledním desetiletí. Prostřednictvím textů britské kritičky Chloe Stead a českého kurátora Jana Zálešáka je rozvrstvena do tematických kapitol, které přináší vhled do autorčina bohatého sochařského a vizuálního jazyka. Pavla Sceranková (*1980) přináší do oblasti sochařské a objektové tvorby nový autorský jazyk a výraz; novou koncepci, navazující na silný odkaz postmoderního, ale zároveň i neokonceptuálního prostorového umění. Vytváří sochařské objekty a instalace vyznačující se minimalistickou čistotou a citlivým vztahem k danému místu. Jinou polohou její tvorby je vytváření objektů, v nichž je zakomponován prvek akce, které vyzývají diváka k interakci. Někdy nabývají podoby videa, či spíše videosochy, která stojí na pomezí performance, animované sochy a autonomního videa. Vyjadřují existenciální vztah člověka k prostředí, ve kterém žije a se kterým se konfrontuje. V obsahové rovině se Pavla Sceranková intenzivně zabývá reflexí lidského vnímání, pamětí a individuálním prožíváním okolního světa. Vychází z osobního prožitku a zkoumá způsob, jak se tento prožitek uchoval v paměti, respektive jaký tvar nabyl. Autorka tematizuje fenomén vnímání, prožívání aktu vnímání, vztah vnímání ke vnímanému světu a vědomí aktu vnímání. Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium.

Monumenty těžkého průmyslu, které v Kladně a jeho okolí zůstaly napospas zubu času, přírodě nebo sběračům kovů. Fotograf Šimon Vejvančický zachytil jejich proměny prostřednictvím unikátních analogových fotografií, u kterých experimentuje s formáty, materiály i fotografickými postupy. Vzniká tak jedinečná umělecká výpověď, která nemůže chybět v knihovnách milovníků fotografie, urbexu nebo českého průmyslového dědictví. Text in Tschechisch und Engl.