Kunst

Autorka Sylva Petrová, kurátorka sbírky moderního a současného skla UPM, se zaměřila na díla ve veřejném, původně sakrálním prostoru realizovaná Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou mezi lety 1964 a 2003 v Čechách a na Moravě. Mezi práce těchto renomovaných umělců-sklářů, průkopníků tavené skleněné plastiky, patří okna v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, kapli Nejsvětější Trojice na zámku v Horšovském Týně a hradní kapli na Špilberku v Brně. Sylva Petrová tyto realizace hodnotí v širších souvislostech doby a spolupráce obou umělců s architekty, ale i ve významově pojatém kontextu úlohy světla v sakrální architektuře. Přináší obohacený pohled na díla obou umělců, dochází k nové interpretaci a tím i aktualizované definici uměleckého odkazu této autorské i partnerské dvojice.

Krajka je dnes považována za víceméně okrajový umělecký žánr. Přesto si udržuje výlučnou úlohu průvodce novověkých společenských osudů evropského člověka. Od renesance do počátku 20. století její výroba souvisela výhradně s náročným módním oděvem. Specifické období v oboru krajky nastalo v nově vzniklém československém státě ve 20. letech 20. století, kdy se textilní tvorba obecně stala součástí procesu avantgardní kulturní ideologie. Úspěšný rozvoj textilních uměleckých oborů vedený myšlenkou syntézy moderního životního stylu v souladu s národní tradicí pokračoval do konce 30. let. Po druhé světové válce se u nás, stejně jako ve světě, textilní umění přibližovalo umění volnému. Od konce 50. let se začalo radikálně měnit i pojetí krajky. Zcela opustila tradiční funkci a stala se trojrozměrným monumentálním dílem. Nový, umělecky svobodný pohled na krajku, spojený s dokonalou znalostí klasických technik, podnítil v Československu bohatou tvorbu tří generací výtvarnic. Jejich přínos světovému vývoji potvrdila ocenění získaná na mnoha mezinárodních výstavách.

Publikace představuje plakát jako vizuální komunikační médium, které používá specifickou řeč propojující obraz a text. Plakát slouží ke sdělení informace krátkodobého významu, proto vychází z bezprostředního, dobově aktuálního jazyka, srozumitelného napříč širokým sociálním spektrem. Sémantiku plakátového sdělení umocňuje také strukturování informace, obrazové reference a schémata zacílená na konkrétní publikum (profesní, národnostní či genderové skupiny). Pro různé účely plakát používá jiné typy řeči, avšak některá jeho klišé fungují univerzálně. Kniha přibližuje jazyk plakátu v nejrozmanitějších způsobech komunikace a rolích, které plnil ať už ve prospěch umění, obchodu či ideologie. Jednotlivé typy obrazových sdělení jsou zastoupeny jak nejvýznamnějšími exponáty z více než třicetitisícové kolekce plakátu Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jež patří mezi nejstarší a nejvýznamnější evropské sbírky plakátu, tak i artefakty běžné produkce z období 1890–1938 s důrazem na díla české a středoevropské provenience. Statě zohledňují obecnější problematiku – kritickou reflexi plakátu v Čechách, způsoby uplatnění plakátu v městském prostředí, proměnu jazyka plakátu – i úzce zaměřená témata jako meziválečnou reklamní scénu, osvětový plakát či plakáty propagující umění.

Česká krajina je krajinou výrazně poznamenanou křesťanskými tradicemi. Dominantní místo v ní dosud patří kostelním věžím, ale mnohem početnější jsou malebná zákoutí s kapličkami, božími muky, sochami svatých a křížky, které shrnujeme pod obecným po­jmem drobná sakrální architektura nebo drobné sakrální památky. Před kapličkami, božími muky, sochami a křížky jako by se zastavil čas.

Monografia s názvom Ivan Csudai: Causa vivendi (Obrazy 2011 – 2022) je v poradí treťou monografiou, ktorá mapuje a interpretuje tvorbu tohto významného slovenského výtvarného umelca. Nateraz posledná monografia sa zameriava na tvorbu po roku 2011, teda po roku, kedy sa začína nová etapa v umeleckom vývine výtvarníka. Autor textu monografie podrobne interpretuje princípy tvorby a z nich odvodené pravidlá, ktoré generujú jednotlivé obrazy a napriek tomu, že podliehajú permanentným inováciám, vždy zachovávajú Csudaiov typický a originálny individuálny umelecký štýl. V monografii je reprodukovaných vyše 200 obrazov a o jej zalomenie a dizajn sa postaral sám autor Ivan Csudai.

avantgardy 20. století.

Publikace věnuje pozornost malíři, výtvarnému teoretikovi a výtvarnému pedagogovi F. V. Mokrému (1892–1975), osobnosti, jež dosud nebyla historií umění dostatečně zhodnocena. Syntetické pojednání o výtazném představiteli vlivné generace pedagogicky působících umělců první poloviny 20. století vychází z důkladného archivního studia (zejména v Památníku národního písemnictví v Praze a Archivu Národní galerie v Praze). Dokládá ztotožnění Mokrého s moderními trendy v umění a experimentálními metodami výuky na avantgardním Bauhausu a zasazuje jeho tvůrčí a organizační aktivity ve významných uměleckých spolcích i v oblasti uměleckého školství do evropského kontextu.

Průvodce svatovítskou katedrálou seznamuje návštěvníky s dějinami, uměleckými poklady a krásnou architekturou tohoto klenotu Prahy i naší země. Publikace sleduje nejprve historický a stavební vývoj katedrály: od rotundy sv. Václava a Spytihněvovy baziliky přes stavbu gotické katedrály za Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a jejich nástupců, její úpravy v době renesanční a barokní až po obnovu a dostavbu v 19. a 20. století. Publikace je nepostradatelnou pomocí pro každého, kdo se vydá do pražské katedrály, ať už jako poutník, milovník krásných staveb nebo turista.

z metternichovského fondu.

Publikace představuje unikátní nástolní ozdoby, které kancléř a jeho syn Richard dostali od francouzského krále Ludvíka Filippa (1836), od měst Bruselu (1851) a Paříže (1870). Podobné nástolní ozdoby najdete například ve rakouském Hofburgu nebo anglickém Windsoru. Ve společenském sále zámku je instalována banketní tabule pro 24 osob s bronzovou zlacenou stolní soupravou, která symbolizuje zlatou tabuli olympské hostiny. 10. září 1835 se na Kynžvartu totiž konal honorární banket Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda V., kterého hostil státní kancléř Metternich. Takové výpravné soupravy, unikátní díla evropského uměleckého řemesla 19. století, lze spatřit například jen ve vídeňské dvorní stříbrnici, nebo ve francouzských či britských královských fondech, či v ruských carských dvorních sbírkách.

Výpravná publikace o 552 stranách poprvé zachycuje celých 1100 let dějin Pražského hradu a přináší řadu nových historických a uměleckohistorických interpretací. Editoři Jan Novák a Petr Kroupa soustředili odborné příspěvky 23 autorů do čtyř oddílů – Hrad knížecí, Hrad královský, Hrad císařský a Hrad republikánský. Reprezentativnost dodávají publikaci četné barevné fotografie a kresby, včetně rekonstrukcí podoby sv. Václava. Samostatnou přílohu tvoří kreslené rekonstrukce Hradu v průběhu dějin.

V roce 1972 začal Jan Švankmajer pracovat na projektu svého imaginativního Bilderlexikonu. V té době to byl ovšem akt čirého zoufalství, neboť bylo zřejmé, že projekt v plném rozsahu nebude moci nikdy realizovat. Po roce usilovného střihání obrazových podkladů a lepení koláží si uvědomil, že vytvořit jakýsi adekvátní imaginativní odraz Brockhausu nebo Meyers Konversations-Lexikonu je úkol nejen nad jeho síly, ale i nad možnosti doby. Sestavit Bilderlexikon alternativního světa by byla práce na celý život a nejen pro jednoho člověka. V roce 2022 jsme se rozhodli vydat alespoň torzo této plánované knihy a pokusili se sehnat veškeré, mnohdy technicky zcela nekvalitní, většinou již dostupné podklady… Než ale stačila tato kniha vyjít, svět se převrátil. Ale možná, že se nepřevrátil, jen se jeho chod urychlil. Miliony běženců už jsou tady, jenže z jiného konce světa, než se čekalo. Všechny ekologické plány na záchranu planety jdou stranou. Zelený „Deal“ padl. Zelenou naopak znovu dostaly uhlí a atom. Místo záchrany planety tu máme opět závody ve zbrojení.

Publikace je doprovodným materiálem k novému výstavnímu projektu.Unikátní dioráma Svatba u Broučků od Jiřího Trnky se vrátilo do Plzně a po restaurování je dlouhodobě vystaveno v Muzeu loutek v Plzni. Jiří Trnka dioráma vytvořil v roce 1939 pro Světovou výstavu v New Yorku. Jde o unikátní Trnkovo komplexní zpracování tématu Broučků, které jej provázelo celý život. Po zrušení československé účasti na světové výstavě v New Yorku bylo dioráma vystaveno v roce 1940 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze na výstavě „Malíř naděluje dětem“.  V současné době je dioráma majetkem Českobratrské církve evangelické, která jej nyní dlouhodobě zapůjčila do Plzně. Západočeské muzeum v Plzni ve svých dílnách dioráma po deseti letech znova restaurovalo a od roku 2021 je součástí expozice Muzea loutek v Plzni (pobočky Západočeského muzea v Plzni).

Sběratelé Dan Trávníček a Kamil Mittner spojili v této publikaci nejen nejvýznamnější cedule ze svých sbírek, ale i své dlouholeté znalosti a sběratelskou vášeň. Na více než 562 stranách představují 715 plechových a smaltovaných cedulí firem známých z českého a československého obchodního trhu z období let 1900–1948. Prezentovaná sbírka nemá svým rozsahem v Česku obdoby.

Kunsthistorický dohled nad publikací měli Lucie Vlčková a Petr Štembera, kurátoři sbírky plakátů a obrazů Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V první části knihy spolu s dalšími akademiky téma jak odborně, tak i poutavě rámují. Petr Štembera v příspěvku „Osobnosti české prvorepublikové reklamy“ zaměřuje svou pozornost k známým i méně známým autorům, z nichž každý byl podle nepsaných pravidel reklamní branže především „profesionál, který musel umět všechno a nebyl tady od toho, aby rozhodoval“, jak konstatuje Štembera. Blíže se věnuje nejvýznamnějším osobnostem jako Leo Heilbrunn, Zdeněk Rykr, Rudolf Höns, Emil Weiss, ale i dalším. Historik a kurátor sbírek 20. století Muzea hlavního města Prahy Bohuslav Rejzl je autorem kapitoly „Výrobci reklamních cedulí v českých zemích před rokem 1948“. Na několika příkladech pražských i mimopražských podniků dokumentuje velkou rozmanitost protagonistů na trhu obchodní reklamy.

That the future of art lay in electricity and new technologies had already been foreseen in the 1920s by sculptor and experimenter Zdeněk Pešánek. He himself worked with light, music and electricity in his art and created light-kinetic sculptures. He strove to implement a newly created technique – kineticism. This unique publication, which was ahead of its time, presented the concept of kinetic art and also Pešánek’s own schema of lit up pianos, fountains, fireworks and neon signs. Descriptions are accompanied by numerous photographs and sketches. Kineticism is published today in the same graphic style as its first edition in the 1940s. It is complemented by a foreword from Peter Weibel and an afterword by Tomáš Pospiszyl, two of the most renowned contemporary experts in art and new technology.

Reprint slavné knihy Kinetismus z roku 1941 s předmluvou teoretika umění Petera Weibela a s doslovem historika umění Tomáše Pospiszyla.

Zdeněk Pešánek (1896–1965) byl průkopníkem kinetického umění. Sochař, malíř, architekt a člen avantgardní umělecké skupiny Devětsil, byl v meziválečném období autorem unikátních multimediálních objektů a nástrojů, ale také originálním teoretikem umění. Text Kinetismu vznikal původně ve 20. letech 20. století. Kromě Pešánkovy originální koncepce kinetického umění, která předznamenává umění nových médií a počítačů, nabízí kniha schémata ohňostrojů a světelných fontán a podrobný popis řešení Pešánkovy kineticko-světelné plastiky pro Edisonovu transformační stanici a plastik oslavujících 100 let elektřiny.

Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884), který je sice všeobecně znám jako zakladatel a vedoucí osobnost Sokola, ale byl také historikem umění a kultury, estetikem a prvním profesorem dějin umění na české části Karlovy univerzity v Praze. Monografie představuje a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí. I toto hnutí, společenství, bylo ovšem jeho chápáním kultury a umění silně ovlivněno – Tyrš do Sokola integroval i vzory antického Řecka a důsledně usiloval o renesanci ideálu kalokagathie. Díky tomu se věnoval nejen estetické teorii tělesných cvičení a gymnastiky, ale i teorii umění a stal se prvním českým kritikem zaměřeným výhradně na výtvarné umění. Kniha se proto pokouší jeho názory, rozptýlené v řadě teoretických textů i uměleckých kritik, představit uceleněji a také je zasadit do kontextu dobových názorů, z nichž čerpal.