Geschichte

roubené stavby.

Kniha prezentuje výsledky výzkumu historických obytných staveb zemědělských usedlostí v malém regionu na pomezí jižní a středních Čech. Předmětem zájmu se stal málo úrodný region kolem městečka Petrovice, ležící stranou větších hospodářských center i dálkových komunikací. Výzkum byl motivován stále se zintenzivňujícím trendem demolování starých obytných staveb. Mezi dokumentovanými objekty převládají domy roubené. Hlavní východisko výzkumu představuje podrobný stavebněhistorický průzkum spojený s pořízením měřické a fotografické dokumentace. Druhou oporou výzkumu je rešerše archivních pramenů. Snahou stavebního historika je poznání dispozičních a konstrukčních aspektů obytných domů a posloupnosti stavebních fází. Archivní rešerše objasňuje především sociální postavení stavebníků a majitelů domů, v některých případech ale dokáže zachytit i konkrétní zmínky o době výstavby či o přestavbách zkoumaných domů. Cenné datační opory poskytla u většiny domů dendrochronologická analýza vybraných konstrukčních prvků. Kniha sestává ze dvou oddílů, jádro tvoří katalog 23 domů. Katalogová hesla obsahují podrobnou plánovou a fotografickou dokumentaci, historii domů dle písemných pramenů, zevrubný popis a charakteristiku jejich stavebního vývoje. Výklad archiváře založený na písemných pramenech má za cíl nastínit hospodářský a sociální vývoj regionu. Důraz je přitom kladen na interval 17. až 19. století, protože v tomto období dokumentované stavby vznikaly a doznávaly více či méně výrazných přestaveb. Výklad stavebního historika pak utřiďuje poznatky o architektonických, konstrukčních a dispozičních aspektech domů.

Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů.74,9

Kolektivní monografie přináší nové náhledy na dnes opomíjený a v minulosti neobyčejně významný fenomén družstevnictví ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století. Demonstruje překvapivou šíři družstevních aktivit v takřka všech oblastech lidského života. Věnuje se celé řadě druhotných (neekonomických) družstevních rolí, zejména rolím osvětové, vzdělávací, modernizační, kulturní, identitotvorné, nacionální a protektivní. Kniha také dokládá mnohočetné vazby mezi družstvy a politickou sférou, které lze pozorovat v zákonodárství, zapojení družstev do státní hospodářské politiky či poskytování podpor. Zkoumány byly i přímé vazby mezi družstvy a politickým stranami, ať již v podobě personálního propojení nebo (relativně řídce) i ve formě přímého podřízení družstev politickým stranám.

Publikace je věnována jednomu z nejstarších krajinářských parků v českých zemích v Krásném Dvoře u Podbořan a jeho budovateli hraběti Janu Rudolfu Černínovi (1757–1845). Ve své době evropsky proslulý park podnes vyniká kvalitou svého původního konceptu i naprosto mimořádnou mírou autentičnosti. V průběhu následujících staletí totiž nebyl nikdy zásadně přebudován v duchu pozdějších trendů ani významněji poškozen záměrnou devastací nebo absencí péče. Zůstává tudíž unikátním příkladem krajinářské tvorby konce 18. století v Čechách a na Moravě, pozoruhodným způsobem reflektující evropský vývoj. Vysledovat lze i přímé inspirace předními zahraničními krajinářskými lokalitami, které hrabě na svých cestách navštívil.

Bedekr Hřbitovy zmizelých zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo nebo zpustlo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovuje zájem o kritickou reflexi této zasuté a neradostné kapitoly moderních českých dějin. Echem této pozvolné národní sebereflexe jsou snahy o revitalizaci hmotných památek souvisejících s komunitou podkrkonošských Němců.

Kámen je vedle dřeva jedním z tradičních materiálů sepulkrálních památek. Přesto mu dosud nebyla věnována dostatečná pozornost ani odborný zájem. Cílem publikace je alespoň z malé části tuto mezeru zaplnit. V přehledném zpracování představuj většinu běžných, ale i méně častých nebo dokonce zapomenutých dekoračních, ušlechtilých a přírodních kamenů, které užívaly v pomníkové tvorbě v průběhu 19. století a v první polovině 20. století.

Z obsahu: Názvosloví a systematické přehledy dekoračního kamene v historické perspektivě.Proměny hřbitovů a náhrobní kamenů po roce 1800. Používané kamenické techniky. Variabilita dekoračních kamenů v sepulkrální produkci. Ušlechtilý kámen v sepulkrální produkci 19. století a první poloviny 20. stoeletí. Kamenoprůmysl v severozápadnímm Slezsku a jeho odraz v sepulkrálních památkách. Dochování kamenných sepulkrálích památek na Jesenicých hřbitovech. Kamenoprůmysl a ušlechtilá kamenická vroba před roekm 1945. Sepulkrální památky jako pramen k dějinám kamenoprůmyslu.

Bibliografie zahrnuje všechny autorovy samostatné publikace, editované práce a sborníky, pojednání, studie a úvahy, dále též drobné stati, hesla v encyklopediích, přehledy bádání, recenze a referáty. Publikace rovněž přináší vedle seznamu jubilejních statí, zpráv z vědeckého života a pořadů mediálního zaměření soupis knih, studií i vzpomínkových statí věnovaných autorovi.

Reprezentativní publikaci Letní rezidence Pražanů, Černošice a vilová architektura 19. a 20. století připravoval a vydal Národní památkový ústav v rámci institucionálního výzkumu DKRVO a za finanční podpory města Černošice. Kniha je součástí ediční řady o významných vilových lokalitách v blízkosti Prahy. Navazuje tak na monografii Letní rezidence Pražanů, Dobřichovice a vilová architektura 19. a 20. století, která vyšla v roce 2013 (2. vydání 2016). Publikace je věnovaná historickému vývoji a uměleckohistorickému zhodnocení villegiatury v Černošicích, nejvýznamnějším příměstském letovisku hlavního města Prahy. Shrnuje urbanistický vývoj města do roku 1945, od několika samostatných venkovských obcí k oblíbenému vilovému letovisku. Zmiňuje reflexi černošických vil v dobovém tisku, poukazuje na stavebníky převážně letních vil s odkazy na jejich pražské zázemí a shrnuje vývoj vil v proměnách stylu, včetně interiérů domů. Zvláštní pozornost věnuje tomu, jaký vliv na architekturu zdejších vil měly velké celonárodní výstavy konce 19. století. Podrobněji se zaměřuje na podobu a vývoj zdejších zahrad a vlivu Dendrologické společnosti v Průhonicích. Zabývá se také osudy vil a jejich majitelů v období totalit po roce 1938 a 1948 (kapitolu objasňující majetkoprávní souvislosti vil vůbec poprvé u nás shrnul náš přední právní historik prof. Jan Kuklík). Exkurzem je kapitola o ruských emigrantech v Černošicích, která je v současné době ve spojitosti se solidaritou s ukrajinskými běženci dosti aktuální. Druhou část publikace tvoří katalog šedesáti vybraných vil s jejich podrobným popisem a shrnutím jejich stavební historie. Na závěr je zařazena pětice rozhovorů s potomky důležitých černošických rodin.

moravskoslezského pomezí.

Publikace se výběrově zabývá typologií zástavby a kulturou bydlení v historických městech moravskoslezského pomezí. Po vymezení pojmu moravskoslezské pomezí a shrnutí základních východisek vzniku měst následují hlavní kapitoly věnované zkoumaným typům obydlí. Jejich výběr byl podmíněn informačním potenciálem výsledků nedávno provedených stavebněhistorických průzkumů a záchranných archeologických výzkumů. Nejprestižnější bydlení je zastoupeno městským hradem, konkrétně sídlem opavského vévody. Městské obydlí reprezentují měšťanské domy z Opavy a Příbora a rovněž městský dům z Nového Jičína, u něhož se díky vzácně dochovaným nálezům podařilo představit vybavení středověké domácnosti. Charakter předměstského obydlí dokládají dva příklady domů z Příbora a jeden ze Štramberku. V závěru knihy je nastíněn vývoj poznávání obytné zástavby historických měst.

Kolektivní monografie Republika mezi rovností, růzností a jednotou přináší kapitoly, jež nejširším skupinám čtenářů přibližují problematiku sociálních a náboženských otázek nového československého státu. Několik studií se věnuje postavení žen po roce 1918 a aktivitám některých jejich spolků, dobovému společenskému konfliktu ohledně problematiky potratů a ochrany proti početí a v neposlední řadě snahám o odtrestnění vztahů lidí stejného pohlaví a odbourání jejich společenské příhany. Další skupina příspěvků se zabývá náboženskými otázkami, mj. významným tématem vzniku tzv. národních církví, různými úhly pohledu a východisky názorů na náboženské záležitosti či postavením římskokatolické církve i evangelických církví v nové republice.

Borovanský probošt Konrád Fischer (1631–1701) se zapsal do širší povědomosti tím, že v rámci rekatolizačního úsilí nechal pokácet dub, pod nímž se údajně narodil husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Tento čin do jisté míry zastřel ostatní proboštovy aktivity, které se odehrávaly během bouřlivých let třicetileté války a v časech poválečného vývoje. V předkládané knize je pozornost zaměřena na Fischerovo mládí, studium, vstup do řádu řeholních kanovníků sv. Augustina v Klosterneuburgu a následné působení v borovanském klášteře, kde byl v roce 1677 zvolen proboštem. Kromě životních osudů je součástí knihy rovněž analýza a kritická edice Fischerova díla o historii borovanského kláštera, které sepsal krátce před smrtí a v němž se pokusil vylíčit vývoj kanonie od jejího založení až po svou současnost.

Vyprávění o rodině architekta Jana Blažeje Santiniho, Rubensův obraz na klenbě lodi a živý vodovod na Makové – to všechno a mnoho dalších dosud nepublikovaných příběhů z historie oblíbeného poutního místa Středního Povltaví. Kniha vychází v roce 300. výročí vydání trvalého povolení konat bohoslužby v kapli sv. Jana Křtitele na Makové, požehnané již 24. června 1720. Letos (2023) také uplyne 300 let od úmrtí slavného barokního architekta Jana Blažeje Santiniho, jehož vdova a dcera byly majitelkami Smolotel a patronkami kaple na Makové.

Soubor starých skleněných negativů nalezených v nedávné minulosti a vzniklých před 100 lety v Teplicích nad Metují  pořízených Adalbertem Meierem. Jedná se o jedinečný obrazový doklad o životě jeho rodiny a blízkých v Teplicích nad Metují a jejím okolí.  

Publikace přibližuje počátky středověkého osídlení Bruntálska, které jsou neoddělitelně spojeny s exploatací nerostných surovin, především zlata, pohledem geologa, montanisty, historika a archeologa. Cílem knihy je představit nejen historické pozadí počátků středověké těžby drahých kovů na Bruntálsku, ale také přiblížit, kdo se na důlní činnosti podílel, jak probíhala, a v ne­poslední řadě mapuje dodnes dochované stopy po těžební činnosti v krajině. Základem publikace je představení geologické charakteristiky území, která jej predisponovala v 1. polovině 13. století jako jeden z nejvýznamnějších rudních revírů v přemyslovských državách. Následuje katalog montánních objektů v rámci Andělskohorského rudního revíru a část mapující historický vývoj v rámci středověkého Bruntálska s přesahem do raného novověku. V další části knihy je pak představena archeologická charakteristika území, zvláštní pozornost je věnována výzkumům v areálu kostela Panny Marie ve Starém Městě, v historickém jádru Bruntálu a v prostředí středověkého těžebního a zpracovatelského areálu v Suché Rudné.

Aus dem Inhalt: Egerland-eine Region in der Mitte Europas. Die Burgen der Ministerialen. Die Entstehung der Burg Seeberg und ihre ersten Besitzer. Die Burg Seeberg in den jahren 1322-1434. Seeberg und der Kanzler Kaspar Schlick. Seeberg zur Zeit des Dreißigjährigen Krieges. Wandlungen der Burg im 20. Jahrhundert.