Philosophie

Tuto knížku tvoří několik dosud nepublikovaných studií Karla Říhy, které se pohybují na pomezí filosofie a teologie. Autor v nich nezapře svoji obdivuhodnou obeznámenost s dílem Immanuela Kanta a dalších myslitelů, kteří využívali transcendentální metodu. Užitečně tak například pro českého čtenáře shrnuje obsah Kantovy knihy Náboženství v hranicích pouhého rozumu. Anebo prostřednictvím komentáře k jedné zásadní práci německého teologa Hansjürgena Verweyena ukazuje možnosti transcendentální metody pro založení fundamentální teologie, přičemž velice inspirativně pojednává o aktu úžasu.

Úplně poslední studie nazvaná „Filosofie a duch křesťanství“ pak mimo jiné dokládá Říhovo úsilí propojit jeho velice přesné a kritické myšlení filosofa s mystickou zkušeností křesťana.

Studie věnovaná odkazu Karla Marxe a jeho myšlení.

Osvícenský encyklopedismus, představovaný např. Chambersem, Diderotem a d’Alembertem či projektem Encyclopaedia Britannica, se velmi lišil od předosvícenského encyklopedismu Alsteda, Bisterfelda, Komenského nebo Leibnize. Osvícenská encyklopedie byla sama o sobě (ze strukturního hlediska) slovníkem hesel, rejstříkem, abecedním seznamem doplněným křížovými odkazy či, nanejvýš, přehledovými schématy. Předosvícenská encyklopedie oproti tomu považovala rejstřík za studijní pomůcku, tematickou stavbu pak za organizační, metafyzicky založený princip svého uspořádání. Monografie se věnuje intelektuálním dějinám předosvícenského encyklopedismu: jednak zrodu kulturní ideje encyklopedie z několika konkrétních kognitivních metafor, jednak intelektuálně prosopografické konstelaci osobností kolem dvojice encyklopedistů Komenský–Leibniz.

V pořadí již druhý soubor esejů filosofa Petra Bláhy opět představuje pestrou skladbu témat, nad nimiž tento autor dlouhodobě uvažuje. Předmětem jeho výprav do dějin myšlení jsou některé aspekty politické filosofie, mezi nimiž lze objevit například problémy moci, revoluce či utopie. Do některých esejů proniká autorova fundovaná orientace ve filosofii dějin či v otázkách filosofie výchovy. Vedle významných postav evropského myšlenkového dědictví, jakými jsou například Luther, Erasmus, Fichte či Tocqueville, se řada esejů vědomě zaměřuje na tradici českého myšlení.

Před čtenářem se tak objevují úvahy o myšlenkovém odkazu Husa, Komenského, Kafky, Rádla, Masaryka, Pittra, Šafaříka či Hejdánka. Autor si z jejich díla vybírá momenty, na nichž ilustruje východiska jejich uvažování. Přitom však nezapírá své vlastní hodnotové předpoklady, jež mu umožňují vstupovat do vzájemné konfrontace s jednotlivými mysliteli.

Sborník Pole plné rozmanitých bylin je věnován životnímu jubileu významné české filosofky a theoložky Lenky Karfíkové. Soubor studií žáků a kolegů jubilantky, které vznikly při této příležitosti, ve svém celku tvoří průřez dějinami evropského myšlení. Jednotlivé příspěvky jsou hloubkovými sondami do myšlení několika velkých postav antické filosofie, patristiky, středověké filosofie a mystiky, renesance, novověku i moderní doby. V šíři jejich témat se odráží bohatost evropské duchovní tradice a myšlenky myslitelů pocházejících z různých epoch se při tom často ukazují jako překvapivě aktuální – ať už se jedná o antické diskuse o Aristotelově pojetí času, úvahy Filóna Alexandrijského o „přesycenosti dobrem“, „feministickou theologii“ církevního otce Klémenta Alexandrijského, vizi pravého lidského štěstí „posledního Římana“ Boëthia, psychologické úvahy o utrpení a soucitu z pera středověkého mystika Bernarda z Clairvaux, paracelsovskou přírodní filosofii, Komenského strukturální ontologii nebo Herderovu epistemologii a teorii jazyka.

V roce 1978 napsal Václav Havel esej pojednávající o moci bezmocných. Havlova analýza moci, ideologie, svobody, odpovědnosti, technologické civilizace a pojmu „disidenta“ zůstává dodnes inspirativní, a to jak pro pochopení povahy východního bloku ovládaného SSSR, tak pro porozumění politickému útlaku vůbec. V mimořádném čísle Filosofického časopisu promýšlíme klíčová témata Moci bezmocných v kontextu současné kultury a aktuálních etických a politických debat. Text in Engl.

Kniha konfrontuje úvahy o díle Franze Kafky od třinácti autorek a autorů z šesti zemí a tří kontinentů. Kafkovo dílo je zde zkoumáno z perspektivy různých filozofických oborů: ontologie, epistemologie, filozofie jazyka, etiky, politické filozofie, filozofie literatury a estetiky. Formální a metodologická rozmanitost příspěvků je stejně bohatá: zahrnuje detailní interpretace vybraných Kafkových textů, analýzy charakteristických rysů rozpoznatelných napříč Kafkovým dílem, srovnání Kafky s jinými autory, diskuse s vlivnými kafkovskými interprety či úvahy o problému kafkovských adaptací. Texty jsou tematicky rozděleny do tří kapitol: Struktura světa a hranice poznání, Společenská realita a prostor morálního hodnocení a Fikční světy a způsoby vyprávění. Text in Engl.

Patočkovo myšlení má podobu soustavných rozhovorů s klíčovými osobnostmi evropského duchovního prostoru. Na tomto prostém faktu je založen svazek, který chce čtenáři představit ve dvanácti kapitolách Patočkovy dialogy s mysliteli antického Řecka, německé klasické filosofie i moderní fenomenologie. Dějinná perspektiva je doplněna systematizujícím pohledem na méně frekventovanou otázku filosofického překladu či politické existence. Záměrem autorů je nechat zaznít jak inspirativním, tak problematickým momentům Patočkových rozhovorů, a tím přispět dalšímu promýšlení myslitelského odkazu nejvýraznějšího českého moderního filosofa, jehož velikost je přímo úměrná vážnosti, s níž dokázal svým inspirátorům naslouchat.

(=Ed.Knihovny Václava Havla, sv.2). Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí "Dopisy od Olgy"-skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy. Hlavním autorem odpovědí byl ovšem bratr vězněného, Ivan M.Havel. Do korespondence s bratrem přes překážky vězeňské cenzury zapojil i další autory, především filosofa Z.Neubauera. Vědomě či nevědomě se na odpovídání na Dopisy Olze podíleli rovněž Radim Palouš, Petr Hájek, Anna Šabatová a další...

Ontologický důkaz obhájil Eugen Brikcius v roce 1982 jako dizertační práci na londýnské University College. Brikcius se v ní vydal po stopách logiky, kterou před ním prošlápli například Anselm z Cantebury či Tomáš Akvinský a která se táže jazykem filozofie po podmíněnosti boží existence. A přestože práce předchází Brikciusovu uměleckou tvorbu, jíž se vřadil mezi přední české dadaisty až na samotný vrchol, ukazuje se už zde vážnost jeho myšlenkové hravosti a poctivost jeho formulační práce. Tedy přesně ony rysy poetiky, které Brikciuse dovedly až k převzetí Ceny Jaroslava Seiferta v roce 2015. Po mnohaletém naléhání se autor nyní vrátil ke svému spisu, převedl jej do češtiny a prostřednictvím Moravské zemské knihovny zpřístupnil čtenářům, ale kupodivu i sám sobě.

Ad honorem Jiří Beneš.

Kniha je gratulačním sborníkem sestaveným u příležitosti sedmdesátých narozenin významného novolatinisty a komeniologa Jiřího Beneše. Uvozuje ji dvojice laudatio z pera Stanislava Sousedíka, resp. Pavla Spunara, po nichž následuje kompletní jubilantova bibliografie. Následuje soubor celkem šestnácti dosud nepublikovaných studií od badatelů působících na poli klasické filologie, medievistiky, neolatinistiky, komeniologie, kunsthistorie a dalších oborů. Příspěvky jsou věnovány rozličným tématům od proměn vnímání soch přes středověkou vědu a literaturu, historické záznamy o počasí, raně novověkou poesii a další témata až po osobnost Jana Amose Komenského, především jako biblisty a filosofa; tři příspěvky obsahují rovněž ediční či překladovou část. Závěrečná studie je věnována humoristické reflexi gymnaziální výuky latiny.