Kniha o vztahovém trianglu mezi Sovětským svazem, Pobaltím a Československem v letech 1988–1991 si pokládá otázku analogie i asymetričnosti demokratizačních a emancipačních procesů souvisejících s krizí sovětského vnějšího a vnitřního impéria. Zabývá se analýzou podnětů, prolínání a vzájemných vlivů sametové revoluce v Československu a „zpívající revoluce“ v Pobaltí. Výzkum těchto vztahů má význam pro pochopení peripetií evoluce litevské a v širším smyslu celé pobaltské otázky v kontextu československé politiky. Pozornost je věnována také váze a způsobu fungování stimulačních faktorů i brzd pro obnovení vztahů s Litvou a ostatními pobaltskými republikami, do nichž se zároveň promítala úroveň vztahů se Sovětským svazem. Vnímání pobaltské otázky souviselo s postojem vedení československého státu i společnosti nejen k pobaltské revoluci, ale zároveň ke gorbačovské perestrojce, k demontáži komunistického systému a následnému rozpadu Sovětského svazu.
