Předkládaná monografie zkoumá koncept harmonie u Komenského z trojí časové perspektivy. Jednak sleduje, jak je tato kategorie představena v díle samotného J. A. Komenského, případně v dílech jeho současníků.
Dívá se na tento koncept především jako na významnou součást Komenského filosofie a zdůrazňuje jej jako základní princip jeho nápravných a didaktických snah. Druhý okruh se zaměřuje k reflexi Komenského v dílech autorů dnešní doby – v komeniologických studiích Jana Patočky, ale i v díle Radima Palouše nebo jiného českého filosofa Vladimíra Hoppeho.
Nejedna kapitola se věnuje tomu, jak by mohl Komenského odkaz inspirovat společnost dnes, kdy je při vší rozmanitosti a pestrosti tolik potřeba nacházet to společné, co je nejvlastnější člověku, má-li se stát harmonickou bytostí.
