Monografie je věnována současné lexikální a slovotvorné dynamice ve dvou geneticky sice blízkých, avšak typologicky odlišných a územně vzdálených jazycích – češtině a bulharštině.
Vzhledem k tomu, že centrální postavení v dnešní veřejné komunikaci má mediální sféra, je konfrontační analýza zaměřena na lexikální a slovotvorné prostředky charakteristické pro jazyk médií. Konkrétní (jazykové) projevy a výsledky inovačních procesů jsou pojaty ve vztahu k typologickým dispozicím českého a bulharského jazykového systému.
