Práce se zabývá deskripcí a definováním dvou keramických okruhů, typických pro kvalitativně vrcholnou velkomoravskou keramickou produkci – blučinským a mikulčickým. Vedle typologicko-technologického vydělení těchto dvou skupin keramiky je v knize na analýze zastoupení těchto okruhů v rámci několika sídlištních areálů mikulčického raně středověkého centra (včetně jejich stratigrafického rozboru) předložena hypotéza o dynamickém vývoji keramiky mikulčického okruhu, jehož vrchol spadá do „mladšího“ velkomoravského horizontu a je přerušen zřejmě náhlým a násilným zánikem Velké Moravy na počátku 10. stol., který je v Mikulčicích patrný v mnoha archeologických situacích. Zároveň je doložen chronologicky společný výskyt obou keramických okruhů a předložena otázka jejich původu, smyslu existence, funkce a geografického rozšíření. Mikulčický keramický okruh je též hypoteticky představen jako potencionálně chronologicky citlivý hmotný pramen, dle něhož je možno datovat kontexty do období vrcholné fáze Velké Moravy až po její zánik.
