Zeitgeschichte

Service.

Over the past thirty years, the Czech public administration has been the subject of research rooted in law, economics, and history. However, only minimal attention has been paid to what Czech public officials actually do on the job (policy work) and the extent of politically motivated interference in their work (politicisation). This book aims to fill this gap by presenting the evidence derived from a large-N survey of the Czech ministries, the first of its kind in the country. The findings presented in the book offer new insights into the activities within the “ivory towers” of the Czech ministries and defy popular notions of an appallingly politicised bureaucracy.

Moc představuje všeobecně zvláštní či svým způsobem mimoběžný čas s vlastními významy, příležitostmi a nebezpečími, a také politickými, náboženskými, společenskými i hospodářskými důsledky. Od nejstarších kultur působí jako metafora a symbol, a provází rétoriku a obraznost nejrůznějších myšlenkových směrů a sociálních projektů, utopií a experimentů. Také je často spojována se zločinem.

V moderní době byl noční čas systematicky "kolonizován" a noční činnost "normalizována". Průmyslová modernita si noc podmanila jakožto další příležitost pro pracovní a výrobní procesy. Rozvoj technologií a osvětlení pak noční město otevřel lidem jakožto prostor volného času a zábavy. Všechny tyto aspekty působily i v Československu po druhé světové válce, které se tehdy vydalo cestou budování nového – socialistického – společenského systému, jehož oficiálně dosáhlo v roce 1960. Kniha se proto zabývá otázkou, jak se v tomto procesu utvářela nová – socialistická – noc, ať už v jejím symbolickém vnímání, tak v každodenním prožívání.

Publikace historika Jiřího Smlsala přibližuje průběh rasové perzekuce Romů a Sintů na našem území za druhé světové války, její společenské předpoklady a konkrétní aktéry, pachatele i oběti. Zabývá se fungováním protektorátních koncentračních táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu a hromadnými transporty Romů do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Představuje příběhy českých a moravských Romů, kteří se stali oběťmi holokaustu, snaží se zachytit jejich zkušenost pronásledování, možnosti vzdoru i opomíjení jejich hlasu v poválečné společnosti. Klade důraz na dosud málo probádané téma majetkové perzekuce jako součásti holokaustu Romů a přináší četné doklady o konfiskacích romského majetku. Vedle přímého zabavování majetku obětí se zaměřuje také na téma korupce, uplácení a vydírání Romů protektorátními policisty. Kniha vychází jak ze vzpomínek pamětníků, tak z archivních pramenů nacistických bezpečnostních složek a poválečných retribučních procesů.

Oldřich Španiel patří k významným, ale téměř zapomenutým osobnostem československých nejen vojenských dějin. Vstoupil do nich jako voják rakousko-uherské armády, v zajetí se přihlásil do československých legií v Rusku a na podzim 1917 se přepravil do Francie. Po válce pokračoval v armádní kariéře, po okupaci v roce 1939 se zapojil do svého druhého odboje, zpočátku jako vojenský přidělenec v jemu dobře známých Spojených státech amerických, na samém konci války se podílel na osvobozování vlasti. Ovšem ani jemu se nevyhnuly čistky po únoru 1948. Poté se věnoval sepsání rozsáhlých pamětí na první světovou válku, ze kterých přinášíme dvě části, kde vzpomíná na své působení u vojenské mise v Americe. Ta sem dorazila v červnu 1918 za účelem náboru krajanů do naší armády ve Francii. První svazek popisuje příjezd, setkání s prof. Masarykem a společné propagační turné po východních státech, včetně návštěv největších krajanských center New Yorku, Chicaga či Pittsburghu. Text doplňuje na sto dobových fotografií.

Monografie se zabývá tématem zdánlivě dobře známým v české archivní historiografii. Z mnoha důvodů je to ale badatelské pole, kde doposud nebylo využito některých stěžejních pramenů včetně zahraničních, některé důležité otázky byly zcela ponechány stranou (např. archivnictví jiných národností v ČSR, což souvisí s dosavadním národnostním narativem naší archivní historiografie) a také byl téměř opomíjen mezinárodní kontext vývoje československého archivnictví. Všem těmto desiderátům se snaží předložená monografie učinit zadost. Nejedná se tedy o syntézu klasického střihu, nýbrž spíše o snahu o postižení nedostatečně známých aspektů vývoje meziválečného československého archivnictví, jež jsou následně konfrontovány s dosavadními zjištěními. Snahou tu není ani tak zakomponovat osudy oboru do jeho vlastního vývojového rámce (jak se obvykle děje v podobě jakési „disziplininterne Fachgeschichte“), nýbrž daleko spíše do souvislostí politického a společenského vývoje v Československu a stavu oboru v meziválečné Evropě. Práce se tak záměrně distancuje od dosavadního často frekventovaného organizačně-technicistního pojetí dějin archivnictví a pohlíží na něj v souladu s nejnovějšími archivně-historiografickými evropskými trendy.