Zeitgeschichte

Kam se ubíral slovenský národ za uplynulých třicet let samostatnosti? Precizně zpracovaný vhled do dění u našich sousedů a na vývoj vztahu Slováků a Čechů od jednoho z nejuznávanějších českých spisovatelů současnosti.

Před třiceti lety zanikl společný česko-slovenský stát. Každá z obou nových národních společností se, teď už sama, vydala po vlastní cestě. Od té doby se říká, že vztahy obou národů jsou lepší než kdykoli v minulosti. A asi je to pravda, příčiny většiny dřívějších konfliktů odpadly. Víme ale jedni o druhých dost? Neplatíme za to oddělení větší vzájemnou lhostejností? Pavel Kosatík ve své předchozí knize Slovenské století (2021) zmapoval vývojový oblouk, který slovenská společnost opsala v letech 1918–1998. Nová kniha dovádí dění na Slovensku do současnosti.

Zkratka prezidentova jména – T. G. M. se již záhy po vzniku republiky stala značkou, jakýmsi národním brandem, magickou formulí, něčím, co mělo platnost mytického symbolu. Ta tři písmena promlouvala na titulní straně Čapkových Hovorů s T. G. Masarykem právě tak sdělně a zřetelně, jako když v roce 1991 užil režisér Oliver Stone ve svém filmu jiná tři emblematická písmena: JFK. Předkládaná studie není biografií Tomáše Garrigue Masaryka. Nepřibližuje na základě pramenů historický obraz jeho osobnosti, ale naopak rekonstruuje jeho mytickou podobu. „Masarykovský mýtus“ neoznačuje v této práci více než pouhý název konkrétního osobnostního mýtu, i když především v pozdějších diskuzích jako by se jeho sémantické pole rozšiřovalo. Masarykovský mýtus je mýtem historickým i národním; snad nejvíce je však mýtem politickým: jde o „zakladatelský“ mýtus, spjatý se zrodem československé státnosti, demokratického parlamentního systému i nového národnostního uspořádání.

1942–1943=Zum Schweigen gebrachte Stimmen. Requisitionsdokumentation der Glocken der böhmischen, mährischen und schlesischen Grenzgebiete aus den Jahren 1942–1943.

Třísvazková publikace je upraveným a rozšířeným vydáním elektronické publikace (Praha: Artefactum 2020), která zpřístupnila unikátní rekviziční dokumentaci zvonů ze sudetské župy (1940–1943) z fondů oddělení dokumentace Ústavu dějin umění a ze soukromého majetku. Spojená digitalizovaná dokumentace, obsahující, kromě vlastních evidenčních karet s bohatou fotodokumentací a frotážemi (obtahy), také metodické a další prováděcí materiály a dobovou korespondenci, je mimořádným a v mnohém ohledu díky své komplexnosti a rozsáhlosti obrazové dokumentace i v evropském měřítku ojedinělým pramenem. Výpovědní hodnota se týká jak z velké části zničených zvonařských památek, tak i fenoménu válečných rekvizicí a jejich konkrétního průběhu. Použitá metoda obrazové edice s doprovodným aparátem (shrnující záznamy / karta ke každému zvonu, rejstříky) a úvodními statěmi (česky a německy) je kompromisem mezi potřebou rychlého zpřístupnění velmi rozsáhlého konvolutu materiálu na straně jedné a zachováním „přidané hodnoty" vědeckého kritického a kontextuálního přístupu.

Knižní rozhovor novinářky Andrey Procházkové (1995) a bývalého politika a univerzitního vyučujícího Petra Pitharta (1941) o naší cestě ke svobodě, a především o tom, co se v politice a ve společnosti událo od roku 1989 až po současnost. Jak vypadalo zákulisí sametové revoluce? Co se za třicet let polistopadového vývoje povedlo, a co naopak ne? Jaký vliv mají čeští prezidenti na společnost? A proč se naše světy najednou nepotkávají? Nad těmito a dalšími otázky diskutují dvě generace vzdálené od sebe více než padesát let.

Vědecký katalog připravený k výstavě Československo v Orientu: Orient v Československu 1918–1938 seznamuje čtenáře s československým kulturním a hospodářským pronikáním do Orientu v době První republiky. Vědecké studie jsou zaměřeny na instituce a osobnosti, jež stály u zrodu československé orientalistiky a vědeckého zájmu o Orient. Významnou roli při propojení snah hospodářských a kulturních hrál Orientální ústav, který v roce 2022 slaví sté výročí od svého založení. Stal se zastřešující institucí propojující vědu českou i německou, univerzitní i neuniverzitní a dokázal ji propojit též s kruhy hospodářskými. Katalog má bohatou obrazovou část, jež představuje předměty vystavené na výstavě a mnoho dalších archivních dokumentů a dobových fotografií s doprovodným textem.

Společnost Post Bellum ve sbírce Paměť národa dokumentuje osudy, na které se zapomnělo či zapomenout mělo, a vypráví je dál. Kniha Nezapomeňte vycházející z této unikátní sbírky nabízí např. do dobového kontextu zasazený životní příběh rytíře českého disentu Luboše Dobrovského, státníka, vlastence a Evropana Karla Schwarzenberga, s kultovní Jazzovou sekcí neodmyslitelně spojeného Čestmíra Huňáta, ale i dalších, méně známých hrdinů.

Deníky Ivo Ducháčka (1913–1988), privilegovaného úředníka československé exilové vlády v Londýně, zachycují počátky odboje v Paříži od března 1939, evakuaci z Francie v létě 1940 a život ve válečném Londýně až do dubna 1945. Ducháček působil jako politický referent exilového premiéra Jana Šrámka a jako osobní tajemník Huberta Ripky, člena exilového vládního kabinetu, který měl v exilovém ministerstvu zahraničních věcí na starosti mj. záležitosti propagandy. Ducháček, původní profesí novinář, zahraniční dopisovatel Lidových novin, ve svých záznamech téměř reportážním způsobem „zachycuje společenskou atmosféru“. Kromě postřehů ze všednodenního života československého exilu ve Francii a Velké Británii však deníky obsahují také záznamy z četných pracovních jednání. Ty jsou cenné i proto, že podobné více či méně formální konzultace, ad hoc pracovní schůzky či konverzace, které se odehrávaly v hotelech, klubech, restauracích, na společenských akcích a recepcích, bývají jinak na papíře zachyceny jen zřídka.

Publikace informačního charakteru Židé na Zbraslavi si všímá příběhů spojených se Zbraslaví a přináší mnohdy detailní údaje o nacisty zavražděných spoluobčanech. Vznikla při instalaci pamětní desky věnované sto sedmnácti obětem šoa ze Zbraslavi a Lipenců jako její doplněk či rozšíření. Výzvy do transportu pro židovské obyvatele ze Zbraslavi a Lipenců do Terezína proběhly v roce 1942 ve třech hlavních vlnách: ze sto čtyřiceti tří transportovaných se dočkalo konce války dvacet šest osob. Na Zbraslav se jich vrátilo deset. Místní židovská náboženská obec, která ztratila za holocaustu své členy, nebyla obnovena.

Totalitarianism in Culture and Cultural History.

Kniha obsahuje 24 studií českých i zahraničních autorů. Jednotlivé studie jsou motivovány aktuálními otázkami svobody a nesvobody v životě jedince i celých národů. Odráží se v nich období totalitních režimů nacismu a komunismu, ale i období starších dějin.

Osobnost Františka Doležela (1900–1972), prostějovského rodáka, jehož profesní život byl spjatý s Olomoucí, zůstává v paměti jen nemnohých zájemců o moderní dějiny a historiků. Doležel je v dějinném povědomí spojen s vyšetřováním pokusu o atentát na tři nekomunistické ministry. Tato kauza vešla do dějin pod názvem tzv. krčmaňská aféra. Tento případ spojený se střední Moravou rozvířil na podzim roku 1947 v celostátním i regionálním měřítku politickou atmosféru. Tehdejší olomoucký státní zástupce František Doležel byl pověřen vyšetřováním tohoto kriminálního činu. Čtenář se dozví o době jeho dětství a mládí, Doleželově prvorepublikové justiční kariéře, jeho působení v odboji za druhé světové války, jeho odvaze, hrdinství, o každodennosti na střední Moravě. Doleželova postava, ač je ve veřejnosti dosud téměř neznámá, náleží k důležitým středomoravským osobnostem poválečného období. V době třetí republiky prokázal nevšední odvahu a kuráž a střetával se s nastupující komunistickou mocí v řadě drobných i větších zápasů. Doleželův zápas v době třetí republiky je zasazen do olomoucko-prostějovského městského i regionálního kontextu, v němž jsou osvětleny všechny složité momenty poválečného vývoje v mikrohistorické skice.

Publikace se věnuje krizi racionality a úpadku levicového myšlení v době, kdy česká politická levice ztratila své zastoupení v parlamentu, a rámuje ji analýza civilizačních změn a rizik multipolárního světa. Autor nachází u levice zejména slabě rozvinuté ekonomické myšlení, ale také nedostatečně realistické klimatické a obecně ekologické uvažování. Kniha nabízí rovněž některé inspirace pro modernizaci sociální agendy. Samostatnými tématy jsou hodnocení pokusu o transformační kurs českých komunistů, problém účtu s minulostí v ČR a možné změny na mapě levice v 21. století. Jako politická hloupost pak vychází neschopnost otevřít se širší levicové spolupráci, obávat se netradičních myšlenkových inovací a konzervativní lpění na tradicích minulých století. Publikace chce inspirovat k hledání syntézy nové historické zkušenosti a tvorbě nové moderny, bez které podle autora zůstane levice vězet mezi minulostí a budoucností.

Kniha zkoumá prezentaci československého státu na prostředí civilní administrativy exilové vlády. Sleduje nejen všední den politiků a úřednictva, ale i úlohu ceremonielu a politického marketingu při vytváření československé značky. Exilové vlády za druhé světové války investovaly značné prostředky do své kredibility a také mocenské prostředí kolem Edvarda Beneše přikládalo důraz otázkám reprezentativnosti. Práce sleduje československý exilový „vládnoucí dvůr“ jako velké státnické představení. Zajímá ji scéna s kulisami, rekvizitami, kostýmy a touto perspektivou nahlíží také do zákulisí inscenovaného.

O prvním globálním teroristovi Iljiči Ramírezovi Sánchezovi, řečeném Carlos, bylo známo, že se v 70. a 80. letech 20. století pohyboval po střední a východní Evropě. Praha, Berlín, Budapešť, Sofie a zřejmě i Bukurešť byly hlavními městy států sovětského bloku, kde bylo Carlosovi i jeho teroristické skupině umožněno podnikat útoky a udržovat rozsáhlou síť extremistů. Až dosud však nebyla – snad kromě východního Německa a částečně Maďarska – známa jeho konkrétní činnost v těchto zemích a opatření komunistických bezpečnostních složek. Edice přináší několik set dokumentů z provenience operativních správ československé Státní bezpečnosti o rozpracování Carlose a členů jeho skupiny, o schůzkách s členy dalších teroristických skupin, jejich sledování po pražských ulicích a odposlouchávání v hotelu InterContinental.

Pavel Kosatík je autor, který se snaží psát i o obtížných historických tématech způsobem srozumitelným a podnětným pro všechny přemýšlivé čtenáře. Bez orientace v dějinách podle něj není možné orientovat se v současnosti. „Klíčem“ k historii jsou mu většinou rozporuplné osobnosti, prostřednictvím jejichž osudů rozkrývá kontexty doby. Odmítá popisný a z odstupu toliko hodnotící přístup k dějinám. Snaží se vždy dostat čtenáře do situace, kdy bude se „svým“ hrdinou nucen zvažovat, jak by se na jeho místě zachoval sám. Knihou Slovenské století vystupuje ze svého dosud převažujícího soustředění na dějiny české. Sleduje vývojový oblouk, jaký slovenská společnost opsala v letech 1918–1998, a dochází k závěru, že Slováci svůj historický čas nepromarnili. Začínali z mnohem horší startovní pozice než Češi, jejich veřejný a politický život nejenže neměl strukturu, ale téměř neexistoval. Na konci 20. století se však tato nedlouho předtím téměř neexistující společnost dokázala sjednotit a zbavila moci nedemokrata s diktátorskými ambicemi. Slovenské století je knihou i o společných česko-slovenských dějinách. Český čtenář v ní najde odpovědi na otázky, jaké síly utvářely konkrétní podoby česko-slovenského soužití i jaká je česká odpovědnost za to, že společný život v jednom státě skončil neporozuměním.

Vyrůstala v centru stalinské Prahy. Jako malá rozsvěcovala s maminkou na Karlově mostě plynové lampy, prala ve Vltavě, chodila s bandaskou pro mléko. V osadě u babičky na Slovensku poznala staré romské tradice a rodovou pospolitost a zažila nezapomenutelnou atmosféru vypravěčských a hudebních sešlostí. Naučila se, že život má naplňovat hudba a tanec stejně jako pomoc druhým, ochota dělit se, pracovitost a hrdost na romské kořeny. Tento recept předávala neúnavně desítky let dál.

Ikona romské kultury, bezmála osmdesátiletá Olga Fečová, žena s nezdolnou energií, představuje svůj život v knize, která na půdorysu individuálního osudu vypráví příběh Romů v československém prostoru. Postupně před čtenářem krystalizuje portrét silné osobnosti, jež je stálou a magnetizující autoritou pro celé generace Romů.