Zeitgeschichte

Národná inštitúcia STV si určite zaslúži svoj vlastný životopis. Bývalý riaditeľ Slovenskej televízie Prof. Ing. Ivan Stadtrucker, Csc. sa podujal na zostavenie a napísanie dejín jedinej verejnoprávnej televízie na Slovensku. Autor v publikácii zachytil vývojové tendencie tejto inštitúcie v rokoch 1956 až 1989. Publikácia je zostavená prehľadne a systematicky, zachytáva podstatné politické a spoločenské udalosti, ktoré ovplyvnili vývoj televízie. Čitateľ sa dozvie mnoho o začiatkoch vysielania, o rôznych druhoch programov od spravodajských a športových, cez hudobné, detské až po vzdelávacie a dokumentárne programy v rôznych obdobiach. V súvislosti s inscenáciami a filmovým vysielaním sú spomenuté aj mnohé známe herecké mená. Autor nezabudol ani na dôležitosť takých profesií ako bol kameraman či scénograf. Kniha je určená nielen študentom VŠMU, Filmovej a televíznej fakulty, ale aj inštitúciám a širokej verejnosti, ktorú zaujíma kľukatá cesta Slovenskej televízie od jej počiatkov až do roku 1989.

Co má větší cenu: žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí? Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou? Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti.

A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé. Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.

Během politických procesů první poloviny 50. let minulého století bylo odsouzeno kolem 27 000 mužů a žen, z toho více než 200 bylo odsouzeno k trestu smrti. První poprava byla uskutečněna již v lednu 1949, tedy necelý rok poté, co se Komunistická strana Československa chopila veškeré moci ve státě.

Na osmi vybraných případech autoři dokumentují řadu různých podob komunistické perzekuce. Politické procesy nedolehly drtivě jen na samotné odsouzené, ale postiženy byly i jejich rodiny, které trpěly stigmatizací, zákazy studia, znemožněním vykonávat odpovídající zaměstnání apod. Oběti samotné častokrát přišly o nejhezčí část svého života, o mládí, o své rodiny. Je smutnou pravdou, že ve většině případů se jednalo o skutečné osobnosti, o elitu národa, která se nepoddala diktátu komunistické totality. I dnes lze z těchto příběhů čerpat nesmírnou inspiraci. Jde často o příklady mimořádné lidské odvahy a pevnosti charakteru. Tato kniha přináší čtenářům osm tragických případů komunistické zvůle, osm justičních kauz první poloviny 50. let uplynulého století.  

Kniha se zabývá tématem odsunu / vyhnání Němců z Československa, jež stále zůstává z mnoha důvodů otevřené. Jejím cílem je proto stát se jedním z příspěvků k řešení této problematiky, k čemuž přispívá svým zaměřením na osudy konkrétních lidí, někdejších obyvatel oblasti pod Jizerskými horami, jmenovitě Jablonecka. Vedle osobních vzpomínek pamětníků kniha zahrnuje výčet historických fakt, jež by mohla pomoci osvětlit příčiny vzájemného odcizení, ba i nepřátelství příslušníků obou etnik žijících po staletí na území Čech, Moravy a Slezska. K těmto historickým faktům patří také základní informace o realizaci rozhodnutí, jež vedlo v letech 1945–1946 k transferu a nucené migraci více než dvou milionů sudetských Němců. Samostatnou přílohu publikace tvoří český překlad několika kapitol vzpomínkové knihy Siegfrieda Geberta Gefesselt leben in bewegten Zeiten (Žil jsem spoutaný v neklidné době). Texty naší knihy, jejíž obsah je inspirován putovní výstavou Osudy Němců z Jizerských hor po roce 1945, doprovází reprodukce množství fotografií a dalších historických dokumentů.

Kolektivní monografie analyzuje funkci mýtů postsocialistických metropolí (Prahy, Bratislavy, Varšavy a Krakova) a metropole Rakouska po roce 1989 při formování jejich nové identity. Současně poukazuje na konflikt paměti, nostalgie, vize a „reality“ po rozsáhlém společensko-politickém převratu.

Z obsahu: Židovská tradice mezi pokračováním a "mytologizací". pražský judaismus a jeho předávání v letech 1945-2005. Mýtus ortodoxnej Bratislavy. Kraków po roku 1989. Na styku tradycji i ponowoczesnósci. Die Stellung der Minderheiten in Wien nach dem Fall des Eisernen Vorhangs. Bratislavské Podhradie. Mýtizované miesto pamäti.

Publikace zachycuje vzpomínky pamětníků z období druhé světové války, které spojuje vztah se strakonickým regionem. Výpovědi dokresluje obrazová příloha vytvořená z osobních fotografií a dokumentů pamětníků.

Untertitel: Mezi nacionalismem a liberalismem aneb Od etnické exkluse k akticní hranici.

Existence občanské společnosti je dnes považována za nutný předpoklad udržitelnosti liberální demokracie. Češi mají za sebou čtvrt století svobodného vývoje. Jaké předpoklady existovaly pro rozvoj občanské společnosti v Česku po roce 1989? A jak si Češi vedou po pětadvaceti letech vlastního vládnutí? Česko se potýká s vysokou mírou mezilidské i institucionální nedůvěry, která podrývá jak spolehlivé fungování institucí, tak akceschopnost a sebedůvěru občanské veřejnosti. Jak překonávat krizi důvěry a posilovat občanské kompetence? Moderní demokracie jsou dnes navíc vystaveny četným rizikům, která jsou nad síly historicky zformovaných národních států. Češi se tak učí žít demokraticky v rámci svého národního státu a zároveň jsou vystaveni nutnosti demokracii praktikovat na celoevropské úrovni. Přežití demokracie v Evropě dnes předpokládá ustavení efektivních a veřejně odpovědných institucí také v nadnárodním rámci. Zvláště křehké demokracie střední Evropy jsou dnes existenčně závislé na schopnosti evropských občanů i států úzce spolupracovat. Jaké jsou předpoklady úspěšné demokratizace Evropské unie? Vzniká evropská občanská veřejnost, která umožní ustavení efektivních i veřejně odpovědných nadnárodních institucí? A jak si formování evropské občanské veřejnosti vůbec představovat? Na tyto a mnohé další závažné otázky hledá předkládaná publikace odpovědi.

Česká republika udržovala v prvních dvou dekádách své samostatné existence jednoznačný zahraničněpolitický kurz směrem k západní Evropě a k transatlantickým politickým a bezpečnostním strukturám. Po plném začlenění do náročného euro-atlantického prostoru hledá cesty, jak v něm prosazovat své zahraničněpolitické zájmy, a měla by dlouhodobě vymezit, jakou roli zde chce sehrávat. Monografie v této souvislosti zkoumá, zda je pro ČR přínosné využívání zahraničněpolitického aktivismu typického pro malé státy, jaké nové možnosti a příležitosti ČR zahraničněpolitický aktivismus nabízí, a v čem naopak spočívají limity nebo úskalí jeho využití. Zároveň sleduje, zda má ČR pro zahraničněpolitický aktivismus předpoklady, případně jaké faktory v zahraničněpolitické praxi ČR brání jeho rozvoji a nakolik se s nimi lze v blízké budoucnosti vyrovnat.

Jak se zrodil československý stát a proč musel zaniknout? Čeho se bál Klement Gottwald? Byl Ludvík Svoboda sovětským agentem? Jací byli českoslovenští prezidenti lidé? Jak prožívali svoji moc a odpovědnost a jak je změnila? V čele Československé republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence devět osobností, jejichž různorodý profil odráží peripetie, kterým byl tento státní útvar během bouřlivého dvacátého století vystaven. Dějiny – jejich zvraty a dobové ideologické tlaky – se podepsaly i na reflexi hlav státu a proměnách jejich obrazu v pojetí historiků i školních osnov. Zamlčena musela zůstat fakta nejen ze života obou prezidentů první republiky, ale paradoxně i prezidentů komunistických, a tak se stalo, že mnohé z této již uzavřené kapitoly našich dějin stále ještě čeká na odborné zpracování. Snad proto, že nejde o úkol snadný, se souhrnné pojednání o manželkách prezidentů objevilo na knižním trhu dřív, než byl vydán vůbec první soubor prezidentských medailonů. Kniha Českoslovenští prezidenti byla inspirována úspěšným titulem Čeští králové (Paseka 2009) a stejně jako ona přináší populární formou nejnovější poznatky v podání předních odborníků zabývajících se jednotlivými vrcholnými politiky. Jedenáct kapitol tak postupně představí zakladatele státu Tomáše Garrigua Masaryka, všechna funkční období Edvarda Beneše včetně jeho exilového působení, tragický úděl Emila Háchy, osud pěti komunistických vládců i krátké tříleté prezidentské období Václava Havla, které tento úsek dějin uzavírá. Zbývající desetileté první dějství naší současnosti, tedy Havlovo české prezidentství, mezi témata této knihy již nepatří.

Z obsahu: Spory a soudní kauzy knížete Jindřicha Minsterberského. Názory českých ženských katolických spolků na politickou aktivitu žen (20. a 30. léta 20. století). Regionální prvky determinující působení akčních výborů Národní fronty v roce 1948 na příkladu okresů Náchod a Trutnov. Neznámé alternativy územních reorganizací z let 1949 a 1960. K otázce variantních návrhů územně správních reforem v poválečném Československu. Od pražského jara k helsinskému procesu. Vývoj politické spolupráce v organizaci Varšavské smlouvy na přelomu 60. a 70.

Sborník přináší příspěvky přednesené na mezinárodním sympoziu Válečný rok 1944 v okupované Evropě a v Protektorátu Čechy a Morava, uspořádaném Ústavem pro studium totalitních režimů 30. října 2014.

Sympozium navázalo na předchozí sympozia Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji (ISBN 978-80-87211-60-1), Válečný rok 1942 v Protektorátu Čechy a Morava v okupované Evropě (ISBN 978-80-87211-99-1) a Válečný rok 1943 v okupované Evropě a v Protektorátu Čechy a Morava (978-80-87912-18-8), která ÚSTR zorganizoval v letech 2011–2013. Jednotlivé příspěvky zasazují události roku 1944 do širšího rámce mezinárodního vývoje s přihlédnutím k situaci v protektorátu.

Kromě globálního pohledu na další rok světové války se věnují nacistické okupační a genocidní politice v Evropě, existenci koncentračních táborů jako jednoho z pilířů nacistické perzekuce, nacistické politice v protektorátu, genocidě protektorátních Romů, úsilí československé exilové vlády o obnovu československé státnosti v kontextu politiky velmocí, Slovenskému národnímu povstání, československému zahraničnímu vojenskému odboji, domácímu protinacistickému odboji i dopadu totálního nasazení na život obyvatel protektorátu.

Po listopadu 1989 se historický výzkum období let 1948–1989 soustředil převážně na odkrývání mocenských mechanismů fungování monopolní vlády komunistické strany, především pak na politicky motivovanou perzekuci. Toto směřování vedlo občas k přílišnému zplošťování pohledu na čtyři desítky let existence komunistického režimu. V poslední době do popředí badatelského zájmu stále více vstupuje problematika každodenního života a proměny životního stylu. Objektem odborného zájmu se tak ve větší míře stává „obyčejný“ člověk se svými běžnými starostmi. K hlubšímu poznání tématu by měla přispět i tato publikace, rozčleněná na tři celky. První část tvoří příspěvky Roberta Kvačka, Martina France a Jana Rychlíka, zabývající se problematikou každodennosti obecně. Druhý blok obsahuje případové studie Petra Bednaříka, Zuzany Beňuškové, Alžběty Čornejové, Michala Ulvra, Miroslava Vaňka a Petra Kopala, které sledují některé dílčí aspekty každodenního života v komunistickém Československu, konkrétně vliv médií, fenomén podnikových rekreací, vývoj automobilismu v Československu a USA a kulturní aktivity mládeže v období tzv. normalizace, nalezneme zde i sondu do profesní každodennosti barrandovského filmaře.

Vzpomínky Egona Morgensterna, českého Žida, který při útěku před nacismem skončil v Pobaltí, kde byl zatčen sovětskou NKVD a následně deportován do tábora gulagu. Pět let lágru při budování železnice z Kotlasu do Vorkuty přežil, ale ani po válce a propuštění se nesměl vrátit a dodnes žije ve Vilniusu. Jde o stručný a přitom poutavý text, který je výjimečný osudem člověka, jenž zažil skoro současně perzekuci ze strany dvou totalitních režimů.