Zeitgeschichte

Osobnost sedmého československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody, je starším generacím dobře známá, generace mladší mají o něm povědomost kvůli kontroverzím doby nedávné. Svobodových životopisů sice existuje povícero, většinou však jsou determinovány dobou svého vzniku a snahou vyhnout se pojmenování dobových problémů. Autor měl možnost seznámit se prakticky v úplnosti s českými archivnímu materiály, mnohdy i nezpracovanými, zvláště pak s celou pozůstalostí hlavy československého státu. Výsledkem je první rozsáhlá vědecká monografie o člověku, který se pro mnoho generací našich občanů stal symbolem.

Každý z nás se v životě potkal s kulturní diplomacií, i když si toho nemusel být vědom. Za řadou výstav, koncertů, happeningů, konferencí nebo filmových projekcí stojí práce kulturních diplomatů, kteří veřejnosti ukazují svou zemi prostřednictvím kultury. Kulturní diplomacie je jedním z nástrojů zahraniční politiky, v repertoáru diplomatických možností má ale velmi zvláštní místo: dodává diplomacii lesk a šmrnc a neuzavírá se za zdi velvyslanectví. Autorky navazují na úspěšný podcast Jazzman versus špioni a přibližují českou kulturní diplomacii formou dilemat, která ve své práci řeší ambasadoři kultury. Nabízí obrázek současné české kulturní diplomacie a přispívají tak k diskusi o roli kultury v české zahraniční politice.

na příkladu libereckého regionu.

Monografie sleduje řízení regionálního tisku v ustavujícím období diktatury KSČ v Československu. Proces ustavování systému státní direktivy byl na poli mediální politiky KSČ narušován spory mezi centrem a regionem, mezi ambicemi vedení propagandy a tisku na ÚV KSČ a reálnými možnostmi nižšího stranického aparátu i regionálních novinářů. Mocenské centrum tak už v první polovině 50. let postupně rezignovalo na představu přímé dominance nad regionálními médii a muselo přistoupit k decentralizaci, což se neobešlo bez kompetenčních sporů. Systém řízení médií se postupně ustálil až mezi lety 1953 a 1956.Studie je rozdělena do kapitol sledujících vývoj vztahu centrálního aparátu KSČ a jeho krajských a okresních výborů a končí sondou do historie libereckého deníku Stráž severu uváděného jako konkrétní příklad, jak se regionální periodikum s procesem ustavování dominance KSČ vyrovnalo.

Kniha Plzeňské devadesátky zachycuje přelomové období v historii Plzně. Připomíná první aukce, nové možnosti podnikání, osudy největších podniků i třeba velké zvýšení kriminality. Město se začalo rychle měnit – otlučené fasády zmizely a domy se začaly vybarvovat. Plzeň díky blízkosti bavorské hranice měla poněkud jiné podmínky ke změnám než některá jiná velká města. Kniha vychází z tehdejšího tisku a je doplněna velkým množstvím dobových fotografií.

dobových protagonistů.

Kniha obsahuje soubor editovaných rozhovorů s aktéry polistopadové transformace české ekonomiky, s deseti muži a jednou ženou, který je nejen reflexí samotného transformačního období devadesátých let 20. století, ale také zajímavou ukázkou prolínání velkých dějin a osobních kariérních trajektorií. Rozhovory zachycují širokou paletu zkušeností, od nejvyšší, rozhodovací úrovně (Fond národního majetku, ministerstva) přes reflexe účastníků privatizačního procesu a „transformujících“ se manažerů dříve socialistických podniků až po nové podnikatele, kteří se chopili příležitosti a stali se majiteli a zakladateli firem. Výpovědi pamětníků jsou doplněny metodologickou statí a interpretační kapitolou, jež sleduje některé ze strategií „vyrovnávání se s minulostí“, tedy jak si narátoři udržují symbolický odstup od negativních jevů doprovázejících dnešní obecné povědomí o transformaci a privatizaci.

Když Česká televize vyhlásila celonárodní hlasování „Největší Čech“, skončil Václav Havel na třetím místě. Hned za Karlem IV. a Tomášem Garriguem Masarykem. Zní to až neuvěřitelně, že jsme během našich životů mohli potkat jednoho ze tří největších Čechů všech dob. A když ne my, tak naši rodiče a prarodiče. Poznejte jeho životní příběh očima puzuka, pižďucha a nakyslíka – zábavných postaviček, které sám Václav Havel vymyslel. Díky nim se dozvíte, proč zrovna on zanechal v naší historii nesmazatelnou stopu.

Dvoudílná publikace obsahuje podrobný rozbor vývoje socialistického ústavního systému a navazuje tak na monografii vydanou před dvěma lety v obdobném autorském kolektivu s názvem Ústava a ústavní systém meziválečného Československa (Ostrava: KEY Publishing, 2020, 931 s.), která se zabývá meziválečným ústavním systémem a jejíž výklad končí vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Z důvodu zamýšlené návaznosti začíná výklad předložené publikace již rokem 1939, a to kapitolou o vznikajícím systému zahraniční československé reprezentace.

Základ této monografie představují první čtyři kapitoly pojednávající o ústavním vývoji do roku 1989. Jejich členění odpovídá jednotlivým etapám československého ústavního vývoje. Na výklad o ústavním vývoji navazují specializované kapitoly obsahující podrobnou analýzu zastupitelské soustavy, volebního práva, vlády, občanských práv a svobod a postavení prezidenta republiky v daném období. Výklad je zakončen, stejně jako v předcházející publikaci, životopisnými medailony nejvýznamnějších konstitucionalistů dané doby.

Jednotlivé kapitoly jsou doplněny četnými ilustracemi z dobového tisku a vyobrazeními významných představitelů československého státu čtyřicátých až osmdesátých let a těch, kteří více či méně zasáhli do ústavně politického vývoje v daném období.

Druhá část publikace je tvořena přílohami s nejdůležitějšími ústavními dokumenty, ať již platnými, či jen nikdy nerealizovanými návrhy. Unikátní je především soubor dokumentů věnovaných vytvoření federace v roce 1968, který obsahuje téměř vše podstatné, co s procesem federalizace Československa souviselo. Dále jsme do příloh zahrnuli několik málo dokumentů z let 1988–1989, kdy si již i tehdejší politické špičky začaly uvědomovat neudržitelnost ústavní situace, jejíž základy byly vytvořeny v roce 1960, a zahájily přípravné práce na nové socialistické ústavě. Politický vývoj byl však rychlejší a práce na ní tedy nebyly dokončeny.

Lze shrnout, že tato kniha je první monografií předkládající veřejnosti podrobný a komplexní výklad socialistického ústavního systému v co nejširších politických souvislostech.

Objevná, výpravná a v naší literatuře výjimečná monografie provází čtenáře dobou, kdy se nerozhodovalo na hřištích, nýbrž v sekretariátech, prohry se přičítaly nešvarům minulosti a výhry třídnímu uvědomění. Přibližuje osudy fotbalistů v soukolí politických procesů, represí a perzekucí, pátrá v myšlení politruků. Rozebírá hru v područí studené války a ideologie.

Autor zpřístupňuje neznámá fakta z vyšetřovacích spisů, soudních přelíčení a kádrových posudků hráčů, trenérů a činovníků obviňovaných z vlastizrady, špionáže či spolupráce s cizími rozvědkami. Podrobně se věnuje příběhům emigrace, popisuje dramatické útěky, úspěchy i peripetie známých fotbalistů, kteří opustili republiku.

Nepřehlíží však ani pokroky, ke kterým v období 1948–1956 postupně, s řadou nezdarů a slepých uliček ve státní podpoře sportu, v metodice a v sociálním zajištění sportovců došlo. V polovině roku 1956 se v zahraničí shodovali, že nejlepším mužstvem světa je – Československo! Autor vysvětluje, jak ze stalinistického temna, které svedlo kopanou na scestí, ba hranu propasti, vzešla dekáda, která bude v historii našeho fotbalu vůbec nejúspěšnější.

Dílo volně navazuje na autorovu knihu Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava a umožňuje tak srovnání postupu obou totalit, nacismu a stalinismu, při zneužití, politizaci a ideologizaci nejpopulárnějšího odvětví sportu.

Kniha zachycuje organizační vývoj a personální strukturu české diplomacie v průběhu tří desetiletí, tedy od vzniku samostatné České republiky až do současnosti. První část mapuje naši zahraniční politiku v období jednotlivých vlád, druhá se detailně zabývá osobnostmi ministrů zahraničí a třetí přináší biografická hesla dalších aktérů české diplomacie – velvyslanců, náměstků ministrů, vrchních ředitelů sekcí Ministerstva zahraničních věcí. V přílohách najdeme přehledné tabulky s vývojem personálního obsazení důležitých postů.

Život českého historika Martina Kučery (*1958) významně ovlivnilo několik skutečností – celoživotní boj s cukrovkou, intenzivní zájem o historii a umění a setkání s celou řadou osobností českého vědeckého, uměleckého i politického  světa. Kniha jeho pamětí je tak protkána vzpomínkami na osudy lidí blízkých i vzdálenějších, s nimiž se během svého života potkal či potkával a jejichž osobnosti se snaží přiblížit a připomenout, protože často patří mezi ony neprávem pozapomenuté. Kromě jeho rozvětvené rodiny tak v těchto vzpomínkách defilují někdejší českoslovenští legionáři, pracovníci knihovnických institucí, kde se pohyboval od mala, historici, které poznal během studií na Filozofické fakultě UK a později jako už jejich etablovaný kolega, ale i spisovatelé a výtvarníci, k jejichž dílu vnitřně tíhl. Jeho memoáry tak často nepřinášejí jenom svědectví o autorových osudech, ale především o jeho vztahu, empatii i obdivu k lidem, kteří se tak či onak zapsali do jeho života.

Padesát profilů předních českých intelektuálů a intelektuálek minulého století. Pavel Kosatík představuje padesát osobností, které na sebe vzaly zodpovědnost a měnily věci veřejné v naší zemi.

Medailony jsou věnovány následujícím osobám (výběr): Jaroslav Seifert, Olga Scheinpflugová, Jiřina Popelová, Bohdan Chudoba, Josef Zvěřina, Otto Wichterle, Ferdinand Knobloch, Jiří Hájek, Luděk Pachman, Radim Palouš, Irena Dubská, Rio Preisner, Ladislav Hejdánek, Jan Šimsa, Dagmar Burešová aj.

Divoká? Kriminální? Plná naděje? Devadesátá léta byla mnohem víc

Co se v první porevoluční dekádě stalo s českou společností a jak nás to ovlivňuje dnes? Jaké překvapivé kontinuity s dobou před rokem 1989 „devadesátky“ vykazují? V jedenácti tematických kapitolách se autoři a autorky zaměřují na příběhy podnikání, bydlení, sportu, médií ad. O své postřehy se v rozhovorech dělí odborníci i pamětníci. Společně ukazují, že 90. léta nebyla jen dobou bezvýhradné svobody, nepadnoucích sak či kriminálního temna. Byla i mnohým dalším — ostatně proto jsou věčná.

Katalog k výstavě. Katalog obsahuje celkem 43 osobností a jejich medailonky.

Kniha je první ucelenou biografií, která objektivně zkoumá mimořádný životní příběh armádního generála Jana Syrového. Uceleně je zdokumentována jeho cesta 1. světovou válkou v řadách československých legií v Rusku. V roce 1926 se stal prvním československým náčelníkem Hlavního štábu. V letech 1933‒1939 působil jako generální inspektor branné moci. Byl též členem několika vlád a ministerským předsedou.

Cílem této knihy je podstatně přispět k celospolečenské a morální rehabilitaci Jana Syrového, na němž byla po 2. světové válce spáchána mimořádně těžká křivda, a jenž se stal obětí jednoho z prvních zpolitizovaných soudních procesů v Československu. Na základě absurdního a extrémně nespravedlivého obvinění jej Národní soud v Praze odsoudil v dubnu 1947 ke dvaceti letům vězení. Jako záminka posloužilo především setkání armádního generála Jana Syrového s Adolfem Hitlerem z 16. března 1939. Při něm došlo k podání rukou, které inicioval nacistický diktátor. Z výkonu trestu byl Jan Syrový propuštěn na amnestii v roce 1960. Vrchní soud v Praze zrušil v dubnu 2022 zmíněný rozsudek Národního soudu. Jméno a památka armádního generála Jana Syrového byly konečně očištěny.

Proč se neustále vracíme k Mnichovu 1938 jako k traumatu a hýčkáme si pocit, že jsme byli zrazeni? Jak vnímáme historické osobnosti a proč nám například z paměti vypadl F. L. Rieger, který stál u většiny kroků české politiky 19. století? Kdo byli skuteční vítězové února 1948 a jaké byly další osudy těch, kteří se ocitli na vrcholu moci? A jaké dopady mělo krátké období vlády Michaila Gorbačova na život v Československu? Autoři Přepište dějiny potřetí se tentokrát podívají na zoubek zapomenutým či „přepsaným“ osobnostem našich dějin, jako jsou Alois Rašín nebo Antonín Švehla, a událostem Mnichova 1938 a února 1948, kterým budou věnovány samostatné bloky. V knize nebude chybět ani pohled na Východ a česko-ruské vztahy, stejně jako téma hranic a našich sousedů. A protože kniha vychází v roce výměny na Pražském hradě, závěr bude věnován všem našim dosavadním prezidentům. Spíše než na jejich zevrubné životopisy se však autoři zaměří na výkon jejich prezidentského úřadu, a to pěkně od T. G. Masaryka až po Miloše Zemana. To všechno ve více než třiceti kapitolách.