Zeitgeschichte

Rukopis dosud nepublikovaných pamětí Vojty Beneše, učitele, politika, krajanského a exilového činovníka a staršího bratra druhého československého prezidenta, přináší unikátní pohled na poválečný vývoj Československa. Beneš nešetří ostrou kritikou tehdejších politických poměrů a, pro mnohé možná překvapivě, také svého bratra, vrací se k prapůvodům národní tragédie a popisuje dramatické události komunistického převratu v únoru 1948. Text pamětí je navíc doplněn výběrem z korespondence z let 1949–1951, která čtenáři poodhaluje zákulisí rodícího se třetího exilu.

Publikace je postavena na životním příběhu tří lidí v turbulentním dvacátém století. Zachycuje život mojí mámy, mého táty i to, jak jejich osud ovlivnil i můj život. Všechny nás zásadním způsobem ovlivnil komunismus jako ideologie a jako politická praxe.

Sjednocující osou je příběh mojí mámy, předválečné komunistky, vězněné léta nejprve nacisty a později mnohem déle i vlastními soudruhy, která se své soudní rehabilitace dočkala až týden po pádu Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka Komunistické strany Československa v lednu 1968. Čerpal jsem z bohatého rodinného archivu, z archivů této strany, archivů Sboru nápravné výchovy, Generální prokuratury a Archivu bezpečnostních složek. Čerpal jsem také z řady historických publikací a dokumentů i z máminých literárních děl s autobiografickými rysy. Uplatnil jsem v ní i své vlastní prožitky a vzpomínky. Tato kniha není pouze a ani především jen biografickým sdělením o životním příběhu tří lidí. Jde o autentickou, bohatě dokumentovanou a o dosud nepublikované poznatky se opírající zprávu o tom, jak v Československu druhé poloviny dvacátého století formovala nekritická víra v komunismus život a vztahy lidí v rodině v době, kdy se začala uskutečňovat v praxi.

Druhá část projektu někdejších „tajných“ cirkulárních instrukcí a informací ministerstva za-hraničí z let komunistického období, z technických důvodů rozdělená do tří svazků, přináší kritické vydání příslušných dokumentů z let 1969–1980. Z chronologického hlediska jsou tedy publikovány dokumenty z celé první poloviny tzv. normalizace počínaje mocenským zvratem na jaře 1969 a konče koncem r. 1980. Vzhledem k množství příslušných instrukcí a informací jsou rozděleny do tří svazků. V prvním jsou publikovány dokumenty z let 1969–1972 (kdy ministerstvo řídil první federální ministr J. Marko a kdy byl tento úřad vystaven normalizační čistce), v dalších dokumenty z let 1973–1977, resp. 1977–1980. Poprvé jsou zde tedy zpřístupněny dokumenty z první poloviny doby, kdy ministerstvo řídil B. Chňoupek, jeden z mužů, kteří personifikovali navenek tehdejší Československo. I když paleta problémů, jež publikované dokumenty zachycují, je velmi pestrá, základní problematikou je participace československé diplomacie na přípravě konference o bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách a problémy související s konáním prvních tzv. následných schůzek v Bělehradě a v Madridu. Menší, ale důležitou část tvoří dokumentace týkající se normalizace vztahů ČSSR se Spolko-vou republikou Německo a Rakouskem. Část dokumentace je také věnována neúspěšným rozhovorům o snížení stavu ozbrojených sil, probíhajícím ve Vídni. Součástí edice je podrobný poznámkový aparát a rejstřík, který bude – ke všem třem svazkům této podsérie – v pátém díle (II/3).

U příležitosti letošního 150. výročí narození rodáka z Loštic JUDr. Richarda Fischera připravila Vědecká knihovna v Olomouci publikaci věnovanou pozapomenuté osobnosti, která v letech 1923–1939 stála v čele olomoucké radnice a jejíž aktivity dalece přesahovaly hranice regionu. V případě publikace Život je mnoho se jedná o vůbec první zpracování přehledové biografie Richarda Fischera.
Aktivní profesní život Richarda Fischera se odehrával na pozadí přelomových událostí rakousko-uherské monarchie, první i druhé republiky a částečně také období okupace. Více než padesát let zasvětil prosazování českých národních snah, spravedlivému fungování komunální politiky a podpoře a obhajobě potřeb a požadavků českého národa. Jeho celoživotní postoje moderního demokraticky smýšlejícího politika, literárně činného a společensky angažujícího se člověka charakterizuje zejména odhodlanost boje za českou Olomouc.

(1918-1941).

V roce 1927 Československo přijalo zákon č. 117/1927 „o potulných cikánech“. Tato právní norma prvorepublikovým policejním orgánům umožňovala z některých jednotlivců či skupin obyvatel učinit občany druhé kategorie, jejichž každodenní život, obživa, rodinné vazby atd. měly být postaveny pod takřka neustálý policejní dohled a kontrolu. Odkud se myšlenka speciálních opatření zacílených na skupiny obyvatel označované termínem „cikáni“ vzala? Koho měli zákonodárci při přípravě zákona na mysli? Jakým způsobem se legislativní termín „potulní cikáni“ uplatňoval v praxi různých státních orgánů? Hrála při tom roli spíše sociální kritéria způsobu života a získávání obživy, nebo dobová kategorie „rasy“? Jak se prvorepubliková proticikánská opatření proměnila po mnichovské dohodě a po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava? To jsou pouze některé z otázek, na něž předložená kniha nabízí odpovědi. Odhaluje rozmanité způsoby, jakými byli obyvatelé označovaní jako „cikáni“ v dlouhodobém horizontu první poloviny 20. století kriminalizováni. Poskytuje vhled do dobového kriminologického myšlení, policejní praxe, soudnictví, školství, obranných strategií podomních obchodníků i kočovných živnostníků, motivací obecních samospráv a také jednání samotných „cikánů“.

Kniha se zaměřuje na diskurs vstupu České republiky do Evropské unie a následného členství ČR v EU. Čtenáři nabízí interpretaci a pochopení významu vztahu ČR a EU, tak jak byl konstruován ve veřejném diskursu politickými stranami či různými aktéry z řad občanské společnosti. Detailně se věnuje různým významům, které tito aktéři konstruovali ve vrcholné fázi různých debat a diskusí před konáním referenda o vstupu ČR do EU. V této fázi jsou předmětem pozornosti interakce vybraných aktérů a to, jak tito aktéři vstup rámovali. Autor poté v práci sleduje vývoj klíčových událostí spjatých se vztahem ČR a EU a především to, jaký prostor pro diskusi a debaty vztahu ČR a EU tyto události vytvářely. Práce vrcholí analýzou diskursu politických stran a hnutí v době voleb do Evropského parlamentu v roce 2019.

Analýzou významů spjatých s Českou republikou a Evropskou unií práce rovněž otevírá cestu k porozumění, proč a jak vůči EU (nejen v symbolické rovině) jednáme, čímž vybízí k (re)konstrukci stávajících významů, které limitují naše (nejen symbolické) aktérství vůči EU. Vybízí tedy i k otevřené debatě o významu vztahu ČR a EU.

ve světle korespondence (1947–1959).

Publikace odhaluje podrobnosti vztahů Bohuslava Martinů s jeho žákem a skladatelem Janem Novákem v letech 1947–1959 na pozadí dochované korespondence. Kniha přináší edici souboru dopisů Martinů Novákovi a dále korespondenci Jana Nováka o Martinů a naopak. Interpretace nově získaných pramenů odkrývá bohatou síť souvisejících faktů, událostí a kontaktů, které rekonstruují rámec dobové hudební kultury. Vymezují také roli Jana Nováka a jeho manželky Elišky v propagaci díla Martinů v 50. letech u nás v době, kdy čelil politicky angažované kritice. Monografie se též snaží poukázat na paralely v životě a tvorbě obou skladatelů, ať se jedná o emigraci, evropanství, humanismus nebo vztah k lidové hudbě a divadlu. Kniha, která vychází ke 100. výročí narození Jana Nováka, se snaží přispět k hlubšímu pochopení a docenění díla tohoto významného skladatele, který byl z důvodu emigrace odsouzen k povinné kolektivní amnézii.

Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři.

A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitvar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení.

Sponzor londýnské Tate Britain se nevydržel dívat na rozházenou postel na přehlídce finalistů Turner Prize a raději ji ustlal. Ve skutečnosti šlo o konceptuální dílo Tracey Eminové. Když umělkyně své lože s odhozenými kalhotkami a použitým kondomem znovu rozestlala, soutěž vyhrála. Člen české skupiny Ztohoven Roman Týc šel zase na měsíc do vězení, protože trval na tom, že panáčci v nezvyklých pozicích na semaforech jsou umění. Historie zná nepočítaně případů, kdy se naše navyklé vnímání ostře střetlo s uměleckou výpovědí. Jenže kuriózní situace, k nimž v takových případech zpravidla dochází, mají obrovskou výpovědní hodnotu. Nabízejí trhlinu v oponě smyslu, jíž se lze nově podívat nejen na umění, ale i na nás samotné.

První životopis kněze, pedagoga, publicisty, ale také politického vězně a především muže, který se zásadním způsobem podílel na formování bohoslovců jako rektor jediného kněžského semináře v obtížném období přelomu 60. a 70. let 20. století. Bůh v osobě Josefa Poula obdaroval celou generaci kněží, z nichž také později vzešlo našemu národu dvanáct biskupů. Duševní trýzeň, která u mnohých vede k rezignaci, u jiných dokáže proměnit utrpení v aktivní vnitřní výkon, který týraným otevře dveře do království duchovní svobody a k většímu bohatství jejich duše. Josef Poul toho byl živoucím příkladem.

let 1919–1928 v materiálech Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti.

Poslední svazek této řady se souhrnně věnuje činnosti vatikánské Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, která měla na starosti zahraniční vztahy. Zejména se soustředí na záležitosti vztahů s Československem v prvním desetiletí existence republiky (obsahuje ale rovněž i kontextově zajímavou kapitolu věnovanou jugoslávsko-vatikánským vztahům). Nejvíce prostoru je tu pak věnováno nejvýznamnější události této periody, československo-vatikánské krizi z období let 1925–1928, která byla ukončena uzavřením modu vivendi.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

Od mediálně rozsáhle pokryté migrační krize z let 2015/16 uplynulo již několik let a česká veřejnost si již na celou situaci „zvykla“. Tato migrační krize neskončila a dále pokračuje, jen prostě už není pro media a veřejnost tolik zajímavá. Do Evropy přicházejí dál a dál zástupy převážně mladých mužů z Afriky a muslimského světa. Narůstá nejen hrozba radikálního islámu, ale i kriminalita a byť se o tom občas hovoří v mediích, česká veřejnost si už na to zvykla a neburcuje ji to k nějaké aktivitě, jako byly protesty v roce 2016. Co se tedy v Evropě a u nás v Čechách a na Moravě děje? Kolik zde přibylo mešit? Jak narůstá populace muslimů v Evropě? A jaké jsou nejčastější problémy v soužití mezi muslimy a nemuslimy v Evropě? Jak to, že se Rusku daří své muslimy integrovat a nemají tam v soužití takové problémy jako my v EU?

Právě těmto otázkám se věnuje tato publikace, jejímž základem je text přednášky přednesené na mezinárodní konferenci v Parlamentu České republiky. Autor touto prací zároveň navazuje na svou předchozí úspěšnou knihu Eurabia: Mýtus nebo realita budoucnosti?

Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až do konce války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha ukazuje, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit.

Komplexný pamäťový portál PamMap.sk . Od tištěného atlasu k webovému mapovému portálu. Úvahy nad přípravou digitálních historiografických map. GIS as a tool of historical research. K perspektívam školského dejepisu v kontexte elektronických médií . E-badatelna Archivu bezpečnostních složek . Informačný systém Elektronický archív .

Kniha popisuje vznik univerzitního vysokého školství na Ostravsku, od základů až po dnešní stav. Zahrnuje období postupného formování této instituce, jejího konečného vzniku potvrzeného zákonem a nelehkého třicetiletého budování, jemuž je věnována největší pozornost. Je zde popsáno, jak se rodil veškerý aparát, který musí univerzita mít (rektorát, budovy, knihovna, studovny, Centrum informačních technologií, Poradenské centrum, univerzitní periodika) a největší pozornost je věnována každé ze šesti fakult univerzity. Aby byla zajištěna jednotná linie popisu historie každé z fakult, stanovila autorka společnou osnovu tohoto popisu:

1. Růst fakulty 2. Zlatý fond fakulty (mimořádné aktivity) 3. Závěrečné hodnocení (u všech fakult má formu laudatia)