Architektur

Přelom století, a zejména následné období Československé republiky, přinesl řadu nových urbanistických vizí. Po letech vídeňského vlivu se najednou naskytla možnost pokusit se učinit z Prahy moderní velkoměsto a uplatnit tak i dlouho potlačované emancipční ambice českého národa.

Pořádalo se množství soutěží na řešení budov i celých území, které měly významně ovlivnit obraz města. Velká většina z navrhovaných projektů se realizace nedočkala, a tak mnohé vizionářské obrazy pražských ulic a prostranství zůstaly pouze na papíře. Právě tyto neuskutečněné projekty, do kterých architekti a urbanisté promítali své představy o Praze jako sebevědomé metropoli nové doby, jsou tématem knihy Praha nepostavená.

Untertitel: Stavební materiál - domová dispozice - slohové ohlasy - dřevěné sakrální stavby

Publikace Vesnická stavební kultura sleduje problematiku tradičního vesnického domu z hlediska stavebního materiálu, domové dispozice, slohových ohlasů a roubených sakrálních objektů. Jejím charakteristickým rysem je interdisciplinární přístup zahrnující metodické postupy uplatňované architekty, pracovníky památkové péče, historiky a etnology.

Publikace je věnována Karlovu mostu, jedné z nejvýznamnějších historických památek v samém centru hlavního města Prahy. Prezentuje samotnou stavbu a činnosti spojené s jejím vznikem. Představeny jsou stavební postupy při stavbě Karlova mostu a zároveň je také kniha průvodcem modelu, který tyto činnosti ztělesňuje a který je k vidění v Muzeu Karlova mostu.

Model stavební podoby Karlova mostu s okolní zástavbou přibližuje různé vývojové stavební fáze mostu. Pro zřetelné vyjádření středověké povahy staroměstského břehu v okolí stavby je znázorněna bezprostřední reliéfní situace s okolní zástavbou, kterou představuje především areál křižovnického kláštera, Juditin most, staroměstské mlýny a hradba Starého Města. Celková terénní lokace je situována do období 2. poloviny 14. století.

Untertitel: Pohledy do aristokratických sídel od časů renesance do doby první poloviny 19. století.

Mezi aristokratickými sídly Čech a Moravy jsou zachovány zámky, jejichž interiéry, sály a apartmány si po mnoho staletí uchovávají svou původní výzdobu i části svého původního vybavení a sbírek. Dnes jsou tyto prostory hmotnými prameny, jež spolu se zachovanou ikonografií zobrazující historický interiér a s historickými písemnostmi, především inven¬táři, přinášejí více poznání o skutečné podobě aristokratických sídel různých období. Tato podoba měla v rozvržení dispozice místností a často i ve své výzdobě a zařízení po staletí závazný charakter. Ikonografické prameny a historické inventáře dokládají všeobecné šíření uznávaných a obdivovaných pravidel vkusu a způsobu prezentace uro¬zenosti, bohatství a majestátu prostřednictvím sídel v evropském aristokratickém pro¬středí. Majetkové soupisy zařízení dávají možnost nahlédnout i do obydlí služebnictva, pokojů zámeckých úředníků, do hospodářského zázemí zámku.

Kniha se zabývá problematikou domu ve Vojvodovu, bývalé české vesnici v Bulharsku. Autoři, zabydlení ve velmi odlišných diskursech, se společně pokusili vykreslit vojvodovský dům jednak jako materiální objekt popsatelný prostřednictvím používaných materiálů, konstrukčních prvků či stavebních postupů, jednak jako sociální prostor, v němž je možné sledovat příbuzenské vztahy, ekonomické strategie, dědickou praxi či migrační pohyby. Poněkud netradiční spojení stavebního inženýra (a potomka vojvodovských Čechů) a sociální antropoložky umožňuje poukázat na vzájemné ovlivňování materiálních struktur, širších historických a politických souvislostí i lokálních sociálních vztahů a kulturních představ.

Vojvodovský dům je představen jako nedílná součást venkovského stavitelství a stavební kultury kolonizačních osad jihovýchodní Evropy. V úvodní části knihy je čtenář seznámen s osídlováním středního Podunají a s událostmi, které předcházely založení Vojvodova. Střední část se věnuje venkovskému stavitelství Banátu, urbanismu Vojvodova a stavebně-historickému vývoji vojvodovského domu. Závěrečná část knihy analyzuje vojvodovský dům ze sociálně-kulturní perspektivy.

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě je jedním ze symbolů české státnosti; místo korunovace a pohřebiště českých králů, sídlo arcibiskupů, místo konání státních ceremonií a v neposlední řadě i velmi vyhledávaná turistická atrakce. Předkládaná publikace od renomovaných odborníků představuje historii chrámu, neoddělitelně spojeného s dějinami českých zemí. Jejich práce vychází jak z výsledků archeologického výzkumu, tak z dochovaných historických pramenů. Autoři se věnují okolnostem založení katedrály Karlem IV., vývoji stavby i pozdějším změnám a dodatkům.

Publikace Architektura Albrechta z Valdštejna: Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600–1635, zpracovaná kolektivem autorů pod vedením Petra Uličného, seznamuje v dosud nebývalém rozsahu se stavebními podniky frýdlantského vévody, s jeho architekty a také s dalšími pozoruhodnými stavbami vznikajícími v té době v českých zemích. V druhém plánu se tu zjevuje v novém kontextu i složitá osobnost stavebníka a jeho jedinečný příspěvek k formování profilu vlastních staveb. Toto neobyčejně důkladné a zároveň inspirativní dílo se vyznačuje několika prvenstvími. Poprvé je tu představena Valdštejnova architektura v plné šíři od prvních fundací na Moravě před Bílou horou až po násilné ukončení vévodova života v roce 1634, přičemž těžiště knihy leží ve vylíčení historie pražského paláce a jičínských projektů. Poprvé jsou tu také prakticky v úplnosti vytěženy prameny z českých i zahraničních archivů, umožňující sledovat například postup stavby jičínského zámku takřka den po dni. Díky svým mimořádným znalostem dobových architektonických forem pak Petr Uličný odkrývá či naznačuje mnohdy nečekané souvislosti s evropskou architekturou oné doby. Na základě plánů, ikonografie a dobových svědectví je tu rovněž poprvé rekonstruována řada staveb zaniklých či nikdy nepostavených, z nichž mnohé byly dosud zcela neznámé.

Czech architects and the beginninings of tourism on the croatian Adriatic coast/ Češki arhitekti i počeci turizma na hrvatskom Jadranu.

Výstava více než dvaceti projektů, skic a fotografií představí hotely, vily, úpravy nábřeží, či pláží, které navrhli čeští, anebo s českými zeměmi úzce spjati architekti, pro oblast chorvatského Jadranu. Jsou zde zastoupena díla Jana Kotěry, Carla Seidla, Emila Králíčka, Josefa Schulza, Adolfa Loose, Josefa Hoffmanna, Augusta Johana Bělohlávka, Matěje Blechy a dalších. Mnozí z nich byli známí z úspěšného působení ve funkcí profesorů na významných školách v Praze a Vídní. Výstava dokládá nemalý význam a přínos českých architektů pro rozvoj cestovního ruchu na Jadranu přínos a podíl tehdejší české společnosti na rozvoji cestovního ruchu na pobřeží Jaderského moře, a to nejen investorů, projektantů, stavitelů ale v neposlední řadě taky našich turistů od konce 19. století.

Dvojjazyčná kniha si klade za cíl pojednat o vývoji architektury v Teplicích mezi lety 1860–2000 v celé šíři a ve všech odstínech jejího vývoje. Nezabývá se pouze avantgardní tvorbou, ale věnuje se i tradičnějším proudům architektury, které před rokem 1945 tvořily většinu místní stavební produkce. Chce vrátit do paměti jména architektů, kteří upadli v zapomnění, přestože svým osobitým rukopisem po dlouhá léta dotvářeli podobu města. Druhá část knihy je věnovaná architektuře poválečné, na kterou je často nahlíženo jako na nevzhlednou a obludnou tvorbu hyzdící tvář města. Stavitelství této rozporuplné éry by však bylo škoda jednou provždy zatratit. Autoři proto ukazují na mnoha příkladech dosud nepoznanou hodnotu architektury minulého režimu i 90. let. Kniha obsahuje kromě kapitol o vývoji teplické architektury i katalog více než dvou set objektů.

Otokar Fierlinger (1888–1941) byl československý zahradní a krajinářských architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog nauky o stavbě měst. Jeho teoretická a praktická činnost byla významně ovlivněna světovým děním v těchto oborech. Inklinoval zejména k tehdejší urbanistické a zahradně-architektonické tvorbě ve Spojených státech amerických a k tradičnímu anglickému standardu individuálního bydlení. Publikace se věnuje jeho zahradně-architektonické tvorbě v oblasti rodinného bydlení. Na základě podrobného rozboru několika referenčních příkladů projektovaných a následně realizovaných zahrad definuje svébytnost jeho tvorby, výrazně vzdálenou od tehdejší běžné československé zahradně-architektonické produkce. Většina Fierlingerem navržených zahrad se zachovala do současnosti a jsou chráněny jako součást národního kulturního bohatství České republiky.

První samostatná publikace věnovaná Růženě Žertové (*1932) shrnuje životní i profesní dráhu této vynikající a zároveň dlouho opomíjené autorky a představuje ji jako architektku, designérku i výtvarnici. Navazuje tak na výstavu „Růžena Žertová: architektka / designérka / výtvarnice“, která se konala na podzim 2013 v Muzeu města Brna. Základními stavebními kameny publikace jsou studie autorů, kteří se dlouhodobě věnují různým oblastem díla Růženy Žertové. Ačkoliv byla Žertová řadu let známa téměř výhradně jako autorka vynikajících návrhů obchodních domů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pozoruhodná je i její pozdější tvorba, která se obrací k rodinnému bydlení. Růžena Žertová se od šedesátých let věnovala také návrhům interiérů a nábytku; v sedmdesátých a osmdesátých letech si značnou oblibu získala její hliníková svítidla. Zkušenosti se zpracováváním kovu i tkanin a nadšení pro technologické experimenty Žertová od osmdesátých let uplatňovala při návrzích šperků a módních doplňků. Těmto pěti základním okruhům jejího díla odpovídá v knize pět samostatných kapitol.  

Význam Českého Krumlova podtrhlo vyhlášení historického jádra za památku světového dědictví UNESCO na zasedání v americkém Santa Fe 14. 12. 1992, současně s vyhlášením historického centra Prahy a historického centra města Telče. Bylo to ocenění prvních tři českých měst, jejich jedinečného kulturního bohatství, které také vyvolalo velký růst zájmu domácích, ale zejména zahraničních návštěvníků.

Historické jádro Českého Krumlova v rozsahu zhruba 51 ha tvoří jedinečně dochovaný a vývojově uzavřený celek, kde lze vidět na 267 památkově chráněných objektů, včetně dvou národních kulturních památek, areálu někdejšího hradu a posléze zámku, včetně divadla a rozlehlé zahrady s jízdárnou a pavilonem Bellarie a městský kostel sv. Víta. Z obrovského rozsahu památek přibližují čtenáři autoři publikace v čele s editorem Prof. PhDr. Pavlem Vlčkem, CSc. podstatnou část, a na 200 stránkách knihy podrobněji věnují pozornost více jak 80 stavbám a stavebním celkům hradu a zámku, Latránu i Vnitřnímu městu. Texty jsou bohatě ilustrované historickými obrázky i současnými fotografiemi Jiřího Podrazila.

Kniha Humanistická role architektury volně navazuje na předcházející knihu autorky Prožívat architekturu. Úvahy o humanistické roli architektury vycházejí z názoru, že její absence či nedostatečné naplnění stojí v jádru řady problémů dnešního vystavěného prostředí. Jednotlivé texty řeší základní otázky: jaký je význam humanistického rozměru architektury v současnosti a co způsobuje jeho absence a jaké vlastnosti architektury ho naplňují. Humanistický rozměr architektury autorka nachází ve vlastnostech přesahujících její utilitární a technický rozměr, jako je komunikační schopnost architektury, ztělesnění a artikulace společenského a kulturního kontextu, etická funkce, reprezentační a symbolická role, obytná či estetická kvalita. Tyto otázky kniha zkoumá na tématech úlohy architektury ve společnosti, role profese architekta, významu veřejného prostoru města či problematice památkové péče. Nejedná se přitom o pouhé teoretické úvahy, ale zároveň o reflexi zkušeností Pavly Melkové jako praktikující architektky, spoluautorky realizací ateliéru MCA a v posledních letech také ředitelky Sekce detailu města na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Untertitel: Sborník příspěvků k jeho dějinám a architektuře. Ein Sammelbuch der Beiträge zu seiner Geschichte und Architektur. Recueil d articles sur son histoire et son architecture.

Neue wissenschaftliche Reihe.