Architektur

Průvodce barokními památkami Plzeňského kraje. Barokní sloh se do tváře krajiny Plzeňského kraje zapsal velmi výrazně. Nejen monumentální kláštery, chrámy, měšťanské domy, ale také venkovské kostely, drobné kapličky a boží muka nám dodnes připomínají barokní umění takřka na každém kroku. Přijměte pozvání na putování po barokních památkách. Zachovaly se nám jich naštěstí stovky.      

Kniha přináší souhrn informací týkajících se dějin bývalého dominikánského kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku, stavebního vývoje a rozsáhlé rekonstrukce objektu. Snaží se rovněž čtenáři přiblížit význam umělecké výzdoby kostela a poukázat na proměny dochovaného mobiliáře, přičemž je využíváno v hojné míře porovnání starých fotografických snímků s novými.

Kniha o českobudějovickém městském farním kostele, který se v roce 1785 stal katedrálou nově vzniklé českobudějovické diecéze, napsal šestičlenný tým zahrnující odborníky v široké škále specializací od památkářství a historie umění až po archivnictví, archeologii a teologii. Je založena na průzkumu různých typů písemných a ikonografických pramenů, archeologicky zmapovaných situací a analýze stavebních prvků dochovaných ze všech etap vývoje dané stavby.

Souhrn těchto informací posloužil mimo jiné jako podklad k rekonstrukci proměn vnější podoby kostela i jeho vnitřního vybavení. Ze zapadlých archiválií přitom byly vytaženy fragmenty příběhů mnoha desítek lidí, kteří se v různých dobách měli s kostelem něco společného, a to nejen umělců, stavebníků či velmi pozoruhodných kněží (jeden z nich dokonce na přelomu 15. a 16. století neváhal opustit univerzitní kariéru v Bologni, aby se mohl stát farářem v Budějovicích!), ale i obyčejných budějovických měšťanů, kteří aktivně spoluutvářeli jeho podobu ve středověku, v barokním období, v osvícenství i v 19. a 20. století.

Publikace, jež navazuje na úspěšnou řadu průvodců Praha moderní, představí slovem a obrazem přes sto významných staveb, jež v moravské metropoli vznikly od nástupu secese přes hledání národního stylu za první republiky, modernistické výboje spjaté zejména s funkcionalismem až po fašistickou a komunistickou totalitu, která dosavadní stavební vývoj na dlouhou dobu přerušila.

Výběr objektů, prezentovaných ve svém současném stavu na fotografiích Pavla Hrocha, vytváří představu o jednotlivých obdobích, vývoji technologií a estetických názorů a politických a hospodářských proměnách. Průvodce je rozdělen do kapitol podle městských čtvrtí a zahrnuje rovněž mapky s vyznačenými objekty.

Opevněné kostely jsou zajímavým druhem sakrálních staveb. Sloužily nejen pro náboženské účely, ale také jako opěrné body při obraně proti nepříteli. Kromě tradičních architektonických prvků obsahují i prvky fortifikační, například střílny nebo zesílené zdivo. Jejich poloha z nich potom často činí dominantní prvek měst, vesnic i krajiny. První díl, který máte nyní v rukou, pojednává o opevněných kostelech v oblastech Prahy, Jihočeského, Karlovarského, Královéhradeckého, Libereckého, Plzeňského, Středočeského a Ústeckého kraje.

The St Agnes Convent is one of the most important Gothic buildings in Prague. It was founded around 1230 AD by the Premyslid princess St Agnes of Bohemia along with her brother King Wenceslas I. The guided tour traces the history of the individual parts of the uniquely preserved medieval monastery. All major areas are accessible for viewing, including the Oratory of St Agnes, the Shrine of the Saviour, and the Church of St Francis, where the remains of King Wenceslas I are buried.

Česko - anglická doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Tereziánském křídle Starého královského paláce.

Dostavba katedrály - dokončení a završení velkolepého snu a plánu císaře Karla IV. - proběhlo oficiálně v letech 1858-1929, fakticky ale byla dokončena až mnohem později. Prostřednictvím reprodukcí historických fotografií zhruba z let 1859-1949 seznamuje publikace s průběhem dostavby chrámu. Jsou v ní zastoupeny snímky slavných fotografů své doby, jako například Anselma Schmitze, Františka Fridricha, Jindřicha Eckerta, Jana Štence či Josefa Sudka.

A Testimonial about the Architectonic Miracle at Alenina Lhota.

Budeme-li v Česku hledat místo s nejvyšší koncentrací kvalitní současné architektury na jednoho obyvatele, prvenství si překvapivě odnese Alenina Lhota na Táborsku. V této jihočeské osadě je vedeno osm adres a trvale na nich pobývá pouhých deset obyvatel. V závěru dvacátého a v průběhu jednadvacátého století však v Alenině Lhotě vzniklo několik progresivních staveb, které dokonale přispěly k proměně její identity. Došlo k tomu nikoliv náhodou. Všechny byly financovány rodinami Jiřího a Petra Němcových, bez jakýchkoliv dotací. Díky jejich vytrvalosti a velkorysosti vznikl golfový areál Čertovo břemeno, jehož stavby, navržené architektem Stanislavem Fialou, svým výrazným sepětím s přírodou přesahují nejenom území regionu, ale i hranice České republiky. Kniha renomovaného novináře a spisovatele Petra Volfa představuje krok za krokem – od prvotního hledání místa pro víkendový odpočinek až po otevření osmnáctijamkového hřiště s nádhernou klubovnou organicky vyrůstající z okolní krajiny – cestu k tomuto architektonickému zázraku. Může sloužit coby návod svého druhu jak posílit genia loci a probudit opomíjené, zdánlivě ztracené místo opět k životu…

Doprovodný katalog výstavy Prostory touhy: je architektura sexy?

Publikace Slavné stavby Františka Maxmiliána Kaňky provede čtenáře životem a dílem jenoho z nejvýznamnějších barokních architektů, prvního skutečně českého velikána barokní architektury, titulovaného „in regno Bohemiae edilis famosissimus“, tedy stavitel v království Českém nejznámější. Architekta, který před 250 lety, ve svých téměř 92 letech zemřel. František Maxmilián Kaňka v roce 1723 získává titul císařského architekta a stává se dvorním, skutečně nejvyhledávanějším stavitelem Černínů, Valdštejnů, Pachtů, Trautmansdorfů, Mansfeldů, Vrtbů, pracuje pro řády jezuitů, augustiniánů a cisterciáků. Je přítelem a spolupracovníkem sochaře Matyáše Brauna a malíře monumentálních fresek V. V. Reinera. Publikace na více jak 140 stranách představuje 45 autorových staveb a dalších pět u nichž Kaňkova přítomnost sice není prameně doložena, ale je do určité míry předpokladatelná či pravděpodobná. Seznámí nás například s dostavbou komplexu jezuitského Klementina a kostelem sv. Klimenta rovněž v Klementinu, basilikou sv. Prokopa v Třebíči, kostelem sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře, děkanským kostelem sv. Petra a Pavla v Jesenici. Také s přestavbou Karolina, prelaturou benediktinů na Starém Městě pražském, zámky v Kolodějích, Hoříně, Vinoři, Jemništi, Krásném Dvoře, Duchcově, paláci a dalšími Kaňkovými barokními realizacemi. Doprovod 217 dobových kreseb, plánů, historických i současných fotografií bohatě ilustruje šíři a bohatost architektovy barokní tvorby v Čechách a na Vysočině.

Kniha historika umění Ladislava Zikmunda-Lendera se zabývá interpretací realizovaných i nerealizovaných projektů Jana Kotěry pro Hradec Králové.

Kotěrova práce pro město sahá od architektových začátků těsně po roce 1900 až do jeho předčasné smrti v roce 1923, může tedy zároveň sloužit jako průřez jeho dílem, kde se uplatnily různé vrstvy jeho tvůrčího uvažování. Autor zasazuje stavby do dobového kontextu politických, sociálních a ekonomických vztahů i do souvislosti s dynamicky se rozvíjející výstavbou města, zaštítěnou národně-demokratickým starostou Františkem Ulrichem.

Jednotlivé projekty ukazují Kotěrův vztah k minulosti – historismům, romantismům a klasicismům, jeho pojetí užitných, industriálních staveb, naznačují jeho názor na urbanismus a poskytují výklad Kotěrových architektonických inovací, jak byly vnímány dobovou kritikou, ale také jak po Kotěrově smrti žily vlastním životem.

Kniha je doplněna řadou dosud nepublikovaných snímků, plánů, skic, pohlednic či reprodukcí, ale i současnou fotografickou dokumentací, včetně leteckých fotografií.  Text in Tschechisch und Engl.         

Dream and reality: 30 Years of the Architecture Collection at the National Gallery in Prague.

26. února 1986 byla v Národní galerii v Praze oficiálně založena sbírka architektury. Její vznik definitivně naplnil původní statut Moderní galerie Království českého, jež byla v roce 1901 „ustavena ... pro malířství, sochařství a architekturu“. Postupně se stala třetí největší galerijní sbírkou a ve svých fondech dnes zahrnuje práce nejvýznamnějších osobností české architektury převážně druhé poloviny 20. století. Katalog doprovázející stejnojmennou výstavu k příležitosti 30. výročí založení sbírky zachycuje chronologický přehled jejího vzniku od prvních nákupů na příkladech klíčových děl – plánů, modelů, fotografií, negativů, kreseb i grafických listů.

Předmětem této publikace jsou klasicistní domovní vrata a dveře v Poličce, a to vyřezávaná, členěná hladkými výplněmi i ,,skládaná" s motivem půlslunce v horní části. V katalogu je představeno 106 klasicistních dveří a vrat, z toho je 84 zdobených řezbou a z nich 41 celoplošně vyřezávaných. Do dnešní doby se z uvedených 84 dveří zdobených řezbou dochovalo 35. Na závěr je připojeno 28 nalezených vyřezávaných vrat a dveří z vesnic v okolí Poličky.

O vile Tugendhat existuje rozsáhlá literatura, obsahující i řadu monografií. Za takové situace stálo u zrodu této publikace zejména nutkání nahlédnout na stavbu pohledem architekta, navíc architekta s ní dobře obeznámeného účastí na právě dokončené obnově a restauraci.

Motivací předkládané práce byla snaha odhalit, jak Mies van der Rohe dospěl k radikálně novému pojetí typologie obytného prostoru a současně ke schopnosti zrealizovat jej formálně i technicky dokonalým způsobem. Práce na plánech rekonstrukce, prováděná na podkladě průzkumů stavby, a porovnávání její zrealizované podoby s původními výkresy přinesly kromě poznatků o způsobu provedení stavby také poznatky o způsobu řešení problémů, které novátorský projekt obnášel, takže bylo možné sledovat architektonické myšlení i projekční um jejího autora.

Cílem tedy není vytvořit další vyčerpávající monografii vily. Známá fakta jsou proto uváděna pouze tehdy, pomáhají-li zvolenému úhlu pohledu. Ten je zaměřen na genezi radikální architektonické myšlenky a její převedení do konkrétní stavby. Práce je tak pokusem sledovat předchozí i následující Miesovu tvorbu pohledem z vily Tugendhat. Text in Tschechisch.

Kniha Pavla Zatloukala, předního znalce výtvarného umění a architektury 19. a 20. století, volně navazuje na velmi ceněnou knihu Příběhy z dlouhého století / Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Na základě tří někdejších pevnostních měst – Olomouce, Brna a Hradce Králové – a srovnáváním s řadou dalších lokalit, jako jsou Vídeň, Praha, Kroměříž, Verona, Krakov - jsou zkoumány určující faktory a podmínky urbanistického a architektonického vývoje v 19. století, jež podmínily jejich směřování v následujícím věku.

Kniha má mezioborové rozpětí a autor se jistě pohybuje mezi dějinami umění (dějinami architektury, urbanismu, ale také výtvarné kultury), obecnými dějinami, ale například i statistikou. Jako zdrojů Zatloukal netradičně využívá – kromě klasických archiválií a literatury – rovněž dobový denní tisk, což značně prohlubuje plastičnost nazírání a chápání. Výpravná obrazová publikace se šesti sty barevnými reprodukcemi je členěna do sedmi oddílů a celkem třiceti kapitol, z nichž podstatná část je věnovaná Olomouci. Kniha detailně popisuje její vývoj počínající snahou vyrovnat se s josefínskou proměnou někdejšího duchovního centra Moravy v posádkové město (což souviselo se zrušením a následně většinou i zbořením dvou třetin zdejších kostelů a klášterů) a pokračující až k pozdně klasicistní měšťanské stavební produkci, architektuře romantického i přísného historismu, secesi a moderně.

Vedle uměleckohistorických kapitol tvoří nemalou část knihy cenné soupisy – lexikon umělců, architektů a stavitelů, komentovaný soupis novostaveb a podstatných přestaveb tří základních olomouckých čtvrtí a mapové přílohy včetně velkoformátového plánu Olomouce k roku 1915.