Architektur

Publication is based on the results of interdisciplinary workshop Zbůch 2015 or Vision for rediscovery of miner´s culture area in the Pilsen region, which was held in October and November 2015.

Its aim was to search for ways of development and vision direction for transforming the micro region of Western Bohemian coalfield and its centre – municipality Zbůch. Even though black coal was mined there for more than 400 years, Pilsen coal-field has always been in the background of Kladno and Ostrava region. After a long period of being closely linked to coal mining activities and subsequently after damping dawn and finally after closing dawn coal mining completely, this region at present is going through a process of looking for a new identity. Gradually disappearing traces of strongly industrial landscape are in contrast with absence of further vision. The publication presents different approaches in searching for identity of the place on local as well as regional level.

Kniha je prvním pokusem o souhrnný pohled na proměny architektury na území České republiky po roce 1989. Skládá se ze dvou navzájem komplementárních částí, z nichž každá představuje odlišný úhel pohledu i literární žánr. První část, nazvaná Prostor, je lineárním historickým vyprávěním, pokusem o dějiny trendů, nástinem mentálního prostoru, který utvářel předpoklady architektonické tvorby na území České republiky v daném období. Druhá část knihy s názvem Místo obsahuje dvanáct esejů o vybraných stavbách českých i mezinárodních architektů, které svou přítomností proměnily konkrétní místa ve městech, obcích i na venkově.

Dílo architekta Kamila Hilberta (1869-1933). Po dokončení Svatovítské katedrály vypracoval tehdy velmi diskutovaný projekt secesního kostela, tvarem přizpůsobeného okolním svahům vltavského údolí. Hilbert proti snaze postavit kostel pseudogotický svůj projekt obhájil a prosadil. Díky tomu dnes ve Štěchovicích stojí ojedinělá secesní sakrální stavba v Čechách, jejíž strohou jednoduchou krásu budoucnost jistě ocení.

Ročenka české architektury pravidelně informuje o aktuální situaci a vývoji oboru nejen odbornou, ale především laickou veřejnost a přináší podněty k inspiraci a veřejné diskusi. Pro zájemce ze zahraničí pak ročenka slouží jako stručný přehled soudobé české architektonické scény. Výběr publikovaných staveb provádí vždy jedna osobnost z prací nabídnutých vyzvanými architekty. Text in Tschechisch und Engl.

 Kolektivní monografie „Krajina jako antropologická čítanka“ obsahuje patnáct odborných studií věnovaných problematice krajiny. Na krajinu jednotlivé příspěvky nahlížejí z různých úhlů, které spojuje jednotný antropologický diskurs. Ústředním tématem je vztah člověka a krajiny. Knihu tvoří příspěvky antropologů, urbanistů, etnologů, architektů a historiků, které doplňuje stať archeologická.

Z obsahu: Kritické zhodnocení ideového pozadí panelových sídlišt. Kolektivní dům v Litvínově-modernita a utopie. Ne-místo-Praha hlavní nádraží. Vliv historických cesta na podobu krajiny. Mezi sakrální a desakralizovanou krajinou aneb Česká pobělohorská krajina a jeji osudy. Odraz víry v krajině 17. století: snahy Martiniců o rekatolizaci obrazem. Krajiny tří klášterů: Teplá, Chotěšov a Vyšší Brod. Nástin problematiky.

Poté, co v roce 1742 po prohrané prusko-rakouské válce ztratilo Rakousko podstatnou část Slezska, stal se Hlučín pruským městem. Tento stav trval až do roku 1920, kdy bylo k nové Československé republice na základě Versailleské smlouvy připojeno území tzv. jižního Ratibořska, od té doby nazývané Hlučínsko. Kniha popisuje především dvě století architektury v Hlučíně. V 19. století byla zdejší architektura pod přímým vlivem kulturních center Pruska, tj. Berlína a Vratislavi. Charakteristický pro toto období je tzv. styl Hannoverské školy inspirovaný severskou cihlovou gotikou. Připojením Hlučínska k Československé republice nastala pro architekturu Hlučínska nová etapa jejího vývoje, ve kterém byly zpřetrhány dřívější vazby k Prusku. Personální změny byly vyřešeny angažováním architektů nejen z Opavy či Moravské Ostravy, ale u zásadních zakázek také z Prahy a Brna.

Katalog s texty v češtině, angličtině, polštině a němčině byl vydán u příležitosti výstavy Architektura zmocňující se prostoru: Alfred Neumann – život a dílo (1900-1968) připravené ostravským Kabinetem architektury s finančním přispěním Národního památkového ústavu.

Díl „Příbramsko“ z ediční řady „Historická sídla Středočeského kraje“ následuje tři již vyšlé díly (díl první: Mělnicko, Mladoboleslavsko a Nymbursko; díl druhý: Berounsko, Kladensko a Rakovnicko, díl třetí: Kolínsko a Kutnohorsko). Má za cíl seznámit českou čtenářskou obec s rozsahem, regionálním rozmístěním a charakteristikou bývalých panských sídel v jihozápadním subregionu Středočeského kraje, a to kompletním zpracováním dochovaných hradních, zámeckých a tvrzních objektů na území okresu Příbram.

Publikace představuje část z bohaté tvorby hronovského rodáka Jindřicha Freiwalda (1890 -1945) , žáka legendárního Jana Kotěry. Architektova tvorba se odehrávala na pomezí hravé florální secese a geometrické moderny a v jejich intencích se podařilo Freiwaldovi realizovat již za studií například hotel Start v Hradci Králové. Ve společném stavebním podniku založeném se stavitelem Jaroslavem Böhmem v Praze – Karlíně měl Jindřich Freiwald na starosti především stránku architektonickou a s tou nás publikace seznamuje v těch nejpodstatnějších stavbách. Vedle obytných kolonií, rodinných domů, vil, státních i soukromých nájemních domů se kancelář dále specializovala na projekty bankovních budov, spořitelen či divadel a mimo jiné je také podepsána pod návrhem legendárního pražského kina Aero nebo prodejny vozů stejnojmenné automobilové značky. Publikace nám představí městské obytné kolonie, nájemní a rodinné domy v Praze, Hradci Králové, Pardubicích, Kolíně, Sušici a jinde u nás i na Podkarpatské Rusi. Zavede nás do některých z mnoha spořitelen a bankovních domů, které autor a stavební kancelář realizovali.

První část knihy představuje konstrukce a části domů. Nejčastěji se jedná o patrové domy trojdílné dispozice chlévního nebo komorochlévního typu, pocházející z 2. poloviny 18. až z 1. poloviny 19. století, postavené z místních přírodních materiálů. Vstupní síň i chlévová část domu bývají zděné z kamene a omítané vápnem, roubená světnice i patro jsou roubené. Podstávky nesoucí patro obíhají světnici v přízemí domu. Postupem času bylo dožívající roubení nahrazeno zdivem, mnoho světnic je tedy již plně přezděných a vyzděna bývají někdy i patra.

Ve druhé části knihy je zdokumentován stavební fond dvanácti lokalit, které jsou orientačně vymezeny katastry obcí Verneřice, Merboltice, Valkeřice, Heřmanov a Malá Veleň. Průzkum byl zaměřen na dochovanou tradiční zástavbu roubených a poloroubených domů s důrazem na podstávkové domy.

Zvláštní pozornost je věnována obci Merboltice, k níž je ve třetí části knihy doložen katalog hodnotných objektů, doplněný fotodokumentací a kresbami. Také se na základě údajů z berní ruly a tereziánského katastru se podařilo identifikovat všechny evidované lány a bylo zjištěno, že plužina v Merbolticích je mimořádně dobře dochovaná přinejmenším od poloviny 17 století a s vysokou pravděpodobností odráží tento stav už vrcholně středověké uspořádání.

Publikace Martina Krummholze nastiňuje problematiku buquoyského mecenátu druhé poloviny 18. a 19. století, jehož hlavními protagonisty byli Terezie Buquoyová-Paarová (1746 - 1818) a její prasynovec Jiří Jan Buquoy (1814 - 1882). Významná buquoyská fundace krajinného parku Tereziina údolí je analyzována a zasazena do širšího geografického i kulturně-sociálního rámce. V kontextu rezidenční sítě jsou pak přiblížena i další buquoyská sídla - kromě Nových Hradů především severočeský Červený Hrádek, pražský letohrádek v Bubenči a vídeňský palác. Buqouyské fundace a sběratelské či mecenášské aktivity získávají díky četným novým poznatkům a odkrytým souvislostem evropský rozměr. Kniha je bohatě ilustrována reprodukcemi předloh ze sbírek ÚDU AV ČR, NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích a SOA v Třeboni. Jedná se vesměs o dosud neznámý ikonografický a archivní materiálů. Titul je doprovodnou publikací výstavy Buquoyská krajina v Nových Hradech.

Muzea a galerie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je název průvodce významnými stavbami, v nichž sídlí a působí muzejní a galerijní instituce se svými sbírkami. Publikace nás provede těmito stavbami, o nichž jsme neměli možnost mnohé se dovědět, byť do muzeí a galerií chodíme dost často. Takto souhrnně jsou představeny čtenářům poprvé. Mezi těmi 437 stavbami a objekty uváděnými v publikaci nejsou jen ty, které byly přímo stavěny pro muzejní a galerijní účel, ale seznámíme se zejména s desítkami hradů a zámků, paláců, měšťanských domů, vil i venkovských a dokonce obranných staveb, které jsou dnes se svými muzejními a galerijními sbírkami přístupny veřejnosti. V bohatě obrazově doprovozené knize se dovíme zajímavé informace o jejich architektech, stavitelích a stavebnících a mnohdy stovky let staré historii. 61 autorů pod vedením Jana Galety z Masarykovy univerzity v Brně připravilo bohatou publikaci, která čtenáři přiblíží bohatý vějíř jedinečných stavebních památek naší země.

Katalog díla architekta Milana Rejchla. Milan Rejchl (*1936) vystudoval pražskou techniku u architektů Jindřicha Kriseho, Karla Honzíka a Antonína Ausobského. Po krátkém angažmá v Hradci Králové nastoupil do jednoho z nejprogresivnějších atelierů – Pražského projektového ústavu, který měl v 60. letech také významnou výzkumnou roli a formoval spolupráci architektů s výtvarnými umělci. Zde spolupracoval především na experimentálním sídlišti Invalidovna. V PPÚ se účastnil také soutěží na typové smuteční síně či atriové terasové bydlení.

Z první poloviny 70. Let pocházejí jeho nejpřednější díla – vila tenisty Jana Kodeše a přístavba motelu Stop s keramickým obkladem od Vladimíra Kýna. Od roku 1977 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT. Projektoval zde soubor hotelů v Harrachově a podílel se i na unikátním hotelu Praha, kam navrhl reprezentační apartmány.

V šestém čísle časopisu Monumentorum Custos jsou studie orientovány na architekturu konce 19. a 20. století. První z nich již tradičně pamatuje na architekturu Teplicka, konkrétně na tvorbu architekta Fritze Hühnla, „tvůrce městské tváře Trnovan u Teplic“. Na Teplicku zůstává i druhý příspěvek zaměřený na architekturu českých menšinových škol v tomto regionu do roku 1938. Třetí z příspěvků přesune čtenáře místně do města Chomutov a chronologicky do 60. a 70. let 20. století, kdy probíhala realizace ne zcela všedního projektu kolektivního bydlení. Poslední ze studií je zaměřena na unikátní stavbu, kterou je kaple sv. Václava ve Vlčí, inspirovanou například pařížským Sacré-Coeur. Rubrika materiálie nabízí tři tematicky odlišné články, z nichž první se zabývá jednou z nejstarších gotických soch z litoměřické galerie. Následuje další z organologických příspěvků zaměřený na tvorbu varhanářské rodiny Fellerů z Libouchce a poslední článek sleduje zajímavou stavbu roudnické loděnice a její cestu k získání titulu kulturní památky. Tři příspěvky nalezneme rovněž v rubrice Obnovy památek, kde se spolu s autory podíváme na Nový hrad v Jimlíně, ke kapli Nejsvětější Trojice v Těchlovicích, ale i do obnovené jízdárny v Terezíně. 

Další svazek cenného souboru plánů lidových staveb na Moravě, ten- tokrát z bývalého okresu Třebíč. Ten patří k nejobsažnějším ze souboru zaměření, určených k publikování v zamýšleném Katalogu moravské lidové architektury. Svojí funkční bohatostí, obsahující tkalcovnu, cechovní tkalcovskou chalupu, kovárnu nebo rybníkářství stejně tak jako různé typy rolnických usedlostí od malých až po ty nejrozsáhlejší, se řadí mezi nejzají- mavější celky celého Kurialova archivu. Výjimečný je i rovnoměrností zastoupených příkladů z jednotlivých částí třebíčského okresu.

Překvapuje také množství archaických forem, které zde dožívaly. Když bylo možno ještě po druhé světové válce najít tolik archaických prvků a konstrukcí, napadá nás, kolik by toho bylo možno objevit např. v době počátků národopisného bádání kolem Národopisné výstavy českoslovanské, před níž se masově vyhledávaly kroje, zapisovaly zvyky, evidovala keramika, sbíraly textilie atp. Stavby byly zkoumány také, ale zdaleka jim nebyla věnována taková pozor- nost, jakou by si zasloužily, a tak mnohé nebyly vůbec zaznamenány.