Architektur

Návštěvníka Žďáru nad Sázavou zaujme již z dálkových pohledů krystalická hmota architektury někdejšího poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Když pak následně projde prstencem ambitů a vstoupí na nádvoří chrámu, neubrání se pocitu nadpozemské skutečnosti, dojmu jakéhosi tajuplného prostoru mezi zemí a nebem. Toto dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela předčilo podle mnohých znalců dějin architektury vše, co do té doby u staveb tohoto typu vzniklo v Čechách a v celé střední Evropě. Autoři publikace Zelená hora s podtitulem Žďársko Jana Santiniho, profesoři dějin umění a architektury Jiří Kroupa a Jan Sedlák, ve své publikaci nevěnují pozornost jen Svatojánskému poutnímu kostelu na Zelené hoře, ale také Santiniho stavbám v bývalém cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou, konírně a jízdárně, Opatské aule v prelatuře kláštera, Dolnímu hřbitovu, hospodářskému dvoru „Lyra“ u Bránského rybníka a dalším. Představují také sakristii hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice ve městě a Santiniho stavby na Žďársku - chrám sv. Václava Zvoli, panský hostinec s dvorem v Ostrově nad Oslavou, kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové nebo farní kostel v Obytčově. Texty jsou doplněny krásnými fotografiemi současného stavu historického centra a na konci je opět zařazena mapka s jednotlivě vyznačenými stavbami. 

Katalog stejnojmenné výstavy rozšířený o několik esejí, věnovaný rozsáhlé tvorbě a neuvěřitelně zajímavému životnímu osudu světově proslulého architekta. Antonín Raymond (1888–1976) pocházel z Kladna, brzy odešel do USA, ale první opravdový úspěch zaznamenal až v Japonsku, které se stalo jeho novým domovem a působištěm. Ač se dočkal mnohých uznání a ocenění, působil rovněž jako honorární konzul Československa v Japonsku, kde je označován za zakladatele moderní japonské architektury, a jsou mu věnovány dva díly seriálu Šumné stopy, není Raymondovo dílo v jeho rodné zemi patřičně známé a doceněné. Text in Tschechisch und Engl.

Sborník z konference. Konference se zabývá oborem stavebněhistorického průzkumu jako nutné součásti objevování, dokumentace a výzkumu našeho kulturního dědictví.  

Kniha prináša fascinujúci príbeh architekta (1893-1958), predstavuje jeho najvýznamnejšie diela a nové objavy. Ilustruje ju množstvo fotografií a dokumentov veľkej faktografickej hodnoty. Architekt Ladislav Eduaer Hudec počas svojho takmer tridsaťročného pôsobenia projektoval v Šanghaji viac ako 50 stavieb. Boli to vily, bytové domy, nemocnice, kluby, banky, kostoly, továrne, pivovar či univerzita. Azda najznámejšou jeho stavbou je Park Hotel Shanghai z roku 1934.

Kniha je životním dílem Otakara Nového, předního odborníka v oblasti urbanismu a životního prostředí a znalce dějin moderní architektury. Středem jeho pozornosti jsou tvůrci, projekty, stavby, názory a celkový význam meziválečného funkcionalismu. Téma svého díla zasazuje do velmi široce pojatého kulturního kontextu doby od poloviny 19. do poloviny 20. století.

Autor sám byl od druhé poloviny třicátých let souputníkem spletitých osudů avantgardy, prožíval její naděje a zklamání a téměř všechny její významné postavy znal. Příběh české architektonické avantgardy proto vypráví s osobním zaujetím. Vedle obdivu vůči jejímu nadšení a čistotě úmyslů se však nevyhýbá ani kritice za její netoleranci a omyly.

Kniha je vybavena více než dvěma stovkami fotografií a vychází po sedmnácti letech ve druhém vydání v nové grafické úpravě.

Úvodní studie seznamuje čtenáře s vývojem prvorepublikového zahradního satelitu v kontextu se vznikem a výstavbou zahradních měst v Evropě i u nás, s jeho urbanismem a architekturou. Studie je doplněna informací o historii stavebního družstva Spořilov. Část druhá se věnuje příkladům základních typů rodinných domů a veřejným objektům (náměstí, kostel, škola, sokolovna, zdravotní středisko). Závěr tvoří medailony vybraných osobností (architektů, výtvarníků, stavitelů), které působily při výstavbě zahradního města, a seznam vybraných osobností, které na Spořilově žily, nebo žijí, případně zde zanechaly své dílo. Kniha připomíná minulost i přítomnost Spořilova při příležitosti 90. výročí založení stavebního družstva Spořilov.

Na rok 2015 připadá čtyřsté výročí narození jednoho z nejvýznamnějších architektů raného baroka, který určil základy pozdějšího vrcholného vzepětí české barokní architektury v 1. polovině 18. století, která se zařadila na vrchol soudobé evropské tvorby. Carlo Lurago, ač Ital, vytvářel svůj architektonický výraz až v Čechách a nepochybně jen české prostředí, zvláště pražské, formovalo jeho architektonický repertoár.

Carlo Lurago patřil bezpochyby k nejúspěšnějším a spolu s Giovannim Domenikem Orsim a Franceskem Carattim vytvářel zářné trojhvězdí vlašských architektů působících v Čechách. Dodnes můžeme obdivovat jeho stavby po celých Čechách od pražského Klementina, Lobbowiczkého paláce, kostela sv. Salvátora, přes lovecký zámeček Humprech, zámek v Náchodě či Novém Městě nad Metují a další, až po kostel sv. Ignáce v Chomutově a jedno z vrcholných jeho děl v Čechách kostel sv. Ignáce na Kralově náměstí v Praze. Kniha zmiňuje také působení dalších Luragů, zejméma Anselmo Luraga s jeho stavbami kostelů v Osově u Berouna, Jezvé u České Lípy a slavného paláce Goltz – Kinských v Praze a dalších.

Pokračování úspěšné řady průvodců Praha moderní pojednává slovem a obrazem architekturu druhé poloviny 20. století, navzdory totalitním desetiletím možná až překvapivě pestrou. I padesátá léta, spjatá s oficiální sorelou, vytvořila leccos zajímavého (např. hotel Jalta), v letech šedesátých se počínaje tzv. bruselským stylem naši architekti "vracejí do Evropy" (vzniká budova Federálního shromáždění nebo hotel InterContinental) a mezi stavbami normalizačními najdeme také inspirativní projekty (např. obchodní domy Máj a Kotva). Zároveň nelze přehlédnout řadu sporných staveb zmíněných let. Svobodná léta devadesátá přicházejí rovněž se svými kontroverzemi a rozpačitými díly, stylově pestrá tvorba přináší ale mimořádné počiny typu Tančícího domu. Knihu opět doprovázejí přehledné mapy, slovníček odborných pojmů a stručné medailonky architektů.

Hradec Králové tvoří ojedinělý urbanistický a architektonický soubor staveb nejvyšší kvality od středověku po současnost. Vedle gotických, renesančních, barokních a klasicistních památek se kniha soustředí především na moderní architektonické styly z období mezi světovými válkami, jejichž hodnota a pestrost městu přinesla označení „Salon republiky“. Kromě staveb renomovaných architektů Jana Kotěry, Josefa Gočára, Františka Sandera a dalších nás kniha provede i po méně známých a neprávem opomíjených realizacích veřejných, obytných, kulturních, i technických či průmyslových staveb.

Untertitel: 100 podob a 100 let Becherovy vily. 1914-2014

Kniha vydaná u příležitosti výstavy dokumentující vývoj jedné z nejatraktivnějších budov karlovarského Westendu z pohledu architektonického, památkového i jejího celkového využití v minulosti a současnosti. Honosná secesní rodinná vila majitele zdejší likérky, továrníka Johanna Gustava Bechera, byla vystavěna v letech 1913-1914 na tehdejším okraji výstavní vilové čtvrti Westend v Karlových Varech. Projekt dvoupatrového objektu v podobě rodinného paláce počátku 20. století v pojetí italizujících vil s francouzskými vzory, budovaného s ohledem na zajištění komfortního bydlení a patřičné reprezentace svých majitelů, vypracoval známý karlovarský městský architekt Karl Heller. Interiéry objektu byly vyzdobeny hodnotnými nástěnnými malbami s dekorativní výmalbou ve stylu Art Deco a místnosti opatřeny vestavěným nábytkem od drážďanské firmy. Kolaudace dokončeného objektu Palais Becher proběhla dne 23. května 1914. Ve druhé polovině roku 1914 byl ještě v severozápadní části pozemku vystavěn objekt garáží.

Kniha dvaceti rozhovorů s pečlivě vybranými osobnostmi současné české architektury řazenými v pravidelném sledu od nejstarších po nejmladší. Kniha přináší velice osobní výpovědi lidí, kteří v oblasti architektury “něco dokázali”.

Pokud vás zajímá, jak svých úspěchů dosáhli, kde hledají inspiraci a jaké jsou jejich zásady a styl práce, pak vás jistě potěší přístupné a čtivé texty. Dozvíte se také, co očekávají od klientů a co si myslí o Kaplického knihovně, výuce architektury, panelákových sídlištích, památkové péči, trvalé udržitelnosti nebo digitální architektuře.

Rozhovory jsou doplněné o autentické portréty i řadu skic a fotografií, ilustrujících pochvalné i kritické názory odborníků v oblasti, která se týká nás všech. Přestože se v některých názorech liší, jedno mají všichni společné - pro architekturu žijí celým srdcem a toto celoživotní nadšení je z jejich prací i z jejich vyprávění cítit.

Kolektiv historiků umění z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR přináší ucelený pohled na příběh barokního stavitelství v Čechách a shrnuje výsledky dosavadního bádání do velkoryse koncipované monografie.

Autoři se věnují nejen tvorbě špičkových architektů, jakými byli Jan Blažej Santini-Aichel nebo Kilián Ignác Dientzenhofer, ale také dílu méně známých regionálních tvůrců, kterým dosud nebyla věnována patřičná pozornost. Výklad je zasazen do širších kulturních a společenských souvislostí 17. a 18. století. Publikace je vybavena bohatým obrazovým materiálem, který zahrnuje reprodukce dobových plánů, půdorysy jednotlivých staveb a především vynikající fotografie Vladimíra Uhra a Martina Micky.

Příběhy 31 brněnských kostelů, jež jsou doplněny o 220 barevných fotografií Oty Tučky.

Seznam uvedených kostelů:

Katedrála sv. Petra a Pavla (Petrov), Chrám sv. Michala (Dominikánské nám.), Kostel sv. Jakuba (Jakubská ul.), Minoritský kostel sv. Janů (Minoritská ul.), Kostel sv. Tomáše (Moravské nám.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jezuitská ul.), Kostel Nalezení sv. Kříže (Kapucínské nám.), Kostel sv. Maří Magdaleny (Františkánská ul.), Pravoslavný kostel sv. Václava (Gorazdova ul.), Chrám Jana Ámose Komenského (Komenského nám.), Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Mendlovo nám.), Klášterní kostel sv. Leopolda (Vídeňská ul.), Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Křenová ul.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Zábrdovice), Kostel Cyrila a Metoděje (Židenice), Poutní kostel Zvěstování Panny Marie (Tuřany), Kostel sv. Jiljí (Komárov), Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Husovice), Kostel sv. Augustina (Masarykova čtvrť), Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů (Žabovřesky), Kostel sv. Vavřince (Řečkovice), Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty (Bystrc), Kostel sv. Vavřince (Komín), Kostel Nejsvětější Trojice (Královo Pole), Kostel sv. Bartoloměje (Žebětín), Kostel sv. Klementa Maria Hofbauera (Horní Heršpice), Kostel sv. Václava (Obřany), Kostel sv. Jana Nepomuckého (Starý Lískovec), Kostel sv. Jiljí (Líšeň), Kostel Povýšení sv. Kříže (Slatina), Kostel sv. Cyrila a Metoděje (Bílovice nad Svitavou). Text in Tschechisch, Engl. und Deutsch.

Ročenka české architektury pravidelně informuje o aktuální situaci a vývoji oboru nejen odbornou, ale především laickou veřejnost a přináší podněty k inspiraci a veřejné diskusi. Pro zájemce ze zahraničí pak ročenka slouží jako stručný přehled soudobé české architektonické scény. Výběr publikovaných staveb provádí vždy jedna osobnost z prací nabídnutých vyzvanými architekty.

Kniha přináší pohled na vznik a vývoj prvního poválečného sídliště v Praze v textech tří renomovaných historiček architektury Kimberly Elman Zarecor, Evy Novotné a Michaely Janečkové.

Sídliště Solidarita vznikalo v rámci poválečného hospodářského plánu, tzv. dvouletky. Stavělo se v letech 1947–1951 podle plánů architektů Františka Jecha, Hanuše Majera a Karla Storcha. Ti už před válkou spolupracovali na několika obytných souborech s tematikou sociálního bydlení a zlevnění výstavby. Pro podobu Solidarity je pak důležité poučení z principů skandinávské družstevní bytové výstavby.

Texty střídá 12 rozhovorů s místními obyvateli, fotografický cyklus 12ti portrétů, fotografie z rodinných alb, dokumentace současného stavu a další.