Film, Musik und Theater

v českých zemích do roku 1630. Se soupisem tisků z let 1488-1628 uložených v Čechách.

Autor, docent Ústavu hudební vědy FF UK Petr Daněk, v knize shrnuje svůj několikaletý výzkum ​hudebního tisku české renesance a raného baroka. Kniha přináší obsáhlý a detailní soupis tisků vokální polyfonie, rané monodie, hudební teorie a instrumentální hudby, které autor nalezl v českých knihovnách a knižních fondech.  Celkově nalezl a zpracoval více jak šest stovek svazků, které dokumentují hudební kulturu v Čechách v předbělohorském období. Vedle toho kniha přináší i tematicky vyhraněné kapitoly, které se zabývají kupříkladu vývojem domácího nototisku, zachycují hlavní tiskařské oficíny, vymezují vztah Čech a dalších evropských kulturních center a pozornost je věnována i úloze císařského dvora ve vývoji tištěné hudby a jejímu importu především za panování Rudolfa II.     

Publikace k nedožitým padesátinám Petra Lébla (1965-1999), nejkontroverznějšího talentu mezi českými divadelními režiséry posledního dvacetiletí 20. století, je obrazivou chronologickou evokací jeho tvorby a vyhraněného režijně-výtvarného konceptu divadla i života, jenž od amatérských začátků v půli osmdesátých let až po profesionální vrcholy v Divadle Na zábradlí v závěru století povyšoval "inspiraci banalitou" v působivé tvůrčí gesto. Fotografie z inscenací a bohatý obrazový materiál (scénické a kostýmní návrhy, divadelní programy a plakáty, režijní kniha, deník ad.) glosuje výběr z Léblových postřehů na okraj divadla.

Součástí knihy je DVD s trojicí videozáznamů představení monodramatu Výběrčí s Léblem v hlavní (a jediné) roli, životopisné kalendárium, základní bibliografie a pexeso.

Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let – společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy – ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor. Stál o zrodu černého divadla, na vrcholu 60. let působil v Laterně magice, kde mj. spolupracoval s bratry Alfrédem a Emilem Radokovými. V počátku normalizace se uchýlil k loutkovému divadlu, pracoval na všech našich loutkových scénách, zásadním způsobem přispěl k profilaci plzeňské Alfy a po listopadu 1989 kladenského Lampionu, kde byl také 15 let ředitelem. Jeho rekordní inscenací se stal loutkový Don Giovanni pod hlavičkou Národního divadla marionet v Říši loutek. Od roku 1991 dosáhlo toto nastudování na 5 500 repríz, bylo uvedeno na 80 místech Evropy, Afriky a Asie a dosud jej vyhledalo více než 700 000 diváků… Vytvořil také 35 inscenací na všech profesionálních loutkových scénách na Slovensku a je proto považován za patrona moderního slovenského loutkového divadla, kterému nezištně sloužil kontinuálně od 60. let.

Český koncertní melodram patří pro svou četnost, kvalitu a typovou rozrůzněnost v celosvětovém měřítku k nejbohatším a nejvýznamnějším. Za jeho zakladatele je považován právě Zdeněk Fibich, jeho tvorba je tedy základním pilířem i této práce, avšak na rozdíl od předešlých pojednání si klade za cíl sledovat především kontext tvorby koncertních melodramů jako samostatného žánru a místo Fibichových děl v něm. Z tvorby dalších skladatelů si práce blíže všímá jednak těch děl, která mohla mít vliv na tvorbu Zdeňka Fibicha, jednak takových, u nichž je předpoklad, že z Fibichovy tvorby vycházejí. Práce není a nemůže být vyčerpávajícím zpracováním, jejím cílem je poskytnout solidní základ pro další o českém koncertním melodramu z pohledu současného poznání.

Jaroslav Mihule napsal zakladatelské monografie o Bohuslavovi Martinů. S jistotou, znalostí a láskou však prochází dílem i dalších skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale i Mihuleho eseje na obecnější témata představují vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť přinášejí vědomosti partikulární, detailní.

Sada tří DVD obsahuje kompletní animované dílo Jiřího Brdečky, celkem 34 krátkých filmů a bonus, vše s anglickými titulky a výpravným dvojjazyčný bookletem.

Jiří Brdečka je doma známý jako autor nesmrtelných komedií. Jako režisér animovaných filmů je mezinárodně uznávaným klasikem a laureátem nejvyšších ocenění z Cannes, Annecy či San Francisca. Pracoval v pražském studiu Bratři v triku v letech 1948 - 1982. Mezi jeho evergreeny patří Špatně namalovaná slepice, Do lesíčka na čekanou či Vzducholoď a láska. Jeho filmy okouzlují různorodou atmosférou i výtvarným řešením.

Jeho spolupracovníky byli Kamil Lhoták, Jiří Trnka, Zdeněk Seydl, Adolf Born a mnoho dalších.

Ve spolupráci s Plzní - Evropským městem kultury 2015 Národní filmový archiv digitálně restauroval jedno z klíčových děl plzeňského rodáka, velikána loutkové animace, Jiřího Trnky - film Staré pověsti české (1953).

Práce na restaurování provázel obsáhlý výzkum historických okolností vzniku filmu, z nějž vzešla také publikace, věnovaná různým aspektům snímku. V šesti původních studiích se věnujeme podrobné analýze produkce filmu a jeho roli v tzv. jiráskovské akci, zhodnocujeme pozici Jiřího Trnky jako svébytného tvůrce ve strukturách znárodněné kinematografie, zabýváme se stylem a vyprávěním filmu, specifiky Trnkových loutek a jeho spoluprací s hudebním skladatelem Václavem Trojanem. Krom rozhovorů je kniha doplněna též edicí archivních materiálů a disponuje bohatým obrazovým doprovodem.

Jiří Černý... na bílém je autorizované souborné vydání hudební publicistiky Jiřího Černého (* 1936). Jeho šedesátiletá novinářská praxe a půl století soustavného psaní o hudbě budí již léta zasloužený obdiv a respekt. Jiří Černý byl mnohdy přímým účastníkem toho, co podstatně měnilo tvář naší hudební scény, a tak jeho recenze, rozhovory a komentáře cenným způsobem přispívají ke zmapování naší i zahraniční populární hudby v druhé polovině 20. století. Předkládaný obsáhlý knižní projekt nakladatelství Galén je hudební encyklopedií sui generis; a protože Jiří Černý umí o hudbě psát zajímavě, nadčasově, plasticky a věcně správně, stane se tento knižní soubor jistě navíc i neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kteří něco píší, překládají nebo se jen chtějí o hudbě dozvědět.

Syntetický spis o dějinách olomoucké hudební kultury nebyl dosud nikdy vytvořen. Předložený první svazek, pokrývající nejnovější období, je dílčím výsledkem dlouhodobého výzkumu dějin hudby v Olomouci a na střední Moravě v období cca 1800-2000. Většinu textu zpracoval kolektiv autorů zapojených do výzkumného záměru 'Morava a svět: Umění v otevřeném kulturním prostoru'. Mezi autory publikace však nacházíme i studenty oboru muzikologie. Velká pozornost byla věnována nejen olomouckým hudebním institucím, jako jsou Moravské divadlo, Moravská filharmonie, olomoucké studio Českého rozhlasu a Univerzita Palackého, ale i hudbě populární, jazzové, chrámové, vojenské, soudobé a aktivitám amatérských těles. I ony totiž vytvářely specifičnost hudební kultury Olomouce jako jedinečné lokality.

Jiří Černý... na bílém je autorizované souborné vydání hudební publicistiky Jiřího Černého (*1936). Jeho šedesátiletá novinářská praxe a půl století soustavného psaní o hudbě budí již léta zasloužený respekt. Jiří Černý byl mnohdy přímým účastníkem toho, co podstatně měnilo tvář naší hudební scény, a tak jeho recenze, rozhovory a komentáře cenným způsobem přispívají ke zmapování naší i zahraniční populární hudby v druhé polovině 20. století. Předkládaný obsáhlý knižní projekt nakladatelství Galén je hudební encyklopedií sui generis; a protože Jiří Černý umí o hudbě psát zajímavě, nadčasově, plasticky a věcně správně, stane se tento knižní soubor jistě navíc i neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kteří něco píší, překládají nebo se jen chtějí o hudbě dozvědět.    

Kniha je prvním dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Z tohoto důvodu se Institut umění - Divadelní ústav rozhodl v této tradici pokračovat.

První monografie z této řady je věnována Josefu Jelínkovi, jehož tvorba kongeniálním způsobem propojuje vysoce uměleckou výtvarnou hodnotu s řemeslným zvládnutím profese. Vedle odborné studie Heleny Albertové (současně s českou verzí v anglickém překladu Julka Neumanna) obsahuje rozsáhlý soupis díla, dokumentující Jelínkovu tvorbu po celou dobu jeho čtyřicetiletého působení jak na území České republiky, tak v zahraničí.

Hlavním těžištěm publikace je bohatá obrazová část představující kostýmní a scénické návrhy z autorova osobního archivu a Scénografické sbírky IDU. Text in Tschechisch und Engl.

Untertitel: Poezie a politika.

Jaké místo zaujímá v české moderní kultuře velký divadelní režisér Jiří Frejka (1904–1952)? – Možnosti celkového pohledu na jeho život a dílo jako by stále bránil ne zcela dostatečný výzkum dokumentárních materiálů. Právě z tohoto výzkumu vychází kniha, která pojednává zejména o závěrečné Frejkově tvorbě na počátku 50. let, tedy v období inscenovaných soudních procesů, které byly průvodním zjevem zavádění stalinistického režimu také v Československu.

Monografie Vítězslav Kuzník se zabývá jeho osobností, životními osudy, pedagogikou a uměleckou činností. Všímá si jeho dětství a studií na ostravské konzervatoři a Státní konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova v Leningradě. Nejvíce pozornosti se věnuje houslistově hudebněpedagogické a umělecké činnosti. V. Kuzník se stal jednou z výrazných osobností ostravského hudebního života posledních téměř 50 let.

Publikace obsahuje analýzy Dvořákových písňových cyklů, přičemž se z kapacitních důvodů omezuje na cykly vybrané z různých skladatelových tvůrčích období. V obecné rovině je příspěvkem k dosavadnímu souhrnu poznatků o Dvořákově písňové tvorbě, tak často zastíněné skladatelovými orchestrálními a komorními díly. Současně je zde také vyzdvižena analýza jako prostředek k získání vhledu do interpretovaných skladeb, potřebného k věrohodnému sdělení jejich uměleckého obsahu.

Publikace CESTA YPSILON aneb OD POČÁTKU K DNEŠKU shrnuje a dokumentuje (textově i fotograficky) všechny inscenace, které Ypsilonka od roku 1964 vytvořila. Je tu zachycena celá historie divadla od počátků až do dnešních dnů. Autory knihy jsou Jan Schmid a Jaroslav Etlík, předmluvu ke knížce napsal teatrolog prof. Vladimír Just.

Svým obsahem kniha navazuje na dvě předchozí publikace Můj divadelní svět a Skripta Y, které Studio Ypsilon před časem vydalo, a které se rovněž věnovaly hlubší reflexi ypsilonské divadelní tvorby. Tyto publikace se jí však věnovaly spíše z teoretického hlediska, případně na bázi hlubinných historicko-teoretických analýz. Zamýšlená publikace by měla mít oproti tomu povahu zcela dokumentární a faktografickou. Měla by obsahovat veškeré údaje o každé provedené inscenaci, a to do nejmenších detailů. Nepůjde tedy jen o informace základní a obvyklé, např. kdy se konala premiéra té či oné inscenace a kdo ji režíroval, databáze by měla detailně vypovídat i o obsazení všech titulů, včetně alternací, či pozdějších přeobsazení jednotlivých úloh.