Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688) propojuje realitu a fikci pokud možno tak, aby na sebe co nejtěsněji nasedaly, zároveň se snahou vylíčit dobové mravy a atmosféru tak věrně, jak jen s odstupem let lze. Sedmnácté století, dominované třicetiletou válkou, patřilo v našich zemích a přilehlé střední Evropě k nejhorším vůbec, srovnatelné snad jen s tím dvacátým. I Balbín v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.

Je to jeden z největších Čechů, tvůrce naší národní hudby, bez jeho díla si českou kulturu ani neumíme představit. Přesto své chlapecké deníky i milostné dopisy psal německy a správně mluvit a psát česky se učil až dlouho po třicítce. A to není zdaleka jediná okolnost, která nás u autora Prodané nevěsty nebo Mé vlasti může překvapit. O Bedřichu Smetanovi vyšla spousta knih a zdálo by se, že jeho život už byl popsán do nejmenších detailů. Čím víc se ale o něm dozvídáme, tím víc také zjišťujeme, že je tu pořád co objevovat. Rozhodně neexistuje jen jeden všeplatný pohled na našeho „nejnárodnějšího“ skladatele. Dokuromán Friedrich řečený Bedřich líčí jeho dramatický osud, ale i jeho dobu a příběhy lidí, kteří jej obklopovali, milovali a podporovali, nebo mu jeho cestu naopak ztěžovali. Je také zamyšlením nad tím, proč byl Smetana tolikrát propagandisticky zneužit, jako snad žádný jiný náš umělec.

Pasáže jsou devátou prózou Michala Ajvaze. A zároveň jako by to nebyl devátý titul, ale stále tatáž, nekonečná kniha s věčně plynoucím vyprávěním. Román je s předchozími osmi knihami propojen průchody. Jsou tu druhé světy, jejichž existenci obyvatelům světa prvního naznačují bizarní znamení; děje, které plynou nesvázané pragmatickou logikou naší civilizace; omamná cesta na jih; řetězení a vzájemné proplétání příběhů; a důležité jsou podivné předměty, svou netečností ovlivňující osudy postav — přičemž „náhoda je jen čarodějným zrcadlem, ve kterém se zjevuje naše skrytá tvář“.

Rozsáhlý soubor korespondence Bohuslava Martinů s rodinou v Poličce je mimořádně cenným historickým materiálem dokumentujícím nejen profesní stránku života skladatele, nýbrž i tu veskrze osobní. Tato čtvrtá část vícesvazkové edice představuje soubor 53 písemných dokumentů. Jedná se o všechny dnes známé dopisy a jeden korespondenční lístek, které skladatel a jeho manželka odeslali matce a sourozencům v Poličce v letech 1936 a 1937. Umožňuje čtenáři sledovat významnou životní etapu výjimečné skladatelské osobnosti v jejím autentickém podání, rozšířeném o obsáhlý poznámkový aparát. Jednotlivé dopisy poskytují cenné informace o jednání s vydavateli i politiky, o korespondenci a osobních setkáních s kolegy i přáteli a samozřejmě i o skladbách a obtížích či úspěších při jejich uvádění na světových i domácích pódiích. Více než kde jinde zde však Bohuslav Martinů vystupuje jako "člověk z masa a kostí", se všedními starostmi i radostmi. Osobní korespondence s nejbližšími tak pomáhá dotvořit celkový obraz života a díla skladatele a je pomyslnou "pupeční šňůrou" - nenahraditelným spojením mezi cizinou a domovem.

Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního komisaře. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet vzpomínky na dávná příkoří.

Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti.

Detektivní příběh ze současnosti se odehrává na pozadí skutečných historických událostí spojených s přísně tajným koncentračním táborem Prameny Vltavy.

Přišel čas platit účty za padesátá léta.Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. A čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu. V léčebně dlouhodobě nemocných pomáhá Ošetřovatelka umírajících svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla?

Jak by se odvíjel život Milana Kundery, kdyby se nestal spisovatelem? Jak vypadal mistrův návrat do rodného Brna pro ztracenou novelu? S kým se Kundera potká v nebi a jak asi probíhalo jeho pařížské setkání s Babišem? Román Falešný knír je originální literární hříčkou, odkazující svou strukturou i stylem k románům i esejům Milana Kundery, jehož dílo a život se staly tématem sedmi žánrově pestrých částí, do nichž je Falešný knír rozdělen. Obsah je ironicky provokativní, místy až parodický. Zároveň ale bytostně aktuální až znepokojivý. Tematizuje mediálně známou kauzu Kunderova údajného udavačství, hraje si s domněnkami, které se o Kunderovi a jeho tvorbě šířily, i s obrazem, jaký o sobě a svých textech sám spisovatel vytvářel.

Děj románu zavede Kunderu i další osobnosti literární či politické scény na netušená místa i do nečekaných, mnohdy bizarních situací. Autor fabuluje nad známými i neznámými momenty spisovatelova života a činí tak nejen s hlubokou znalostí jeho osudů i díla, ale také s promyšleným humorem, v němž se mísí fraška s intelektuálně pojatou groteskou.

Karel Zeithaml svůj román staví na podrobných znalostech faktů i na mediálních a společenských diskusích, které se na konto nedávno zesnulého spisovatele dlouhodobě vedly a vedou. Zpřítomňuje tím téma pro Kunderu samo o sobě důležité, tedy diskusi o oddělení či neoddělení díla od svého autora, jeho života i mediálního obrazu. Falešný knír je stejně jako Kunderovy romány knihou velice inteligentní, a navíc veskrze humornou. Představuje mistrnou persifláž a zároveň prózu, jaká nemá na tuzemské scéně obdoby.

Nejrozsáhlejší dílo Štěpánky Jislové je příhodným vrcholem její desetileté kariéry a dvousetstránkovým důkazem o evoluci českého komiksu. Kde se bere láska? Může za ni genetika, okoukali jsme vztah rodičů, nebo jde o nespoutaný proces zcela mimo naši kontrolu? Co když každý další vztah je přesnou kopií toho předchozího? Autorka nás vezme na divokou intimní jízdu svými vzpomínkami a zážitky s láskou, vztahy a vším mezi tím. Provází nás vysokoškolskými večírky i pocity osamělosti, bourá představy o tom, co to vlastně znamená být mladou ženou či mužem, a svěřuje se s vlastní zkušeností se sexuálním násilím. Postavy sledujeme od dětství přes pubertu až po dospělost, jejich příběh reflektuje také svět online seznamek a aplikací, kulturu nezávazného sexu i bezvýchodnost toxických vztahů.

Nejrozsáhlejší dílo Štěpánky Jislové je příhodným vrcholem její desetileté kariéry a dvousetstránkovým důkazem o evoluci českého komiksu.

Byly to celkem tři celodenní výpravy. Naším řidičem byl Michael Pastorek, obětavý a milý člověk. Skoro po celou dobu jsem měl zapnutý diktafon. Obsah našich konverzací víceméně odpovídá skutečnosti. Knížecí repliky nejsou s výjimkou první části, kterou jsem mu četl a on přitakával, autorizované, ale jsou z devadesáti pěti procent autentické. Moje též. Vzhledem k okolnostem neexistují z našich cest téměř žádné fotografie. Nepovažoval jsem to v tu chvíli za důležité a rovněž jsem respektoval knížecí kondici. Doufal jsem vždy, že se nevidíme naposledy a že budou ještě nějaké příležitosti. Osud rozhodl jinak.

“Slovensko je stále krajina na tekutých pieskoch. Spoločnosť väčšinovo nie je ustálená, hodnotovo ukotvená, je v neustálom mentálnom pohybe a nevieme, kam to vyústi,” tvrdí Martin M. Šimečka v knihe rozhovorov s Jánom Štrasserom. Spomienkami na detstvo v rodine komunistami prenasledovaného disidenta a mladosť strávenú v spoločnosti československej intelektuálnej elity približuje udalosti, ktoré formovali Slovensko. S dokonale pripraveným Jánom Štrasserom spomínajú aj na rok 1968, normalizáciu, pozadie Nežnej revolúcie a rozpad Československa, roky mečiarizmu a Ficových vlád a napokon na dva roky pandémie a vlády Igora Matoviča. Posledná kapitola je venovaná parlamentným voľbám v roku 2023.

Nie je to kniha len o Martinovi M. Šimečkovi, ale kniha o krajine, ktorá napriek bohatým skúsenostiam s totalitnými režimami opäť stojí na rázcestí a váha, ktorým smerom sa vydať. Martin M. Šimečka dostáva množstvo prívlastkov. Je známy ako jeden z najvýraznejších slovenských intelektuálov, ale tiež ako spisovateľ, disident, novinár, redaktor, komentátor, bežec, cestovateľ, tulák. Hovorí, že bol zakázaným autorom ešte predtým ako napísal prvú knihu. Časť roka trávi pravidelne na samote na Muránskej planine, časť roka medzi stredoeurópskou intelektuálnou elitou.