Úvodní, stručnější část upozorňuje čtenáře na význam architektonického školení pro vznik a rozvoj průmyslového designu jako specializované tvůrčí disciplíny stojící mezi dvěma obory – výtvarným uměním a technikou. Důležité místo zde mají profily čtyř nejvýznamnějších tuzemských designérů s architektonickým školením činných nejpozději od šedesátých let: Stanislava Lachmana, Otakara Diblíka, Františka Crháka a Jana Tatouška.
Druhá, rozsahem dominantní část je pojata jako první retrospektivní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle (*1941), pozoruhodné osobnosti československého průmyslového designu. Stejně jako někteří jeho generační předchůdci včetně Stanislava Lachmana nebo Jana Tatouška vystudoval ateliér užité architektury na VŠUP v Praze. V letech 1973-1992 působil jako designér podniku TESLA Hloubětín, podílel se ale na firemním stylu celého koncernu i koncernu Prago-Union. Jeho záběr tehdy sahal od investiční a spotřební elektroniky včetně vyráběných telefonních přístrojů přes prototypy jízdních kol až po drobnou kancelářskou techniku i sady nožů a příborů, které se vyrábějí dodnes. V devadesátých letech přesáhla tvorba Jiřího Kočandrle jak hranice průmyslového designu (tašky, obaly a užitkové předměty i nábytek z papíru), tak hranice České republiky.
