Z obsahu: Studium Čechovovy techniky v MICHA (Asociace Michaila Čechova). Práh, vědomí, přijímání a dávání. Pohyb/gesto a jeho kvality, ‘čtyři bratři’ a jiné formy.  Šestisměrný pohyb ve staccatu a legatu. ‘Čtyři bratři’: cit pro lehkost, cit pro formu, cit pro krásu, smysl pro celistvost. Cit pro lehkost . Cit pro formu. Tíha, světlost, rovnováha a lehkost. Cit pro krásu. Smysl pro celistvost. Další kvality pohybu a obrazů. Polarity (kontrasty). Představivost – Práce s obrazy – Použití při tvorbě postavy. Psychologické gesto a další archetypální gesta. Centra, imaginární centra a ohniskové body. Sylabus a výuková osnova Čechovovy techniky.Rejstřík pojmů Michaila Čechova.

Monografie komplexně a do detailů přehlíží profesní divadelní dráhu předního českého herce Ladislava Lakomého (1931–2011). Významný i velmi oblíbený umělec představoval jedinečnou osobnost brněnského divadla, stejně jako byl špičkovým rozhlasovým, filmovým hercem a mimořádným recitátorem v tuzemském uměleckém kontextu. V názvu knihy je skryta nejen aluze na až aristokratickou, lety mistrně vycizelovanou podobu Lakomého jevištního projevu, ale titul funguje i jako narážka na jeho fenomenální ztvárnění šlechtice Lva Nikolajeviče Myškina v Kaločově slavné inscenaci Idiot (1971). A právě všech erbovních rolí Ladislava Lakomého se publikace často v podrobných analýzách dotýká. Autor nejvýznamnější hercovy úlohy rozebírá, aby v závěru sumarizoval a popsal podobu Lakomého jevištního projevu i jeho originálního hraní.

Publikace přibližuje dějiny hudby v renesanci. Publikace přibližuje dějiny hudby v renesanci. V Brně, Znojmě, Jihlavě a v Olomouci, tedy ve čtyřech nejvýznamnějších moravských královských městech doby předbělohorské, se odehrávala řada politických, společenských a církevních událostí, jejichž nedílnou součástí byla také hudba. Právě města obecně patřila v období renesance k hlavním centrům hudební kultury. Nejbohatší hudební tendence lze spatřovat zejména v městských farních kostelích. Z těchto institucí se do dnešních dnů dochovalo bohaté spektrum archivních pramenů, díky kterým je možné čtenářům předložit odpovědi na stěžejní otázky: Kdo patřil v této době k hlavním hudebním osobnostem? Kde a při jakých příležitostech obvykle ve městech zaznívala hudba a jaký konkrétní repertoár se během těchto událostí prováděl?

Kolekce filmů světově uznávaného režiséra Jiřího Menzela v nově upravené digitalizované podobě: Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Konec starých časů, Skřivánci na niti. 5× DVD.

Dlouho postrádaná monografie o největším a současně jakoby nejkontroverznějším českém divadelním režisérovi Karlu Hugo Hilarovi (1885–1935) vychází z nejžhavější problematiky jeho šéfování ve Vinohradském divadle a v činohře Národního divadla: Byl diktátor? Nebo své herce opravdu inspiroval a vybudoval nejlepší činoherní soubor, který tvořil základ činohry Národního divadla ještě v 60. letech minulého století? Příběh jeho života a díla, tvořících výjimečnou jednotu, dovoluje nahlédnout tam, kde se tvoří předpoklady pro to, co pak obecenstvo vidí na jevišti: do složitých vztahů divadelního zákulisí, divadla a kritiky a samozřejmě divadla a doby, která nebyla jednoduchá. Tak předkládaná kniha nabízí i důležitý pohled na kulturní poměry první Československé republiky, která za Hilarova života vznikla a skončila tři roky po jeho smrti.

Kniha sleduje genezi dvou pozoruhodných Janáčkových oper. Po dokončení své nejslavnější opery Její pastorkyňa hledal Janáček nové způsoby, jak dále rozvíjet svou skladatelskou metodu vycházející z mluveného projevu. Osud i Výlety páně Broučkovy tak tvoří spojnici mezi Její pastorkyní a autorovými vrcholnými pozdními operami. Není divu, že toto období hledání patří k Janáčkovým nejzajímavějším tvůrčím, ale i osobním životním etapám. Kniha přináší mnoho informací o skladatelových inspiracích, zvažovaných námětech ke zhudebnění, jeho spolupráci s literáty, setkáních s hudebními díly, která mu otevřela oči, a otevírá také mnoho dalších témat.

Kolektivní monografie autorů z Filozofické fakulty UK pojednává o Wagnerově nechvalně proslulém spisu Židovství v hudbě a obecněji o sociálně-politických aspektech provozování Wagnerových oper. Jednotlivé kapitoly představují různé kontextualizace Wagnerova spisu, skladatelovy osoby i otázky spojené s prováděním a přijímáním jeho oper. Stranou nezůstává zasazení do kontextu dobové filosofie a německé romantiky, souvislost s dalšími Wagnerovými spisy, problematika uvádění Wagnerových oper ve státě Izrael nebo revize obecně přijímaných představ o karikaturách Židů ve vrcholném Wagnerově hudebním díle, v Prstenu Nibelungově. Každá z těchto kapitol se pokouší o problematizaci některého z významných aspektů kauzy „Wagner a Židé“, aniž by usilovala o jednoznačné řešení. Editoři a autoři si kladli za cíl především korekci některých zažitých stereotypů a přesnější vymezení problému.

Obrazová publikace, vydaná u příležitosti zápisu archivu Antonína Dvořáka do Mezinárodního registru paměti světa UNESCO, představuje život a dílo světoznámého skladatele na základě předmětů a dokumentů soustředěných ve sbírce Muzea Antonína Dvořáka. To se nachází v letohrádku Amerika na pražském Novém Městě, Ke Karlovu 20 a je součástí Národního muzea. Na základě běhu skladatelova života koncipovaný text zavede čtenáře do Dvořákových působišť, v četných fotografiích pak kniha ukazuje osobní předměty, rukopisy i dílo. Kniha vychází česko-anglicky.

Třídílná publikace přibližuje osobnost Miroslava Plešáka (1943–2021), redaktora, divadelního dramaturga, vysokoškolského pedagoga a emeritního prorektora JAMU.

Hlavní část tvoří jeho vzpomínky, které s ním natočila Olga Jeřábková a byly odvysílány v roce 2010 v rámci rozhlasového pořadu stanice Vltava Osudy. Ty byly doplněny o poznámky pod čarou, v nichž jsou zejména mladší generaci přibližovány méně známější osobnosti, společensko-historické okolnosti, místa atp. Miroslav Plešák v nich vzpomíná na rodné město Bzenec, středoškolská studia v Kroměříži a na Moravskou Novou Ves, kam se posléze přestěhovali. Zamýšlí se nad svým vztahem k Brnu, vzpomíná na léta studia a na své učitele na Filosofické fakultě UJEP, ale také např. na začátky slavného literárního časopisu Host do domu a časopisu Index, který pomáhal založit. Další vyprávění je věnováno mj. tzv. normalizaci a tehdejšímu slavnému období zlínského divadla, v němž působil jako dramaturg, působení v Mahenově činohře a na JAMU; dozvídáme se také mnohé ze zákulisí vzniku divadelní fakulty JAMU.

První odborná kniha věnovaná dějinám Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary před rokem 1989. Významnou kulturní socialistickou instituci zkoumá s důrazem na transnacionální perspektivu. Potkávají se v ní přístupy z institucionálních, (geo)politických, kulturních a ekonomických dějin, recepčních studií, star studies či dějin každodennosti. Sleduje význam festivalu pro československou filmovou kulturu i jeho roli v socialistickém internacionalismu, post-kolonialismu a alternativních modelech globalizace. Kriticky reviduje představu periferní, politicky zkorumpované akce. Představuje MFF KV jako součást festivalové scény druhé poloviny 20. století na obou stranách železné opony a přispívá i k pochopení kulturní dimenze globálního socialismu.