Kniha o spisovatelích poválečného exilu, máme tím však na mysli dlouhé období, které se uzavírá až druhou polovinou šedesátých let: jde o všechny případy odchodu z vlasti, které se nedají přičlenit k pozdějšímu exilu posrpnovému. Symptomatickou skutečností je i exil dvojí nebo opakovaný: nejprve tváří v tvář nacistické okupaci České republiky v březnu 1939, posléze tváří v tvář komunistické „okupaci“ Československa po únoru 1948: takto se do republiky navrátili a zakrátko ji znovu opustili například Viktor Fischl nebo Egon Hostovský. Někteří spisovatelé po roce 1945 působili v zahraničí i na diplomatických postech, nakonec ale v cizině zůstali. Leč zvláště od jara 1948 už odejít z údajně lidově demokratického státu už bylo téměř nemožné, což poznamenalo životní osud mnoha dalších literátů.

V muzeích na historickém území Čech je uloženo asi 170 iluminovaných rukopisů a zlomků, počítaje v to i památky, které jsou zde pouze deponovány, ale jsou majetkem jiných subjektů. V odborné literatuře byly doposud podchyceny nesystematicky; z tohoto důvodu je badatelský zájem o ně velmi nevyvážený. Katalog iluminovaných rukopisů v českých muzeích, vytvořený na základě nového výzkumu a v souladu s požadavky soudobé kodikologie na popis vnějších i vnitřních znaků a vybavený rozsáhlou obrazovou přílohou, proto poprvé v úplnosti podchytil podrobným uměleckohistorickým popisem všechny výtvarně zdobené středověké a raně novověké rukopisy příslušných institucí. Publikace tak umožní badatelům orientovat se v rozsáhlém fondu vyobrazení nejrůznějších námětů a jako spolehlivá pomůcka se může stát východiskem práce nejen historiků, kodikologů a historiků umění, ale i odborníků v dalších vědeckých disciplínách, domácích i zahraničních, jimž slouží anglická sumarizující stať a ikonografický rejstřík.

Antologie je chronologicky uspořádaným výborem z kritických, polemických a bilančních článků, představujících spisovatelovu osobnost v jejích proměnách od experimentátora a revolucionáře formy po klasika moderní české prózy. Texty se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz utvářel, resp. kdy byl jeho kanonizovaný a do značné míry redukovaný obraz přehodnocován. Žánrově různorodé texty antologie zahrnují jednak dobové ohlasy, jež bezprostředně reagovaly na vydání některého z autorových děl, často s ambicí zachytit proměny i konstanty jeho osobité poetiky (J. Vodák, J. Hora, A. Novák, J. B. Čapek, F. X. Šalda, P. Fraenkl, P. Eisner, B. Fučík ad.), jednak literárněkritické portréty, studie a eseje, které již od druhé poloviny dvacátých let usilovaly Vančurovu autorskou osobnost začlenit do kontextu soudobé české literatury a autorovu tvorbu postihnout v jejích tematických a tvárných dominantách, v její stále otevřené celistvosti a komplexnosti (F. Götz, A. M. Píša, K. Sezima, B. Václavek, M. Rutte, F. Halas, A. Vyskočil, J. Mukařovský, T. Vodička). Upřednostněny jsou texty polemické, reflektující krajnosti autorova stylu a jazyka, jež vyvolávaly četné kritické kontroverze, přerůstající i v otevřené polemiky a rozepře, které se dotýkaly nejen čistě uměleckých otázek pojetí avantgardní modernosti, nýbrž i širších otázek světonázorových a politických (spor o Poslední soud či o Tři řeky).

Kniha Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy.

v českém filmu.

Termín „socialistická detektivka“ vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let v zemích tzv. východního bloku jako reakce na soudobou západní žánrovou produkci, zejména na tzv. „police procedural“, a měl znamenat kvalitativně umělecky vyšší podobu žánru postavenou primárně na třídně determinovaném zobrazení kriminální činnosti a oslavném zobrazení práce bezpečnostních složek jakožto obránců socialistického zřízení a jeho budování. Publikace sleduje okolnosti a kontext prosazování konceptu „socialistické detektivky“ a různé podoby jednak vymezování se vůči této oficiální doktríně, jednak naopak jejímu podvolení se. Zatímco v 60. letech, která jsou dnes odbornou i laickou veřejností vnímána jako pomyslný zlatý věk českého detektivního filmu, tvůrci teorii socialistické detektivky víceméně odmítli, v následujícím normalizačním období se naopak detektivní a kriminální žánr plně podřídil ideologické službě režimu.

Literární dílo Bohumila Hrabala patří mezi nejvýznamnější plody české kultury dvacátého století. Bylo přeloženo do desítek jazyků, stalo se předlohou dlouhé řady celovečerních filmů a divadelních adaptací. V mnoha zemích světa je Hrabal nejznámější český spisovatel. Jeho knihy byly vykládány z mnoha různých hledisek, ale duchovní rozměr Hrabalova myšlení a díla dosud nebyl důkladně prozkoumán. Přitom duchovní motivy a posvátné symboly tvoří důležitou součást Hrabalova literárního zrcadlení světa. Nedávno byly objeveny nahrávky Hrabalových adventních promluv v Libici nad Cidlinou. Tyto nahrávky vrhají na duchovní rozměr jeho myšlení a díla úplně nové světlo. Kniha Evangelium podle Bohumila Hrabala vychází z těchto nově nalezených materiálů a nabízí ucelený výklad duchovního rozměru literární tvorby jednoho z největších českých spisovatelů.

Kniha představuje všechny hlavní ankety, které proběhly v prostředí surrealisticky orientovaných tvůrců sdružených kolem osobnosti básníka a teoretika Vratislava Effenbergera (1923–1986). Přestože je na tyto ankety odkazováno v odborné literatuře, ze značné části zůstávaly pro čtenáře nepřístupné. Tradice anket přitom v surrealistickém hnutí od jeho počátku zakládala významný prostředek diskusní reflexe a vývojového přehodnocování surrealistického světonázoru. Obsahově se ankety z padesátých a šedesátých let zaměřují především k otázkám poválečné proměny principů a psychosociálních funkcí imaginativní tvorby, ankety z let sedmdesátých a osmdesátých se spíše orientují k surrealistické fenomenologii imaginace ve specifických tematických oblastech (analogie, interpretace, strach, humor, hra apod.). Kromě Vratislava Effenbergera na otázky odpovídali Karol Baron, František Dryje, Stanislav Dvorský, Jiří Kolář, Petr Král, Jindřich Kurz, Albert Marenčin, Mikuláš a Emila Medkovi, Alena Nádvorníková, Martin Stejskal, Ludvík Šváb, Eva a Jan Švankmajerovi, Václav Tikal a další.

 Kniha se věnuje literární tvorbě německo-židovských autorů, kteří po druhé světové válce působili v nově vzniklých německých státech – v Německé demokratické republice a ve Spolkové republice Německo – a následně ve znovusjednoceném Německu.

Na příkladech literárních děl první a druhé generace spisovatelů přeživších holocaust autorka popisuje, jak je reflektován holocaust, fenomén židovství a německo-židovská koexistence v rozděleném a znovusjednoceném Německu do začátku nového milénia. V publikaci je vykresleno, jakým vývojem prošla literární reflexe na toto téma, čím se odlišuje a v čem je podobná tvorba autorů žijících v odlišných částech Německa a jak se utvářelo německo-židovské literární pole po znovusjednocení Německa. S těmito otázkami úzce souvisí otázka židovské identity, která prošla ve zkoumaném období v Německu zásadní proměnou a jejíž nejrůznější podoby jsou tematizovány v literárních dílech a jsou také předmětem bádání. Součástí knihy je rozhovor se současnou autorkou Esther Dischereit, spisovatelkou druhé generace přeživších německých Židů.

Kniha akcentuje úlohu poezie v životě dětí a mládeže, v mezigenerační komunikaci i ve školním dialogu mezi učitelem a žákem. Je koncipována tak, aby podpořila odborný zájem o literaturu pro děti, ale také aby se stala oporou pro učitelskou veřejnost i běžného čtenáře. Lze v ní najít interpretačně komentovaný přehled autorské poezie pro děti a mládež perspektivou autorského zastoupení, básnické formy a výrazu, věkového určení, umělecké hodnoty či nakladatelského zájmu. Publikace poskytuje orientaci ve vazbě k literatuře pro dospělé, k folklornímu říkadlu, vymezuje se intermediálně zvláště k hudbě a výtvarnému umění (například v tvorbě Petra Nikla) a přitom nezapomíná ani na didaktický kontext. Ptá se na to, jak je poezie zastoupena v aktuálně využívaných čítankách a jak se s ní pracuje ve výuce. V neposlední řadě nabízí náměty pro realizaci výuky, jejíž stěžejní aktivity tvoří interpretace básnických textů.

Noviny, časopisy a knižní publikace, které vycházely v letech 1939–1945 za tzv. Protektorátu a česky v zahraničí, charakterizuje literární historik Jiří Brabec v jejich základním směřování, okruhu spolupracovníků a na příkladech profilujících příspěvků. Knihu tvoří abecedně řazená monografická hesla. Duchovní klima válečné doby skládají denní listy, periodika zaměřená k politice, zábavě, vědecké nebo náboženské osvětě či časopisy věnující se různým druhům umění. Vedle sborníků, antologií a almanachů domácích a exilových vydavatelů jsou představeny i počiny kolaborantské, oslavující okupační správu a šířící antisemitismus.