Kniha Ikariana je záznamem stejnojmené výstavy Ireny Křivánkové v Musoleu Davida Černého. V knize je vyobrazen cyklus obrazů Ikariana, pohledové fotografie na výstavu, text Karla Srpa a dále rozhovor Karla Srpa s autorkou. Ikariana představuje uzavřený soubor na sebe navazujících, tematicky propojených posledních obrazů Ireny Křivánkové, týkající se krajních okamžiků lidského života, pojatý jako dramatická, souvislá cesta, která má svůj začátek, vyvrcholení a závěr, během níž znázorněné ženské tělo prochází zlomovými zkušenostmi ztráty sebe sama, vnitřního zrcadlení, odpoutání se od pozemského života a opětovného znovuzrození a smíření. Je osobní výpovědí, ve které se autorka ztotožňuje s malovanou postavou, propůjčuje jí vlastní rysy, a stává se tím hlavní účastnicí svých obrazů. Jejich hrdinka podstoupila zkušenosti odtělesnění, probíhající na pomezí světla a tmy jako odvěký vnitřní zápas touhy po očištění.
