Belletristik

Vydejte se na procházku po Královských zahradách! Letos je to již padesát let od doby, kdy vyšel nekorunovanému králi literárního hororu Stephenu Kingovi debutový román. Za tu dobu svou tvorbou dokázal uchvátit a ovlivnit několik generací nejen čtenářů, ale i autorů po celém světě. Jeho dílo, které v mnoha případech překračuje hranici zmíněného žánru, po sobě zanechalo nesmazatelnou stopu.

Nyní se vám do rukou dostává unikátní projekt: antologie, na které se podílelo jednadvacet českých a slovenských autorů, aby svými příběhy vzdali Mistrovi poctu. Čekají vás možná povědomé, nicméně zcela originální kousky, při jejichž četbě zaplesá srdíčko nejednomu fanouškovi žánru.

V temných zákoutích Královských zahrad číhají ty nejděsivější noční můry, které vás pevně lapí do svých spárů!

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor. Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví.

Už jako devítiletý sdělil Jiří Grygar svým rodičům, že by chtěl být hvězdářem. Už tehdy ho fascinovalo, že existují způsoby, jak se něco dozvědět o povaze věcí, kterých se nemůžeme dotýkat a ani je nějak ovlivnit v jejich počínání. Ale můžeme je pozorovat na dálku, pozorování pečlivě zaznamenávat a pak přemýšlet, co se dá z kombinace poznatků dozvědět o povaze a vývoji vesmíru. Jeho přání stát se hvězdářem se po určitých peripetiích splnilo. Teď se ve své autobiografii věnuje popisu světa lidí, se kterými se během svého života setkal a kteří ovlivnili nejen jeho pozoruhodnou astronomickou kariéru, ale i jeho osobní život.

RNDr. Jiří Grygar, CSc. (1936) vystudoval fyziku na PřF MU v Brně a astronomii na MFF UK v Praze. Po promoci nastoupil do Stelárního oddělení Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd. Později působil ve Fyzikálním ústavu ČSAV/AV ČR. V roce 1996 získal cenu Kalinga, kterou uděluje UNESCO za popularizaci vědy. Veřejnosti je znám jako autor řady populárních a vzdělávacích knih o vesmíru a zejména jako průvodce televizním seriálem Okna vesmíru dokořán.

Dům dýmu je soubor básní v próze, na němž autor pracoval v závěrečných letech svého života a která patří nepochybně k vrcholům jeho lyriky. Skládá mozaiku znepokojivé obraznosti, prolamující se jednou do rozsáhlých reminiscenčních partií, jindy do krajiny úzkostných, existenciálně laděných vizí. Je posledním svědectvím o proměně, jíž prošel básníkův citový a myšlenkový svět.

Prvním legendárním lékařem na Šumavě byl vystudovaný MUDr. Josef Klostermann, otec slavného spisovatele Karla Klostermanna. Rodák z Hrádků u Srní prožil dobrodružný život na různých štacích. Přiženil se do slavné sklářské rodiny Abele a s ní také prožíval její vzestupy a pády. Ošetřoval knížecí pacienty i chudobné Šumaváky a slavil veliké úspěchy při používání homeopatických preparátů, vodoléčby i fytoterapii. Vzpomínky na jeho působení napsaly jeho žena Karoline a neteř Anna. V knize jsou také poutavě vylíčeny životní poměry v Hrádcích, Sušici, Žichovicích, Štěkni i Kašperských Horách.

Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po "dobrovolném" odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.

Básně Ivana Wernische doplňuje rozhovor "Ó nešťastný pupkozřec!" , který s autorem vedla Wanda Heinrichová.

Blíží se panoptikum, blíží se maringotky s azalkami a záclonkami, kabaretní vozy Tatarů a plukovní kantýna s tureckou hudbou, velbloudi, sloni, antilopy, pokrotlé vlčí smečky vypasené na zimu, už se sem blíží široké, loudavé selské vozy s peřinami a skříněmi, dlouhá procesí s korouhvemi, vypovězená šlechtična se všemi svými předky v okurkových lahvích. Způsobí náhlou noc ohromné hejno vřeštících ptáčků, ve tmě a zvířeném prachu se zastavuje čas. Kolik je na nebi sluncí?

Jiří Hůla byl české kulturní veřejnosti znám především jako břitký výtvarný kritik a duchovní otec Archivu výtvarného umění, který nyní hostí Centrum současného umění Dox. Za pozornost ovšem stojí i jeho vlastní tvorba, ať už na poli výtvarného umění či literatury. Experimentální poezii i tzv. „vizuálním básním“ se věnoval dlouhá léta; v posledních letech života si pak na dlouhých procházkách, cyklistických projížďkách a cestách do zahraničí začal zapisovat svérázná haiku – z přísné japonské formy si přitom vzal především ono proslulé formální omezení: haiku má čítat sedmnáct slabik. Do značné míry ovšem zůstává věrný i původnímu duchu haiku: dokáže sevřeným způsobem zachytit utkvělý obraz, vyjádřit lapidární děj či pohnutí mysli, a to vše ve třech kratičkých verších. Jeho haiku zůstala za jeho života nevydána; z pozůstalosti je nyní k vydání připravil autorův syn Martin Hůla ve spolupráci s Tomášem Pácaltem. Kniha vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Jiřího Hůly.

Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie.

Jak daleko sahá paměť jedné rodiny? Ve vyprávění sedmi mužů se odvíjí pohnutý příběh prorůstající dvěma staletími. Lékař v roce 1832 se připravuje na nejdůležitější životní zkoušku, když do Čech přichází dosud nepoznaná epidemie. Chlapec v roce 1955 pátrá po tom, co se v jeho rodině přihodilo na konci druhé světové války. Nejmladší generace se chce odpoutat od společenských konvencí a zařídit se po svém. Kniha jako rodokmen, slova jako most mezi generacemi. Vstupte na něj… a kráčejte opatrně.

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé.

Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli.

Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo.

Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír.

Volání stát se knězem zaslechl na koupališti. Tři roky po kněžském svěcení podepsal Chartu 77. Přišel o státní souhlas, přesto dál sloužil mše, za což dostal půlroční podmínku. Začátkem 70. let vstoupil k jezuitům, koncem 70. let od nich odešel. Živil se rukama. Po listopadu 1989 se stal farářem v Železnici kousek od Jičína, kde dodnes vytváří živé farní společenství. V nedalekých Valdicích slouží jako vězeňský kaplan. Jako poutník zdolal 3 000 kilometrů dlouhou cestu z Železnice do Santiaga de Compostela. Josef Kordík (* 1948) – kněz, který se nevejde do škatulek. „Originál, kterej si nikdy nevybral nic lehkýho,“ jak o něm řekla Dana Němcová.

Knihu tvoří obsáhlý rozhovor s Josefem Kordíkem, několik rozhovorů s lidmi, kteří jsou mu blízko, a několik jeho vlastních textů.

Satirický román s detektivními i psychologickými prvky vykresluje způsob uvažování mocných lidí, kteří se ve svém úsilí vždy soustředí především sami na sebe. Tragická událost na zahraničním velvyslanectví přinutí českého velvyslance vést rozhovor s psycholožkou. Vedoucí diplomat si ovšem nedá vzít příležitost, aby před mladou ženou neobhájil nejen svou nevinu, ale také svůj způsob vidění světa. Třebaže nedlouho před vyšetřovanými událostmi začala ruská invaze na Ukrajinu, projevuje svérázné pochopení pro ruskou perspektivu i způsob prosazování ruských zájmů za pomocí zvláštních služeb. Román tak nabízí nezvykle otevřený vhled do diplomatického prostředí i duše stárnoucího, tragikomického seladona.

Když rodič pro své dítě vymýšlí pohádku, naplní ji vlastní fantazií. O čem tak mohl vyprávět svým dcerám autor slavného modelu Prahy v první třetině 19. století? O pražských tajemstvích a tajemných zákoutích, o příbězích domovních znamení, o postavách z legend a pověstí. V jeho pohádkách potkáme kamenného rytíře z Platnéřské ulice, mnicha z Pavelské uličky či tajemného korzára z domu U Bílé věže. Příběhy nás provedou ulicemi staré Prahy od Starého Města přes Malou Stranu na Hradčany. Kromě samotných pohádek kniha obsahuje i plánky popisovaných míst, jejich stručnou historii a slovníček archaických výrazů.

Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr se po mnoha letech manželství rozvádí a upadá do osamění a beznaděje. Veronika se musí vyrovnat se smrtí manžela, kterého podváděla. Jaromír by chtěl založit rodinu, ale nedokáže navázat normální vztah se ženou. Víkendové setkání na horské chatě zdánlivě nemůže na osudech této nesourodé čtveřice nic změnit. Přesto se po návratu domů poklidné životy hrdinů začnou ubírat nečekaným směrem. Stačí pár drobných impulzů, aby se otevřely staré rány a nové otázky — vážně musí Petr zůstat sám? Opravdu by Valérie dítě nezvládla? A mohla kdysi Šarlotina smrt bolet o něco méně?