Belletristik

Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost.

Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny.

Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.

Kniha nás seznámí s řadou příhod, míst a událostí v Brně o nichž se jinde čtenář jen stěží dozví. Ukazuje na každodenní život v oné části Brna, která nebývala vždy počítána k těm známým a reprezentačním. Čtenář se může na chvíli ponořit do poutavého vyprávění na časy již minulé a pro většinu z nás i neznámé…

Kratochvilova nová skladba Kapesní román pro kapsáře má za vypravěče skutečného kapsáře. Není však obyčejný. Moto románu připomíná, že se za kapsáře označil skvělý spisovatel Jorge Luis Borges, který se honí za příběhy. Kratochvilův Robert Mráček je kleptoman, jeho první žena Kateřina si připaluje cigaretu od blesku, druhá Pastorela horuje pro vzduchoplavbu, muž jí uletí na pustý ostrov a tam vede robinsonovskou existenci, přičemž funkci Pátka zastává orangutan. Okolní svět se zmítá ve válce, zřejmě třetí světové. V tom duchu hrdinova dobrodružství pokračují, věřte nevěřte. Měl jsem čest a štěstí sledovat je už v rukopise na obrazovce. Ale knížka je zážitek pro všechny divné kapsáře a jejich vyznavače. Máme společně velký svátek.

Toyen je dodnes jednou z nejznámějších a nejuznávanějších avantgardních umělkyň na světě. Biografie této svobodomyslné malířky a výrazné osobnosti meziválečné umělecké avantgardy, která sama o sobě šířila mnoho mýtů, odkrývá dosud neznámá fakta a zachycuje historii mnoha obrazů.

Spisovatelka a filmová režisérka Andrea Sedláčková prošla desítky archivů, policejních záznamů a dosud nepublikovaných deníků, aby objevila skutečnou Toyen. Strhujícím způsobem líčí její milostný život a dění mezi českými a francouzskými surrealisty a levicovými intelektuály. Dopřává nám setkání s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Jindřichem Heislerem, André Bretonem, Benjaminem Péretem, Paulem Eluardem a samozřejmě s Jindřichem Štyrským. Půvabné líčí pražské a pařížské galerie, kavárny, kabarety a nevěstince i atmosféru míst, kde malířka a její souputníci pobývali a tvořili. Současně nás seznamuje s historií mnoha Toyeniných obrazů.

Text doprovází přes dvě stě reprodukcí a dokumentárních černobílých i barevných fotografií.

Miloš Štědroň je osobností vskutku renesanční. Je skladatelem, muzikologem, vysokoškolským profesorem, literátem, divadelníkem, karatistou… A také neobyčejným vypravěčem. Střípky této vzpomínkové koláže se formují v originální obraz rodinné historie, hudby a divadla. Někdy budete mít dojem, že čtete pikareskní román, jindy thriller. Čeká vás setkání s Leošem Janáčkem, Milanem Kunderou a „brněnskými bohémy“. Součástí knihy jsou Štědroňovy svébytné literární texty, které vás překvapí svou originální komikou.

Neuvěřitelně napínavý a nevšední příběh v sobě snoubí thriller s literaturou faktu!

Životopisné vyprávění začíná v roce 1969, kdy se autor a hlavní hrdina knihy v jedné osobě dostane nedobrovolně do osidel vojenské kontrarozvědky. Z nich se mu podaří vyprostit až útěkem na Západ, nechce se ale vzdát své velké lásky, kterou musel opustit v ČSSR, a odváží se riskantního tahu. Ten bohužel nevyjde a on končí v nejtěžším komunistickém žaláři ve Valdicích. Příběh graduje, vstupují do něj mnohé osoby i osobnosti a končí na pověstném Mostě špionů, který proslavil stejnojmenný film s Tomem Hanksem.

Hella je literární prvotinou rusistky Aleny Machoninové. Její titul odkazuje na vlastní tematický základ prózy-eseje, a tím jsou osudy Helly, resp. Heleny Frischerové – české Židovky, která byla předobrazem postavy Ri z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Původně se mělo za to, že Hella byla společně se svým manželem popravena za stalinského Velkého teroru. Před několika lety se však ukázalo, že Hella strávila deset let v Gulagu na severu Ruska a po propuštění žila v Moskvě až do své smrti v roce 1984. V roce 2017 dokonce vyšly její lágrové vzpomínky v českém překladu.

Machoninová se snaží rekonstruovat její osudy i vnitřní život na základě všech dostupných faktů včetně Helliny korespondence. Činí tak ale svébytnou prozaickou formou, která reflektuje širší souvislosti, minulost i současnost Ruska, vztah literatury a reality, jakož i svou vlastní cestu k osobnosti Helly Frischerové. Propracovaná, umělecky pravdivá a hluboce prožitá próza je zároveň knihou o návratech, či jejich nemožnosti, o domově a nostalgii, o literatuře a překladu.

Kniha básní Jana Rotha (* 1961), profesora neurologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, přináší básně ze dvou sbírek: Sedm týdnů v blázinci a Jiný řeky. Autor začal své básně psát během hospitalizace v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech a jedinečným způsobem v nich spojuje svědectví o situaci pacienta a o vztazích mezi hospitalizovanými se svou odbornou akribií. Nevyhýbá se vtipu, nadsázce a sarkasmu, řada básní má ovšem vyznění velmi vážné. Druhá sbírka ukazuje Jana Rotha jako vyzrálého básníka velkého etického důrazu, jehož texty odkazují k hluboce prožité poetice amerického básníka Robinsona Jefferse. Kniha je uvozena předmluvou Jáchyma Topola a uzavírají ji rozhovor Petra Placáka s autorem.

Mistr slova Ivan Kraus přichází s knihou povídek, kterou ilustracemi doplnil brněnský výtvarník Pavel Čech. "Všichni jsme autory nenapsaných románů. Nosíme v sobě příběhy, které nesvěříme papíru. V tom se podobáme věcem, které svůj příběh sdělit nemohou. Za to nám ho ale dovedou připomenout, abychom mohli znovu zalistovat v paměti .,, Ivan Kraus

Kniha Pozastavené stmívání přináší dva poslední básnické počiny Stanislava Dvorského (1940-2020). Autorem dlouho připravovanou skladbu Někde někdy něco a posmrtně zveřejněnou báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. Obě básně patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii vzniklo v uplynulých deseti letech.

Dvorského poezie vyrůstá z postsurrealismu, ale pracuje s principem vnitřního monologu, jak jej známe od Věry Linhartové nebo Samuela Becketta. Pro Dvorského básnické texty je charakteristický chirurgicky přesný a magicky sugestivní jazyk, který navozuje přitažlivé i znepokojující napětí. V obou básních je díky jejich naléhavosti přítomen silný existenciální tón.

Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.

První souborné vydání básnických sbírek autorky (1946–2013; od roku 1969 žila ve Francii), jež si sama uspořádala a připravila k vydání. Shrnuje básnické sbírky Ryba k rybě mluví (1969), Ztráta řeči (1973), Extra Dry Silence (1988), Bez názvu (1991), Tělesná schránka (z let 1992–96) a Zimní derviš (2008).

Poetika Vladimíry Čerepkové, ve svých počátcích ovlivněná Allenem Ginsbergem a Janem Zábranou, se vyvinula ve zcela osobitý básnický hlas, pro nějž bychom v novodobé české poezii jen stěží hledali obdobu. Přes drásavé litanické básně plné konkrétních reálií, vypovídající o exilu jako novodobém lidském údělu (ve sbírce Ztráta řeči), došla Čerepková k jakémusi až téměř odhmotněnému básnickému minimalismu (ve sbírkách Bez názvu a Tělesná schránka). Soustředěné verše sbírky Zimní derviš, plné osobní naléhavosti, zachycují většinou přírodní rámec, skrze nějž je nahlížen lidský osud, uplývání času a míjení všeho uchopitelného. Poslední sbírka Vladimíry Čerepkové odkazuje ve svých nejlepších básních k výrazové úspornosti staré čínské či korejské poezie.

Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí.
V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?

Knihu napsal architekt Václav Girsa, přední odborník na rekonstrukci památek, jako ohlédnutí za životem a dílem. Jde o počin přesahující běžnou vzpomínkovou literaturu, neboť autor se představuje jednak jako suverénní stylista, jednak jako vnímavý svědek nejrůznějších „velkých i malých“ událostí. Dozvídáme se podrobnosti o tom, jak restauroval vilu od slavného Adolfa Loose na pražské Ořechovce, obnovoval barokní divadlo v Českém Krumlově nebo středověké hrady Bezděz, Bečov a Houska. Zjišťujeme, že práce s odkazem minulosti je svého druhu dobrodružství. Vedle širokého rozhledu vyžaduje: empatii, intuici, pokoru, schopnost technického i výtvarného uvažování, ale také neústupnost a důslednost. Knihu doprovázejí fotografie a skici Václava Girsy, které z ní činí kompaktní a nadčasové dílo.

Román o pátrání po včerejších kořenech dnešních událostí, jež určily osudy řady Čechů i Finů.

Ne každá láska musí mít romantickou podobu, zvlášť ne ta, kterou určují dramatické dějinné zvraty. Spletitým klubkem česko-finských vztahů se osudově táhne nit životního příběhu česko-německé spisovatelky Dorothey Illingové a jednoho ze zakladatelů samostatného Finska, Carla Gustava Emila Mannerheima.

Když se nenápadná rozhodnutí prolnou s velkými dějinami, mohou určit osudy celých generací. V centru zásadních událostí přitom vždy zůstává ukrytý člověk a jeho nejobyčejnější touhy a přání. Především po bezpečí, domově a porozumění. Navzdory tomu musí hrdinové často volit mezi odvahou a zbabělostí, odhodláním a rezignací, obětí a sobectvím. A důsledky těchto rozhodnutí budou doznívat dávno poté, co životy hlavních hrdinů zmizely ve vlnách času.