Belletristik

Pod názvem Historická kniha mého srdce vychází originální soubor textů, jež jsou věnovány osobnostem historického řemesla, těm, kteří dlouhodobě inspirují naši současnost svým dílem. K vytvoření těchto esejů byli přizváni lidé z různých vědních oborů a českého kulturního života. Jejich volba byla svobodná: podmínkou byl žánr a výběr knihy, k níž by měli bytostný vztah.

Autoři esejů: Tomáš Borovský, Petr Fiala, Jiří Hanuš, Markéta Křížová, František Mikš, Josef Mlejnek, Denisa Nečasová, Tim Noble, Jiří Pernes, Ivana Ryčlová, Jiří Suk, Josef Šaur, Jan Štefan, Radmila Švaříčková Slabáková, Daniela Tinková, Milan Uhde, Radomír Vlček, Jaroslav Vokoun, Martin T. Zikmund.

Autobiografické vyprávění Václava Fryše může být pro dnešního čtenáře zajímavé hned v několika ohledech. Prosté vzpomínky rodáka z Hvozdce na Komárovsku jsou, řečeno s velkým česko-slovenským filozofem a politologem Milanem Šimečkou, typickým dokladem toho, že se „malé dějiny“, vcelku nevýjimečný životní příběh technického pracovníka Buzuluku Komárov, vždy v určitých bodech prolínají s „dějinami velkými“. A právě v těchto průnicích se nám, jakoby pomocí lupy, může podařit lépe pochopit historii regionu, našeho státu i Evropy minulého století.

Dalším aspektem hodným pozornosti je samotný Fryšův životní příběh. Osud ho prohnal totálním nasazením i protibanderovským tažením za čepičkiády a posléze dospěl do zdánlivé tišiny každodenní práce v továrně. V důchodu se dočkal změny politických poměrů a mohl navštívit i místa v Německu, kde prožil část svého mládí.

Podbrdské patrioty pak bude určitě zajímat celá řada zážitků z Hvozdce, Komárova, Hořovic a Berouna, doplněná množstvím dobových fotografií.

Příběh statečných břeclavských veslařů zachycuje nová kniha Michala Šefary Nezlomná galéra. Její autor se inspiroval skutečnými událostmi z historie Slováckého veslařského klubu v období první republiky i válečnými osudy dvou členů jeho nejslavnější osmy, Františka Kobzíka a Františka Kšíra, a trenéra Karla Helfgotta.

Je to příběh lidí, kteří stáli u zrodu břeclavského klubu, příběh sportovců, kteří se utkávali jak se soupeři při závodech, tak se zlem nacismu v životě.

Untertitel: Soubor osmi osobně laděných prezidentských projevů Václava Havla z let 1990-1995.

Klíč k výběru projevů (Čestný doktorát Hebrejské univerzity, 70. hudební slavnosti, Konference o nenávisti, Sonningova cena, Čestný doktorát Newyorské univerzity, Projev k japonským intelektuálům, Medaile svobody, Budoucnost naděje) podává editorka svazku Anna Freimanová ve své ediční poznámce: „V roli prezidenta se Václav Havel najednou ocitá tváří v tvář různým formám pokušení moci, cítí nebezpečné napětí mezi myšlením a jednáním. V atmosféře až jisté adorace si uvědomuje, jak je důležité udržet si zdravý rozum. Všemožně se snaží vtisknout prezidentské funkci vlastní značku, polidštit ji, vnést do ní jistými nestandardnostmi svou osobnost a signalizovat tak, že Václav Havel zůstal sám sebou a že se nevzdává ničeho ze své minulosti. Cítí ale, že není v lidských silách toto předsevzetí stoprocentně naplnit. Celoživotní vnitřní kontinuita spjatá s odpovědností, s osobním ručením a integritou myšlení byla pro Václava Havla vždy podmínkou identity. Dokazuje to i v těchto svých prezidentských textech, mimo jiné i stále se vracejícím faustovským tématem ďábelských pokušení, které promýšlel přinejmenším již od svého prvního vězení po zveřejnění Charty 77 na počátku roku 1977. Tehdy s ním StB rozehrála hru, v níž podle vlastního mínění příliš neobstál. Celý zbytek života se mu toto téma vrací a znovu se s ním vyrovnává, a vždy, tedy i jako prezident, dochází k závěru, že musí sám sebe zpytovat, na sobě pracovat, a že je tudíž vše především v jeho rukou – potažmo v rukou každého z nás.“

Půl tisíciletí uplynulo od doby, kdy Jindřich Pešík z Komárova obnovil v příbramském revíru těžbu stříbronosné rudy. Hornictví se stalo neoddělitelnou součástí dějin města Příbramě a nezbytnou podmínkou pro jeho rozvoj bylo využívání vodní síly.

Vodní kola na Pstruhovém čili Bohutínském potoce, zvaném později Litavka, a na potoce Příbramském poháněla do té doby obilné mlýny, pily, brusírny, soukenické a jirchářské valchy. Havíři potřebovali postavit na těchto tocích pro zpracování vytěžené rudy ještě puchýrny, stříbrné hutě a další zařízení, rovněž využívající mlýnských kol. Proto se všichni museli o vodu podělit. Mlýny, mlynáři a mlynářky se vždycky těšili výjimečnému postavení ve zdejší pospolitosti arcibiskupského a později královského města Příbramě hor stříbrných, jak znělo jeho celé jméno. Není tedy divu, že kolem zdejších říček se odehrálo tolik důležitých událostí, které posunuly dějinný vývoj města a jeho okolí vpřed.

Všechny lidské příběhy, vyprávěné na stránkách této knihy, se skutečně staly. Všechny osoby, které v nich vystupují, opravdu žily. Stopy po nich zůstaly nejen ve zdejší krajině a v několika zbývajících hmotných památkách poměrně nedávno a nesmyslně zdemolovaného historického jádra města Příbramě, ale také v dochovaných listinách a knihách, jako poklad střežených v našich archivech. Ze všech těchto písemností a s pomocí odborné literatury byly poskládány podivuhodné lidské osudy, odehrávající se od 14. století až do prvních desetiletí po třicetileté válce. Po jejím skončení v roce 1648, se však svět změnil natolik, že kniha o něm a jeho lidech bude následovat v budoucnu.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963. Na rozdíl od devíti svazků Básnického díla Egona Bondyho (Pražská imaginace 1990-1993) přinášejí Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty autora).

 Egon Bondy (1930–2007) je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má ovšem dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

Untertitel: Kronika české science fiction 3. Od Ondřeje Neffa do současnosti.

To nejlepší z české sci-fi povídky od poloviny 80. let do žhavé současnosti v jedné knize. Legendární povídky Ondřeje Neffa a Jaroslava Veise, které založily současnou podobu žánru. Vzestup kyberpunku v Čechách ve znamení Jiřího W. Procházky a záznam o jeho skonu z pera Jiřího Pavlovského. U nás dosud nepublikovaná exilová povídka Nikolaje Terleckého. Kulhánkovská vypalovačka od Štěpána Kopřivy a nelítostná military sci-fi populárního Miroslava Žambocha. Sci-fi intervence klasiků současné prózy Jiřího Kratochvila a Jáchyma Topola. Zbrusu nová, dosud nepublikovaná povídka Vilmy Kadlečkové z fascinujícího světa Argenitu... a mnohem víc! Nechybí zasvěcené úvodní texty o autorech a trendech v domácí tvorbě, ani autorské doslovy k povídkám napsané přímo pro tuto knihu. A jako bonus na závěr - dosud nejúplnější bibliografie české science fiction od Jakuba Arbesa až po loňský rok.

Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz.Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k němuž hrdinové směřují…

Untertitel: Z mého kraje, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme, lyrika lásky a života.

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou oblouk od realismu a impresionismu k symbolismu; tematicky sahají od přírodní lyriky k reflexím, vizím, poezii sociálních protestů a hořké intimní lyrice. Text připravil Václav Vaněk, který je rovněž autorem komentáře, jenž zachycuje vývoj Sovovy poetiky v dobovém kontextu a proměny hodnocení básníkova díla v kritické i odborné reflexi.

Untertitel: Bilanční rozhovor Petra Placáka s nakladatelem Ladislavem Horáčkem.

Jak Ladislav Horáček založil první soukromé nakladatelství, co tomu předcházelo a co bylo potom. V rozhovoru nakladatele s historikem a publicistou Petrem Placákem je řeč nejen o Pasece a knížkách, ale i o životě, komunistech, práci a lidech kolem. Vychází k 25. výročí založení Nakladatelství Paseka.

Autobiografický text významného českého herce - ve formě autentického dopisu - představuje autorovo stylistické mistrovství. Životní zkušenosti, sebeironie, působivá vnímavost, osobitý humor a nadsázka ukazují na hluboký cit, humanitu a myšlenkové bohatství Miloše Kopeckého. Své zakotvení ve společenském kontextu dokládá neotřelým pohledem na dobovou situaci, originálními úvahami, srozumitelnou kritičností. Kniha vychází v bibliofilské úpravě STUDIA 2M.

Kniha je vyjádřením úcty a zároveň i splátkou dluhu Tomáši Baťovi juniorovi. I proto má dvě části. V první dvaatřicet osob rozličného postavení, profesí a věku nabízí dvaatřicet pohledů na tohoto mimořádného člověka. Všichni se s ním osobně setkali a toto setkání v nich zanechalo hluboký dojem či zajímavou vzpomínku. Druhá část nabízí letmý pohled na jeho rozsáhlé podnikatelské dílo. Tomáš Baťa jr. (17. 09. 1914 – 01. 08. 2008) byl nepochybně osobností světového významu. Svědčí o tom, kromě jiného, mimořádné posty, jež zastával v prestižních mezinárodních organizacích, ale i plejáda významných ocenění, která za svého života obdržel.

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. V roce 2014 se editorského žezla ujmou básník a kritik Petr Hruška a recenzentka a editorka Olga Stehlíková. Editor (respektovaný odborník na současnou poezii) je také autorem doprovodné studie o současném básnictví a arbitr („zasloužilý“ básník) zase nabízí esej, v níž se dotýká svého vztahu k poezii i konkrétním textům, které pro antologii vybral (v této roli se vystřídali např. Ivan Wernisch, Petr Král, Miloslav Topinka či Karel Šiktanc). Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

Jakou šanci má vztah dvakrát rozvedeného pětatřicátníka, od konce války komunistu i autora veršů slavících Stalina, s dvaadvacetiletou studentkou filmové dramaturgie, pocházející z rodiny bytostných demokratů? Navíc v době, jež vejde do dějin, protože se v ní udá pokus opravit neopravitelné – politický systém „reálného“ socialismu –, aniž by se reforma dotkla posvátných krav, jakými byly vedoucí úloha komunistické strany, řízené hospodářství a členství ve Varšavském paktu, jehož smyslem nebyla obrana, nýbrž útok…

Pro odpověď vyvinul Pavel Kohout svébytnou metodu, kterou nazval „memoáromán“. Pravdivé příběhy nelíčí reportáž, ale kombinované literární žánry. V díle se splétají tři proudy: Deník občana, líčící zrání mladíka podobného autoru od sovětských tanků, jež mu v roce 1945 přinesly svobodu, k týmž tankům, které v roce 1968 jeho vlast ujařmily. Deník turisty sleduje výlet do Itálie dvou Čechů podobných zmíněné dvojici, jež byla pro odlišné názory na rozchodu, než je právě okupace spojila pro lidské navždy. A Deník spisovatele je autentický záznam autora, mapující slavné roky 1967 a 1968.

Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje. A postupně přicházejí vzpomínky, jako by se věci přiházely znovu: léta strávená v gymnastické tělocvičně, divadelní prkna, studia v Německu, samota různých pobřeží a cest. Tváře lidí, prchavé momenty blízkosti.

Mladý autor Matěj Hořava přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky výraznou prózou. V krátkých, hutných kapitolách, psaných barvitým jazykem, krouží kolem podstatných životních událostí i zdánlivě prchavých pocitů, které si však člověk kdovíproč pamatuje až do smrti: určitý úhel světla, pohled ženy, která bude či nebude jeho, vytí vlka na stráni. Před čtenářem se tu postupně rýsuje jedno zvláštní mládí, jeden svérázný způsob existence.