Zeitgeschichte

To, co bývá zvykem chápat jako krizi ekonomickou, respektive finanční, je ve skutečnosti celkovou krizí západních společností. Co je vlastně žitým náboženstvím dneška – ekonomie a vzývání Růstu? Neleží jedna z obtíží dneška v potlačené religiozitě? Krize není víc než konec jedné dějinné epochy a začátek jiné. Jak se projevuje současný individualismus a k čemu spěje? Je stát největším dobrem nebo základním prokletím? Je náš osud nějak podobný osudu domácích zvířat, chovaných jako hýčkaní mazlíčkové i brutálně využívaný živý „materiál“? Lze se z chodu dějin poučit, jak historický proces vlastně vzniká? Jak by mohla Evropa vypadat za několik dekád?

Výběr textů publikovaných v Britských listech.

Přemysl Janýr (1949) studoval publicistiku a sociální vědy na Karlově univerzitě v Praze, ze studia byl vyloučen v roce 1975. Roku 1977 podepsal Chartu 77, v následujícím roce spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V roce 1978 odjel s rodinou na dvouletý studijní pobyt do Vídně a následujícího roku mu bylo odňato československé státní občanství. V Rakousku pracoval převážně v oboru IT. Vedle toho se věnuje několika občanským iniciativám jako Forum pro česko rakouský dialog či Národy Podyjí v Mikulově. Od roku 2003 do roku 2014 přispíval zejména do internetového deníku Britské listy. Kniha navazuje na 1. díl vydaný v roce 2015 s ISBN  978-80-86057-98-9.

Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme?

Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje. Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni. Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně: Česká republika se po roce 1989 začlenila do světové ekonomiky na bázi kolo¬nie a v koloniálním postavení zůstává dodnes. Ocitli jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak i politického a myšlenkového.

Z obsahu: Ilegálna a povstalecká Slovenská národná rada v rokoch 1943-1945. Národná rada Zakarpatskej Ukrajiny a Ukrajinská národná rada Prjaševščiny: komparatívna analýza. Snaha o zjednotenie Marmaroščiny so Zakarpatskou Ukrajinou v roku 1945 - lokálny experiment? Ukrajinská národná rada Prjaševščiny a hnutie za pričlenenie severovýchodného Slovenska k sovietskej Ukrajine (1945). Národná rada odtrhnutých obcí hornej Oravy. Slovenská národná rada na oslobodenom území Slovenska. Beiträge in Slowakisch und Russisch. 

The main objective of the Czech Journal of Contemporary History (CJCH) is to publish articles and essays as well as important reports and book reviews that have been, in most cases, previously published in Czech in the journal Soudobé dějiny. The aim of the CJCH is to make these contributions available to English-speaking readers interested in contemporary Czech or Central European history and thereby strengthen and promote international academic discussion.

Další díl komiksového cyklu Češi. Píše se rok 1976 a před pražským soudem probíhá proces se skupinou The Plastic People of the Universe, který poutá mimořádný zájem veřejnosti. V normalizačním bezčasí se cosi začíná měnit.

Kniha je autorovým účastným rozpomínáním na léta 1990–1994, ale také na to, „co z nich pošlo“ – od rozporného nastartování ekonomické transformace až po rozdělení Československa. Z dnešní situace – z pozorovací kóty, na níž začasté slyšet slova „o konci listopadových dějin“ – se tak autor ohlíží i po původu toho, čím jsme dnes znepokojeni jako jevy krizovými, v celkovém pocitu, „že něco je špatně“... V mozaice z paměti vyplavovaných příznačných momentů, situací, momentek i kolorovaných portrétů tu Petr Pithart jako průvodce nabízí svou invidualizovanou paměť. Teoretická zamyšlení tvoří v této knize spíše doplňkové exkursy k autorovým vhledům do praktické politiky raných (a bouřlivých) let devadesátých, kdy jako čelný představitel OF stanul v čele české vlády. Třetí svazek Spisů navazuje na předcházející dva svazky: Obrana politiky a Devětaosmdesátý.

O Květnovém povstání 1945 byla již publikována řada historických prací i memoárových svědectví. Zvláštní místo mezi nimi má vzpomínkový soubor Pražské povstání 1945, vydaný roku 1965 Radou svobodného Československa ve Washingtonu v redakci profesora Otakara Machotky a obsahující několik cenných svědectví významných aktérů povstání, kteří po únoru 1948 odešli do exilu: místopředsedů České národní rady profesora Otakara Machotky a dr. Josefa Kotrlého, plukovníka Oskara Pejši, docenta Vladimíra Krajiny a dr. Františka Schwarzenberga.

O půlstoletí později, v roce sedmdesátého výročí květnových událostí roku 1945, vychází v Praze rozšířená reedice tohoto sborníku, připravená profesorem Pavlem Machotkou a dr. Josefem Tomešem a doplněná o memoárová ohlédnutí předsedy České národní rady profesora Alberta Pražáka a jejího prvního místopředsedy Josefa Smrkovského.

Bez ohledu na rozdílnost politických orientací a snah svých autorů se všechny vzpomínky shodují v závěru, že povstání napsalo heroickou kapitolu v dějinách Prahy a že prokázalo odhodlání českého národa bojovat za svou svobodu.

Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí.

Určité rozměry bádání byly dosud přehlíženy, anebo se nepovažovaly za podstatné. Svůj vliv měla jak tradice uplatňovaná v České republice, respektive v Československu, tak i izolace českých, respektive československých sociálních věd vůči inovativním zahraničním přístupům. Tato kolektivní monografie tak uvádí kritiku metodologického nacionalismu i politiky identit a upozorňuje na transnacionální vztahy, narativní konstrukci identit, cross-border vazby a na multi-sited etnography.

Autoři knihy Olomouc v roce 1968 se zamýšlí nad politickou situací ve městě před rokem 1968, nad činností KSČ v letech 1968 – 1970, nad situací v Národní frontě a v nekomunistických stranách, průběhem události v olomouckých podnicích, na univerzitě i v církevních kruzích, tehdejším stavem literární vědy i výtvarné kultury a v neposlední řadě i jedním z nejhmatatelnějších důsledků normalizace, stavbou Prioru. Publikace je doplněna mnoha originálními fotografiemi ze srpnových dnů roku 1968 i z přípravy stavby Prioru. Všechny příspěvky jsou zpracovány na základě dochovaných archivních i soukromých dokumentů a osobních svědectví.

Ukrajinské události, vnitřní vývoj Ruska a konečně i politika takzvaného Západu byly motivacemi setkání o vztahu Ruska a Západu (a vice versa) v dějinách i současnosti, setkání, z něhož vznikl tento soubor textů. Přispěvatele zajímaly různé věci: jak vypadala ruská diplomatická poselstva v raném novověku, jaká byla tvářnost ruské politiky a kultury v 19. a 20. století, nakolik se ovlivňovaly různé evropské společnosti navzájem. Jistý leitmotiv všech dílčích otázek vytváří výraz (ne)porozumění v podtitulu publikace. Vyjadřuje zásadní problém soudobých kulturních dějin. Do jaké míry můžeme mluvit o „překladu“ kultur, o jejich vzájemném sdílení, o pochopení či naopak nepochopení základních společenských struktur navázaných jak na národní státy, tak na širší kulturní okruhy? Jak rozuměl a rozumí Západ Rusku a Rusko Západu, co vytváří podmínky tohoto dorozumění a co ho naopak deformuje? Uvedené otázky jsou ovšem jednotlivými texty pouze nastíněny, otevírají však prostor, který si bude i v blízké budoucnosti vyžadovat velmi přesné a historicky i politologicky poučené odpovědi.

Retro ČS nese pořadové číslo 2 a jednoznačně se tím hlásí k návaznosti na stejnojmennou publikaci, která autorovi vyšla na podzim 2013 (Brno, Jota, ISBN 978-80-7462-422-3)

Zatímco „jednička“ se věnovala tzv. měkkému konzumu, tedy zboží rychlé spotřeby, „dvojka“ patří konzumu „tvrdému“ – odívání, obouvání, bydlení, elektronice. Bohatý obrazový materiál je opět doplněn textem, v němž autor k základním faktům a statistikám přidává osobní zkušenost a popis jednotlivých oblastí konzumu v kontextu předlistopadové reality.

Prohrabejte spolu s autorem po letech znovu svou školní aktovku, oblečte své vysněné džíny z Tuzexu, pořiďte první nahrávku na vytoužený kazetový magnetofon. A pokud jste nic z toho nezažili, nahlédněte alespoň do života svých rodičů či prarodičů.

Kniha Michala Petrova výborně doplní rodinná alba fotografií, protože se opírá o bohatství autorova osobního obrazového archivu, který patří určitě k nejrozsáhlejším u nás.

Druhý svazek komentované edice více než 500 německojazyčných dokumentů (opatřených doslovným českým překladem), vzniklých v okruhu působnosti německé politické a policejní správy v tzv. protektorátu Čechy a Morava nebo v ústředních německých úřadech v Berlíně. Přináší dvě další obsahové části edice:

III. Situační a denní zprávy Bezpečnostní služby říšského vůdce SS (soubor 44 dokumentů vypovídá o politické náladě a celkové atmosféře v české, ale i v německé společnosti na území tzv. protektorátu Čechy a Morava v době druhého stanného práva)

IV. Propagandistická kampaň a její odraz po odstranění Reinharda Heydricha (106 dokumentů vztahujících se k masivní propagandistické kampani zahájené hned po úderu na Heydricha).

Odborná kolektivní monografie s tematikou ochrany státní hranice po druhé světové válce a na začátku studené války je souborným dílem více než dvaceti autorů – odborníků z paměťových institucí, univerzitních pracovišť a soukromých badatelů. Je rozdělena do čtyř tematicky souvisejících částí: Střežení státní hranice 1948–1955;

Pohraniční stráž a ostatní bezpečnostní složky v první polovině 50. let; Obyvatelstvo v pohraničí a Muzejní expozice a edukační aktivity k ochraně státní hranice.

Tento sborník zprostředkovává pohled mnoha různých odborníků (např. Václava Cílka, Petra Pokorného, Jiřího Padevěta, Luboše Kropáčka, Dany Drábové, armádních specialistů Jiřího Balouna a Karla Řehka ad.) na vybrané problémy dneška. Jednotlivé texty jsou věnovány klimatické změně, bezpečnostní situaci, nastupující vlně mezikontinentálních migrací, dlouhodobým krizovým faktorům ve vývoji společností a mnohým dalším tématům. Jejich smyslem není šířit neklid, ale naopak upozornit na mnohé souvislosti a důležitost těchto procesů, kterým při řešení každodenních problémů společnosti nevěnujeme dostatečnou pozornost. Protože pouze pokud těmto jevům včas porozumíme, můžeme je začít úspěšně řešit. A to je hlavní cíl této publikace, která volně navazuje na bestsellery týkající se této problematiky reprezentované na českém trhu právě osobami editorů Miroslava Bárty a Martina Kováře.