Film, Musik und Theater

Monografie věnovaná recepci Leoše Janáčka a jeho hudby, v tomto případě zaměřená na prvních šestnáct let Janáčkovy umělecké kariéry, je svým tématem publikace muzikologická, způsob řešení daného tématu ji však spíše řadí do oblasti kulturní historie. Kniha je vyústěním Zapletalova dlouhodobého badatelského zájmu o dějiny hudební kultury na Moravě. Autor klade důraz na uvádění a kritickou recepci Janáčkovy rané umělecké činnosti, a to nejen skladatelské, ale i dirigentské a sbormistrovské, klavíristické aj. Vzhledem k tomu, že zmíněnou problematiku sleduje především s ohledem na kulturní a sociálně-emancipační snahy českého národa v Brně a na Moravě, je tato kniha rovněž důležitým příspěvkem k poznání vývoje českého a německého národního vědomí, specifičtěji pak národního obrození na Moravě.

V této práci předkládá autor PhDr. Bohuslav Čížek, CSc., emeritní kurátor sbírky hudebních nástrojů Národního muzea v Praze, první ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybraných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky. Z relativně velkého počtu 37 dochovaných klavichordů je autorsky určených jen osm, ve výrazně menším množství cembal a spinetů jsou zastoupeny pouhé čtyři osobnosti. Výběr 38 stavitelů kladívkových klavírů a jejich synů se řídí jednak jejich domácím, ale i mezinárodním významem. Jsou tu slavní vídeňští mistři, jejichž práce se dochovaly v domácích i zahraničních sbírkách, jako Walter, Graf nebo Streicher, ale i tací, o nichž víme jen z matrik a městských knih, ale dosud nebyl znám žádný jejich dochovaný nástroj. Text in Tschechisch und Engl.

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století. V době, kdy ještě neexistovalo autorské právo, byla tato praxe běžnou. Dvanáct příspěvků evropských badatelů se věnuje provádění pasticcií napříč celou Evropou. Milada Jonášová popisuje praxi v Praze, Tomislav Volek porovnává tento žánr kdysi a nyní.

Po léta existující dohady o nemoci Bedřicha Smetany, jež ke konci jeho života vyústily do dramatického závěru, osvětluje kniha specialisty v čelistní a obličejové chirurgii se zaměřením na dětský věk. Na základě svých bohatých klinických zkušeností klade autor vznik onemocnění mezi 7. a 12. rok Smetanova života, které se kryje s jeho pobytem v Jindřichově Hradci. Během dlouhých let klinického bádání, pátrání v archivech, podrobného studia autentických pramenů zvláště v osobních denících, rozsáhlé korespondenci a vzpomínkách současníků se autorovi podařilo získat množství údajů, které chronologicky tvoří podrobný zdravotní záznam, Smetanův chorobopis.

Ständertheaters in Prag 1800-1850.

Correspondenz Stiepanek je název konvolutu zhruba stovky dopisů a dokumentů, který leží ve sbírce Národního muzea – Českého muzea hudby. Obsahuje písemnosti, jež prošly rukama Jana Nepomuka Štěpánka (v letech 1824–34 jednoho ze tří spoluředitelů Stavovského divadla) nebo divadelní kanceláří, v níž působili jeho partneři Ferdinand Polawsky a Joseph Kainz. Sám soubor Correspondenz Stiepanek měl bohatý osud; od Štěpánkovy rodiny doputoval přes řadu aukcí a změn majitelů na své dnešní místo až v tomto století.

Dvojjazyčná edice uvádí čtenáře do Prahy první poloviny 19. století, která byla i díky divadlu středoevropskou metropolí. Dopisy dávají nahlédnout do každodenního provozu divadla, tehdy zcela přirozeně provázaného čilými kontakty se zahraničím. O Prahu byl zájem, měla renomé umění-milovného města. Autoři tu chtěli být hráni, přední herci, jimž jejich domovské německé scény poskytovaly v letních měsících přiležitost k cestování, tu chtěli vystoupit. S předkládaným konvolutem lze nahlédnout do příprav těchto hostování, sledovat, kdy a odkud herci přijížděli, ve kterém hotelu se ubytovali a kdy, kam a za jakých okolností odjeli, co nabízeli za role a co nakonec hráli…

Dokumenty vypovídají také o J. N. Štěpánkovi a dávají příležitost k novému pohledu na jeho osobu, která v tomto středoevropském kulturním milieu byla významným a obětavým prostředníkem.

Kniha obsahuje vedle samotné komentované edice pramene tři kontextualizující studie; první, věnovaná J. N. Štěpánkovi, konfrontuje svědectví pramenů se zkreslujícími a marginalizujícími nánosy historiografie, druhá abstrahuje k metodologii vydávání korespondence, třetí sleduje spletitou historii předmětné sbírky.

Ján Zavarský byl nepřehlédnutelnou osobností českého, slovenského, evropského divadla posledních několika desetiletí. Kniha nahlíží jeho monumentální scénografické dílo. Čtenář se jej zde dotýká skrze odborné studie, svědectví samotného autora a faktografický přehled.

Koedice s Janáčkovou akademií múzických umění v Brně.

Edice rukopisu lidových písní z Chebska od Antona Kohla. Herausgabe der Egerländer Volksliederhandschrift von Anton Kohl.

Edice rukopisu lidových písní z Chebska od Antona Kohla. Unikátní dvojjazyčná publikace o lidové hudbě na Chebsku s přiloženým CD. Kniha obsahuje originály notových záznamů A. Kohla, jejich rekonstrukci pro krátkokrké housle a dudy in D, transkripci pro normální housle. V knize je obsažena také studie o soudobé muzikantské praxi. Písňové texty jsou zapsány v chebském nářečí, soudobé němčině a v češtině. Nechybí ani vyobrazení muzikantů a hudebních nástrojů.

Tzv. Kohlův rukopis Altbäurische Stücke oder Umadum byl upraven a napsán pro dudáckou lidovou muziku pro housle, patrně v roce 1865. Celý rukopis je jedinečným pramenem, který se řadí k nejstarším notovým pramenům lidové hudby v Čechách. CD nahrávka dokumentuje, jak tato hudba zní. Text in Tschechisch und Deutsch.

 Kniha popisuje metodologii a hlavní výsledky projektu ASSET, který mezi lety 2019 a 2021 s podporou programu Kreativní Evropa zkoumal publikum v divadlech v Česku, Rakousku, Finsku, Chorvatsku a Bulharsku. Představen je také zcela nový model segmentace publika dle obsahových preferencí, který v rámci projektu vznikl. Každá ze zemí zapojených v projektu má navíc v knize svou kapitolu, která přibližuje specifika tamního publika a také průběh šetření z pohledu samotných zapojených divadel. Samostatná kapitola je pak věnována Evropské noci divadel jako klíčovému nástroji rozvoje publika na evropské úrovni. Text in Engl.

Kolektivní monografie cíli zvláště na problematiku válečné (a) filmové propagandy. Zatímco na Západě se jedná o dlouhodobě zkoumané téma, u nás mu (filmoví) historici nikdy nevěnovali srovnatelnou pozornost a postupem času se „propaganda“ začíná řadit k „nejopuštěnějším“ a „nejzanedbávanějším“ termínům věd o kultuře. Množství zahraniční odborné literatury se zaměřuje na zkoumání sovětské, německé, ale i americké a britské filmové propagandy za 2. světové války. Hlavním tématem naší knihy je česká a slovenská filmová propaganda za téže (a přece jiné) války. Česká/slovenská kulturní, politická a válečná zkušenost (1939–1945) se samozřejmě liší od té britské či americké, takže ani zahraniční badatelské vzory nelze přenášet automaticky. Téma „protektorát a film“ zahrnuje specifika dobové kinematografie, včetně distribuce a recepce, „filmové osvěty“ čili propagandy, jejích institucí, a vůbec kulturní politiky. Další podstatnou oblast představují hrané a dokumentární filmy o protektorátu, resp. o Slovenském státu (SNP). Kniha se přitom pokouší v prvé řadě o nastínění širšího kontextu, tedy o vymezení tématu/vztahu války a filmu, a zahrnuje rovněž přehled sovětských a ruských filmů o Velké vlastenecké válce. Před rokem 1989 byly sovětské válečné snímky hojně uváděny v Československu a v celém východním bloku, v kinech i v televizi, takže sehrávaly významnou úlohu na poli propagandy.

Kniha  je životopisným vyprávěním kameramana Ivana Šlapety, odehrávajícím se v rozmezí let 1938–2021. Zahrnuje období první republiky, válečné roky, konec války, komunistický převrat, vpád armád varšavské smlouvy, normalizaci, rok 1989 a roky následující. Na pozadí historických událostí sledujeme nejprve poutavé příběhy ze života středostavovské rodiny, v níž autor vyrůstal, posléze jeho profesní růst, který vrcholí v období slavné etapy českého filmu v letech šedesátých, již ukončila invaze „spřátelených“ armád.

Text je specifický nejen zachycením atmosféry u filmu v dotyčných letech, ale taky úhlem pohledu muže za kamerou. Dozvíme se, jak je jeho práce podmíněná nejen technikou a kvalitou filmové suroviny, ale i profesní zručností, komunikativností, vynalézavostí, řemeslným fortelem a kreativitou. Šlapeta není historikem, byl ale přímým účastníkem vzniku slavných českých filmů, dívá se na ně zevnitř, okem a myslí kameramana. Dovede zdůraznit momenty, které podle něj byly určující pro úspěch nebo neúspěch filmu, a svůj, resp. kameramanský podíl na tom či onom.

Stál za kamerou při vzniku více než 80 opusů, jejichž výčet je na konci fotografiemi bohatě ilustrované knihy.

Karel Zeman začal natáčet Cestu do pravěku v roce 1953 jako svůj první celovečerní kombinovaný film určený dětskému publiku. Po premiéře v roce 1955 vzbudil velkolepý zájem v Československu i v zahraničí nejen díky novátorskému trikovému zpracování, ale také svou originální kombinací dobrodružného a populárně-naučného žánru. Přípravnou a výrobní fázi snímku, stejně jako jeho následnou recepci do velké míry ovlivnilo „vědecké pozadí“ celého projektu. V ambiciózní koncepci pravěkého světa čerpali tvůrci z tehdy dostupných poznatků paleontologie. Cesta do pravěku tak stvrdila Zemanovu exkluzivní pozici experimentátora a umělce spjatého se současností.

Kolektivní monografie, která vychází jako druhý svazek ediční řady České kino, nabízí komplexní a rozmanitou reflexi jednoho z nejslavnějších děl české kinematografie. Texty rozdělené do čtyř oddílů zasahují do oblasti filmové historie, literatury nebo kulturních a politických dějin. Autoři a autorky představují Cestu do pravěku ve vztahu k domácí i zahraniční tradici science fiction či k Zemanovým adaptacím Julesa Verna. Detailně se zaměřují na produkci a mezinárodní distribuci snímku a rozebírají jeho pozici v souvislostech žánru filmu pro děti, dobové pedagogiky nebo komunistické propagandy.

Kniha popisuje rozmanité prostředí punkové a metalové alternativní hudební scény v Plzni v období osmdesátých a první poloviny devadesátých let dvacátého století. Spíše než na její komplexní faktografický popis se soustředí na rozvíjení a prohloubení některých témat (hudební každodennost, dynamika vztahu mezi scénami a politickými aktéry či transformace těchto scén v první polovině 90. let) a dává vyniknout zejména perspektivě samotných aktérů. Čerpá přitom nejen z orálněhistorického výzkumu realizovaného s muzikanty, jejich fanoušky a příležitostnými zprostředkovateli jejich koncertů, ale také z archivních pramenů a dobového tisku. V textu se věnuje pozornost hudebním skupinám, jako je Znouzectnost, Požár mlýna, Bradavice, Petr Mach aj.

Tématem monografie je velké koncertní turné po českých a moravských městech, které Antonín Dvořák uspořádal "na rozloučenou" před svým odjezdem do USA roku 1892. V rámci domácích poměrů se jednalo o zcela bezprecedentní akci: na čtyřech desítkách koncertů Dvořák vystoupil jako klavírista po boku dvou špičkových sólistů, houslisty Ferdinanda Lachnera a violoncellisty Hanuše Wihana, aby početnému publiku představil výběr ze své dosavadní komorní tvorby. Několik děl pro potřeby této akce také přímo zkomponoval.

Turné se stalo doslova senzací, navštívilo je kolem patnácti tisíc diváků a do jeho organizace se spontánně zapojilo několik desítek hudebních a jiných spolků. Text, který je určený nejen muzikologům a studentům uměleckých škol, ale i všem zájemcům o dějiny české hudební kultury, čtenáře seznamuje s dnes již téměř zapomenutou kapitolou Dvořákova života, která však měla významný dopad na skladatelův celkový obraz, tak jak byl vnímán tehdejší českou společností a jak je jí namnoze vnímán dodnes.Práce vychází ze značného množství dobových tištěných i rukopisných pramenů, mezi něž patří dobová periodika, dochovaná korespondence zúčastněných osob a stati memoárového charakteru. Součástí publikace je rovněž obrazový materiál, který je z valné části zcela neznámý a veřejnost má možnost se ním seznámit vůbec poprvé.

Ústřední postavou monografie je prvorepublikový kameraman-dokumentarista Čeněk Zahradníček (1900-1989) - jeden z hlavních tvůrčích duchů Českosl. filmovového týdeníku Aktualita. Pořizoval oficiální záběry mnohých osobností a natočil ty nejzásadnější události první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Zaznamenal nejtemnější dobu heydrichiády, dění v terezínském ghettu, i drama Slovenského národního povstání. Stejně tak v ohrožení života pořizoval dramatické filmové záběry Pražského povstání.

Jeho celoživotním přítelem byl malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. Kromě mimořádného talentu měli oba mnoho společného. Oba žili skromným, nenápadným životem, oba stáli u kolébky českého trampingu. U Zahradníčka i Buriana platí, že dějiny tvoří jedinci, zvláště ti, kteří ctí význam tvůrčího života a cele se mu oddávají. Ani Zahradníček se za svého života náležitého uznání nedočkal. Přesto, díky filmové kameře, prožil mnoho životů...