Literaturwissenschaft

Kolektívna monografia prináša nový pohĺad na romantizmus v slovenskej literatúre. Reflektuje ho v kontexte slovenskej a českej literatúry v širších historických koreláciách ako dynamický pluralitný dobový uzol v škále rozličných konfigurácií a vo viacerých paralelných vrstvách medzi dvoma vyhranenými pólmi vlasteneckého a mesianistického romantizmu. Monografia sa člení na teoretické Prolegomena a na Argumentum, obsahujúce vybrané prípadové štúdie a osobitnú kapitolu, venovanú výtvarným prejavom romantizmu, sprevádzanú reprezentatívnou obrazovou prílohou.

Untertitel: Eine narratologische Analyse der byzantinischen erbaulichen Erzählungen.

Im vorliegenden Buch wird eine komplexe erzähltheoretische Analyse der byzantinischen erbaulichen Erzählung angestrebt. Die Textgrundlage bilden sieben Sammlungen von Erzählungen, die vom späten 4. bis zum 10. Jahrhundert verfasst wurden: die Historia monachorum in Aegypto, Palladios’ Historia Lausiaca, das Daniel-Sketiotes-Dossier, Ioannes Moschos’ Pratum spirituale, die beiden Sammlungen des Anastasios Sinaites und die Erzählungen des Paulos von Monembasia. Die Analyse wurde vorwiegend von den Methoden der klassischen strukturalistischen Narratologie inspiriert und durch die Erkenntnisse der diachronen Narratologie bereichert. Die einzelnen Kapitel widmen sich der Erzählstruktur und den Kategorien des Raumes, der Zeit und des Erzählers. Diese mehrseitige Analyse mündet in die Darstellung der Entwicklung der Erzählstrategien in diesem Genre.

Ve své nové knize shrnul jeden z nejvýznamnějších současných českých literárních historiků studie Společné juvenilie bratří Čapků, O skryté roli knihy Hovory s T. G. Masarykem, Čapkovské drobinky 6: Chudák Karel, Byl Karel Čapek básník?, O Čapkově vztahu k Bohu a náboženství, Čapkovské drobinky 7: Kdo byl a je Karel Čapek? a Škola Lidových novin. Klíčová studie svazku, neobyčejně podnětná, objevná a rozsáhlá Škola Lidových novin, je zde publikována poprvé. Jiří Opelík píše o tom, co důvěrně zná, svazek je vrcholem jeho celoživotní badatelské práce. Kniha je pokračováním svazku Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívažek (Torst, 2008).

Přestože avantgarda sebe sama prezentuje jako hnutí téměř bez uměleckých kořenů, povstávající ze sebe sama, reaguje na proměny moderního světa a postavení člověka v něm, na to, co bylo vnímáno a pojmenováno jako modernost.

Autorka se v knize věnuje české poválečné avantgardě a její próze v širším evropském kontextu. Obohacení výkladu o nový žánr (povídka), a tím i o řadu autorů, jí dovoluje dynamizovat kanonický obraz dané epochy a zproblematizovat základní opozice expresionismus × avantgarda a především individualismus × kolektivismus. Druhou z nich představuje jako hlavní spojnici české poválečné avantgardy s evropským děním (kolektiv a jedna z jeho manifestací, dav, figuruje jako jedno z hlavních témat moderny a avantgardy). V rámci této opozice interpretuje rovněž prózy francouzského unanimismu jakožto hlavního inspiračního zdroje české poválečné avantgardy a její (kolektivistické) prózy.

Arnošt Vilém Kraus (1859–1943), první literárněvědný germanista na pražské české univerzitě, se již od počátku své odborné kariéry zabýval česko-německými literárními a kulturními vztahy. Připravovaný svazek obsahující výbor z jeho syntetických prací, studií a recenzí i úvodní studii o Krausově životě a díle usiluje jednak o literárně historiografickou analýzu a recepci jeho odborného působení, jednak upozornit na širší kontext dobového uvažování o česko-německé kulturní výměně, včetně aspektů kulturněpolitických. Každá studie je opatřena komentářem, který ji náležitým způsobem komentuje a kontextualizuje, a rozsáhlými vysvětlivkami.

Edice dosud nezveřejněné korespondence rektora brněnské Masarykovy univerzity Arna Nováka spisovatelce Marii Veselíkové podává jedinečné svědectví o jejich výjimečném přátelství.   

This volume consists of 7 papers presented at the conference on Latin Alchemical Literature of Czech Provenance. The conference, organized by the Centre for Renaissance Texts (CRT) was held on 16 and 17 October 2014 at Faculty of Arts of Palacký University in Olomouc, Czech Republic. Contents: John A. Norris, 'Agricola's Bermannus: A Dialogue of Mineralogical Humanism and Empiricism in the Mines of Jáchymov' Martin Žemla, 'Valentin Weigel and Alchemy' Ivo Purš, 'Perspective, Vision and Dream: Notes on the Plate Oratory-Laboratory in Heinrich Khunrath's Amphitheatrum sapientiae aeternae' Jakub Hlaváček, 'Cosmological and Alchemical Aspects of the Body, Soul and Spirit Triad in H. Khunrath's Work Amphitheatrum sapientiae aeternae'.                                                   

Způsob fungování literární kritiky v éře tzv. normalizace česká literární historie dosud spíše opomíjela, anebo ji paušalizovala jako jednolitý celek, který je přímým a prvoplánovým důsledkem společenské „deformace“.

Autor monografie Vybírat a posuzovat. Literární kritika a interpretace v období normalizace od pojmu „deformací“ vychází. Hledá však ucelené a komplexní pojmosloví, které by umožnilo jev „deformace“ popsat a vysvětlit jako racionální strategie psaní, reflektující pravidla hry nastavená „normalizující se“ společností.

Kniha podrobně rozebírá recenze, články a polemiky předních i méně známých literárních kritiků 70. a 80. let dvacátého století, bere v potaz oficiálně vydávaná literární díla, ale čerpá také z dosud nepublikovaných lektorských posudků a dalších archivních materiálů. Vlastní interpretace doplňuje výklady a svědectvími pamětníků. Zvolená metoda a dosažená zjištění vedou autora k přehodnocení některých dosavadních výkladů normalizační kultury a k obecným závěrům o zvláštní povaze řeči v autoritářských režimech.

Marek Nekula připravil soubor studií o tom, jak Praha formovala Kafkovu osobnost a dílo.Kniha začíná kritickou diskuzí o problematickém přijímání Franze Kafky v Československu, které začalo na konferenci v Liblici v roce 1963. Zde byl Kafka zachráněn před cenzurou za cenu "přepsání" jeho německého a židovského literárního a kulturního kontextu s cílem vyzdvihnout český vliv na jeho tvorbu. Studie se zaměřují na židovské sociální a literární prostředí v Praze, Kafkovu německo-českou dvojjazyčnost a jeho znalost jidiš a hebrejštiny. Kafkův bilingvismus je probírán v kontextu současných esencialistických názorů na spisovatelův jazyk a identitu. Nekula také věnuje zvláštní pozornost Kafkovu vzdělání, zkoumá jeho studia českého jazyka a literatury, jakož i jeho českou četbu a její roli v jeho intelektuálním životě. Knihu uzavírá otázkou, jak Kafka "četl" své městské prostředí.

Obraz české poválečné avantgardy tak, jak je dnes tradován, se utvářel především na základě básnických textů a textů programového rázu. Doposud přehlíženou složkou dobového literárního života zůstala bohatá prozaická produkce let 1919–1924, na které se podíleli členové obou ústředních avantgardních uskupení Devětsilu a Literární skupiny. Antologie je pokusem revidovat kanonický výklad zvoleného období a představit širšímu publiku klíčové prozaické texty „povídkové epidemie“ raných dvacátých let. Antologie přináší povídky předních (V. Vančura, J. Wolker, L. Blatný, Č. Jeřábek ad.) i méně známých (M. Nohejl, K. Hradec, I. Suk, B. Vlček ad.) autorů z okruhu Devětsilu a Literární skupiny; většina povídek je dnes k dispozici pouze v dobových časopisech a hůře dostupných knižních souborech. Gesto umisťující do jednoho souboru umělce stvrzené autoritou kánonu společně s autory pozapomenutými a zapomenutými chce upozornit na linii umělecké prózy a na její klíčová témata, která se ukázala jako významná v následujících rocích. Pořadatelka souboru v předmluvě ve srovnávací perspektivě představuje obě avantgardní skupiny a následně se zaměřuje na hlavní principy a klíčová témata české avantgardní prózy.

Untertitel: Book Collections in the National Museum Library and Their Previous Owners. 

Autorenkoll.: This publication briefly presents and to some extent also codifies the current state of the PROVENIO online database, which is an open, continuously complemented textual-visual databank and which already now contains more information in many respects (some information on non-book collections and on book as well as archival documents or collection items preserved not only in the National Museum but also outside of it). It is and will be an information and source springboard for further provenance research into National Museum collections.

Monografie mapuje historii Pražského lingvistického kroužku, vědeckého sdružení, jež od roku 1926 do poválečných let představovalo jedno z nejvýznamnějších světových center lingvistiky a filologie a zásadním způsobem ovlivnilo vývoj těchto disciplín. Práce vychází z historických dokumentů uložených v archivu AVČR i z některých pramenů dalších a na jejich základě popisuje odborný i každodenní život Kroužku ve všech jeho aspektech. Pozornost je věnována zejména přednáškové činnosti - práce přináší dosud nejúplnější a nejpodrobnější seznam přednášek proslovených na půdě Kroužku - a kolektivním vystoupením PLK. Monograficky zaměřené kapitoly podrobně analyzují též otázku členství v Kroužku (čtenář v nich nalezne mj. odpověď na to, kdo z významných světových lingvistů byl členem PLK nebo s ním alespoň úzce spolupracoval) a korespondenci členů Kroužku i instituce jako celku. Výkladové kapitoly jsou doplněny rozsáhlými přílohami, obsahujícími mj. přepisy dokumentů z archivu a řadu dosud nezveřejněných dopisů.

Přehledná studie historičky umění Evy Čapkové přináší základní informace o vztahu Bohumila Hrabala k výtvarnému umění, o jeho uměleckých souputnících a inspiraci, kterou spisovatel v umění nacházel, a o vlivu výtvarného umění na jeho literární dílo.

Text doprovází zhruba čtyřicet reprodukcí výtvarných děl autorů, o nichž pojednává: fotografií Ladislava Michálka, grafik Vladimíra Boudníka, Zdeňka Boušeho a Oldřicha Hamery a koláží Jiřího Koláře a Bohumila Hrabala.

Studie si neklade za cíl postihnout všechny aspekty Hrabalovy tvorby se zřetelem k výtvarnému umění. Nesměřuje ani k tomu snižovat význam literárních a filosofických pramenů, které určovaly Hrabalův umělecký názor. Představuje výtvarné umění jako jeden z paralelně působících vlivů na jeho osobu. Nabízí pohled na Hrabalovo dílo z pozice člověka zabývajícího se výtvarným uměním.

Pro dějiny raného novověku v Českých zemích představovala mimořádně významný a doposud nezpracovaný pramen knihovna arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529—1595), který byl v letech 1547—1563 místodržícím v Českém království. Arcivévodova knihovna vznikala s největší pravděpodobností na Pražském hradě. Po roce 1567, kdy se Ferdinand stal vladařem v Tyrolsku, byla instalována a dále rozšiřována na zámku Ambras u Innsbrucku. Později došlo k rozptýlení fondu a představu o původní knihovně si můžeme vytvořit pouze na základě pozůstalostního inventáře z roku 1596 a inventáře pěti set rukopisů, převezených z Ambrasu do Vídně roku 1665. Kolektivní monografie je výsledkem grantového projektu „Výzkum knihovny Ferdinanda Tyrolského: kulturně historické a uměleckohistorické aspekty“ (Program GA AV ČR „Podpora projektů cíleného výzkumu“, id. č. 1QS800330501) z let 2005—2008 a sestává ze dvou svazků. První z nich přináší deskriptivně-analytické texty, věnované tematickým okruhům zastoupeným v knihovně. V samostatné kapitole jsou pojednány rukopisy, uložené v knihovně mezi tisky i v kunstkomoře. Zvláštní texty jsou věnovány chronologické, geografické a jazykové provenienci tisků, jakož i dílům dedikovaným vlastníkovi knihovny. Vyústění monografie představuje kapitola věnovaná zasazení Ferdinandovy knihovny do kontextu českých a rakouských knihoven 16. století. Druhý svazek je katalogem obsahujícím všechna identifikovaná data a popisy jednotlivých tisků a rukopisů. Oba svazky jsou doplněny obrazovou přílohou, která zvláště u druhého svazku vzhledem ke svému rozsahu významně doplňuje dokumentační aspekt publikace.

Sborník z V. kongresu světové literárněvědné bohemistiky Obraz válek a konfliktů se zaměřuje na textový výzkum interpretující a mapující literární realizace motivu války v české literatuře, jeho různorodé tematologické podoby a souvislosti v proměnlivých literárněhistorických kontextech. Zkoumání podob války přímo v jednotlivých textech a poetikách napříč dekádami 19. i 20. století není v knize nijak metodologicky omezené, jeho cílem je pojmout co nejširší spektrum příspěvků, jejichž těžištěm je motiv války a jeho zakotvení v konkrétním textu a literární etapě.