Literaturwissenschaft

Základem publikace jsou příspěvky přednesené na Cenové bilanci 2014, tedy semináři věnovaném literním dílům oceněným, či neoceněným v roce 2014, který proběhl 9. 4. 2014 na Katedře bohemistiky FF UP v Olomouci. Základní korpus ovšem doplnili svými texty ještě další autoři. Kapitoly v úvodní části publikace se věnují především problematice mechanismů udílení cen, otázkám konstituování těchto cen a jejich fungování. Další část publikace reflektuje korespondenci některých oceněných literárních děl s aktuálními trendy v české a slovenské literatuře. Součástí bilanční disputace je také kritické revidování výroků porot a důkladné reflektování textů, které se v roce 2014 dočkaly nějaké ceny, a to za souběžného upozorňování na díla, kterým se pozornosti porotců nedostalo.

Třetí svazek Kritické hybridní edice—Slezské písně Petra Bezruče — přináší v knižním čtenářském vydání nově revidovaný text této jediné Bezručovy sbírky a v elektronické vědecké edici veškeré varianty textu básní. Knižní čtenářské vydání se opírá o znění Slezských písní z prosince roku 1928, tedy o nejširší podobu sbírky z období před tím, než autor podrobil text svých básní plošným úpravám, které vedly k jejich výraznému uměleckému znehodnocení. Básně ze Slezských písní, které nejsou součástí zvoleného základního vydání, nalezne čtenář v komentáři.

Elektronické vědecké vydání (na přiloženém DVD) obsahuje obrazovou podobu a přepis všech relevantních zjištěných rukopisů, jež byly dosud reprodukovány jen výběrově a nedostatečně, dále znění časopiseckých otisků, předcházejících zařazení básně do knižního celku, a znění básní v knižních vydáních Slezských písní od prvního souboru s titulem Slezské číslo(1903) do posledního vydání, na němž se autor ještě podílel (1958). Proměny kompozice sbírky, která v prvním knižním vydání obsahovala méně než tři desítky básní a ve své konečné podobě se rozrostla takřka trojnásobně, zachycuje samostatný přehled. Součástí edice je i shrnutí životních osudů a vydavatelské historie Slezských písní, přinášející množství dokumentárního obrazového materiálu. Edici doplňuje ediční komentář soustřeďující se primárně k historii textu. Po bezmála padesáti letech se tak dostává čtenářům do rukou nově pořízené čtenářské i vědecké kritické vydání sbírky.

V roce 1966, tedy před padesáti lety, začalo tehdejší Nakladatelství ČSAV, založené roku 1953, užívat název Academia. Od té doby vydalo úctyhodný počet zhruba čtyř a půl tisíce knih, mezi jejichž autory bychom našli patrně všechny významné české vědce, reprezentující všechny vědní obory. Toto jubileum připomíná sborník sestavený z více než dvou desítek příspěvků autorů a spolupracovníků Nakladatelství Academia. Jejich úvahy, krátká vyznání, vzpomínky a glosy doplňuje kompletní bibliografie nakladatelství od roku 1966 do současnosti.

Knižní rozhovor s nestorkou české vizuální poezie Bohumilou Grögerovou (1921–2014) nazvaný Za slovem vedla ještě před autorčinou smrtí grafická designérka Barbora Toman Tylová. Interview poodkrývá myšlenkové zázemí, z něhož vyrůstá život a dílo autorky, která zanechala nesmazatelnou stopu v české literární historii 20. století. Název knihy odráží básnířčinu touhu pochopit slovo, jít za jeho význam, za promyšlenou konstrukci veršů, a také naznačuje zápas téměř nevidomého člověka, který se svou tvorbou dennodenně dostává za své fyzické limity.

Velká část práce Bohumily Grögerové neoddělitelně splynula s jejím životním a profesním partnerem, básníkem Josefem Hiršalem, s nímž překládala a především tvořila experimentální poezii v šedesátých letech. Přestože Grögerové tvorba byla s Hiršalovou v tvůrčím souladu, vyrůstá její niterný vztah ke slovu, především pak k jeho smyslu, z odlišného zázemí. To odkrývá i autorčina pozdější, již samostatná tvorba, v níž se vrátila k tradičnímu lliterárnímu vyjádření.

Studie o rukopisech (XLV, 2015) přináší zajímavou studii věnovanou rozboru výzdoby známé Františkánské bible ze 13. století. Další příspěvky se věnují osudům rukopisné sbírky apelačního rady Václava Řehoře Hannla či roli Jana Erazima Vocela při studiu Vyšehradského kodexu. Dva příspěvky jsou věnovány významným badatelům z oboru pomocných věd historických - paleografu Bernhardu Bischoffovi a právnímu historikovi a kodikologovi Františku Čádovi. Součástí svazku jsou recenze nové kodikologické literatury a rejstřík k bibliografické příloze Studií o rukopisech za léta 2005-2015.

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století. Autorka přistupuje k jednotlivým uměleckým dílům s rozsáhlými literárněhistorickými znalostmi a představuje je v nápadité srovnávací perspektivě. Její duchaplný styl předpokládá čtenáře, který se bude umět vyrovnat nejen s přesahem do příbuzných věd, jako je psychologie, sociologie nebo filosofie, ale také s jednoznačně formulovanými soudy a ironickým hodnocením.

Svazek je rozdělen do pěti oddílů. – V prvním stojí v popředí teoreticko-historické otázky umělecké prózy, jako je vývoj epiky ve 20. století, literatura faktu, triviální literatura nebo historie románu, druhý soustřeďuje práce o románských literaturách, hlavně o francouzském písemnictví od osvícenství po tzv. nový román, třetí je věnován české literatuře od národního obrození do konce 20. století, do čtvrtého jsou zařazeny studie o ruské literatuře zejména 19. století a pátý oddíl zahrnuje eseje o německy psaných dílech od epochy romantismu do poloviny 20. století. Výbor ve svém tematickém uspořádání zároveň vytváří „vnitřní“ monografie o J. Weilovi, N. V. Gogolovi, F. M. Dostojevském, A. P. Čechovovi, H. von Hofmannsthalovi a R. Musilovi.

Eseje o české literatuře jsou podstatným výborem textů Sylvie Richterové z let 1975–2015. Kniha obsahuje práce psané česky, italsky nebo francouzsky. Otištěné, přednesené při různých příležitostech či dosud nezveřejněné.

Celkový rámec tvoří studie věnované dvěma slavným dílům o putování: začíná Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končí cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová převrací běžné stereotypy, když vyzvedá Haškovo geniální pojednání idiocie, stěžejní existenciální otázky Karla Čapka nebo mystické aspekty díla Hrabalova. Nasvětluje také souboj moci a smíchu, zhodnocuje literární plody vzešlé z diaspory a krizových situací české kultury v díle autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký nebo Kratochvil – a také z výjimečných podmínek samizdatu a exilu.

Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení komunikační, morální a kulturní krize současného světa a konfrontuje ji s básnickým slovem Holana, Skácela, Koláře, Kabeše, Wernische, Krále, Brouska či Jirouse nebo s metavypravěčskými experimenty Linhartové a Hiršala. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky i objevně nahlíží pojmy jako historie a ideologie nebo centrum a periferie.

Esejistické dílo Sylvie Richterové, jak je známe ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele několika generací, ale zdaleka není určeno jen odborníkům. Přítomný svazek obsahuje uvedené knihy a mnohé další texty v novém uspořádání podle autorů a témat.

Untertitel: Životní příběh a překladatelské dílo kyjského faráře Gustava Lásky (1848-1921).

Příběh začíná konverzí židovského mladíka ke katolické víře a jeho sňatkem s katoličkou Barborou Neuwirthovou. Obrácení Karla Ferdinanda Kleina je spojeno s volbou nového jména Josef Láska. Příjmení Láska provází životem jako znamení i jeho prvorozeného syna Gustava (1848–1921), který je povolán ke kněžství. Služba jej přivádí do Nemyšle, kde působí jako vychovatel pozdějšího politika hraběte Bedřicha Deyma ze Stříteže, posléze do farnosti v Kyjích u Prahy a do Poříčan. Literárně nadaný Láska se věnuje také překládání próz katolických autorů (Auguste Cravenová, Hendrik Conscience). Jsou jeho překlady tvůrčím činem, jehož prostřednictvím řeší vlastní morální dilemata, prací na objednávku nebo nástrojem pastorace? Jak probíhá dialog mezi autory próz, románovými hrdiny a překladatelem? A jak vlastně vypadala každodenní činnost kyjského kaplana a posléze faráře, jaké specifické úkoly přinášela služba v jeho farnosti s převahou obyvatelstva dělnického původu nebo námezdně pracujících v zemědělství? Jaký byl Láskův vztah k jinověrcům, konvertitům, nábožensky chladným pedagogům či „odpadajícím“ dělníkům? Jak páter Láska pojímal kněžskou službu?

Kniha ruského bohemisty Olega Maleviče (1928–2013) V perspektivě desetiletí shrnuje třicet studií napsaných od šedesátých let minulého století po závěr autorova života. Jde o výběr autorský, rozdělený na část teoretickou a historickou.

Ve svých studiích se Malevič věnuje především české literatuře dvacátého století (Hašek, Čapek, Vančura, Poláček, Jesenská, Hrabal, Vaculík ad.), ovšem s četnými přesahy: k jiným médiím (bratři Čapkové a film), k literatuře ruské (Březina a ruský symbolismus) anebo starší české (bratři Čapkové a J. A. Komenský). Malevič byl rovněž pilným překladatelem (ostatně translatologické otázky řeší hned v úvodním textu knihy), psal básně, v češtině vydal knižně tituly Bratři Čapkové (1999) a Osobitost české literatury (2009). Je laureátem mnoha cen, mj. Premia Bohemica (1998) a Gratias Agit (2011). Publikaci V perspektivě desetiletí připravili k vydání Radim Kopáč a Aleš Haman, který knihu rovněž uvádí předmluvou.

Čtení o Elišce Krásnohorské črtá příběh utváření obrazu kritičky, básnířky a emancipační aktivistky Elišky Krásnohorské, a to ve čtyřech obdobích jejího života: chronologicky pořádaný výbor z recenzí, článků, polemik, zpráv a kritik sleduje tuto jedinou básnířku „vyššího slohu“ od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta, soustavnou činnost literárněkritickou, vrcholné překlady poezie až k pozdním sbírkám a hlavně k ženským feministickým vzdělávacím a politickým snahám. Antologie zaznamenává nejen básnické a kritické polemiky při prosazování moderního pojetí literatury a překladu, ale i osobní, často genderově podmíněné útoky. Kniha zprostředkovává reakce na autorčinu literární a hudební tvorbu. Předmluva editorky zasazuje uváděné texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako všestrannou a významnou osobnost české kultury a společnosti 19. století. Další relevantní informace přinášejí medailonky osobností zastoupených v antologii. Knihu uzavírá výběrová bibliografie jednak autorská, zachycující knižní publikace a publicistiku, kritickou a feministickou činnost E. Krásnohorské, a jednak bibliografie odkazová, shromažďující ve výběru literaturu o ní.

Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských myslitelů. Kolem edice se postupně soustředil okruh čtenářů, podporovatelů a spolupracovníků – kněží, spisovatelů, překladatelů či výtvarníků. Studium v mnohém oponovalo představitelům brněnské diecéze. Po zákazu Studia a rozchodu s Demlem Florian v roce 1911 nakrátko přemístil vydavatelství do Velké a Osvětiman, roku 1913 se natrvalo usadil ve Staré Říši. Od roku 1912 vydával se spolupracovníky knižnice Dobré dílo a Kurs, edici a sborníky Nova et Vetera, od roku 1926 sborník Archy. Tyto i další staroříšské publikace objevily mnoho českých či zahraničních myslitelů, spisovatelů a výtvarníků, vytvořily svébytnou kulturní enklávu a inspirují nekonformní české umělce i vydavatele dodnes.

Untertitel: Učenec a vizionářka v době třicetileté války.

V 17. století, především v době třicetileté války, se zvýšila intenzita prorockých zjevení, související mimo jiné s pronásledováním evangelíků. Prorocká zjevení představovala svébytný způsob interpretace politicko-náboženských změn ve střední Evropě na základě dobové mentality. Světy lidových a učených eschatologických očekávání se přitom vzájemně ovlivňovaly. Příklon některých protestantských učenců k proroctvím byl dán tehdejším apokalyptickým myšlením, byl provázán rovněž s chiliasmem.

Sám Jan Amos Komenský, velký příznivec prorockých zjevení, uvedl, že v možnost nových revelací prý zpočátku ani nevěřil, hluboce na něj zapůsobila až bezprostřední setkání s Kryštofem Kotterem a s Kristinou Poniatowskou. Vztah Komenského a Poniatowské je možné interpretovat také jako příběh o tom, do jaké míry se lze nechat intenzivním vnímáním domnělé boží vůle pohltit a zasáhnout a do jaké míry lze tuto vůli skrze prorocká zjevení a sny tlumočit a realizovat na pozadí složité politické a náboženské situace v tehdejší střední Evropě plné zvratů…

Sborník vzpomínek, dopisů, kritik a studií věnovaných světové premiéře Žebrácké opery Václava Havla, od níž 1. listopadu uplynulo rovných čtyřicet let. Texty Anny Freimanové, Václava Havla, Andreje Kroba, Sergeje Machonina, Luboše Pistoria a Jaroslava Vostrého doplňují a ilustrují dobové fotografie Bohdana Holomíčka.

V temných letech normalizace, v sobotu 1. listopadu 1975, bylo v Horních Počernicích v sále hospody U Čelikovských spácháno hned několik závažných zločinů, které nezůstaly bez následků. V síti STB uvízla nejen skupina mladých sedmnácti až pětadvacetiletých delikventů, ale i několik desítek ještě nedávno slavných umělců a významných aktivistů tzv. Pražského jara. Museli se podrobit policejním výslechům a pro většinu z nich tak začala dlouholetá estébácká šikana. Šestatřicetiletý AK byl také několikrát vyslýchán, propuštěn ze zaměstnání a až do listopadu 1989 mu byl zakázán výkon povolání kulisáka na území celé tehdejší Československé socialistické republiky. Jako strůjce a organizátor celé události byl pracovníky STB odhalen devětatřicetiletý bývalý spisovatel, provokatér a reakcionář VH.

Texty o díle Karla Teigeho, jež přináší tato antologie, vytvářejí mnohovrstevný a v lecčems protikladně vyhraněný obraz přijetí Teigových programových a teoretických prací a kulturněpolitických postojů – tak, jak se formovaly v prvních dvou dekádách jeho působení, tedy v letech 1919 až 1938. Polemické a kritické články, recenze a zprávy postupují od nejranější recepce Teigových stanovisek spojených zejména se sdružením Devětsil a diskusemi o proletářské literatuře k podnětům poetistickým a surrealistickým; antologie se zaměřuje také na tzv. generační diskusi, v níž Teige hájí svobodu umělecké tvorby a současně se dosud – sám bezpartijní – vědomě podřizuje kázni a direktivám komunistické strany. Výběr z rozsáhlé literatury připomíná jak texty v odborné literatuře hojně citované a později znovu vydávané (F. X. Šalda, S. K. Neumann, J. Hora, F. Peroutka, V. Černý, B. Fučík, J. Fučík, J. Strakoš, A. M. Píša, B. Václavek, J. Chalupecký aj.), tak soudy a komentáře k dílu Karla Teigeho známé méně, reakce pozapomenuté či dosud nereflektované (J. Čapek, V. Nebeský, J. B. Svrček, J. Kodíček, M. Pujmanová-Hennerová, E. A. Saudek, Z. Rykr, J. Rybák, V. Zelinka, J. Taufer aj.).