Literaturwissenschaft

Kniha přináší příspěvky ze 41. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného manifestacím individualismu v průběhu „dlouhého“ 19. století. Otázky spojené se sebereflexí, sebeprezentací či sebeuskutečněním rezonovaly různým způsobem ve světě mužů a žen z řad měšťanstva, dělnictva i aristokracie. Autoři studií věnují pozornost vyhraněným osobnostem a leckdy složitému hledání a vymezování jejich pozice ve společnosti – vůči ideologickým projektům, uměleckým konvencím apod. Problematika individualismu je v publikaci obsahující obrazovou přílohu nahlížena z perspektivy historie, filozofie, literární historie, hudební vědy, teatrologie a dějin umění.

Sbírku Kniha 20. století tvoří kolekce knih, časopisů a sborníků, na jejichž úpravě se podíleli významní čeští umělci. Jejím těžištěm je česká knižní avantgarda v období mezi dvěma světovými válkami, kdy byly hlavními proudy funkcionalisticky orientované knižní úpravy, konstruktivistická typografie a fotomontáž (Karel Teige, Zdeněk Rossmann, Ladislav Sutnar), jedinečná tvorba Josefa Čapka i knižní úpravy v duchu poetismu a surrealismu (Jindřich Štyrský, Toyen, Josef Šíma). Časové rozpětí sbírky se postupně rozšířilo i na jejich předchůdce z počátku 20. století, kteří tvořili ve stylu secese, symbolismu, dekadence (Vojtěch Preissig, František Kobliha, Josef Váchal) a později expresionismu a kubismu (Vlastislav Hofman, Jaroslav Benda, Method Kaláb).

Tři studie věnované rozboru nedopovězených pasáží Máchova deníku, strukturální analýze verše Máje a sémiotice těla v Máchově básnické výpovědi.

V Kanadě žijící významný český bohemista profesor Lubomír Doležel čtenáře podrobně seznamuje s významnou literárně-teoretickou školou – teorií fikčních světů umění, jejímž je spoluzakladatelem. Na rozdíl od klasického výkladu je podle teorie fikčních světů literární dílo otevřeno nespočetným výkladovým úrovním. Mezi literárním dílem (fikcí) skutečností tak může probíhat neustálá interakce. Heterocosmica představuje závažný lingvistický příspěvek k postmoderním literárním teoriím.

Kniha Sestupy a naděje Jana Balabána od Blanky Kostřicové je pokusem o celkovou interpretaci autorova díla, přičemž prostřednictvím analýzy jednotlivých textů sleduje především podstatný vnitřní vývoj probíhající v celé Balabánově tvorbě: totiž přesun akcentů od pocitů (téměř) bezvýchodných (jež jsou vyjádřeny zejména v Balabánově publikované prvotině Středověk) k polohám nadějnějším. Tento posun se neděje v autorově díle lineárně, častá je oscilace mezi oběma póly, avšak tón nadějný přece – alespoň do předposlední knihy – zjevně sílí.

Ačkoli jádrem Balabánovy tvorby je nepochybně jeho dílo prozaické, stranou nezůstaly ani jeho rozhlasová a divadelní hra, jež s prozaickou tvorbou v mnoha aspektech korespondují.    

Beiträge der internationalen Konferenz Olmütz, 6.-8.12.1999.

Schlagwörter: Goethe, Johann Wolfgang von, Rezeption, Mähren, Kongress, Olmütz.

Nachträge zum 1. Band (Olmütz, 2002, ISBN 802440477X).

Osmdesáté výročí Mahenovy smrti se stalo podnětem k uspořádání konference pojmenované Jiří Mahen v množném čísle. Konala se 21. a 22. května 2019 v brněnské Knihovně Jiřího Mahena a zaznělo zde čtrnáct referátů (kapitola editora přibližuje Mahenovy životní osudy, jeho mnohostrannou tvorbu a přátele; M. Krejčí představuje přátelský okruh z Mahenových studentských let; M. Tichý osvětluje dobovou recepci románu Kamarádi svobody ve spojitosti s přijetím románu Z. Háskové Mládí a Stříbrného větru Fráni Šrámka; P. Večeřa analyzuje Mahenovu báseň Pozdrav svobodné vlasti, otištěnou 30. října 1918 v Lidových novinách; V. Valentová zkoumá Mahenovy rané hry a M. Lollok posuzuje inscenaci Mahenova Janošíka v Národním divadle Brno, realizovanou v roce 1918. P. Oslzlý objasňuje souvislosti Mahenovy osobnosti a tvorby s Divadlem Husa na provázku; V. Raška připojuje analýzu vztahu J. Mahena a vyškovského tiskaře F. Obziny; O. Sládek se zaměřuje na vztah autora Díže a J. Mukařovského. J. Kubíček pojednává o Mahenovu.působení ve Spolku veřejných obecních knihovníků; J. Lacina sumarizuje své výpravy do mahenovských krajin a H. Kraflová charakterizuje rozmanité položky Mahenova fondu, ulo-ženého v Moravském zemském muzeu.

Elektronická média přinášejí nové možnosti pro lidskou komunikaci a vedou k podstatným proměnám jejích podob. Publikace se zabývá jazykem a výstavbou internetových textů, jejich rostoucí spontánností a neformálností; oscilací mezi mluveností a psaností, spisovností a nespisovností, mezi veřejným a soukromým; střídáním a míšením jazyků, žánrů a stylů. Jako podstatné vlastnosti internetové komunikace vyzdvihuje hypertextovost, interaktivitu a multimodalitu (užívání emotikonů, obrázků, videí). Pro účastníky této komunikace je charakteristická potřeba sebeprezentace, spojená s kreativitou a hravostí, ale současně i potřeba kontaktu s jinými uživateli. Autoři analyzovali rozsáhlé soubory aktuálních dat (z let 2018–2021) a věnovali pozornost zvláště internetovým filmovým recenzím, online psaným sportovním přenosům, komunikaci institucí na Twitteru, utváření zdvořilostních norem na této síti a vlogům o veřejném dění na YouTube.

Ve dnech 8. 9. – 21. 10. 2020 se v prostorách Galerie Věda a umění v budově Akademie věd konala výstava J.A.K.: Komenský v kulturách vzpomínání. Byla uspořádána při příležitosti 350. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů, Jana Amose Komenského (1592–1670). Zaměřila se na to, jakým způsobem a prostřednictvím jakých médií se formovaly a proměňovaly kolektivní představy o této kanonické postavě českých dějin, kultury a literatury, zejména v průběhu 19. a 20. století. Výstava musela být předčasně uzavřena pro veřejnost kvůli druhé vlně pandemie covidu-19, což přimělo její autory k rozhodnutí vydat tento katalog. Kniha je rozdělena do dvou částí. První část Paměť a její média odpovídá svým obsahem výstavním panelům a názvy jednotlivých kapitol vystihují její obsah: Paměť, Portréty, Literatura, Topografie paměti, Kánony, Slavnosti a muzealizace, Divadlo a film. Druhá část Katalog exponátů dokumentuje vystavené trojrozměrné předměty od Komenského nejstarších podobizen až po hravé a karikaturní zobrazení z dílny Adolfa Borna. K nim je připojen pod názvem Fotografická paměť výstavy výběr fotografií z vernisáže, který připomíná, že výstava a kniha téma kolektivní paměti analyzují, zároveň se však z povahy věci také stávají jeho součástí.

Publikace má více než dvě stovky stran a přes osm desítek vyobrazení vesměs graficky nápaditě řešených obálek časopisů, sborníků a jiných periodických publikací, která muzea vydávala nebo dosud stále vydávají.

Monografie se soustředí na zhodnocení tvůrčích výsledků začínajících autorek, jejichž díla v letech 2018 a 2019 upoutala pozornost porot nejsledovanějších českých literárních soutěží (Magnesia Litera, Cena Jiřího Ortena) a vyvolala řadu převážně pozitivních recenzních ohlasů. Koncepčně je rozdělena do tří tematických celků: první představuje přehledový výklad vývojových tendencí a tematických okruhů v próze spisovatelek od devadesátých let 20. století do současnosti; druhá část na vybraných esejistických a kritických článcích demonstruje, jakým způsobem sledovanou femininní ofenzivu reflektují literární kritici a vědci; závěrečná část se zaměřuje na analýzu a interpretaci debutů pěti prozaiček – Anny Cimy, Lucie Faulerové, Pavly Horákové, Terezy Semotamové a Vladimíry Valové – a na zhodnocení toho, do jaké míry dané texty korespondují s představenými tematickými tendencemi (nebo z nich naopak vybočují).