Literaturwissenschaft

Kolektivní monografie je prvním soustavnějším průzkumem vlastností českého vyprávění v průřezu žánrovým polem a několika desetiletími 19. století. Její metodologie – diachronní poetika vyprávění – odpovídá na jeden z požadavků současné naratologie: totiž respektovat historicitu narativů a interpretovat je v kontextu dobových kulturních norem a komunikační praxe. Nástroje analýzy jsou proto odvozeny od těch vlastností vyprávění, které se pro poznání jeho dějin potvrdily jako opravdu podstatné. Zaostřit na strategie ustavující vypravěčskou autoritu se tak ukázalo jako účelnější než vyjít z typologie vypravěčů. Sledovat, která postava, kdy a o čem mluví a jak se o podání událostí dělí s vypravěčem, bylo užitečnější než zaměřit se jako obvykle na přechody mezi řečovými pásmy. Stejně tak bylo vhodnější identifikovat kulturní normy jako parametry vymezující obsah popisu, který pak určuje i jeho vnitřní logiku – než rozhodovat, zda je popis statický, nebo dynamizovaný. V jednotlivých kapitolách se čtenář setká s díly prozaiků považovaných dodnes za přední reprezentanty celého období, jako jsou Božena Němcová či Alois Jirásek, ale i s tvorbou autorů, kteří zajištovali stabilní a čtenářsky vděčné zázemí literární komunikace, jako František Pravda či Prokop Chocholoušek. Provázání výkladu dovoluje předvést táž díla z různých perspektiv a zvýraznit tak spolupůsobení i kontraproduktivitu narativních způsobů.

Kniha básníka Jakuba Řeháka je objemnou kritickou sumou věnovanou poezii a zahrnuje texty z let 2007–2022. Obsahuje recenze i reflexivní stati o současné české poezii, a esejisticky laděné texty věnované autorům, spjatým se surrealismem a post-surrealismem. Svazek lze vnímat jako soubor podrobných čtení básnických textů, ale zároveň i jako „manifest“ autorových tvůrčích vyznání.

První komplexní pojednání tvůrčích postupů celého díla Milana Kundery. Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru. Jakub Češka oproti tomu klade důraz též na Kunderovu ranou tvorbu, bez níž nelze důsledně porozumět jeho tvorbě vrcholné. Systematicky mapuje užité umělecké prostředky, jejich autorskou konceptualizaci či vývoj. Teprve pokud přiložíme obraz raného Kunderova díla na obraz jeho zralé tvorby, rozezní se pro nás nově, plně a nečekaně.

Nová kniha historika a archeologa Petra Charváta poodhaluje historické pozadí proslulých vyprávění o nejstarších českých dějinách. Čtivým a poutavým způsobem zasazuje děje českého dávnověku do širších souvislostí, využívá přitom poznatky archeologie, religionistiky a dalších oborů. Pátrání po Krokovi, Libuši, Přemyslovi a dalších legendárních postavách přináší mnohá nečekaná překvapení. Čtenář knihy může sledovat stopy vedoucí do Skandinávie, spolu s Langobardy putovat do Itálie, na Střední Východ či do období řecké a římské antiky. Motivy objevující se ve starých pověstech, jako dívčí válka či silný Bivoj, mají své předobrazy v mnoha kulturách a prostředích. Pozornosti se dostává též tomu, kdo soubor starých pověstí poprvé zachytil v ucelené podobě, svatovítskému děkanovi a prvnímu českému kronikáři Kosmovi.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Jak se české divadlo vyrovnávalo s dílem jednoho z největších divadelníků 20. století, Bertolta Brechta?

Básník, dramatik, režisér, zakladatel divadla Berliner Ensemble významně ovlivnil – a ovlivňuje stále – moderní tvář nejen evropské divadelní scény. První svazek dvoudílné monografie Problém Brecht nese podtitul U nás a zahrnuje různé pohledy na to, jak a čím Brecht provokoval české divadlo.

 Obsah monografie:

Brecht a česká divadelní poetika /Jan Císař/ – Brechtova Berlínská dramaturgie /Jaroslav Vostrý/ – Můj Brecht /Miloš Štědroň/ – Brechtovská dramatika v Mahenově činohře v období tzv. politického divadla /Klára Hanáková/ – Svatba (a další...) /Petr Oslzlý/ – Jak jsme brechtovali ve Zlíně /Miroslav Plešák/ – Brechtovská divadelní poetika /Alois Hajda.

Kniha Chór a disonance. Česká literatura 1947‒1963 je volným pokračováním předchozí třísvazkové řady Dějiny nové („nové“) moderny a součástí dlouhodobého projektu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. V první části knihy se autorský, který tvoří literární a umělečtí historici a teoretici z filozofických fakult Jihočeské a Karlovy univerzity, zabývá kulturními a ideovými souvislostmi této komplikované doby, kdy se po roce 1948 komunistický režim v Československu pokoušel o manipulaci celé společnosti ve jménu realizace utopického projektu příštího společenského „ráje“. V jednotlivých kapitolách se jejich autoři pokoušejí tyto dobové proměny oficiální literatury a kultury popsat a uchopit. Pozornost je však věnována i – mnohdy osamoceným –kulturním aktivitám vzdorujících jedinců či malých skupin, které usilovaly o svobodný projev a autonomní tvůrčí gesto, a to navzdory totalitárnímu úsilí o jejich ovládnutí a uzavření neprostupnou hranicí, jež oddělovala takzvaný socialistický tábor od zbytku světa. Druhá část pak mapuje morfologické proměny jednotlivých literárních druhů v daném období – lyriky, epiky a dramatu, a to vždy s ohledem na jejich širší kulturní a společenský kontext. Knihu doplňují též přehledy vybrané soudobé literární a kulturní produkce doplněné o významné společenské a politické události.

Tato kniha zkoumá vliv církevní slovanštiny na starou, střední a novou češtinu. Věnuje se zejména otázce možných církevněslovanských stop ve slovní zásobě staré češtiny a možného vlivu církevněslovanského biblického překladu na staročeský biblický překlad jakož i konceptuálnímu vlivu církevní slovanštiny na představu o jazyce v té době. Hledá svědectví znalostí o církevní slovanštině ve střední češtině. Pojednává o ambivalentní roli církevní slovanštiny v době nové češtiny moderního českého národa.

Poetika kompozice představuje v české odborné literatuře první pokus o souhrnnou kompoziční výstavbu literárního uměleckého díla. Autor v ní klade důraz na pojmoslovnou stránku, odtud důraz na stěžejní termíny této oblasti poetiky. Výklad kompoziční struktury se opírá jednak o domácí literaturu, a také o zahraniční (v díle je patrná inspirace ruskou formální školou). Přehled české odborné literatury na toto téma je v publikaci připojen.Autor považuje kompoziční výstavbu nejen za stěžejní složku poetiky, ale především za určující faktor, který spoluvytváří uměleckou složku díla.

Při výkladu kompozičních jevů se autor zaměřuje na všechny základní slovesné druhy, tj. na poezii, prózu i drama. Při konkrétní interpretaci pak jako příklady uvádí texty ze všech uvedených druhů.Všetičkova Poetika kompozice je výsledek jeho dlouhodobé literárněteoretické a poetologické práce, kterou realizoval jak v interpretaci textů básnických (Stavba básně, Bezručova báseň ad.), tak prozaických (Tektonika textu, Energie Ephialta ad.) a dramatických (Stavba dramatu, Celistvost celku ad.).

Provoz je čilejší než kdy jindy, pořádají se festivaly, budují rozsáhlé archivy, tisknou je blackmetalisté i studenti uměleckých škol, přitom se jim už dávno věštila smrt. Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly. Zinoví kutilové si přitom vystačili s nůžkami, lepidlem a levnou tiskárnou. Mediální teoretik Miloš Hroch v původní české studii zkoumá fungování těchto malonákladových publikací a neoficiálních časopisů v post-digitální době, kdy se přesyceni virtualitou vracíme k analogovým médiím. Jeho práce přináší do mediálních studií radikální koncepty a předestírá novou materialitu médií, v níž je dotek stejně důležitý jako informace. Kniha ukazuje odhodlání zinové scény a rekapituluje důsledky digitální revoluce i kyberpunkových snů. Zatímco dříve byla tvůrčí metoda „vystřihni – nalep“ nutnost, dnes je to strategie a volba, která dává příslib nepředvídatelných zážitků v kultuře ovládané algoritmy.Kniha Miloše Hrocha je původní českou studií. Na základě téměř dvou desítek rozhovorů a etnografického výzkumu uvádí do pražské zinové scény.

Jakou podobu má regionální literatura od vzniku Československa do současnosti?

Slovník prostřednictvím lexikografických údajů zachycuje literární obraz regionu. Autorská hesla v životopisných, výkladových a bibliografických částech sledují literární rysy oblasti. Upozorňují na určující i zapomínané osobnosti, na okolnosti vzniku literárních děl (zvláště kulturní, historické, národnostní, jazykové), které rozhodovaly nebo je překryl čas, na společenství (časopisy, nakladatelství), ale především na trvající či rodící se literární charakter výlučného prostoru.

(tzv.Knihovny Husova domu), část 1: České a slovenské tisky od roku vydání 1488 do roku 1800.

Katalog přináší abecedně (podle autorů, resp. názvů děl) uspořádaný přehled výše řečené knižní sbírky, která obsahuje 451 různých titulů v 517 knihách. Katalogovou část doplňuje deset rejstříků. Z nich např. názvový rejstřík přináší, jak hlavní, tak vedlejší názvy knih, což může pomoci při identifikaci starých tisků dochovaných bez titulního listu. Z dalších rejstříků upozorňujeme na rejstřík nakladatelů, vydavatelů, knihařů a tiskáren nebo na ikonografický rejstřík vazeb. Nejvíc nových informací přináší rejstřík provenienční sestavený na základě vlastnických zápisů v knihách a tam, kde to šlo, doplněný o bližší osobní údaje o majitelích knih. Ti pocházeli převážně z evangelických rodin, které věnovaly své staré tisky na začátku 20. století nově vznikající knihovně Husova domu. V provenienčním rejstříku je proto možné najít o nich bližší informace. Součástí katalogu je i obrazová příloha dochovaných titulních listů unikátů.

Emil Saudek byl překladatel z češtiny do němčiny, kulturní prostředník, esejista, publicista, bankovní úředník. Narodil se v Jihlavě židovským rodičům, dětství prožil v malé obci Polnička západně od Ždáru nad Sázavou, po absolvování jihlavského německého gymnázia vystudoval práva ve Vídni, kde žil až do roku 1922. V roce 1903 se oženil s Elsou Groag, v roce 1904 se Saudkovým narodil jediný syn Erik Adolf, později překladatel, teatrolog a publicista. Literárnímu překladu se Emil Saudek začal věnovat v prvním dekádě 20. století, soustředil se na poezii Otokara Březiny (Hände /1908/), dále na fejetony a básně J. S. Machara (počínaje knihou Rom /1908/), pozornost věnoval i dalším autorům. Překlady a četné články a recenze publikoval v česko- i německojazyčných periodikách (mj. Přehled, Čechische Revue, Vídeňský deník, Union, Novina, Čas, Dělnické listy, Volná myšlenka, Der Abend, Rozhled, Rozvoj, Služba, Vídeňské listy, Wiener Morgenzeitung). Ve Vídni se pohyboval v různorodých literárních a intelektuálních okruzích, byl v kontaktu s řadou spisovatelů a spisovatelek českého a německého jazyka. Ke konci první světové války podporoval myšlenku samostatného českého státu, záhy po vzniku Československa přeložil do němčiny Masarykův spis Nová Evropa a povídky Vojtěcha Rakouse. Poté, co se i s rodinou přestěhoval do Prahy, živil se dál prací v bance a jen pozvolna se vracel k účasti na literární rozpravě (zejména březinovské; v roce 1929 vydal knihu Pod oblohou Otokara Březiny, v první polovině třicátých let publikoval trojici statí o Březinovi v Kalendáři česko-židovském), v letech třicátých se zároveň hojně zabýval otázkami hospodářsko-politickými (v týdeníku Prager Börsen-Courier).

Kniha přináší příspěvky ze 41. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného manifestacím individualismu v průběhu „dlouhého“ 19. století. Otázky spojené se sebereflexí, sebeprezentací či sebeuskutečněním rezonovaly různým způsobem ve světě mužů a žen z řad měšťanstva, dělnictva i aristokracie. Autoři studií věnují pozornost vyhraněným osobnostem a leckdy složitému hledání a vymezování jejich pozice ve společnosti – vůči ideologickým projektům, uměleckým konvencím apod. Problematika individualismu je v publikaci obsahující obrazovou přílohu nahlížena z perspektivy historie, filozofie, literární historie, hudební vědy, teatrologie a dějin umění.

Při příležitosti 430. výročí narození Jana Amose Komenského byla v roce 2022 v uherskobrodském muzeu zpřístupněna nová stálá expozice věnovaná jeho životu a dílu s názvem Na jevišti světa. vropa 16. a 17. století procházela značně složitým vývojem, který v sobě odrážel jak pokrok vědění, tak i latentní konflikt mocenských a náboženských zájmů. V důsledku třicetileté války a následné náboženské perzekuce byl Komenský nucen opustit domov a ocitl se na jevišti světa. Stal se váženým učencem, autorem mnoha knih i reprezentantem českého exilu. Vynikl v mnoha oblastech, zejména jako reformátor výuky a vzdělávání. Jeho hlavním cílem byla však univerzální náprava vědění, náboženství a politiky. Skrze Komenského osud a dílo lze lépe poznávat dějiny raného novověku a při tom se zamýšlet nad nadčasovými všelidskými otázkami promlouvajícími i k naší současnosti. Katalog chronologicky sleduje Komenského životní putování, popisuje tehdejší krizi ve společnosti a představuje Komenského rozsáhlé dílo a prostředky, kterými chtěl najít cestu k lepšímu světu.