Soziologie

Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz intervenci ve jménu rozvoje.

Kniha je interdisciplinární a multimetodologickou studií bezdomovectví v Česku. Autor v ní čtenáři ukazuje, jak se bezdomovectví zhmotňuje na průsečíku politickoekonomických faktorů, jako jsou demokratizace společnosti nebo integrace do globální ekonomiky, a specifických doprovodných logik vznikajících na pomezí kultury ulice a určitých podmínek charakteristických pro českou společnost. Na pozadí případové studie Plzně a srovnání s některými prvky bezdomovectví ve Spojených státech a slumů v Latinské Americe tvrdí, že bezdomovectví není vyloučením ze společnosti, jak je obecně laickou i velkou částí odborné veřejnosti přijímáno, ale naopak systémovým komponentem současných měst.

Kniha se zabývá trávením volného času a v obecné rovině životním stylem obyvatel České a Slovenské republiky. Fenomén volného času zasazuje do širšího kontextu základních vývojových trendů a změn soudobé společnosti. Rovněž uvádí hlavní osy společenského vývoje v obou zemích od rozpadu společného státu. Jednotlivé kapitoly postupně sledují témata jako pracovní doba a volný čas, hodnoty (především napětí mezi prací a volným časem), domácí volnočasové činnosti i aktivity mimo domov, kontakty s příbuznými a přáteli, spolková činnost, sportování a navštěvování sportovních akcí, chození za kulturou, kulturní vkus, sledování médií. Neopomíjí ani nově vznikající způsoby trávení volného času (na počítači/internetu nebo v obchodních centrech). Studie si vždy kladou otázku, zda a jak se naše společnosti v jednotlivých sférách životního stylu liší. Česko-slovenský autorský kolektiv ukazuje, že mezi oběma zeměmi existují hlubší historické kořeny rozdílů, zejména rozdílná sídelní struktura a odlišně probíhající proces modernizace, a také to, že naše společnosti urazily od roku 1993 v mnohém divergentní dráhy.

(=Knižní edice časopisu Historická sociologie). Z obsahu: Nástin teoreticko-sociologického výzkumu k otázce historického vědomí. Kolektivní pamät a náboženstvo. Pohled na historické vědomí obyvatel České republiky prizmatem kvalitativní metodologie. Která období svých dějin považují Češi za nejvýznamnější. Česká národní identita na přelomu tisíciletí. Sametová revoluce po dvaceti letech.

Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva z let 1955–2015 je autorský text již zesnulého prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. Je výjimečným svědectvím, které s vysokou citlivostí a smyslem pro detail popisuje profesní a životní dráhu výjimečné osobnosti.

Čtenář je postupně, chronologicky, seznamován s jednotlivými klíčovými etapami života prof. Tomeše, v rámci nichž sám autor líčí svůj profesní vývoj v kontextu proměnlivého politického dění. Živý a poutavý výklad nechává strukturovaně nahlédnout nejen do strmého kariérního růstu geniálního experta, sociálního politika mezinárodního významu, ale také do mysli nesmírně vnímavé a velkorysé osobnosti.

Autor mistrně, s vypravěčským umem jemu vlastním popisuje své vzestupy a pády, k nimž zaujímá specifický produktivní přístup, který ho podněcuje k další činnosti a práci na sobě samém. To mu nakonec pomáhá překonávat zpočátku těžké období normalizace, které mělo zamezit uplatnění jeho odbornosti a jejímu dalšímu rozvoji.