Soziologie

Untertitel: Sociální a kognitivní aspekty maskulinity a feminity v průběhu základní školy

Kniha řeší tři základní okruhy otázek: 1. Jaké představy o maskulinitě a femininitě (tzv. genderová schémata) si vytvářejí děti ve věku 6 až 15 let? 2. Jak se ve smíšených školních kolektivech projevuje gender? Jaké vztahy mezi sebou chlapci a dívky mají? 3. Jak spolu souvisí kognitivní a sociální oblast genderového vývoje? Jak dětská genderová schémata ovlivňují komunikaci a vztahy ve smíšených skupinách, a naopak?

Ke každé z otázek jsou představeny aktuální zahraniční výzkumy, psychologické a sociologické teorie a výsledky autorčina vlastního výzkumu. Výzkumu se účastnilo 435 dětí z 20 školních tříd pokrývajících všechny ročníky základní školy. V každé třídě byla provedena případová studie s využitím pozorování, kresby ideální dívky a ideálního chlapce, sociometrického ratingového dotazníku a rozhovorů s dětmi a vyučujícími.

Výzkum ukázal, že genderová schémata jsou založena na znacích socio-kulturní povahy a jsou silně komplementární.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v knize najít? Kapitola Dušana Janáka „Rozvoj metodologie empirického výzkumu v počátcích sociologie ve střední Evropě“ zasazuje československý (případně český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole „Hledání prvních výzkumů“ snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na českém území.

Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by!

Už více než sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Ale těch otázek je ve skutečnosti velké množství. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé — kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici — pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky — vždyť je to proti přirozenosti!

Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro samotné ženy, ale rovněž pro celou společnost, ať už jako strukturální znevýhodnění postihující celé rodiny, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální.

The theme of socio-spatial differentiation has belonged to the core issues of social geography and urban studies for a long time. The general aim of the book is to describe and explain the current socio-spatial differentiation of Prague and the Central Bohemian Region and the processes that have influenced it during the first two decades of the twenty-first century. The book offers its own theoretical perspective on the structuration of spatial patterns and the social environment, a general view of regional development, and the main socio-spatial processes of the period after transition. Maps are an important part of this volume and concentrate crucial information within most chapters. Apart from the static information described in the maps, the book offers a look at current population “processes”, as hinted at by the subtitle of the publication. The presentation and evaluation of “processes” require more dynamic forms of cartographic visualisation and new methods of investigation. Among them, new tools of segregation measurement, various approaches for the use of mobile phone data, and an innovative form of population forecast are presented in the book.

(=Etnologická řada, svazek 1). Hlavním tématem knihy Cikánské skupiny a jejich sociální organizace editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové je problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejich vnitřního uspořádání, která je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se zahrunté studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající se cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech svět, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek, nabízející možnost komparace výše uvedených témat. Cílem tohoto souboru je pak v daném ohledu mimo jiné také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětovhohé kontextu. Autory jednotlivých statí jsou na straně jedné renomovaní autoři jak ze zahraničí (F. Barth, M. a S. Salo, I.-M. Kamiński, W. Guy, D. Lagunas, K. Erdös, P. Szuhay, E. Marušiaková), tak i z České a Slovenské republiky (E. Davidová, K. Kalibová, M. Dubayová); vedle nich se pak nacházejí stuie autorů mladší generace (R.Pivoň, C. Prónai, K. Horváth, L. Plavjaniková, M. Růžička, A. Ferko). Kniha Cikánské skupiny a jejich sociální organizace tak čtenáři umožňuje nejen komparativní pohled na celou škálu různých cikánských skupin, ale také možnost srovnání akademických tradic různých (nejen) evropských zemí v různých dobách.

Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz intervenci ve jménu rozvoje.

Kniha je interdisciplinární a multimetodologickou studií bezdomovectví v Česku. Autor v ní čtenáři ukazuje, jak se bezdomovectví zhmotňuje na průsečíku politickoekonomických faktorů, jako jsou demokratizace společnosti nebo integrace do globální ekonomiky, a specifických doprovodných logik vznikajících na pomezí kultury ulice a určitých podmínek charakteristických pro českou společnost. Na pozadí případové studie Plzně a srovnání s některými prvky bezdomovectví ve Spojených státech a slumů v Latinské Americe tvrdí, že bezdomovectví není vyloučením ze společnosti, jak je obecně laickou i velkou částí odborné veřejnosti přijímáno, ale naopak systémovým komponentem současných měst.

Kniha se zabývá trávením volného času a v obecné rovině životním stylem obyvatel České a Slovenské republiky. Fenomén volného času zasazuje do širšího kontextu základních vývojových trendů a změn soudobé společnosti. Rovněž uvádí hlavní osy společenského vývoje v obou zemích od rozpadu společného státu. Jednotlivé kapitoly postupně sledují témata jako pracovní doba a volný čas, hodnoty (především napětí mezi prací a volným časem), domácí volnočasové činnosti i aktivity mimo domov, kontakty s příbuznými a přáteli, spolková činnost, sportování a navštěvování sportovních akcí, chození za kulturou, kulturní vkus, sledování médií. Neopomíjí ani nově vznikající způsoby trávení volného času (na počítači/internetu nebo v obchodních centrech). Studie si vždy kladou otázku, zda a jak se naše společnosti v jednotlivých sférách životního stylu liší. Česko-slovenský autorský kolektiv ukazuje, že mezi oběma zeměmi existují hlubší historické kořeny rozdílů, zejména rozdílná sídelní struktura a odlišně probíhající proces modernizace, a také to, že naše společnosti urazily od roku 1993 v mnohém divergentní dráhy.

(=Knižní edice časopisu Historická sociologie). Z obsahu: Nástin teoreticko-sociologického výzkumu k otázce historického vědomí. Kolektivní pamät a náboženstvo. Pohled na historické vědomí obyvatel České republiky prizmatem kvalitativní metodologie. Která období svých dějin považují Češi za nejvýznamnější. Česká národní identita na přelomu tisíciletí. Sametová revoluce po dvaceti letech.

Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva z let 1955–2015 je autorský text již zesnulého prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. Je výjimečným svědectvím, které s vysokou citlivostí a smyslem pro detail popisuje profesní a životní dráhu výjimečné osobnosti.

Čtenář je postupně, chronologicky, seznamován s jednotlivými klíčovými etapami života prof. Tomeše, v rámci nichž sám autor líčí svůj profesní vývoj v kontextu proměnlivého politického dění. Živý a poutavý výklad nechává strukturovaně nahlédnout nejen do strmého kariérního růstu geniálního experta, sociálního politika mezinárodního významu, ale také do mysli nesmírně vnímavé a velkorysé osobnosti.

Autor mistrně, s vypravěčským umem jemu vlastním popisuje své vzestupy a pády, k nimž zaujímá specifický produktivní přístup, který ho podněcuje k další činnosti a práci na sobě samém. To mu nakonec pomáhá překonávat zpočátku těžké období normalizace, které mělo zamezit uplatnění jeho odbornosti a jejímu dalšímu rozvoji.

Kniha se věnuje současným způsobům řešení bezdomovectví v České republice. Staví vedle sebe rozšířený tradiční model Bydlení až po přípravě a inovativní přístup Bydlení především. Autorka popisuje sociální práci v daných modelech a přináší průkopnické poznatky o nelehké cestě z ulice k vlastnímu bydlení. Ústředním konceptem knihy je reflexivní praxe coby základní pilíř účinné sociální práce – takové, která umožňuje transformovat stávající sociální služby a prolomit kruh bezdomovectví. V závěru se autorka zabývá tím, jaké výzvy přináší současná krize bydlení pro fungování modelu Bydlení především.

Proč se část lidí bez domova vyhýbá sociálním službám? Jak vypadá reflexivní praxe v práci s lidmi bez domova? Může přístup Bydlení především naplnit svou ambici ukončovat bezdomovectví jednotlivců a rodin bez domova?

Co je pravda? Má pravdu věda? Je místem pravdy univerzita se svými akademickými svobodami? Otázka po pravdě je prý tou nejfilosofičtější otázkou vůbec. Zatímco ale pro filosofy zůstává stále otázkou, ovlivňuje naše – byť třeba dílčí a nedokonalé – pojetí pravdy zásadním způsobem naši životní praxi, náš každodenní život. Předložená studie se snaží ukázat, že pravda jako nejzazší norma a horizont lidského života vytváří, rámuje a jakoby preformátuje společný prostor našeho bytí. Platí to i pro univerzitu a její vědecké bádání, chráněné akademickými svobodami. I zde platí, že ani vědecké perspektivy definitivně pravdu nevlastní, že naopak pravda přesahuje a normuje prostor vědy stejně jako celý prostor našich životů.

Kniha se zabývá životními podmínkami obyvatel venkovských periferií v Česku, zkoumá postavení obyvatel těchto oblastí na trhu práce, jejich příjmy a možnosti zaměstnání. Klade si zejména otázku, jestli bydlení v periferiích zvyšuje riziko různých forem sociálního znevýhodnění.

Zabývá se problematikou vzdělání a ptá se, zda děti vyrůstající v periferiích mají stejné možnosti získat kvalitní vzdělání jako ostatní. Věnuje se rovněž každodennímu životu rodin a popisuje, před jakými obtížemi stojí rodiče při výběru školy, zajišťování volnočasových aktivit pro své děti a při snaze skloubit péči o děti a zaměstnání.

Sleduje též spokojenost obyvatel venkovských periferií a porovnává ji se spokojeností obyvatel jiných typů území.

Studie se zaměřuje na porozumění případům dobrého vládnutí v Česku. Autor zkoumal tři menší města a jejich politické představitele, kteří ve zkoumaném období prosazovali principy dobrého vládnutí. Na pozadí zkoumaných případů dobrého vládnutí se studie zaměřila nejen na výzkum politických elit, ale také na výzkum občanské veřejnosti, participace, demokratické legitimity a sociální integrity. Výzkum si kladl otázku, na jakých předpokladech závisí rozvoj a udržitelnost liberální demokracie a jak si v této souvislosti stojí česká společnost. Studie přináší důkazy o tom, že vysokoškolské vzdělání se v českých podmínkách často projevuje jako faktor posilující vlastní zájem. Vysokoškolské vzdělání posiluje občanské sebevědomí a asertivitu, nikoli však schopnost sebeomezení a smysl pro kompromis, ty jako by spíše snižovalo. Studie rovněž dokládá nesamozřejmý fakt, že udržitelnost dobrého vládnutí může představovat obtížnější výzvu než jeho samotné prosazení.

Problematika drog a toxikomanie představuje jeden z největších nevyřešených (a zřejmě i nevyřešitelných) problémů lidstva. Toto téma se v českém prostředí setkalo s raketovým vzestupem zájmu zejména po sametové revoluci. Problém sám ale vzklíčil už v dobách komunistické diktatury. Z ideologických důvodů byl ovšem po dlouhou dobu bagatelizován, zakrýván nebo přisuzován „dekadentnímu Západu“ a na něj napojeným domácím „živlům“. Seriózní debaty o drogách probíhaly v normalizačním období takřka výhradně na stránkách odborných publikací a tiskovin, kam oko běžného občana nedohlédlo. Do veřejného prostoru začalo téma toxikomanie bez starých ideologických šablon masivně pronikat až v druhé polovině 80. let v souvislosti s uvolňováním poměrů po nástupu M. S. Gorbačova do čela komunistů v Sovětském svazu.