Kunst

Kamila Ženatá (1953-) se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek. Site specific instalace v Malé pevnosti Památníku Terezín a v Centru pro současné umění DOX v Praze nazvaná Ženský dvůr (realizace 2013) je zdokumentována stejnojmenným katalogem.

Reflexivní text básníka Milana Ohniska plus jeho otevřený rozhovor s autorkou přibližují v osobních i nadčasových souvislostech projekt, jehož podstatou je návrat do nedopovězeného příběhu a jehož obsahem je žena, ženství, osud a kolektivní nevědomí. Dvojjazyčný (česko-anglický) katalog je vydán v kvalitním plnobarevném provedení, na křídovém papíře a s velmi bohatou obrazovou dokumentací.

Jaroslav Serpan (1922-1976) náleží k zakladatelům poválečné abstrakce a postmoderny. Sám sebe nazýval „spisolířem“, protože v rámci své tvorby nerozlišoval mezi malbami a texty. Pro názvy svých obrazů, v nichž se mistrně prolínají barvy, fragmenty okolního světa s geometrickými tvary, používal vlastní smyšlený jazyk. Díla Jaroslava Serpana jsou zastoupena v nejprestižnějších světových galeriích, jako jsou Museum of Modern Art (MoMA) a Guggenheim Museum v New York, Centre Pompidou v Paříži, Israel Musem v Jeruzalémě, Ludwig Museum v Kolíně nad Rýnem či vídeňský MuMoK (Museum Moderner Kunst).   

Nejúspěšnější designérské počiny roku 2014 shrnuje výpravná ročenka českého design The Best of 2014.

Ročence v grafickém designu Martiny Černé (Imagery) dominují vedle souhrnu prací zejména portréty finalistů všech jedenácti kategorií Cen Czech Grand Design s rozsáhlou obrazovou výbavou. Představena je však podrobněji i celá řada prací, které se sice do finále nedostali, ale pozornosti by určitě neměli uniknout.

Přestože je publikace zajímavá především svou výtvarnou stránkou, rozsáhlá faktografie z ní dělá neodmyslitelného průvodce českou scénou. Text in Tschechisch und Engl.

Význam díla Ladislava Čepeláka, malíře a grafika (1924-2000) spočívá v naprosto ojedinělém souladu zvolené techniky, tématu a výrazu. Východiskem jeho práce bylo poznání přírody (skutečnosti) a pronikání pod její povrch. Pozorovat co zůstává stálé, co se mění. Podoby krajiny, střídání ročních dob, okouzlení nad proměnlivostí konkrétního motivu. To co jej v přírodě obklopovalo, si podvědomě rozdělil na jednotlivá témata. Pole, brázdy, sněhové stopy, horizonty, obloha, mraky. Strom, větve, listy, květy, ptačí hnízda, housenky a motýli. Společně tvoří mozaiku celé krajiny. Jeho tvorba má svůj vnitřní vývoj nezávislý na aktuálních tendencích.

V závěru překračuje „hranici" reálného a směřuje k obecnosti, reflektuje otisky zanechané v jeho nitru. Příroda již není napodobována, ale nově vzniká. Zřejmě proto, že se důsledně zabýval grafikou, nebylo dosud zpracováno zařazení Čepelákova ztvárnění tématu krajiny do kontextu s českou krajinomalbou. Grafické techniky, vesměs hlubotiskové, se kterými pracoval, jsou běžně známé a užívané. Jeho praktické postupy a kombinace ale doposud nebyly plně osvětleny. Podrobná analýza těchto technik, včetně praktické dokumentace, je pokusem tuto absenci napravit pro pochopení Čepelákova díla i média grafiky jako takového.

Fotograf a pedagog Jiří Všetečka (* 1937) se proslavil umělecko-dokumentárními cykly, v nichž zvěčnil svoji celoživotní lásku Prahu. K dalším oblíbeným námětům patří portréty „obyčejných lidí“ doma i v zahraničí. Jeho fotografie jsou rarita sama o sobě, neboť používá výhradně aparáty na klasický film a většinou fotí černobíle na čtvercový formát. Uspořádal téměř 30 samostatných výstav, s největším ohlasem se setkala výstava Pražský chodec, která vycházela se stejnojmenné poblikace. Nejnovější, v pořadí 22 knihu s kolekcí unikátních snímků, nazval Jiří Všetečka …chodec s objektivem. Ujal se i role vypravěče, protože publikaci koncipoval jako ohlédnutí za svým profesně bohatým životem. Obrazem i slovem tak zachytil pražská zákoutí, která už dávno neexistují. Samostanou kapitolu věnoval záběrům z divadelních představení, natáčení filmů a vystoupení České filharmonie s důrazem na osobnosti, jako byly například režiséři Václav Krška a František Vláčil, herci Oldřich Nový a Magda Vášáryová nebo šéfdirigent Václav Neumann. Podělil se také o „triky a kouzla“ s objektivy a ve fotokomoře, kde tvořil například fotokoláže, a osobité zkušenosti s publikováním snímků a knih.

Katalog výstavy. Nejtěžší je to, co zdánlivě působí nicotně, ale přitom to vyžaduje od umělce povznesení se nad zřejmou vizuálnost – jako prázdný papír, jenž je zároveň plný gest a emocí. Emocionální náboj ticha je mnohem výjimečnější než křik všudypřítomných médií šokujících svou agresivitou. Okamžik, kdy se umění prolíná s prostorem a stává se neviditelným jako vzduch – takto lze nejjednodušeji popsat fascinující svět minimalistické poezie Jiřího Kovandy. Název výstavy a zároveň publikace – Ještě jsem tu nebyl – vymyšlený Jiřím Kovandou přetéká emocionálním nábojem a zachycuje poetickou citlivost umělce a neustálou aktuálnost otázek a pochybností, které formuloval během čtyřiceti let své tvorby. Její poslání odráží autorovy pocity a emoce, souvislost umění a plynoucího času. Text in Tschechisch, Polnisch und Engl.

Čtvrtý ročník projektu Brno Art Open se vrátil k Brnu a jeho moderní historii. Koncepce této přehlídky byla od samého počátku budována jako otevřená struktura nabízející zúčastněným umělcům a samozřejmě také divákům možnost zprostředkování bohaté, složité a v mnoha ohledech také tragické minulosti spojené s bouřlivými poryvy dějin dvacátého století.

Kurátor přehlídky Michal Koleček přizval ke spolupráci spisovatelku Kateřinu Tučkovou, která na základě rešerše obsahující stovky historických událostí různorodého významu vystavěla sevřenou esej zaměřenou na čtrnáct příběhů lemujících místní dějiny dvacátého století.

Jednotlivých syžetů se následně chopili oslovení výtvarníci : Esther Stocker, Richard Loskot, Sofie Thorsen, Milena Dopitová, Pravdoliub Ivanov, Jiří Kovanda, Anton Čierny, Kristina Leko, František Kowolowski, Rober Vlasák, Jiří Černický, Slaven Tolj, Richard Fajnor a FaVU VUT. Text in Tschechisch und Engl.

Monografie významného českého malíře Václava Menčíka byla vydána na základě dlouholeté spolupráce s pražskou Galerií 33. Malíř bývá označován za „posledního kubistu v Čechách“, neboť byl v mládí asistentem Emila Filly.

Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality.

Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.

Untertitel: Akce, performance, happeningy 1949 - 1989.

Procházka akční Prahou rozšiřuje poznání českého akčního umění o řadu dosud nepublikovaných akcí a fotografií, především je však průvodcem, který lokalizuje více než sto padesát performancí, happeningů a dalších akčních projektů, jež se konaly v Praze v letech 1949–1989. Odehrály se na turisticky frekventovaných místech, ale i v polozapomenutých zákoutích Prahy. Jejich zdokumentování pomáhá novým způsobem nahlédnout estetiku městského prostředí, odkrývá sociální a politický kontext doby. Těla performerů zviditelňují místa, která se téměř nezměnila, ale i ta, která zanikla a lze je zpřítomnit pouze skrze fotografii. Stanutí na původním místě akce je zážitkem, který významně posunuje interpretaci akčních děl a podstatně přesahuje prožitek z prohlížení jejich dokumentace. Celková mapa navíc ukazuje, jak se pražské akce, performance a happeningy v poválečné době postupně přesunuly z veřejného prostoru centra města na periferii.

Tento alternativní průvodce časem a prostorem je určen každému, kdo se chce dozvědět něco víc o českém poválečném umění a nahlédnout pod současnou skořápku města – projít místa zavalená turisty s jinou optikou, ale objevit i neznámá zákoutí Prahy, která kdysi byla pro někoho významná.

Vychází v nově založené Edici Dokumenty, v níž se Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze zaměřuje na kritické zhodnocení nedávného českého umění.

Soupisový katalog představuje sochařskou produkci z období let 1200–1550 z oblastí Německa, Rakouska, Francie, Uher a Nizozemska. Tento překvapivě bohatý fond nebyl dosud odborně zhodnocen. Jeho zpracování zpřístupňuje jak díla již známá (např. mistrovské řezby Monogramisty IP), tak celou řadu dosud nepublikovaných prací. Katalog přinesl i cenná zjištění k proveniencím soch – velká část kolekce pochází ze sbírek arcivévody Františka Ferdinanda d´ Este, jež byla shromážděna na zámku Konopiště. Katalog obsahuje vedle technologických údajů (materiálové analýzy, restaurování) i ikonografické rozbory a velká pozornost je věnována důslednému využití pramenů a literatury.

Z obsahu: Brány císařské a královské hraniční pevnosti Josefov. Příspěvek k mostu přes řeku Labe v Kuksu. Páter Adalbertus Kliczka a jeho návštěva Říma. Poznámka k mecenátu duchovních a k malířským importům italské provenience ve východních Čechách. Italský stavitel Carlo Valmadi a kostel sv. Jakuba v Dolní Olešnici. Taxa statku Doubravice nad Úpou z roku 1636. Obraz s námětem Ecce homo z kostela sv. Barbory v Otovicích. Korekce a doplnění. K tvorbě Jana Karla Kováře, Felixe Antona Schefflera a Jiřího Viléma Neunhertze pro benediktiny na Broumovsku. Restaurování středověkých nástěnných maleb na faře v Broumově.

Obrazová monografie umělce Miloslava Fekara (*1973) prezentuje sochařské realizace v interiéru i ve veřejném prostoru a divadelní scénografie (1993 - 2014).

Katalog vydaný k retrospektivní výstavě k autorovým 80. narozeninám.

V umělcově tvorbě nalezneme nejen obrazy, koláže a asambláže, ale také sochy, keramiku a grafický design. Výstava ho ale představuje jako malíře (1935-), který v průběhu svého naplno prožitého a pracovitého života vytvořil obrazy, ve kterých se náměty, obsahy a témata cyklicky navracejí, avšak vlastní výtvarný projev je přehodnocuje a transformuje do šíře, která se přes lyrický expresionismus rozvine až k vypjaté gestické malbě. Symboly a metafory tu mají své zákonitosti a tvoří specifické záznamy. Vajceho obrazy jsou meditacemi o smyslu života, jsou důkazy o prožité existenci a o pocitech vrstvených v čase a prostoru.    Milana Klasová.                            Text in Tschechisch, Engl., Deutsch.

První souborné vydání fotografií Eugena Wiškovského společně s jeho texty. Fotograf, pedagog, překladatel Sigmunda Freuda a v neposlední řadě také tenista Eugen Wiškovský (1888–1964) je stále více oceňován jako čelný představitel české avantgardy a řazen po bok autorům, jako je František Drtikol, Jaromír Funke nebo Jaroslav Rössler. Tvůrce co do rozsahu nevelkého fotografického díla byl také autorem nepříliš početných, ale o to inspirativnějších textů o fotografii, ve kterých shrnul principy avantgardní fotografie, obhajoval svébytnost fotografie mezi ostatními druhy umění a přinesl specifické pojetí jak vnímat černobílou fotografii. Americký historik umění Matthew S. Witkovsky jej v úvodním textu přibližuje jako fotografa, který zcela osobitě po svém reagoval na novou věcnost a spojoval přístup k fotografii s podněty z tvarové psychologie nebo psychoanalýzy. Tato první souborná reedice Wiškovského textů je jistě inspirativní nejen pro teoretiky umění, ale také pro ty, kteří hledají další cesty ve své vlastní fotografické tvorbě.