Kunst

Kniha je záznamem vývoje díla Josefa Achrera od Krajin až po aktuální témata cyklů Poškozené informace a Data. Její neobvyklý formát a grafická úprava Zdeňka Zieglera dávají vyniknout umělcovým obrazům a objektům a vedle reprodukcí jeho výtvarných děl se dostává prostoru i jeho vlastním textům. Díky tomu se i samotná kniha stává svébytným artefaktem. Josefu Achrerovi je velkou inspirací současná Čína. Je tedy jen přirozené, že se v publikaci k jeho dílu vyjadřují Číňané – významný historik umění Lü Peng a malíř Wu Yi. Umělcův pobyt v Číně zachycuje řada dokumentárních fotografií. Text in Tschechisch, Engl. und Chinesisch.

Untertitel: Vazby mezi výtvarnými scénami.

Publikace ke stejnojmenné výstavě, která proběhla ve dnech 4. dubna – 30. května 2014 v Galerii Diamant S.V.U. Mánes. Expozice návštěvníkům nabídne 49 dvojic obrazů, které organizátoři vybrali s cílem umožnit srovnání různých aspektů malířské tvorby, například ztvárnění určitého námětu, práci s kompozicí či žánrem. V každé dvojici je vždy jedno dílo českého autora, druhé od zahraničního. Vedle sebe se tak setkávají například figurální portréty od Lhoteho a Karse, krajiny od Courbeta a Chittussiho, Corota a Hubáčka či Sidanera a Ullmanna… Jediný obraz, který je vystaven samostatně je Sněhulák a kominík od Jindřicha Štýrského.

Katalog výstavy současných členů Spolku výtvarných umělců Mánes, založeného již v roce 1887, která byla v roce 2013 uspořádaná na zámku Vrbičany. Jde o m.j. Jaromíra Rybáka, Jaroslava Maouše, Xénii Hoffmeisterovou, Martinu Fotrovou, Hanu Exnarovou a další.

Publikace se pokouší především o vylíčení různých, někdy i zdánlivě okrajových okolností vzniku a průběhu činnosti spolku, tak jak je odráží zejména dobová korespondence, zdaleka nevyčerpává všechny historické okolnosti a zejména teoretické aspekty fenoménu zvaného „Brněnský Devětsil“. Spolu s výstavou je prvním pokusem o shrnutí dosavadních poznatků o tomto tématu a jejich doplnění o informace získané především z archivních materiálů. A to zejména z pozůstalosti dvou hlavních protagonistů spolku – Artuše Černíka a Jaroslava B. Svrčka.

Druhý příspěvek naší publikace, z pera Lucie Česálkové, je věnován problematice filmu, a to i v širších časových souvislostech. Toto specifické téma bylo zvoleno pro dílčí studii z toho důvodu, že právě otázky spojené s teoriemi a oceňováním filmového umění, počátky filmové kritiky i liberalistickými filmovými snahami se nám jevily pro činnost Brněnského Devětsilu nejvíce charakteristické.

Titul knihy Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách odkazuje k modelu otevřené kulturní výměny v uměleckém regionu, který se rozkládá podél zemské hranice mezi Čechami a Saskem. Autorský tým, který se k práci na této knize sešel na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, využívá k představení zdejší vizuální kultury v období od poloviny 13. do poloviny 16. století různorodé badatelské přístupy, které dnešní dějepis umění nabízí. Témata sedmnácti kapitol vyrůstají z památkového fondu severozápadních Čech od Chebska po Ústecko, nabízejí ovšem i četné přesahy do obecnější problematiky umění saského či umění Českých zemí jako celku a nevyhýbají se ani široké perspektivě středoevropské.

Kniha předznamenává velkou souhrnnou výstavu v Národní galerii v Praze, která na přelomu let 2015 a 2016 završí dlouholetý výzkum středověkého umění v Krušnohoří a představí významnou část bohatého kulturního dědictví tohoto regionu.

Svazek otevírají texty věnované historii jihočeské památkové péče, tentokrát faktograficky i fotograficky bohatě vybavené studie o přemístění románského kostela sv. Bartoloměje v Červené nad Vltavou (v souvislosti s budování orlické přehradní nádrže v padesátých letech 20. století) a o nešťastné historii devastace zámku Český Rudolec způsobené dlouhodobým tápáním při hledání jeho využití před rokem 1989 i po něm. Mezi obsáhlejšími studiemi zaujmou texty o historii a současném stavu Staré obory u Hluboké nad Vltavou, rozsáhlá, esejisticky koncipovaná úvaha Jana Müllera o proměnách reklamních ploch v Českých Budějovicích v posledních více než stu letech, kašně na náměstí ve Lhenicích či vyřezávaných stropech v Českém Krumlově.

Ze zpráv o aktuálním dění je možno upozornit na shrnutí výsledků archeologického průzkumu hradní studny v Nových Hradech a interpretaci restaurátorských objevů při práci na zbytcích vybavení kaple z Křížové hory nad Českým Krumlovem (dnes v tamějším Hradním muzeu) či překvapivých zjištěních o starší podobě milostného obrazu Panny Marie Klokotské. Několik textů si všímá i architektonického dědictví 20. století, ať již se týkají mostu Duha u Bechyně, který byl nově prohlášen národní kulturní památkou, souboru staveb architekta Karla Chocholy, mirovické vily živnostníka, který se na počátku 20. věku odstěhoval ze čtvrti určené pro židovské obyvatelstvo, či soupisu českokrumlovských projektantů a stavitelů za první republiky.

Untertitel: Sepulchral Sculpture of the Jagiellonian Period in Bohemia.

Anglické, doplněné vydání publikace „Sepulkrální skulptura jagellonského období v Čechách“ (2010) mapující sepulkrální skulptury z období vlády jagellonské dynastie, jež je bezpochyby jedním vrcholných období dějin českého umění, přispívá k ucelení představy o výtvarné kultuře tohoto období výzkumem specifické sochařské sféry z pohledu uměleckohistorického a epigrafického. Na příkladu relativně malé exkluzivní skupiny památek zkoumá, do jaké míry se význam té doby promítá i do dochovaného nápisového fondu. Závažnost a zajímavost takto postavené otázky navíc akcentuje fakt, že druhá polovina 15. století a první polovina století šestnáctého je ze středoevropského a pochopitelně i českého epigrafického pohledu obdobím v mnohém přelomovým.

I když se konvolut studovaných děl dochoval jen v torzálním stavu, jsou jednotlivé práce svědectvím o sociálním postavení objednavatele, jeho náboženském zakotvení, kulturní úrovni i výtvarném cítění a také o jazykovém úzu zkoumané historické periody. Do textu, který obsahuje studii uměleckohistorickou, epigrafickou a podrobný katalog děl, jsou zahrnuty též sepulkrální skulptury, které dobou svého vzniku historický rámec jagellonské dynastie (1471–1526) přesahují.

Katalog k výstavě kreseb a prací na papíře Jiřího Načeradského (1939 - 2014), Josefa Bolfa (1971) a Lubomíra Typlta (1975) je prezentací tvorby bývalého profesora a jeho dvou výrazných žáků. Námětem výstavy je zpřítomnění něčeho, co všechny tři autory zároveň propojuje a zároveň přesahuje. Jedná se tu o podchycení něčeho, co bychom mohli pojmenovat jako společný zájem všech tří umělců na rozvíjení určité vizuální tradice stejně jako zájem na jejím rozbití a tvůrčím překonání. Text in Tschechisch und Engl.

Untertitel: Rozhovor s Martinem Bedřichem.

Kniha rozhovorů se známým historikem umění je putováním po krajině, jež promlouvá uměleckými díly, které na ní během staletí vznikly. Zabývá se mnohovrstevnatými vztahy, které působí mezi uměleckým dílem a člověkem, místem, spiritualitou i politikou. Rozhovor představuje výraznou osobnost prof. Royta, jeho cesty k umění a za uměním, která se pak stává průvodcem rozumění tomu, jak bohaté perspektivy se člověku otevírají, když k sobě nechá promlouvat bohatství a krásu uměleckého působení minulých věků i současnosti. Kniha zaujme všechny zájemce o umění a památky, neboť jim poskytne inspirativní svědectví o životě s uměním a podněty k vlastnímu prožívání.Prof. Jan Royt patří mezi přední české historiky umění. Zabývá se především středověkou malbou a ikonografií, ale také barokní zbožností či raně křesťanským uměním. Je autorem řady odborných knih, věnuje se popularizaci tématu v médiích a na veřejných debatách a přednáškách, dlouhá léta píše do Perspektiv Katolického týdeníku sloupky o křesťanské ikonografii. Vyučuje na několika vysokých školách, v současnosti je prorektorem Univerzity Karlovy.

Symbolismus je v současné době vnímán jako jedno z klíčových uměleckých hnutí posledních desetiletí 19. a počátku 20. století. V českém prostředí byl prvním směrem, jenž proklamativně vystupoval jako součást širšího evropského uměleckého proudu. Jeho zásluhou patřilo české umění do přirozeného kontextu evropské kultury. Rozmanitá pojetí symbolismu jsou vždy spjata svými odkazy s romantismem. Symbolismus je vnímán jako určité pokračování jeho některých tendencí, zejména individualismu tvůrce jakožto vyvolené a vidící osobnosti, jež je schopna nahlížet a zobrazovat svět i jinak, než jak se jeví „střízlivému fyzickému“ zření. Otto M. Urban v knize Tajemné dálky poprvé kodifikuje český symbolismus ve výtvarném umění jako samostatný fenomén, jenž byl doposud prezentován pouze v souvislosti se secesí. Kromě plejády zvučných jmen (Pirner, Knüpfer, Schwaiger, Mucha, Kupka, Švabinský, Bílek, Šaloun, Zrzavý) zde najdeme díla desítek dalších autorů, mnohdy málo známých a nově objevovaných, včetně „českých Němců“, jako byli například Richard Teschner či Ferdinand Staeger. Knihou prolíná, rozdělena do třech částí antologie dobových kritických textů. Její nedílnou součástí jsou studie věnované symbolismu v literatuře (Luboš Merhaut), divadle (Petra Ježková) a užitém umění (Otto M. Urban).

Katalog výstavy výtvarníka Eugena Brikciuse (1942-).

Kniha Druhá příroda se zabývá fenoménem „politizované“ přírody. Pojednává o lesích, které byly navrženy a vysazeny člověkem jako památníky či monumenty a o hranicích mezi samorostlým a lidským. Pokouší se uchopit a zároveň nepopřít napětí vznikající mezi přírodou formovanou k účelům ideologií na straně jedné a přirozeným prostředím, které ji obklopuje a naturalizuje na straně druhé.

Tento konflikt je základním tématem knihy a neukazuje se jako výzva k „odevzdanému“ návratu do panenského stavu, ale jako hybatel procesu tvorby – vytváření nového. Téma je rozvíjeno skrze případovou studii, jejímž cílem je postihnout fenomén lesů vysazených v různých dobách a na různých místech tak, aby manifestovaly konkrétní politické sdělení nebo se staly monumentálním odkazem. V knize jsou zahrnuty fotografie z lesů vysazených okolo poloviny dvacátého století do tvarů slov Hitler (Česká republika), Tito (Bosna a Hercegovina), Lenin (Bělorusko) a Les obětí holocaustu (Izrael). Poslední z fotografických množin dokumentuje výsadbu nového Lesa růstu (Česká republika). Text in Tschechisch und Engl.

Z obsahu: Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě v průběhu 16.století. Průběh stavby kostela. Kaple kostela a jejich stavebníci či majitelé. Oltářní nástavce, sochy, epitafy. Liturgické zařízení kostela.ostatní vybavení kostela. Mistr mosteckého svorníku-řezbář oltáře v Oberbobritzch.Mistr reliéfů mostecké empory, mistr mosteckého pastoforia.  

Ve třicátých letech 20. století vznikla v pražském katolickém akademickém prostředí tradice pořádat tzv. Akademické týdny. Tři ročníky této akce v letech 1938–1940 byly obohaceny o výstavy soudobého mladého křesťanského umění, z nichž první dvě doprovázely skromné katalogy se seznamem vystavených děl od zúčastněných umělců – Vojtěcha Berky, Václava Boštíka, Rudolfa Lásky, Stanislava Menšíka, Rudolfa Michalika a Josefa Pýchy. Třetí výstava pak proběhla vzhledem k válečným událostem v redukované podobě pouze za účasti Vojtěcha Berky,Václava Boštíka, Stanislava Menšíka a nově Františka Rady. Rekonstrukce těchto výstav, kterou Muzeum umění Olomouc představí v rámci výstavního projektu Na hlubinu! nazvaného podle titulu dominikánské duchovní revue vydávané v Olomouci v letech 1926–1948, je velmi výjimečnou a autentickou sondou do duchovně orientovaného výtvarného života na sklonku první republiky.

Collecting Activity by the Premonstratensian Monastery at Strahov.

Kniha představuje jednu z nejvýznamnějších církevních sbírek v České republice, která se přes četné válečné újmy i nepřízně osudu, zachovala v pozoruhodné kvalitě a rozsahu dodnes.

Dějiny sběratelství se v klášteře premonstrátů v Praze na Strahově začaly psát již roku 1143, kdy zde byla olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem založena knihovna. Ke skutečnému rozkvětu sběratelských aktivit, které byly postupně rozšířeny o další obory zájmu, pak došlo především v průběhu 17. až 19. století. Hluboko do historie sahají také kořeny zdejší obrazové sbírky, která byla od roku 1836 prezentována v obrazárně založené opatem Jeronýmem Zeidlerem.

Prostřednictvím exkluzivního výběru děl různých uměleckých druhů a to od středověku po novověk, chce výstava přiblížit nejen historii a význam klášterních sbírek, ale také jejich šíři a rozmanitost.