Geschichte

Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století. Příspěvky v češtině, polštině a němčině.

Tomáš Malý: „Vášně duše“ a dešifrování raně novověkých emocí / “Passions of the Soul” and Decoding of the Early Modern Emotions.Magdaléna Jacková: Amabimus nos! (Láska, žárlivost a nenávist na jevištích jezuitských gymnázií) / Amabimus nos! (Love, Jealousy and Hatred on the Stage of Jesuit Schools).Eva Pauerová: Senekovo pojetí hněvu v díle jezuitského dramatika Karla Kolčavy / Seneca’s Conception of Anger in the Work of the Jesuit Playwright Karel Kolčava.Jana Perutková: Láska proti zákonu v libretu pastorální opery L’Amor non ha legge (Jaroměřice 1728) / Love against the Law in the Libretto of Pastoral Opera L’Amor non ha legge (Jaroměřice 1728).Emotions and the Dramaturgy of Opera Buffa Václav Smyčka: Veřejná nitra. Emoce a výraz v kolegiu Karla Heinricha Seibta / The Public Hearts. Emotions and Expression in the Collegium of Karl Heinrich Seibt.

Adamité neboli „naháči“ byli jednou z nejzajímavějších sekt nejen husitské doby, ale ve své podstatě celých našich dějin. Vyrostli jednak z domácí duchovní tradice, z chiliasmu (očekávání brzkého druhého příchodu Krista), jednak byli ovlivněni náboženskými proudy z ciziny.
Významným impulsem pro rozvoj adamitství byla také eucharistická nauka táborského kněze Martina Húsky, který usiloval o znovuzavedení starokřesťanských hodů lásky – agapé. Autor ve své knize mapuje dějiny této sekty od zformování Húskovy náboženské skupiny, přes její radikalizaci a vyhnání z Tábora, až po nalezení útočiště na ostrově na řece Nežárce, odkud podnikala přepady okolních městeček.
Adamitská hereze nakonec přiměla Jana Žižku, aby zasáhl... Kniha nám přibližuje středověký svět s jeho duchovními i světskými spory na pozadí husitských válek.    

Podtitul: Vznik konstituční alternativy k sovětské vládě v roce 1918.Žádost o spojeneckou intervenci.

Čtvrtý díl volně na sebe navazující série, která je největší a dosud nepřekonanou syntetickou prací o československých legiích v Rusku, jejichž boje autor popisuje v mezinárodně politických souvislostech.

Historická studie, podložená důkladným studiem archivních pramenů evropské, americké i asijské provenience, se zabývá složitými okolnostmi, za kterých československé legie v době první světové války vznikaly, a diplomatickým jednáním, jež byla s jejich formováním a činností spojena. Autor (mimochodem v únoru 1948 jeden z účastníků proslulého studentského pochodu na Pražský hrad a v důsledku toho pak politický vězeň komunistického režimu) působil většinu života na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a několika dalších univerzitách v USA a Kanadě.

Jeho čtyřdílná práce zabývající se podílem legií na vzniku samostatného Československa byla původně vydána v zahraničí v angličtině.

Výběrová edice dokumentů Edvard Beneš, Německo a Němci je prvním svazkem projektu, jehož záměrem je zdokumentovat vývoj Benešových názorů na problematiku Němců v českých zemích, jeho vztah k Německu, Rakousku-Uhersku, a obecně pak zachytit Benešovo pojetí národností a národa. První díl edice zahrnuje období od mládí Edvarda Beneše do jeho návratu z pařížské mírové konference. Vybrané dokumenty jsou osobní i úřední povahy, publikované i dosud nezveřejněné.

Untertitel: 2. a 5. pražský oddíl Junáka Jarolav Foglar a Jaroslav Novák.

Sto let se ve skautských oddílech schází tisíce kluků a holek se svými vedoucími, aby prožívali společná dobrodružství a budovali přátelství na celý život. Dva z nich – 2. a 5. pražský oddíl – fungují dodnes. Většinu svého času byly výkladní skříní skautingu a inspirací pro stovky dalších společenství. Dlouho byly také spojeny s význačnými vůdci a spisovateli – Jaroslavem Foglarem a Jaroslavem Novákem – kteří Dvojku a Pětku desítky let vedli. Jejich činnost ilustruje obecné principy, na kterých stojí dobrý oddíl, i dobu, v níž se nacházeli. Kniha obsahuje více než šest set většinou neznámých fotografií a dokumentů.

Svazek Z bojů o náboženství a texty z let 1904–1906 shrnuje Masarykovy projevy publicistické, odborné či populárně-naučné povahy, otištěné v daném období zejména v měsíčníku Naše doba a deníku/týdeníku Čas, ojediněle i jinde, od listopadu 1904 např. také v Zeitschrift für Sozialwissenschaft, od ledna 1905 potom v Österreichische Rundschau. Vedle soustavných úvah o problematice národnosti, výkladů ruské minulosti i přítomnosti a aktuálních otázek české i rakouské politiky Masaryk v tomto období vehementně vstupoval do debat i polemik na poli církevního, náboženského života.

Působení rodu Lichtenštejnů v Československu se neobešlo bez řady dramatických zvratů.

Již krátce po první světové válce vyjádřila nová státní moc zájem na provedení pozemkové reformy na šlechtických velkostatcích. Lichtenštejnů se měla týkat dokonce v první řadě. Důvodem byla účast v pořadí prvního knížete Karla na procesu s tzv. českými pány a na pobělohorských konfiskacích. S vyvlastněním většiny svého majetku se rod nesmířil a v období druhé světové války se pokusil dosáhnout její revize. Autor sleduje chování rodiny během nacistické okupace Českých zemí v širších souvislostech a poukazuje mimo jiné i na její příznivý vztah k českým zaměstnancům. Po druhé světové válce došlo ke konfiskaci zbývajícího rodového majetku.

Autor odpovídá na otázku, proč k tomuto tvrdému opatření došlo a to bez ohledu na postavení knížete jako panovníka suverénního Lichtenštejnského státu. Věnuje se dlouho trvajícím snahám rodiny tento nepříznivý vývoj zvrátit a současně analyzuje politiku československých úřadů, které si legalitou konfiskace nebyly zcela jisty.

V kontextu české historické vědy zůstává městské dějepisectví dosud nejméně probádaným segmentem historiografie. Odborná publikace tak představuje první pokus o sestavení a zpřístupnění soupisu narativních pramenů urbánní provenience z předmoderního období na Moravě. Předkládaný soupis podchycuje spektrum vyprávěcích textů, které definují žánr městského dějepisectví širším chápání, a to zejména městské kroniky, soukromé deníky měšťanů a rodinné kroniky či paměti měšťanských rodin, analistické záznamy jednotlivých měšťanů, tzv. chvály měst (Stadtlob), tištěné kalendáře, do kterých si obyvatelé města zapisovali probíhající i minulé události, popisy válečných událostí, vložené popisy důležitých událostí ve městě (např. městské bouře, či spory mezi radou a obcí) v městských knihách.

Publikace je završením více než dvacetiletého výzkumu autorky k této problematice. Autorka do ní zařadila celkem 31 studií tematicky rozdělených na dvě části a příznačně psaných česky i italsky. V první části se věnuje osudům toskánské linie habsburského rodu a dějinám jejich rodinného archivu. Podrobné studie jsou věnovány dějinám toskánské sekundogenitury, pobytu toskánských Habsburků na Brandýse nad Labem, několik studií je zaměřeno na atraktivní osobnost arcivévody Ludvíka Salvátora (1859–1915) a jeho vědecké a literární dílo. Problematiky dějin rodinného archivu se týkají závažné studie vztahující se např. k archivní rozluce mezi Italským státem a habsburským rodem, ke způsobům zpracování archivu nebo k dějinám jednotlivých fondových částí. Ve druhé části sborníku představuje autorka některá historická témata, jejichž zpracování z rodinného archivu toskánských Habsburků vychází. Jde o témata neméně atraktivní a závažná (osobnost Lorenza Medici, toskánská vila Pratolino, studie k dějinám a topografii Florencie, Pisy a Sieny nebo prezentace pramenů k dějinám sjednocení Itálie). Samostatný soubor představují tři rozsáhlé studie věnované toskánským záslužným řádům (sv. Štěpána, sv. Josefa a toskánského záslužného řádu) včetně seznamu laureátů. 

Autoři této kolektivní práce se pokoušejí zmapovat základní kontury vývoje evropské historiografi e soudobých dějin. Historiografi e soudobých dějin přestala být pro badatele i pro čtenářské uživatele brzy po konci studené války přehledná. V rámci své analýzy hledají odpovědi na několik otázek: Došlo po konci studené války k výrazným posunům tematických a geografi ckých těžišť zájmu historiků soudobých dějin? Vytváří se v moderním, propojeném světě neustále vzývajícím globalizaci nějaký společný diskurs soudobých dějin, nebo přežívají disparátní nacionální narativy, jejichž diskursní roviny mezi sebou velmi málo komunikují?

 Kniha je druhým svazkem sedmidílného edičního projektu k dějinám města Brna, které zpracovává kolektiv autorů z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Archivu města Brna a Historického ústavu AV ČR ve spolupráci s řadou odborných brněnských institucí a pracovišť.

Kniha pojednává o vzniku města, jeho vývoji jako knížecího sídla a o jeho proměně v důležité moravské centrum od doby přemyslovské a lucemburské přes období husitských válek a vlády Jiřího z Poděbrad až ke sklonku věku jagellonského.

Život středověkého města je v knize vylíčen z hlediska městské správy, soudnictví a hospodaření, zobrazen je i všední život bohatých a chudých obyvatel, jejich rodinné vztahy, způsoby obživy či duchovní život. Nedílnou součástí vyprávění je také topografie města, stavební vývoj, malířství i sochařství.

Kolektivní monografie se zabývá otázkou vztahu T. G. Masaryka k ideologii slovanství a k jednotlivým slovanským národům. Publikace obsahuje celkem 26 původních studií od historiků z devíti zemí. Podrobně jsou zde zmapovány Masarykovy kontakty s Rusy, Ukrajinci, Poláky, Slováky, národy bývalé Jugoslávie a Bulhary. Značná pozornost je v knize věnována také současným posunům ve vnímání a hodnocení T. G. Masaryka v jednotlivých slovanských státech.
Monografie reflektuje současný stav poznání sledované problematiky, přináší nejen objektivnější hodnocení ( bez nejrůznější dřívější ideologizace či sklonu k přílišnému patosu), ale často také nová, dosud neznámá fakta, resp. prezentuje i relativně stará témata z netradičních úhlů pohledu.

Boj o alpskou kótu Doss Alto, při němž tři legionářské roty odrazily v září 1918 výpad rakousko-uherského úderného polopraporu, se v meziválečném Československu stal legendou. Autor ve svém zasvěceném pohledu na čs. legie v Itálii nabízí fakty doložený a zároveň poutavý obraz nejen této válečné epizody, v němž se pokusil oddělit realitu od pozdějšího mýtu. "V obklíčení se ppor. Trojánek sám zastřelil. Navíc do těchto míst přenesla svoji palbu italská dělostřelecká baterie, čímž omylem usmrtila dva nebo tři legionáře. Pak se skupiny rakouských úderníků přiblížily předpolím ke skaliskám Doss Alta a Sasso Sega, z jejichž podzemních galerií, osazených kulometnými stanovišti, byla na přicházejícího nepřítele zahájena nesoustředěná, spíše nahodilá palba. Po celou dobu boje se tu nenacházel žádný italský velitel praporu. V kritické situaci se ujal velení por. Fabian z hlavní kaverny na Sasso Sega a zorganizoval účinnou obranu…“