Publikace renomovaného historika architektury prof. Pavla Kaliny představuje přední památku italské renesanční architektury - Palazzo Venezia v Římě, jejímž restaurováním byl rakouskou vládou pověřen architekt Antonín Barvitius v roce 1856. Nosnou částí odborné knihy je rozsáhlý soubor výkresů a skic, který v rámci přípravy restaurování paláce Barvitius vytvořil. Ty jsou jedinečným zdrojem pro poznání renesanční architektury a její obnovy. Přiblíženy jsou také další realizované a nerealizované stavby této osobnosti i její životní peripetie. "Pavlu Kalinovi se podařilo díky komparaci plánů a skic s objektem samotným a dalšími dochovanými prameny identifikovat Barvitiovy stopy na vzhledu paláce, což by bez nalezených dokumentů nebylo možné. Jelikož se objevené skutečnosti týkají příběhu významné italské (potažmo evropské) památky, obohacuje kniha odbornou rozpravu také v kontextu širším než pouze domácím - českém. Současně jde o čtenářsky vstřícný text, sympaticky propojující fakta s uměleckohistorickými analýzami a autorovými kritickými postřehy," uvedl v recenzi díla doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D. Kniha byla vydána ve spolupráci s Národním technickým muzeem, v jehož fondech jsou Barvitiovy výkresy a další dokumenty uloženy.

Kniha je rozdělena do čtyř základních částí. První úvodní část naznačí, kde se mohou na sídlištích vůbec skrývat nějaké půvaby a jak je možné, že nám tak dlouho zůstávaly skryty. Druhá část, studie, je rozdělena do tří kapitol mapujících vývoj ideí a podoby sídlišť, vliv stavebníka a doby na jejich kvalitu, památkově chráněných sídlišť a sídlišť v památkovém zájmu.  Vývoj idejí a podob hromadné bytové výstavby seznamuje s předchůdci dnešních sídlišť, zamýšlí se nad množstvím podobných znaků slohů prosazovaných totalitními režimy a jejich většinovou oblíbeností a nad nižší mírou přijetí sídlišť vybudovaných na principech funkcionalismu podle zásad Athénské charty a analyzuje možné příčiny tohoto stavu, představuje vývoj a základní typy domovních dispozic. Analyzuje vliv stavebníků, jimiž byli stát, města, podniky a družstva, na kvalitu návrhu obytných souborů a jejich realizace. Druhá část je zakončena přehledem tuzemských souborů a objektů hromadného bydlení v průřezu 20. stoletím, které mají státem garantovanou památkovou ochranu. Doplněny jsou o soubory, které mají srovnatelné kvality, ale chráněny nejsou. Chronologické řazení poskytuje představu, která období jsou doceněna a která nikoliv. Objektivizace hodnocení je dosaženo srovnáním s odpovídajícími chráněnými a ceněnými soubory sousedních zemí - Slovenska, Polska a Německa. tvrtá část knihy přináší podrobnější pohled na deset českých a moravských sídlišť, která svými kvalitami vybočují z hlavního proudu.

Královské město Uničov bylo založeno v souvislosti s jednou z vln vrcholně středověké kolonizace na počátku 13. století. Tehdy vznikla základní struktura osídlení celého regionu v podobě, která přetrvala do dnešních dnů. S nepatrným časovým odstupem probíhalo rozšiřování církevní správy oblasti. Kniha přibližuje vývoj zázemí města, a to prostřednictvím analýzy strukturálních změn osídlení a stavebního vývoje církevní architektury. Kromě terénních výzkumů a povrchových průzkumů v bezprostředním okolí Uničova je hlavní pozornost věnována historii utváření sítě venkovských farních kostelů v regionu v době vrcholící kolonizace. Výsledkem propojení archeologických pramenů, historických zpráv a stavebně historických průzkumů je komplexní pohled na proces formování krajiny nejen v průběhu tzv. dlouhého 13. století, ale také v následujícím období.

Na stavby postavené v letech 1945–1989 stále ještě nepanuje jednotný názor. Přitom již od jejich vzniku uplynulo několik desítek let, tedy doba, kterou odborná i širší veřejnost často podmiňuje nárok na památkovou ochranu. Cílem publikace je přiblížit roli Národního památkového ústavu (NPÚ) v péči o poválečnou architekturu a objasnit výzvy a problémy, kterým v této oblasti čelí. Katalog stejnojmenné výstavy je členěn do několika kapitol podle charakteru činností NPÚ, k nimž patří vytipovávání potenciálních nových památek, vedení jejich seznamu a v neposlední řadě také dozor při rekonstrukcích. Hlavní část katalogu pak pojednává o pražském metru, jemuž se autoři věnovali v rámci výzkumu v posledních letech. Soustředí se na původní architektonické řešení tohoto nejrozsáhlejšího veřejného interiéru, který v období normalizace v Československu vznikl, a na jeho památkový potenciál. Posláním publikace je rozšířit povědomí o hodnotách nedávné, ale rychle mizející architektonické vrstvy.

Kniha se tematicky zaměřuje na tvorbu Adolfa Loose v širších souvislostech, jež vedou až k současnému architektonickému dění. Jednotliví autoři a autorky mezinárodního kolektivu se soustředili jak na jeho ideje a tvorbu, tak na příklady přímých i méně zřejmých návazností na jeho dílo. Hlavním scelujícím prvkem je vazba k prostoru v architektuře, jenž se stal klíčovým bodem architektonického myšlení na konci 19. a na začátku 20. století. Kniha zahrnuje ukázky Loosovy tvorby, dále texty historiků architektury a architektů věnujících se Loosovu dílu dlouhodobě také teoreticky (Hermann Czech, Petr Domanický, Jana Laubová, Christopher Long, Dan Merta, Martina Mertová, Maria Szadkowska, Yoshio Sakurai, Filip Šenk, William Tozer) a praktikujících architektů, kteří s koncepty a idejemi architektonického prostoru pracují a dále je rozvíjejí (Alberto Campo Baeza, Sou Fujimoto, Momoyo Kaijima, Mauricio Pezo and Sofía von Ellrichshausen). Nová publikace, jejíž vznik inicioval spolek Architectura a vydal ji ve spolupráci se společností Akontext a Technickou univerzitou v Liberci, přímo navazuje na online výstavu konanou v omezené podobě v době lockdownu v Galerii Jaroslava Fragnera u příležitosti 150 let od narození Adolfa Loose (10. 12. 1870 v Brně – 23. 8. 1933 Kalksburg u Vídně).

Koldům v Litvínově je unikátní stavbou, která učila nájemníky v 50. letech minulého století kolektivně žít. Záměrem bylo ušetřit čas a nabídnout pod jednou střechou vše, co člověk potřebuje. Koldům měl ženu osvobodit od domácích činností, aby se mohla věnovat práci v továrně nebo na úřadě. Jak experiment dopadl a jak na život v Koldomu vzpomínají první nájemníci?

Obrazová publikace populární formou a prostřednictvím unikátních fotografií popisuje vznik této monumentální stavby a přibližuje čtenáři život v ní.

Monumenty těžkého průmyslu, které v Kladně a jeho okolí zůstaly napospas zubu času, přírodě nebo sběračům kovů. Fotograf Šimon Vejvančický zachytil jejich proměny prostřednictvím unikátních analogových fotografií, u kterých experimentuje s formáty, materiály i fotografickými postupy. Vzniká tak jedinečná umělecká výpověď, která nemůže chybět v knihovnách milovníků fotografie, urbexu nebo českého průmyslového dědictví. Text in Tschechisch und Engl.

Publikace koncipovaná nejen jako průřez lidovou architekturou regionu Sedlčanska, ale především jako průvodce po Muzeu vesnických staveb středního Povltaví, pobočce Hornického muzea Příbram. Přibližuje okolnosti vzniku muzea, postup výstavby i jeho další činnost. Stěžejní část knihy je věnována dvěma desítkám obytných i hospodářských staveb ze 17. – počátku 20. století, které byly do areálu skanzenu postupně transferovány od roku 2000. Autoři jednotlivé objekty detailně popisují, přiblíženy jsou i okolnosti přesunu, stavební vývoj a osudy jejich obyvatel. Výklad doplňuje výkresová dokumentace objektů, historické mapy a množství fotografií původního i současného stavu.

Palác Elektrických podniků patří mezi největší a nejvýznamnější památky meziválečné funkcionalistické architektury na území dnešní ČR. Velkorysý objekt podle návrhu architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže byl dokončen v roce 1935 a svého času platil za největší administrativní budovu i za ukázku moderních stavitelských postupů a technologií.

Kniha není jen výpravnou monografií představující architekturu a typologii tohoto výjimečného objektu. Zabývá se současně společenským a kulturním kontextem doby jeho vzniku, a to zejména na pozadí nové stavební formy – městského paláce a rozvíjející se metropole. Z velké části mapuje i rozsáhlou přestavbu spojenou s částečnou konverzí, kterou lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu na území Prahy. To vše se prolíná s úvahami historiků, techniků a architektů o tektonice, materiálech, ale zejména kompozici, řádu a estetice, které jsou nadčasovým poselstvím této stavby.

The catalogue of the exhibition of architecture attempts to convey a basic idea of the architectural development, personalities, and tendencies of the period 1958-1989, with possible selected overlaps up to the year 2000. The order is thematic, emphasizing the main variables of post-industrialization, post-war culture and lifestyle, and the history of everyday life: the exhibitions (EXPO), housing (prefabricated housing), high-tech architecture, and telecommunications (Sial, TV towers, and telephone exchanges), culture and services/sports (socialist consumerism, leisure), and critical architecture. The NGP Architecture Collection is a key resource, supplemented by available material from external source. The catalogue builds on the image series presented in the exhibition, illuminating buildings from non-traditional angles, in a cultural and social context. Taking inspiration from Aby Warburg’s pictorial Atlas, in terms of visual studies, the image becomes the medium, and what is crucial is the visual information it contains in the context of culture – not the stylistic development.