Belletristik

Sedmnáct rozhovorů Luboše Xavera Veselého s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem v oblíbeném pořadu Pane prezidente… internetové XTV vychází v knižní podobě jako dárek Václavu Klausovi k jeho jednaosmdesátým narozeninám. Rozhovory o vážných věcech, o covidu, Green Dealu, válce na Ukrajině, ale i těch veselejší a úsměvných. Takové jsou Xaverovy „hovory s VK“ i tato kniha. „Václav Klaus je osobnost, která jistě budí emoce, která má co říct, má o čem mluvit, ale hlavně! Patří k těm málo lidem, kteří jsou ochotni vést dialog,“ říká o svém hostu Luboš Xaver Veselý.

Anna Gablerová (1830–1903) si vedla deník bezmála celý život. Její zápisky, dochované ve třech objemných sešitech, tak skládají zcela mimořádnou mozaiku 19. století v Čechách. Neliterárním, avšak o to působivějším jazykem přibližují každodenní život její rodiny a blízkých, stejně jako události, které se později staly součástí „velkých“, učebnicových dějin. Je z nich možné vyčíst též mnoho o převládajících společenských stereotypech, představách, zvycích. A především o autorce samotné, která ke svému nelehkému údělu přistupovala s obdivuhodnou silou a houževnatostí.

Rozsáhlý soubor vzájemné korespondence významného českého psychiatra, psychoanalytika a surrealistického básníka Zbyňka Havlíčka (1922-1969), syna prozaika Jaroslava Havlíčka, s Evou Prusíkovou, je strhujícím milostným románem v dopisech, mimořádným kulturně-historickým příspěvkem k poznání českého kulturního a politického života 60. let 20. století, sondou do dějin české psychiatrie i jedinečným svědectvím o dějinách poválečného českého surrealismu.

Po téměř sto dvaceti letech vychází Šlejharův novátorský román Peklo, odehrávající se během jediné noční směny v městském cukrovaru. Tovární prostor, jímž dané noci prochází hlavní hrdina, mladý inženýr kontrolující chod všech pracovišť, autorovo bezejmenné alter ego, je vybudován jako pekelný, bezcitně surový obraz moderního světa, ve kterém se člověk stává otrokem hmoty. Lidé pracující v útrobách mohutného průmyslového kolosu neznamenají o mnoho víc než součástky, které mají svou vyčerpávající činností přispívat k ustavičné, nikdy se nezastavující produkci. Od malých dětí, sirotků bez domova, až po vetché stařeny, jež jsou svým potomkům doma na obtíž, všichni dřou v mnohahodinových směnách zapřaženi do téže práce, mnozí tak i umírají, nejednou tragicky, a jsou okamžitě nahrazováni dalšími ze zástupů čekajících před tovární branou.

Ve druhém svazku Díla J. K. Šlejhara se setkávají dvě rozsáhlejší práce s venkovskou tematikou. Florian Bílek, mlynář z Myšic je spisovatelovým prvním pokusem o román anebo delší povídku; Šlejhar jej napsal, když mu bylo dvacet let, a tiskem tato juvenilie vyšla až po deseti letech, víceméně proti autorově vůli. Příběh střetu mezi nesmlouvavým uzurpátorským otcem, myšickým mlynářem, a jeho slabošským synem Vácslavem, postupně ničícího Vácslavovu lásku ke krásné, hodné, ale chudé Anince Jakobínské, v podstatě ještě nijak nevybočuje z tradic venkovské prózy 19. století a nese jen málo znaků charakterizujících pozdější Šlejharovo dílo. Uplatňuje se tu však již autorův smysl pro ironii, díky němuž se v textu účinně střídají pasáže dramatické s komickými situacemi a čtenář tak získává barvitý, nepřikrášlený obraz venkovského života.

Oproti tomu Lípa patří k textům vyzrálým. Spor o staletou lípu, „matku rodu“, stojící na rozhraní mezi dvěma statky, přerůstá v mohutné symbolické podobenství boje o pravé životní hodnoty. Patriarchální postava starého statkáře Kučery zosobňuje samu podstatu tradice venkovského světa, dávnověké zkušenosti, hlubokého mravního rozměru a pokorného vztahu k práci a životu.

Předkládaná publikace pojednává o životě houslového virtuosa a muzikanta Jozy Šrogla, který prožil většinu svého hudebního života v Batávii v Nizozemské východní Indii. Kromě své profese věnoval mnoho pozornosti sběratelství nejrůznějšího charakteru, od přírodnin po asijské starožitnosti. Zlomek Šroglových sbírek se dostal také do Náprstkova muzea, které spravuje na 170 předmětů z různých regionů, nejvíce z Indonésie. Hlavní část knihy tvoří editovaná kniha Vzpomínek, kterou Šrogl sepsal po návratu do Čech v roce 1910, a rozsáhlá korespondence se sourozenci pokrývající období od mládí až do konce Šroglova života.

Román se odehrává v 90. letech minulého století, kdy čeští nakladatelé vstoupili na neprobádané území knižního podnikání. Tržní kapitalismus byl nesměle zahájen a souběžně s nově otevřeným prostorem svobody slova a zdánlivě nevyčerpatelnou nabídkou titulů, které bylo konečně možné vydat, protože tomu již nebránila cenzura, se vydavatelé museli střetnout s řadou překážek, na které nebyli připraveni, ale jež provázejí vydávání knih v tržních podmínkách. Nejinak je tomu i v nakladatelství Alfa, kde zastává funkci šéfredaktora Teodor Weinfurter, hlavní postava románu. Jde ve své podstatě o jakéhosi novodobého bojovníka s větrnými mlýny, ve svaté válce o každý titul každodenně putujícího mezi dvěma bojišti – jedním v nakladatelství, druhým v soukromí.

Z intelektuální linie české literatury. Pod souborným názvem Má písmena představuje Česká knižnice čtveřici žánrově odlišných, avšak motivicky provázaných textů Milady Součkové. Zvolený titul zvýznamňuje ústřední téma autobiografické linie autorčiny tvorby — vlastní akt psaní. Již v prozaickém debutu První písmena (1934) — zakládajícím rezervoár scén a motivů, k nimž se bude autorka vracet — se písmo stává médiem vzpomínky. Působivého modernistického propojení slova a obrazu je využito v básnické skladbě Mluvící pásmo — apokalyptické vizi zániku euroamerické civilizace —, která zde vychází společně s reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně linoleí Zdenka Rykra. V generačním románu Zakladatelé (1940) autorka kriticky zpodobila rodinné a mezilidské vztahy ve vyšších vrstvách měšťanské společnosti v prvních desetiletích minulého století. Cyklický návrat k problematice osobní paměti a jejího uměleckého uchopení pak představuje nedokončená vzpomínková próza Vlastní životopis Josefíny Rykrové (posmrtně 1993).

Jako 5. díl ediční řady Kryptadia vydává nakladatelství Lege artis soubor všech dostupných pornografických kreseb Františka Bidla, především faksimile parodické Svatební košile z roku 1931 — jednoho z nejhezčích meziválečných erotických tisků.

V ediční poznámce je navíc doplněn zcela nedostupný a dosud nikdy znovu nevydaný text i výzdoba 1. Hruškova vydání. Dále pak rovněž věrné reprodukce cyklu barevných kreseb Exegese obecných rčení, vytvořeného v roce 1940 jako dárek pro Františka Halase, k čemuž je pro srovnání doplněna jiná, pravděpodobně starší verze téhož cyklu. Následují obrázkové marginálie básnické sbírky Erotické zrcadlo a pro úplnost i všechny Bidlovy obrázky pro Štyrského edice.

Kniha tak představuje ideální doplněk k rozsáhlé Bidlově čítance, vydané v roce 1959.

Druhý svazek pokračuje v ediční řadě Korespondence Jakuba Demla (1878 - 1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Tento soubor má také zásadní význam pro poznání Demlova díla, jeho literárních i duchovních zdrojů, a pro pochopení jeho životních podmínek v době, kdy začal zveřejňovat vlastní knihy (mj. v roce 1907 Homilie a básnickou prvotinu Notantur Lumina) a zároveň se pro svou spisovatelskou i vydavatelskou práci dostával do stále ostřejších sporů s církevními nadřízenými. Spolu s básníkovými dopisy Josefu Ševčíkovi a s dosud nezveřejněnými dopisy Josefu Florianovi a Vladimíru Evermodu Balcárkovi a dalšími, méně početnými soubory listů tvoří korespondence s Fenclem dokumentární doprovod k Demlovým textům, jako jsou deníkové knihy Rosnička a Domů (1912 a 1913) či kniha dopisů Do lepších dob (1927). Dochovaný soubor Demlových dopisů Matěji Fenclovi patří - navzdory zjevné neúplnosti - v básníkově životní korespondenci k nejpočetnějším a nejsouvislejším: obsahuje 96 listů z let 1905 - 1912, Fenclových dopisů se dochovalo 12 - šest z roku 1906, další z let 1912 - 1938 (podrobnější údaje viz přiložený soupis dopisů).

V příběhu slavné houslistky Marie Heritesové a její sestry Boženy se odráží celé složité 20. století – nádherná doba belle époque, strasti obou světových válek, odloučení a opětovné radostné shledávání, touha po objevování krás světa i láska k vlasti a rodným Vodňanům.

Kdo knihou prochází? Otec obou sester spisovatel František Herites a jeho žena Marie, básník a spisovatel Julius Zeyer, skladatelé Antonín Dvořák i Rudolf Friml, malíř Jan Dědina, pěvkyně Ema Destinnová, Alfons Mucha, Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, proslulí houslisté Jaroslav Kocian, Jan Kubelík či jeden z největších českých malířů Jan Zrzavý.

Kde se s nimi potkáme? Například ve Vídni, několikrát v Paříži a kouzelné Bretani, v Petrohradě a Rize, v Bratislavě, za mořem v New Yorku, Chicagu, na Světové výstavě v St. Louis, ale také třeba v menších městech Bay City či Cedar Rapids. A samozřejmě ve Vodňanech a Praze.

Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové.

Predkladaná monografia obsahuje všetko podstatné o slovenskom haiku, od jeho japonských koreňov cez miestne varianty až po vzácne endemity. Záslužná je už tým, že je konečne prvou ucelenou mapou slovenského haiku.

Zároveň je neobyčajne komplexná a pokrýva nielen časopisy a sociálne siete, ale aj autorské šuplíky a rukopisy. Jednotlivé haiku sú citlivo analyzované, text sa navyše nebojí mať názor a jasne pomenúva aj všetko to, čo sa stratilo v preklade. Každý, kto haiku číta alebo píše, tu pre seba niečo nájde – počnúc tipmi na zaujímavých slovenských, ale aj cudzojazyčných autorov, až po príklady empatického a poučeného čítania, ktoré v zrkadle sedemnástich slabík dokáže odhaliť prekvapujúco veľa.

Nový román od čtyřnásobné držitelky ceny Magnesia Litera.Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují — svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa… a neporazitelná síla umění!

Staré viny a schizofrenní svět šedesátých let očima jihočeského kluka.Pro chlapce, hlavní postavu novely s autobiografickými prvky, je začátek „zlatých šedesátých“ časem střetů se schizofrenií společnosti, kdy jiné verze příběhů slyší od rodičů a jiné od učitelů. Během prázdnin se ponoří do tajemství osudu své babičky, která zemřela v koncentračním táboře. Ze střípků vyprávění, vzpomínek a nalezených artefaktů si splétá příběh, jenž končí až detektivní zápletkou. Kdo může za smrt babičky? Jakou roli v jejím životě sehrál děda? A kde je onen most spojující pomyslné břehy?