Zeitgeschichte

Třetí republika, která trvala od jara 1945 do 25. února 1948, byla zdánlivě demokratická. Opravdu pouze zdánlivě, některé předválečné politické strany byly zakázány, někteří občané zbaveni volebního práva. Těmito třemi roky se vinou dvě hlavní dějové linie, jednak linie „národní očisty“, tedy vyhnání českých a moravských Němců, jednak nástup komunistů k moci, jako vždy plný lží, brutality a podporovaný Sovětským svazem. Třetí republika je především příběhem o destrukci státu, zaštítěné ušlechtilými hesly.

Dobříš a nedaleká Příbram patřila k naplánovaným cílům okupačních vojsk, protože se zde nacházela nedaleká základna protivzdušné obrany Prahy a v Příbrami bylo velitelství Západního okruhu. Byly to tedy místa, které bylo nutné zajistit a nedovolit zdejším armádním složkám vykonat jakoukoliv akci.

Vzpomínky občanů se však více zaměřují na dění v Dobříši, nedaleké raketové základně a cestě do Prahy, kde docházelo k více pouličním střetům. Události v Příbrami se více opírají o dochovaná hlášení o pohybu okupačních vojsk v rozmezí 21 – 29.8. 1968 a na to navazují také vzpomínky těch, které invaze zastihla v zahraničí a oni se museli potýkat z okolnostmi z kterými nepočítali.

Závěr knihy se věnuje osudům Dobříšského občana, který pro svůj odchod z tohoto světa si zvolil změnit se v lidskou pochodeň a jeho případ byl natolik komunisty pokřiven a zatajován, že dnes se dá jenom tušit jaké byli přesně jeho pohnutky a nebo proti čemu protestoval.

Manifest je tak trochu žánrem minulosti. Dnes si sotva zvládáme všímat překotných událostí, jsme permanentně něčím překvapováni a žijeme v únavě ze zklamání. Strategická rozjímání, rozvrhy a předpisy věcí budoucích vypadají utopicky už jen v tom, že by je někdo vymyslel, natož realizoval. Nejenže nevíme, co bude, ale často rezignujeme i na zkoumání toho, co by mělo nebo mohlo být.

Michael Hauser se přesto ve svém Manifestu o strategický pohled pokouší. Formou se inspiruje slavným manifestem Marxe a Engelse, ale pohlíží na pozdní kapitalismus 21. století a na možnosti socialistického hnutí z pozic, které se podmínkám panujícím v první polovině 19. století podobají jen zčásti. Socialistická levice se dnes snaží najít nový smysl a potácí se mezi příklonem k liberalismu na straně jedné a k identitárnímu konzervativismu na straně druhé. Michael Hauser ukazuje jinou cestu.

Centrum pro dokumentaci vydává další knihu ze souboru publikací věnovaných obrazům ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze. Na studii věnované sbírce Richarda Poppera (Obrazy ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze: Sbírka Richarda Poppera - Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, o.p.s. (cdmp.cz)) nyní navazuje první část zamýšlené dvousvazkové publikace zabývající se díly, u kterých se nepodařilo identifikovat původního vlastníka. Významnou část knihy tvoří rozsáhlý katalog, který vznikl na základě detailního archivního výzkumu a provází jej barevné reprodukce zkoumaných obrazů – od prací starých mistrů až po díla moderních umělců jako byl J. Schikaneder či A. Chittussi.

Katalog a soupis provenienčních záznamů předmětů, pocházejících z majetku obětí druhé světové války, které byly v poválečné éře prodány ze svozového zámku Sychrov do soukromých rukou.

Od roku 1993 probíhá ve Slovanském ústavu AV ČR, v. v. i., systematický výzkum dějin ruské emigrace v meziválečném Československu. Během této doby bylo nashromážděno velké množství životopisných materiálů o ruských emigrantech i jejich vědecké a kulturní činnosti. Díky tomu mohl vzniknout i výběrový biografický slovník Osobnosti emigrace z území Ruské říše v meziválečném Československu.Do slovníku jsou zařazeny především ty osobnosti, které se podílely se na rozvoji československé vědy, kultury a umění, účastnily se politického nebo spolkového života anebo vynikly v dalších oborech a odvětvích. Ve výjimečných případech se zde objevují rovněž ruští životní partneři a partnerky význačných českých osobností. Kromě kartotéky Slovanského ústavu byly základními prameny při tvorbě hesel osobní kartotéka Anastazie Kopřivové, kartotéka Slovanské knihovny, literatura a archivní materiály z ruských, českých a slovenských archivů. Dále byly použity materiály z rodinných archivů potomků emigrantů a materiály uchovávané na místních úřadech (matriky, záznamy obecních úřadů a místní kroniky).

Jednotlivá hesla obsahují základní biografické údaje o vlastní osobě a rodinných příslušnících, adresy pobytu v ČSR, je popsáno její vzdělání a zaměstnání v předrevolučním Rusku i v ČSR, eventuální účast v občanské válce a samotná emigrace, členství v ruských, českých i mezinárodních vědeckých, kulturních a zájmových spolcích a organizacích, udělené řády a vyznamenání. Pokud dotyčný z ČSR odjel do další země, je uvedeno, kdy, kam a stručně jeho činnost v novém domově. Heslo obsahuje bibliografické odkazy a údaje o českých i zahraničních archivech, ve kterých jsou uloženy materiály dané osobnosti, a výběrovou literaturu.

Slovník je rovněž doplněn anotovaným seznamem potomků ruských emigrantů, kteří se narodili již v Československu a dosáhli zde významných úspěchů ve svém oboru. Součástí slovníku je bohatý ilustrační materiál.

Všechno, co chcete vědět o projektu Moravského židovského muzea Mehrin, se dočtete v této knize. Proč přijel do Brna přednášet Timothy Snyder? Bude se v Brně stavět podle vítězného návrhů slavného japonského architekta Kengo Kumy? Jak začala spolupráce Mehrinu s nejmodernějším židovským muzeem, které se nachází v Tel Avivu?

Z obsahu: Unikátnost židovské Moravy. Mikulovské muzeum. Dům Mehrin. Mezinárodní konference. Nadační fond. 

Kniha se zabývá institucionálním vývojem a každodenním provozem Vysoké školy zemědělské v Praze (dnešní České zemědělské univerzity v Praze) od jejího osamostatnění v roce 1952 do počátku devadesátých let 20. století. Historický přehled uvede čtenáře a čtenářky do nejstarších dějin vysokého zemědělského školství v Praze a následně do kontextu institucionálního a personálního vývoje, pedagogických a vědecko-výzkumných proměn Vysoké školy zemědělské, včetně společenských, ekonomických a politicko-ideologických procesů, které ovlivňovaly její fungování, organizaci a další směřování. Prostřednictvím životopisných vyprávění publikace nabízí možnost sledovat, jak na jednotlivá období existence instituce v období socialismu vzpomínají zástupci z řad několika generací představitelů školy, akademických pracovníků a studentstva. Vzpomínky reflektují různé otázky od osobních motivací ke studiu, možnosti a průběhu studia, každodenního chodu jednotlivých fakult a kateder, až po vývoj vyučovaných disciplín nebo vliv komunistické ideologie.

Padesátá léta představují jedno konkrétní desetiletí v dějinách této země. Desetiletí počátku komunistické diktatury, která zásadně změnila charakter společnosti. Desetiletí perzekucí, procesů, obětí, železné opony. Ale i desetiletí nadšení, mládí, budování a víry v nový, lepší svět. Ten se však měl vědomě budovat za cenu nesvobody. Tehdejší Československo prošlo asi největší společenskou změnou za poslední století. Změna se dotkla společenské struktury, ekonomiky, kultury, politiky i zahraničního zakotvení. To vše chce tato kniha, vycházející u příležitosti výstavy konané v Národním muzeu od června 2023, ilustrovat a přispět snad k pochopení období mezi lety 1948 a 1960.

Stanislav Krátký (1922–2010) se narodil a vyrostl v Brně, kde vystudoval teologický seminář. Během studia absolvoval totální nasazení v Polsku. Po vysvěcení na kněze r. 1946 působil v Žarošicích, Brně-Řečkovicích a Brně-Husovicích (kde spolupracoval s Dominikem Peckou), v Žeroticích, mj. organizoval tajné vzdělávání kněží. Roku 1958 byl odsouzen ke třem rokům vězení, po propuštění pracoval jako jeřábník. V srpnu roku 1968 byl tajně vysvěcen na biskupa pro úkoly skryté církve. V roce 1969–70 přednášel na olomoucké teologické fakultě o II. vatikánském koncilu, v té době také vydal svou jedinou publikovanou práci Druhý vatikánský koncil a jeho poselství. Po roce 1968 působil jako farář v Kunštátě a Hrádku u Znojma, od roku 1999 byl proboštem v Mikulově. Patřil mezi spoluzakladatele Radia Proglas a byl hnací silou mnoha dalších akcí a projektů. Svým působením ovlivnil duchovní i kulturní život až neuvěřitelně pestrého okruhu svých přátel, žáků i posluchačů, z těch známých mezi ně patřili např. Bedřich Fučík, Dominik Duka, Dagmar a František Halasovi, Jiří Grygar, Vladimír Čermák, Iva Brožová, Petr Fiala, Václav Malý, Martin Holík. Podrobný životopis Stanislava Krátkého vychází z rozsáhlého archivního výzkumu, rozhovorů s pamětníky i kritického studia archivů Státní bezpečnosti. Tato čtivá biografie, přehledně mapující oficiální i skryté aktivity mimořádné osobnosti otce Stanislava, vychází v roce, kdy si připomínáme 100. výročí jeho narození.

Kniha se zabývá dějinami českého a československého ministerstva zemědělství v letech 1938–1989. Nabízí nový pohled na činnost a působení úřadu v době druhé republiky, nacistické okupace a třetí republiky a přináší první zpracování dějin ministerstva v období komunistické diktatury. Věnuje se podrobně organizační struktuře úřadu a popisuje činnost jeho složek. Je příspěvkem k dějinám státní správy a také k historii zemědělství. Rozebírá všechny hlavní procesy, které v českém a československém zemědělství ve vymezeném období probíhaly, jelikož je ministerstvo řídilo nebo zásadně ovlivňovalo. Popisuje činnost jednotlivých ministrů zemědělství, přináší stručné životopisy těch nejvýznamnějších a přibližuje i působení dalších čelných pracovníků úřadu. Zmiňuje také nejzásadnější právní předpisy, které měly razantní vliv na život zemědělců. V neposlední řadě se kniha snaží popsat, jak se měnily kompetence ministerstva, jaký byl význam resortu v různých obdobích a kterým orgánům eventuálně podléhal.

Historie někdy postupuje pozpátku. I v sexu. Sexuální revoluci si běžně spojujeme s šedesátými lety, feministickými a občanskými hnutími — a Západem. V oblasti sexu však bylo jednou z nejprogresivnějších zemí po druhé světové válce komunistické Československo. K legalizaci potratů či dekriminalizaci homosexuality tu ovšem došlo nikoli občanským tlakem, ale za dohledu sexuologů, psychologů a demografů, kteří chtěli pod odborným vedením utvořit rovnostářskou společnost. Tento společenský projekt skončil s nástupem normalizace, a dosažený pokrok ohledně genderových pořádků či pojetí sexuality dokonce začal couvat: ženy měly být v pozdním československém socialismu především pečujícími matkami a starostlivými manželkami, sex měl fungovat hlavně jako koření usedlého manželského života.

Politika touhy vypráví fascinující dějiny utváření sexuality, rodiny nebo orgasmu v nečekané perspektivě socialistického řízení shora. Historii, která pokračuje v českých tělech, kultuře i politice. Übersetzung aus dem engl. Original: Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989, 2018.

Alexandr Mitrofanov patří k nejvýraznějším osobnostem české žurnalistiky posledních třiceti let. Jeho životní příběh a rozkročení mezi dva světy mu poskytuje jedinečný vhled jak do ruské, tak i do české duše.Orientuje se v domácí politice a jejích zákoutích, labyrintech a přesmyčkách. Zároveň se nebojí tvrdě kritizovat a trefně pojmenovávat i negativní jevy, které v posledních letech čím dál víc prostupují českou společností a mění se v temné proudy.

Zároveň bedlivě sleduje dění na Východě. Hluboká znalost Ruska mu totiž už dávno vyslala varovné signály, že z téhle země nás v nejbližší době nečeká nic dobrého. Mnozí ho měli za strašáka. Jenže invaze na Ukrajinu mu dala za pravdu. A on umí jako málokdo popsat, proč to tak je.

Kniha mapuje jak jeho život od mládí v Sovětském svazu až po komentátorskou současnost v českých médiích, tak velká témata a události, jichž byl svědkem a novinářsky je pokrýval: vývoj české politiky po roce 1989, dráhu Miloše Zemana, postsovětský vývoj v Rusku, osobu Putina, současnou válku v Ukrajině a též proměny české společnosti a žurnalistiky.

1948-1989.

Monografie se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy. V případě úsilí o stavbu, uskutečnění a konsekrací (benedikcí) několika kaplí a kostelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se tak jedná o anomálie a výjimky, které vycházejí ze specifických podmínek vnitrocírkevních, společenských a lokálních. Vlastnímu tématu realizací proto předchází zasazení do širšího kontextu příspěvků evropské historiografie, situace organizované teistické religiozity a sakrálního stavitelství ve vybraných zemích bývalého východního bloku, posunů spojených s II. vatikánským koncilem jakožto paradigmatické změny v církevních dějinách a vývoje české církevní politiky, především v době pražského jara.

Předkládaná monografie přibližuje jeden z jáchymovských táborů, ve kterém vězni žili. Lágr Rovnost se řadil k jednomu z největších a v prvopočátcích i k nejhorším táborům, ve kterých mohli vězni skončit. Autor podrobně popisuje, jak tábor vznikl a jakou funkci zastával v celém systému uranových lágrů. V neposlední řadě přibližuje čtenářům každodenní život v táboře, vzpomínky vězňů na denní režim tábora nebo jak probíhala těžba uranu.