Kunst

Národní galerie představuje výstavní katalog, který otevírá téma bruslení a hokeje ve výtvarném umění. Tento kolektivní sport se u nás od svého vzniku na počátku 20. století těšil velké oblibě a hokejové zápasy pro nás měly v souvislosti s historickou situací výjimečně hluboký význam. Ještě předtím, než se začal hrát hokej, se ale intenzivně bruslilo, což je prezentováno v katalogu i na výstavě. Společenské bruslení lze chápat jako počátek veškerých her a organizovaných aktivit na ledě, z nichž nejvýraznější odezvu našel později, jak z hlediska popularity, tak ve výtvarném prostředí, právě hokej. Jednotlivé kapitoly katalogu, strukturované do jedné historické a čtyř umělecko-historických studií, sledují všechny tyto vývojové fáze a zejména na základě exponátové náplně výstavy, která vychází z českých sbírek, zhodnocují, jakého odrazu se této sportovní disciplíně ve výtvarném světě dostalo. A to jak v historii, tak v současnosti, protože řada umělců vytvořila svá díla právě u příležitosti této výstavy. Otevírá se tím téma, které nebylo dosud komplexněji zpracováno ani prezentováno.

Monografie doprovázející stejnojmennou výstavu nabízí netradiční pohled na české moderní umění. Představuje stálé aktuální a přitažlivé téma, jakým je moderní umělec a jeho tvorba. Sleduje motiv zobrazení umělce jako kuřáka od baroka až po meziválečné období, zejména se zaměřuje na umění přelomu 19. a 20. století. Významní čeští umělci, jakými byli Jan Preisler, Emil Filla, František Kupka či Bohumil Kubišta, se na svých autoportrétech zachytili s kuřáckými atributy. Co je vedlo k tomu, že opustili tradiční zobrazení malíře s paletou a štětci? A co tato stylizace vypovídala o proměně jejich postavení ve společnosti a o jejich pojetí umělecké tvůrčí činnosti? Téma je doplněno i mezinárodními souvislostmi.

Kniha Ikariana je záznamem stejnojmené výstavy Ireny Křivánkové v Musoleu Davida Černého. V knize je vyobrazen cyklus obrazů Ikariana, pohledové fotografie na výstavu, text Karla Srpa a dále rozhovor Karla Srpa s autorkou. Ikariana představuje uzavřený soubor na sebe navazujících, tematicky propojených posledních obrazů Ireny Křivánkové, týkající se krajních okamžiků lidského života, pojatý jako dramatická, souvislá cesta, která má svůj začátek, vyvrcholení a závěr, během níž znázorněné ženské tělo prochází zlomovými zkušenostmi ztráty sebe sama, vnitřního zrcadlení, odpoutání se od pozemského života a opětovného znovuzrození a smíření. Je osobní výpovědí, ve které se autorka ztotožňuje s malovanou postavou, propůjčuje jí vlastní rysy, a stává se tím hlavní účastnicí svých obrazů. Jejich hrdinka podstoupila zkušenosti odtělesnění, probíhající na pomezí světla a tmy jako odvěký vnitřní zápas touhy po očištění.

1750-1880 in the Moravian Museum in Brno.

Publikace Stanislav Podhrázský a přátelé je spojena se stejnojmennou výstavou, kterou připravil GASK k uplynulému stoletému výročí narození Stanislava Podhrázského (1920- 1999). Představuje průřez autorovým dílem v souvislostech uměleckého prostředí a osobních vazeb, v němž dílo vznikalo, klade důraz na období tvůrčího hledání, které bylo spojené se skupinou nejbližších přátel, kterými byli Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal a Mikuláš Medek. Text kurátorky výstavy Adriany Primusové zasazuje uměleckou tvorbu Podhrázského do souvislostí osobních vazeb a prostředí, v němž dílo vznikalo a hrálo ve složité historické době zásadní význam. Důraz je kladen na období tvůrčího hledání tohoto společenství, v němž se osobní vazby protínaly s intelektuálními zájmy a které vytvářelo paralelní myšlenkově svobodný prostor v nesvobodné době. Tyto umělce, kteří se stali určujícími osobnostmi českého poválečného umění, spojovala tvůrčí cesta, na níž v určité době sdíleli společný obraz světa. Text Daniela Vojtěcha Krajina mysli pak tento obraz světa přibližuje, když tvorbu Podhrázského uvádí do hlubších myšlenkových souvislostí.

Kniha představuje tvorbu jednoho z našich nejpozoruhodnějších výtvarníků dvacátého století.

Boudník představil na sklonku padesátých let a na začátku let šedesátých své vlastní originální grafické techniky. Nazval je aktivní, symetrickou a magnetickou grafikou, a ovlivnil jimi celou následující generaci umělců, jenž na Boudníkův odkaz svým způsobem navázali, nebo se vůči němu vymezili. Přes jeho inovativní postupy, které neměly obdoby u nás ani ve světě, se Boudník stal obětí své doby, která jeho snahy nechápala, ba je zesměšňovala. I proto o něm doposud kolují nejrůznější legendy a mylné domněnky, které chystaná publikace uvádí na pravou míru.

Ačkoli patří Vladimír Boudník k našim nejuznávanějším umělcům, prakticky neexistuje literatura, která by se komplexně zabývala jeho dílem. Na rozdíl od životopisné literatury a soupisu díla, která pocházejí například od Boudníkova bývalého spolupracovníka z ČKD Ladislava Merhauta, se historička umění Eva Čapková zaměřuje na Boudníkovu cestu, která jej dovedla k vynálezu nových grafických postupů. Autorka se také podrobně věnuje jeho mírovým provoláním a Manifestům explosionalismu, které jsou jedněmi z prvních samizdatů na našem území po roce 1948.

Součástí publikace je bohatá obrazová příloha, která kromě celé řady reprodukcí Boudníkových děl z významných institucí představuje i tisky z neznámých soukromých sbírek, které dosud nebyly publikovány. Jako taková představuje kniha Boudníkovo dílo v zatím nejucelenější podobě, zprostředkovává poznání Boudníka jako umělce světové úrovně, a poukazuje na jeho místo nejen v českých dějinách umění.

Raná tvorba Aloise Wierera (1878 – 1947) je spojena s bohémským prostředím soustředěným kolem skupiny Jung-Prag. Osudový vliv na něj měli zejména Gustav Meyrink a Paul Leppinn. Maloval fantaskní pohádkové motivy, z nichž některé publikoval slavný německý časopis Jugend. Prosadil se i jako ilustrátor, mezi nejvýznamnější knihy patří Zabiják Emila Zoly, Židovské písně, Povídky Malostranské Jana Nerudy a Babička Boženy Němcové. Kreslil pro Humoristické listy, Švandu dudáka, Malého čtenáře. Jako scénograf pracoval pro Nové německé divadlo v Praze. S přáteli V. H. Brunnerem a Adolfem Kašparem sdílel vášeň pro loutkové divadlo, pro které vytvořil několik výprav. Po vzniku první republiky byl nucen přizpůsobit se vkusu pražských Němců a stal se jedním z „tvůrců“ takzvaného třetího rokoka. Wiererovo dílo zahrnující vedle olejomaleb, kreseb, lept, litografii a dřevoryt je vhledem do romantického světa německé Prahy, který je dnes nenávratně ztracen a řadí ho mezi nevýznamnější malíře Prahy vůbec. Texr in Tschechisch und Deutsch.

Průvodce muzeem.

Martin Zet konfrontuje a interpretuje dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920 K-1995). Osudy svého otce a jeho tvorba ve veřejném prostoru v poválečném Československu, počínaje již jeho aktivitami za války se staly uměleckým výzkumným projektem Martina Zeta na pražské UMPRUM. Tento doktorandský projekt byl obhájen v září 2022.

Kolektivní monografie představuje tvorbu multimediálního umělce Milana Langera (1944–2017), jehož mnohovrstevnaté a rozsáhlé dílo bylo dosud širší i odbornou veřejností neprávem opomíjeno. Vizuální umělec, performer a básník Milan Langer vstoupil do uměleckého prostředí koncem 60. let v souvislosti s akčním uměním v Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Od počátku své umělecké dráhy rozvíjel vizuální poezii. V roce 1975 se přestěhoval do Hradce Králové a začal se soustavně věnovat tvorbě obrazových sérií (až do roku 2017), v rámci nichž používal především techniku sítotisku, později experimentoval s fototisky a nadále pokračoval v realizaci akcí. V 90. letech spolupracoval s hudebníky (I.R.A., MAO) a navíc pronikl do oblasti video-artu ve spojení s performancí. Roku 2000 spoluzaložil uměleckou skupinu Victory Nox Art Division Team, paralelně se věnoval vizuální poezii pomocí techniky digitálního tisku a básnické tvorbě. Pro Langera je charakteristické propojování různých médií a rovněž velký důraz na kolektivní spolupráci při realizaci projektů, konceptuální přístup a pozice mimo oficiální umělecké prostředí.

V muzeích na historickém území Čech je uloženo asi 170 iluminovaných rukopisů a zlomků, počítaje v to i památky, které jsou zde pouze deponovány, ale jsou majetkem jiných subjektů. V odborné literatuře byly doposud podchyceny nesystematicky; z tohoto důvodu je badatelský zájem o ně velmi nevyvážený. Katalog iluminovaných rukopisů v českých muzeích, vytvořený na základě nového výzkumu a v souladu s požadavky soudobé kodikologie na popis vnějších i vnitřních znaků a vybavený rozsáhlou obrazovou přílohou, proto poprvé v úplnosti podchytil podrobným uměleckohistorickým popisem všechny výtvarně zdobené středověké a raně novověké rukopisy příslušných institucí. Publikace tak umožní badatelům orientovat se v rozsáhlém fondu vyobrazení nejrůznějších námětů a jako spolehlivá pomůcka se může stát východiskem práce nejen historiků, kodikologů a historiků umění, ale i odborníků v dalších vědeckých disciplínách, domácích i zahraničních, jimž slouží anglická sumarizující stať a ikonografický rejstřík.

Katalog výstavy. Letošní nejrozsáhlejší výstava Blatského muzea v Soběslavi představuje to nejlepší z díla akademického malíře Richarda Laudy, rodáka z Jistebnice a účastníka táborského kulturního života (1873-1929). Výstavu pořádáme u příležitosti 150. výročí jeho narození. K vidění budou Laudovy olejomalby, akvarely, kresby, grafiky i knižní ilustrace s krajinářskými a figurálními motivy.

Celobarevná publikace předkládá odborné i laické veřejnosti souhrnný katalog evropských vějířů ve sbírce Západočeského muzea v Plzni. Monografie je rozvržena do dvou částí. Úvodní textová část seznámí čtenáře s komplexním pohledem na historický vývoj vějíře, poskytne základní informace k typologii vějířů, používanému materiálu a výzdobným technikám. Představuje historii plzeňské sbírky, okolnosti jejího vzniku a obsah se zřetelem na typologické zastoupení v kontextu produkce vějířů ve střední a západní Evropě. Katalogová část je řazena chronologicky, doplněna velkoformátovými fotografiemi a odkazy na analogické sbírkové předměty ve světových muzeích. Obecný rejstřík a heslář doplňuje poznámkový aparát.

Medijní kresby jsou širší veřejnosti neznámé a v ucelenějším souboru reprodukovány poprvé. Knihu uvozuje zásadní text o medijním umění v celosvětovém kontextu. Osnovou knihy je pak působení spolku Bratrství (1914– 1951) v Radvanicích, jenž se stal na dlouhou dobu základnou rozvoje spiritistického hnutí ve Slezsku a měl širokou paletu činností od pěveckého sboru, přes nesmírně důležitou činnost vydavatelskou, až po pořádání výstav. Nástup komunistické diktatury znamenal nejen jeho konec, ale i léta represí a věrní spiritisté se své většině ukryli do vnitřní emigrace. To, co bylo léta budováno, bylo zničeno, rozprášeno, mnohé nenávratně, něco bylo skryto v rodinách odvážných spiritistů. Po mnohaletém úsilí se podařilo dohledat velký konvolut archivních materiálů a přes 250 kreseb. Medijní kresba je neuchopitelná, živená psychickým světem spiritismu. Ruka kreslícího média není řízena jeho vědomím, ale rozlehlým podzemním světem zemřelých, který překračuje možnosti lidského poznání. Jako k inspiračnímu zdroji se k ní hlásila řada významných představitelů moderního českého a světového umění, kteří právem považovali kresby médií za zázrak, jenž se vzpírá jakémukoli zařazení. Kniha je zásadním příspěvkem do dějin světové kultury.

Publikace je věnována primárně stavbám a technologickým zařízením souvisejícím se sklářskou výrobou. Proces výroby skla a jeho zušlechtění (rafinace) zahrnuje pestrou škálu provozů od přípravy surovin, přes hutní haly až po rafinerie, reprezentované budovami zahrnujícími více rafinačních technik, nebo jen jednu z nich. Regionálně je práce vymezena borsko-šenovskou sklářskou oblastí, která náleží v celorepublikovém kontextu mezi nejvýznamnější regiony tohoto odvětví. Je situována v severních Čechách v okolí měst Nový Bor, Kamenický Šenov, Česká Kamenice a Chřibská, tedy na území dnešních okresů Česká Lípa (Liberecký kraj) a Děčín (Ústecký kraj). Zejména koncentrace rafinerií skla a obchodu se sklem je zde od 17. století až do současnosti mimořádná.

Časově je těžiště práce zaměřeno především na období od druhé poloviny 18. století do poloviny 20. století, tedy na protoprůmyslovou a průmyslovou výrobu. V borsko-šenovské oblasti má sklářský průmysl dosud významnou pozici, velké množství zdejších obyvatel dodnes pracuje ve větších firmách, nebo menších dílnách či ateliérech, tak jak tomu bylo i v předchozích staletích.

První kapitola je věnována charakteristickým rysům oblasti (geologie, vodní toky, správní vývoj). Další kapitola shrnuje základní rysy historického vývoje sklářské výroby ve sledovaném regionu se snahou o zachycení důležitých mezníků, které měly vliv na vznik a lokalizaci sklářských hutí, rafinačních provozů a obchodu se sklem, a to především v době jejich největšího rozmachu od 17. století až do 20. století. Důležitá je třetí kapitola shrnující technický a stavební vývoj objektů spojených s komplexním technologickým tokem sklářské výroby. Nejrozsáhlejší částí práce je Registr lokalit se sklářskými provozy, ve kterém jsou stručně vyjmenovány základní údaje k jednotlivým sídlům dané sklářské oblasti.