Kunst

Kladrubský klášter byl založen z vůle panovníka v řídce osídleném pohraničním hvozdu ve 12. století. Jako strategický bod poblíž obchodní tepny tehdejší Evropy, později známé jako Norimberská stezka, se stal jakousi duchovní nárazníkovou zónou. Založení kláštera znamenalo jeden z kroků, kterými se kníže Vladislav I. přihlásil ke skupině rodících se evropských států západokřesťanského okruhu. Události, osobnosti a místa spojená s kladrubským klášterem nereprezentují pouze vnitřní dějiny našeho státu, ale především dějiny evropské. Po mnoho staletí spravovala jeho budovy a pozemky společenství lidí, jejichž působení zasahovalo do nadnárodních sfér, ať už to byl řeholní řád benediktinů, anebo šlechtický rod Windischgrätzů. Historické peripetie 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, přinesly dočasnou izolaci od tohoto přirozeného mezinárodního kontextu. Současnost ovšem opět plně umožňuje vnímat kladrubský klášter jako kulturní památku sice lokálně pevně ukotvenou, ale svým významem dalece přesahující hranice českého státu.

Katalog představuje 81 děl francouzského sochařství 19. a 20. století ze sbírky Národní galerie, a to včetně jejich pozdějších odlitků. Publikace přináší zajímavé údaje o sběratelské provenienci a přibližuje kontext česko-francouzského dialogu na přelomu století, který se stal určujícím faktorem pro nákup děl. Každé heslo je strukturováno do několika kategorií, které mají za úkol přiblížit čtenáři nejen sochařský námět, ale také identifikovat konkrétní odlitek. Součástí publikace jsou také odkazy na další exempláře stejného námětu v jiných sbírkách po celém světě a tři rejstříky.

Kniha uvádí do problematiky středověké nástěnné malby (nejen) na území Prahy s ambicí poukázat, že její interpretace není jen výsadním polem dějin umění. Interpretačně otevřená je v odborné rovině nutně také restaurátorům, technologům, historikům v širokém slova smyslu a řadě dalším oborům, z nichž většina působí v oblasti památkové péče. Nejdůležitější je ovšem recepce dochovaných děl „běžnými“ diváky. V jejich vnímání doznává konkrétní a třeba staletí staré výtvarné dílo nový život. Autoři publikace se snaží poukázat na doposud nepříliš akcentované aspekty vnímání specifické skupiny děl minulosti a s tím i na různé ztracené a v naší době již nenalézané kontexty. 
Na knihu statí bude navazovat obsáhlá kniha katalogu všech dochovaných a také třeba i jen doložených památek tohoto druhu na území současné Prahy s názvem „Středověké nástěnné malby v Praze – Katalog“. Rukopis je aktuálně v přípravě pro budoucí redakční zpracování. Intencí autorů je zároveň v budoucnu pokračovat plánovaným soupisem předmětného památkového fondu v Čechách.

Kniha popisuje a rozsáhlým obrazovým materiálem ilustruje vývoj klasické analogové fotografie. Podrobně probírá většinu používaných fotografických procesů a technických prostředků v jednotlivých obdobích jejího vývoje. Vývoj popisovaných procesů dokládá díly, které jimi vznikly.

Národní technické muzeum má díky svým bohatým sbírkám a archivům možnosti vývoj klasické černobílé fotografie podrobně prezentovat. Díky tomu bylo možno popsat všechny zásadní vývojové směry fotografie. Kniha začíná technikami, které předcházely fotografii, postupně jsou pak popsány procesy a technické prostředky pro daguerrotypii, kalotypii, mokrý kolódiový proces, ambrotypii, ferrotypii, chronofotografii, ušlechtilé fotografické techniky, suché želatinové desky i fotografický film. Do publikace bylo zařazeno několik set obrázků s příklady používaných přístrojů a pomůcek. Dějiny fotografie byly dlouho především dějinami používané fotografické techniky. Ke všem obdobím byly připojeny i fotografie, které byly popisovanou technikou provedeny. Kromě fotografií ze sbírky foto-kino jsou zde zařazeny i fotografie z Archivu NTM, kde se nachází i díla většiny významných českých autorů – téměř všichni aktivní fotografové vytvořili díla i z oboru techniky a průmyslu.

Malíř a grafik Ferdinand Staeger se narodil roku 1880 v Třebíči. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách. Živil se jako kreslíř pro časopisy Švanda dudák a Zlatá Praha. V širší známost vešel svojí spoluprací s mnichovským časopisem časopis Jugend, představujícím nejvýznamnější platformu tehdejších uměleckých snah, jehož jméno inspirovalo dodnes užívaný termín Jugendstil, obdobu u nás užívaného názvu secese. Od roku 1908 žil s přestávkami ve Vídni, v Třebíči a Mnichově. Přestože byl vynikající malíř, prosadil se zejména jako grafik. Ilustroval řadu literárních děl, mimo jiné od Adalberta Stiftera, Josepha von Eichendorffa, Hanse Fraungrubera, Eduarda Mörikeho nebo Gerharta Hauptmanna. Staegerovy práce vynikají delikátní, jemně traktovanou kresbou s až minuciózními prvky, upomínajícími spíše na atmosféru biedermeieru. Druhá polovina dvacátých let minulého století představuje pozvolný útlum grafické tvorby a výraznější návrat k malbě. Postupně se u něj projevovaly vlivy symbolismu a propracoval se k exaltovanému projevu kladoucímu důraz na dokonalost formy a malebnost mystických, tajemných, vizí. Během druhé světové války byla velká část jeho díla zničena. Zemřel v roce 1976 v německém Waldkraiburgu.

Umělecná díla z loechtensteinských sbérek ve správě Národního památkového ústavu.

Edice Ad unicum nabízí netradiční pohled na umělecká díla od gotiky k manýrismu z mobiliárních fondů státních hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu. Aktuální svazek je věnován malířským a sochařským dílům od středověku k manýrismu z původem liechtensteinských sbírek na Moravě. Úvodní studie přibližuje historii sběratelské činnosti knížat z Liechtensteinu. Osudy těchto uměleckých kolekcí v poválečné době ilustrují publikované archivní dokumenty, které čtenáři mohou zprostředkovat dramatické momenty snah o záchranu devastovaných sídel a jejich mobiliáře. Umělecká díla, která se dochovala v zámcích Bučovice, Lednice, Valtice a na hradě Šternberk, jsou představena v šedesáti monografických studiích katalogové části. Jednotlivá díla přibližují kromě komplexní fotografické dokumentace archivní snímky, historické fotografie z nabídek starožitníků, dokumentace z historických i aktuálních restaurátorských průzkumů. 

Kniha fotografií Vladislava Galgonka vychází jako šestý díl edice Olomoučtí fotografové, na které spolupracuje Vydavatelství Univerzity Palackého s Muzeem umění Olomouc. Vladislav Galgonek (*1946 v Českém Těšíně) absolvoval lidovou konzervatoř (1967–1969), obor reportážní fotografie (1981–1985). Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971 jako fotograf-výtvarník na dole Odra v Ostravě. Od roku 1973 působí jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se řady výstav v ČR i zahraničí, zejména se skupinou H 70 (Ostrava, Havířov), a uspořádal autorské výstavy: Hukvaldy 1976, Uničov 1984, Jeseník 1985, Havířov, Uničov 1987, Olomouc 1990, Šternberk 1992, Olomouc 1996, 1999. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, publikuje své snímky v ČR i zahraničí.

Josef Werner narozen v Kraslicích (1945) a od roku 1968 žijící v německu je významným výtvarníkem na poli grafiky, malby a sochařství. Vystudoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově u prof. K. F. Dahmena. Tato monografie Vám přináší výběr tohoto významného výtvarníka z jeho celoživotní tvorby v oblasti malby, kresby, grafiky a soch. Žije a tvoří v německém Prienu u Chiemského jezera.

Publikace historicky poprvé uceleně představuje čtenářům antické předměty, které jsou uchovávány v mobiliárních fondech státních hradů a zámků. Publikaci uvozuje kapitola věnovaná fenoménu sběratelství řeckých a římských památek od středověku do 19. století. Pozornost je věnována také slavným římským sbírkám, kolekci kardinála Antoina Perrenota de Granvelle či pražské císařské kunstkomoře Rudolfa II. Představeny jsou rovněž klíčové osobnosti, díky kterým se na naše území antické importy dostaly. V dalších kapitolách jsou na základě materiálů, ze kterých byly předměty vyrobeny, popsány dobové technologie i stručná historie jednotlivých uměleckých a řemeslných oborů. Za každou kapitolou jsou katalogovou formou představeny konkrétní předměty – různé typy keramických nádob a jejich zdobení, keramické lampy, stavební antická keramika, bronzové prvky výzdoby oděvů či zařízení domácnosti, jako je vzácná lampa se stínidlem ve tvaru netopýra, skleněné nádobky, kamenosochařská díla, vzácné gemy i kostěné předměty. Sledovány jsou také příběhy děl, jako je socha/herma bohyně Hekaté, jejíž cesta na české území je doložena kardinálskými sbírkami z Říma přes Besancon do rudolfínské Prahy a dále na černínský Jindřichův Hradec.

Katalog výstavy. Výstava přináší několik sond do fenoménu lidské chůze, od procházky a výletu přes stěhování se a dobrodružné výpravy až po nucený exil. Soustřeďuje se na zpodobení chůze jednotlivce, ale sleduje i kolektivní pohyb. Ke zhlédnutí jsou malby, grafiky, fotografie, koláže, deníky i předměty spojené s chůzí městem či krajinou od předních představitelů české umělecké scény od 19. století až po současnost. Výtvarná díla doprovázejí texty soudobých básníků, jež umocňují zážitek z výstavy, která svou dynamikou podněcuje touhu k osobnímu prožitku putování.

Na výstavě jsou zastoupeni přední umělci od 19. století po současnost, mimo jiné Eugen Brikcius, Václav Brožík, Josef Čapek, František Hudeček, Viktor Karlík, Jiří Kolář, Adolf Kosárek, Václav, Josef a Quido Mánesovi, Josef Navrátil, Emil Orlik, August Piepenhagen, František X. Procházka, Jakub Schikaneder, František Skála, Josef Sudek, Adriena Šimotová a František Tkadlík.

Publikace Vesmír v hlavě předkládá obraz umělecké tvorby slovenské sochařky Pavly Scerankové v posledním desetiletí. Prostřednictvím textů britské kritičky Chloe Stead a českého kurátora Jana Zálešáka je rozvrstvena do tematických kapitol, které přináší vhled do autorčina bohatého sochařského a vizuálního jazyka. Pavla Sceranková (*1980) přináší do oblasti sochařské a objektové tvorby nový autorský jazyk a výraz; novou koncepci, navazující na silný odkaz postmoderního, ale zároveň i neokonceptuálního prostorového umění. Vytváří sochařské objekty a instalace vyznačující se minimalistickou čistotou a citlivým vztahem k danému místu. Jinou polohou její tvorby je vytváření objektů, v nichž je zakomponován prvek akce, které vyzývají diváka k interakci. Někdy nabývají podoby videa, či spíše videosochy, která stojí na pomezí performance, animované sochy a autonomního videa. Vyjadřují existenciální vztah člověka k prostředí, ve kterém žije a se kterým se konfrontuje. V obsahové rovině se Pavla Sceranková intenzivně zabývá reflexí lidského vnímání, pamětí a individuálním prožíváním okolního světa. Vychází z osobního prožitku a zkoumá způsob, jak se tento prožitek uchoval v paměti, respektive jaký tvar nabyl. Autorka tematizuje fenomén vnímání, prožívání aktu vnímání, vztah vnímání ke vnímanému světu a vědomí aktu vnímání. Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium.

Katalog významné části sbírek českých, moravských a slezských hradů a zámků, která zahrnuje architektonické plány, skici, akvarely, návrhy a kresby. Katalog, navazující na knihu Obrazy. Mistrovská díla ze sbírek Národního památkového ústavu je důležitý zejména proto, že většina představených děl není návštěvníkům památek běžně zpřístupněná a mnohé z nich se tak k veřejnosti dostávají poprvé. Publikace je tvořená rozsáhlou úvodní studií, vysvětlující význam kreseb v umění a jejich vztah ke sběratelství středoevropské aristokracie, na kterou navazuje výběrový katalog s odbornými hesly, obsahující více než šedesát nejpozoruhodnějších a umělecky nejvýznamnějších kreseb. Patří mezi ně například díla Tommasa Lauretiho, Giovanni Battisty Naldiniho, Pietra Stevense, Antonia Beduzziho, Johanna Adama Delsenbacha, Cornelise Troosta, Johanna Eliase Ridingera, Francesca Casanovy, Jakoba Matthiase Schmutzera či Moritze von Schwinda. Kniha je doplněna kvalitními fotografiemi,  nejlépe dokládajícími mimořádný význam představovaných uměleckých děl pro památkový fond naší země. 

Publikace formou fotografické dokumentace a podrobného komentáře zpřístupňuje nejvýznamnější ukázky funkcionalistické typografie ze soukromé sbírky pedagoga UMPRUM Karla Císaře. Autor tím navazuje na podobně koncipované předešlé monografie Zdeňka Primuse či Johna Vloemanse. Oproti nim se však soustřeďuje výhradně na funkcionalistickou typografii přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, od slavného Rossmannova sborníku Fronta přes Teigovy architektonické publikace, Sutnarovy výstavní katalogy a Tschinkelovy didaktické příručky, až po méně známé soukromé tisky Antonína Jera. V katalogu pak zohledňuje především jejich – pro funkcionalismus charakteristické – spojení abstraktních forem s fotografiemi nové věcnosti, které měly vést k vytvoření „nového druhu obrazového písma“. Záměrem publikace není pouze prezentovat izolované knižní obálky, ale také srovnat grafické řešení souborů a sledovat užívání prázdného prostoru, redukci geometrických prvků, použití obrazové statistiky a fotomontážních postupů na obálkách. Kniha není určena jen odborníkům z oblasti dějin grafického designu či dějin moderního umění, ale i ostatním zájemcům o tuto problematiku. Grafika Petr Bosák, Robert Jansa.

Čtvrtý svazek ediční řady Česká divadelní fotografie, který představuje tvorbu divadelního fotografa a pedagoga Josefa Ptáčka. Edici vydává Institut umění – Divadelní ústav. Dvojjazyčná publikace JOSEF PTÁČEK prezentuje tvorbu výrazné osobnosti, jejíž svobodomyslnost se projevila nejen v osobním životě, ale je přítomná a zřetelná i v jeho tvorbě. Z ní vyzařuje odpor k podbízivosti a touha zachytit i to, co je pod povrchem.