Kunst

Ucelené, mnohovrstevnaté a osobité umělecké dílo Josefa Čapka svázané do čtyř svazků sběratelské série, které se zdaleka vyjímají mezi běžnými knihami o výtvarném umění. Je to vůbec poprvé, kdy je Čapkova výtvarná tvorba zpracována v takovém detailu, pečlivě, znalecky a s unikátním grafickým zpracováním. Po prvním svazku, který zmapoval Čapkovu tvorbu volné kresby, následoval díl druhý, věnovaný kresbě užité, jenž zahrnuje ilustraci, karikaturu či scénografické návrhy. Nyní přichází nakladatelství 8smička se třetím, doposud nejobsáhlejším dílem, který je věnován Čapkově tvorbě na poli malby. Soubor tří svazků obsahuje detailní katalog téměř 700 položek s barevnými náhledy jednotlivých prací, doprovázený celostránkovými reprodukcemi a monografickou studií. Vůbec poprvé jsou v samostatném svazku zveřejněny i Čapkovy skici k malbám.

v Nové Říši.

Tato publikace je výstupem projektu terénního výzkumu historických tkanin, uložených ve sbírkách brněnské diecéze. Úvodní statě se věnují jednak charakteristice zkoumaného materiálu a jeho zasazení do evropského kontextu, jednak obecné historii liturgického oděvu, jeho specifikům a jeho významu dříve i nyní. Katalogová část této knihy představuje průřez vzorovanými luxusními tkaninami z 17. a 18. století z farních sbírek brněnské diecéze. Prezentace jednotlivých rekonstrukcí vzoru tkanin, v kontextu s částečným technologickým popisem, nechává vyniknout proměnám textilního dekoru v návaznosti na technologii výroby. Ze 17. století se ve sbírkách dochovaly mimořádně cenné asijské a italské vzorované samety. Jádro dochovaných parament z 18. století tvoří zejména produkce z dílen francouzských a italských, dochovaly se však i látky z oblasti jihovýchodní Asie. Kniha je určena zejména historikům umění, restaurátorům a designérům, pro které může představovat cenný zdroj poučení a inspirace.

Galerie hlavního města Prahy připravila dlouho očekávanou retrospektivní výstavu Jitky Svobodové, malířky, autorky kreseb a prostorových objektů, která patří mezi nejautentičtější výtvarnice domácího i světového umění.

Od poloviny šedesátých let, kdy vstoupila na výtvarnou scénu, se systematicky věnuje prozkoumávání viděné reality, kterou jedinečným – a pro diváka často zneklidňujícím – způsobem převádí v osobitá umělecká díla. Jitka Svobodová začínala jako malířka abstrahujících krajin a přírodních živlů. V první polovině sedmdesátých let se rozhodla opustit malbu a věnovat se kresbě; skrze toto médium v plošných i prostorových realizacích zobrazovala jak předměty každodenního života, konstrukce a různé typy vazeb, tak jevy jako kouř či pohyb mořské hladiny. Ve své celoživotní tvorbě se dotkla základních otázek souvisejících jak se samotným tvořením, tak s procesem poznání.

Výstava a katalog (průvodce výstavou) představují její tvorbu od dob studií na Akademii výtvarného umění, které ukončila v roce 1967, až po práce z roku 2023.

Krajka je dnes považována za víceméně okrajový umělecký žánr. Přesto si udržuje výlučnou úlohu průvodce novověkých společenských osudů evropského člověka. Od renesance do počátku 20. století její výroba souvisela výhradně s náročným módním oděvem. Specifické období v oboru krajky nastalo v nově vzniklém československém státě ve 20. letech 20. století, kdy se textilní tvorba obecně stala součástí procesu avantgardní kulturní ideologie. Úspěšný rozvoj textilních uměleckých oborů vedený myšlenkou syntézy moderního životního stylu v souladu s národní tradicí pokračoval do konce 30. let. Po druhé světové válce se u nás, stejně jako ve světě, textilní umění přibližovalo umění volnému. Od konce 50. let se začalo radikálně měnit i pojetí krajky. Zcela opustila tradiční funkci a stala se trojrozměrným monumentálním dílem. Nový, umělecky svobodný pohled na krajku, spojený s dokonalou znalostí klasických technik, podnítil v Československu bohatou tvorbu tří generací výtvarnic. Jejich přínos světovému vývoji potvrdila ocenění získaná na mnoha mezinárodních výstavách.

Bedekr Hřbitovy zmizelých zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo nebo zpustlo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovuje zájem o kritickou reflexi této zasuté a neradostné kapitoly moderních českých dějin. Echem této pozvolné národní sebereflexe jsou snahy o revitalizaci hmotných památek souvisejících s komunitou podkrkonošských Němců.

Bedekr hřbitovy nalezených zachycuje nástin historie pohřebišť v oblasti tzv. vnitřních Sudet a představuje jejich vybraný inventář z doby před rokem 1945, včetně hrobů mnoha regionálně významných osobností. Po odsunu německého obyvatelstva na konci druhé světové války byly zpřetrhány sociální vazby mezi památníky mrtvých a jejich rodinami a mnoho hrobů tu postupně zaniklo. Až v posledních desetiletích se pozvolna obnovil zájem o kritickou reflexi této zasuté kapitoly moderních českých dějin a o revitalizaci hmotných památek s ní souvisejících.

Kámen je vedle dřeva jedním z tradičních materiálů sepulkrálních památek. Přesto mu dosud nebyla věnována dostatečná pozornost ani odborný zájem. Cílem publikace je alespoň z malé části tuto mezeru zaplnit. V přehledném zpracování představuj většinu běžných, ale i méně častých nebo dokonce zapomenutých dekoračních, ušlechtilých a přírodních kamenů, které užívaly v pomníkové tvorbě v průběhu 19. století a v první polovině 20. století.

Z obsahu: Názvosloví a systematické přehledy dekoračního kamene v historické perspektivě.Proměny hřbitovů a náhrobní kamenů po roce 1800. Používané kamenické techniky. Variabilita dekoračních kamenů v sepulkrální produkci. Ušlechtilý kámen v sepulkrální produkci 19. století a první poloviny 20. stoeletí. Kamenoprůmysl v severozápadnímm Slezsku a jeho odraz v sepulkrálních památkách. Dochování kamenných sepulkrálích památek na Jesenicých hřbitovech. Kamenoprůmysl a ušlechtilá kamenická vroba před roekm 1945. Sepulkrální památky jako pramen k dějinám kamenoprůmyslu.

Dílo Kamily Ženaté nelze přiřadit k žádným skupinovým trendům tuzemské výtvarné scény posledních dekád. Její hluboce solitérní a zároveň vysoce komunikativní umělecká výpověď je hodnotná nejen bohatstvím suverénně zvládnutých výrazových faset (grafika, malba, video art, site-specific, instalace), ale především komplexním lidským a duchovním poselstvím. Svou tvorbou Kamila Ženatá usiluje o poznání hlubin přírody i lidské duše, a v ještě hlubším plánu o poznání podstaty Bytí. Inspirována taoismem, psychoanalýzou, kvantovou fyzikou i psychedelickými prožitky zkoumá možnosti vyjádření nevyjádřitelného. Monografie zahrnuje výběr z autorčiny tvorby od roku 1972 do roku 2022, od začátků na Akademii výtvarných umění přes řadu unikátních autorských projektů (např. Nauč se stát na jedné noze, 2. patro, Ženský dvůr, Horizont událostí) až po dnešek. Vývoj díla mapuje bilanční rozhovor, který s Kamilou Ženatou vedl básník Milan Ohnisko. Reprodukce kreseb, grafik, instalací a maleb jsou řazeny v časovém sledu a doplněny fotografiemi z autorčina osobního archivu i úryvky z textů reflektujících její tvorbu.

Na Hradčanském náměstí v Praze stojí několik architektonických klenotů v podobě historických rozlehlých paláců. Během archeologických výzkumů vrstev pod jejich sklepy a hradčanskou dlažbou byly vyzdviženy statisíce keramických střepů. Publikace prezentuje jak samotné výzkumy archeologické, tak archeometrické. Vybrané keramické nálezy byly podrobeny analýzám, které jsou prezentovány ve formě tabulek, grafů a bohaté fotodokumentace. Jsou zde uvedeny různé typy střepových hmot, glazur a dekorů včetně identifikovaných defektů. Nejvíce jsou zastoupeny běžné užitné nádobí, fajánsové importy, berounské zboží a kachle. Část nálezů byla restaurována v souladu s restaurátorskou etikou pomocí postupů a materiálů, které byly navrženy a testovány v rámci projektu „Technologie ošetření a identifikace degradačních procesů keramických nálezů z hradčanských paláců – Metody restaurování a konzervování pórovité i slinuté keramiky a porcelánu“, NAKI II MK ČR.

Centrum pro dokumentaci vydává další knihu ze souboru publikací věnovaných obrazům ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze. Na studii věnované sbírce Richarda Poppera (Obrazy ze židovských sbírek v Národní galerii v Praze: Sbírka Richarda Poppera - Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, o.p.s. (cdmp.cz)) nyní navazuje první část zamýšlené dvousvazkové publikace zabývající se díly, u kterých se nepodařilo identifikovat původního vlastníka. Významnou část knihy tvoří rozsáhlý katalog, který vznikl na základě detailního archivního výzkumu a provází jej barevné reprodukce zkoumaných obrazů – od prací starých mistrů až po díla moderních umělců jako byl J. Schikaneder či A. Chittussi.

Řazení vybraných děl tak, jak se postupně dostávala do sbírek, umožňuje čtenáři seznámit se s často zajímavými okolnostmi jednotlivých akvizic v kontextu sledovaného období. Představeny jsou mimo jiné artefakty z majetku osob perzekvovaných za německé okupace kvůli svému židovskému původu nebo zabavené po druhé světové válce majitelům německé národnosti, stejně jako soubory děl pocházející z majetku významných soukromých sběratelů, především brněnského továrníka Arnolda Skutezkého.

 Morava v letech 1939-1945.

Publikace mapuje konfiskace uměleckých předmětů a cenností na území protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945.Objasňuje metody, technické, personální a legislativní zajištění protektorátního okupačního spoliačního mechanismu a popisuje jeho praktickou podobu a způsob dalšího využití konfiskátů.  Pojednávanou problematiku zasazuje do širšího historického kontextu s důrazem na období nacionálního socialismu. Na tomto základě pak definuje i shodné znaky a rozdíly s dalšími územími okupovanými nacisty.

Myšlenkový i hmotný odkaz antického Řecka a Říma v průběhu staletí zásadním způsobem utvářel současnou západní evropskou kulturu a rezonuje v ní dosud. Umělecká díla starověku byla nejen předmětem obdivu a sběratelské vášně, ale rovněž ideálem a nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace. Touha vlastnit, napodobovat a tvořit byla přítomna, byť v tlumenějších tónech, přirozeně i v českém prostředí. Fascinující svět těchto antických ozvěn zachycuje publikace očima deseti autorů (Jan Bažant, Marian Hochel, Stanislava Kučová, Šárka Radostová, Patrik Líbal, Eva Lukášová, Petja Matějovič, Eliška Petřeková, Roman Prahl, Helena Tůmová, Lenka Vacinová). Jednotlivé studie doplňuje bohatý obrazový materiál.

Doprovodná publikace k monografické výstavě Josefa Mánesa představuje rozsáhlé umělcovo malířské i kreslířské dílo, ale také umožňuje nahlédnout pod vrstvu po desetiletí tradovaných stereotypů spojených s Mánesovým díle, Jednotlivé kapitoly prezentují stěžejní okruhy umělcovy tvorby.

That the future of art lay in electricity and new technologies had already been foreseen in the 1920s by sculptor and experimenter Zdeněk Pešánek. He himself worked with light, music and electricity in his art and created light-kinetic sculptures. He strove to implement a newly created technique – kineticism. This unique publication, which was ahead of its time, presented the concept of kinetic art and also Pešánek’s own schema of lit up pianos, fountains, fireworks and neon signs. Descriptions are accompanied by numerous photographs and sketches. Kineticism is published today in the same graphic style as its first edition in the 1940s. It is complemented by a foreword from Peter Weibel and an afterword by Tomáš Pospiszyl, two of the most renowned contemporary experts in art and new technology.